Hebrejcům 2

Proto je pro nás nezbytné: Pavel spojuje radu v tomto verši s tématem, o kterém právě mluvil – s nadřazeností Krista nad anděly. (Heb 1:1-14) V minulosti Bůh mluvil prostřednictvím nedokonalých lidských proroků a dokonce andělů. (Heb 2:2) Nyní však Bůh učinil něco ještě většího; promluvil prostřednictvím svého vlastního Syna, toho, který je po Boží pravici. Je tedy nezbytné naslouchat Božímu největšímu Mluvčímu.

věnovat větší než obvyklou pozornost tomu, co jsme slyšeli: Pavel zde používá důrazný jazyk, aby zdůraznil, že křesťané potřebují věnovat zvláště upřímnou a soustředěnou pozornost tomu, co se naučili z učení Božího vlastního Syna. Pro hebrejské křesťany existovalo nebezpečí, že se nechají rozptýlit silným vlivem judaismu s jeho působivým chrámem, kněžstvím a tradicemi. Potřebovali udržet svou pozornost. Řecké sloveso zde přeložené jako „věnovat pozornost“ se používalo pro uvázání lodi nebo pro udržení jejího kurzu směrem k přístavu. Stejně tak křesťané potřebovali držet se toho, co se naučili, a nikdy to nepovolit. Někteří učenci naznačují, že to je první část námořní metafory, která je dále rozvinuta v následující frázi.

abychom nikdy neodpluli: Pavel zde možná pokračuje v námořní ilustraci. Řecké slovo přeložené jako „odplout“ se někdy používalo v souvislosti s lodí, která byla v nebezpečí, že mine bezpečný přístav. Silné proudy nebo protivětry mohly způsobit, že loď odplula, zvláště pokud posádka nebyla pozorná. Takový obraz by zdůrazňoval Pavlovu naléhavou výstrahu: Pokud by hebrejští křesťané dovolili, aby se stali nedbalými nebo zanedbávajícími, pravděpodobně by odpluli od pravé víry a přišli by o spásu.​—Heb 2:3; srovnej studijní poznámku k Heb 3:12.

slovo sdělené prostřednictvím andělů: Toto je třetí místo v křesťanských řeckých písmech, které zmiňuje, že Bůh použil anděly k předání Mojžíšova zákona svému lidu. (Viz studijní poznámky ke Sk 7:53; Ga 3:19; srovnej Sk 7:38.) Hebrejská písma tuto skutečnost výslovně neodhalují. Mnoho Židů v Pavlově době však s tímto tvrzením pravděpodobně souhlasilo. Podle židovské tradice z prvního století Bůh použil anděly k předání Zákona. (Srovnej Josef Flavius, Židovské starožitnosti, kniha 15, kap. 5, odst. 3 [Loeb 15.136].) Za pozornost stojí, že v 5Mo 33:2 Mojžíš zmínil, že Jehova byl se svými „svatými zástupy“ a „svými bojovníky“; následující verše uvádějí, že Jehova dal Zákon svému lidu. Ve verši 2 používá Septuaginta řecké slovo pro „anděly“ místo „bojovníků“.

ukázalo se jako spolehlivé: Pavel zdůrazňuje spolehlivost Mojžíšova zákona tím, že poukazuje na to, jak vynášel spravedlnost za „každé přestoupení“. Zákon byl také pevný, tedy právně závazný, po dlouhou dobu.

zanedbávali: Řecké sloveso přeložené jako „zanedbávali“ znamená „být lhostejný; nestarat se o to“. (Srovnej Mt 22:5, kde je stejné sloveso přeloženo jako „byli lhostejní“.) Křesťan, který zanedbává své spasení skrze Krista, tak tedy nečiní neúmyslně; jeho nezájem je vědomou volbou. Proto Pavel vybízel hebrejské křesťany, aby „věnovali větší než obvyklou pozornost“ Božímu slovu skrze jeho Syna.​—Heb 2:1.

Neboť začalo být hlásáno skrze našeho Pána: Bůh sdělil poselství o spasení skrze „našeho Pána“, tedy Ježíše Krista. Mnozí z jeho posluchačů se stali učedníky a svědčili druhým; tím potvrzovali, neboli dosvědčovali, to, co sám Ježíš řekl. (Mt 28:19, 20; Sk 1:1, 8; 10:39-43; 1Tm 2:5, 6) Proto i věřící, kteří Ježíše možná neviděli ani neslyšeli osobně, mohli být jisti, že poselství o spasení předal nikdo jiný než Boží Syn.​—1Pt 1:8.

Bůh se připojil k vydávání svědectví: Když křesťané v prvním století kázali o Ježíšovi, Jehova Bůh potvrdil jejich svědectví tím, že jim umožnil konat nadpřirozené znamení a zázraky a rozmanité mocné skutky. (Viz Slovníček, „Zázraky; Mocné skutky,“ a studijní poznámky ke Sk 2:19; 4:22.) V některých případech Bůh vydával svědectví tím, že jim dával zázračné dary svatého ducha, jako mluvení jazyky, prorokování, porozumění inspirovaným výrokům a schopnosti uzdravovat. (1K 12:4-11; viz studijní poznámka k 1K 12:4.) Tyto zázraky a dary ukazovaly, že nově vytvořené křesťanské shromáždění má Boží podporu.​—Viz studijní poznámka k 1K 13:11.

přicházející obydlená země: Tímto výrazem se Pavel zjevně odkazuje na budoucí lidskou společnost na zemi pod vládou Ježíše Krista. (Ž 37:29; Mt 5:5 a studijní poznámka; 2Pt 3:13; srovnej Heb 1:6 a studijní poznámku.) Někteří učenci tvrdí, že v tomto verši řecký výraz přeložený jako „obydlená země“ (doslova „obydlené“) zahrnuje i nebe. Všechna další použití tohoto termínu v křesťanských řeckých písmech však odkazují buď na celou zemi, nebo na část země obývanou lidmi. To je jeden z důvodů, proč je zde tento výraz přeložen jako „obydlená země“. (Viz studijní poznámky k Lk 2:1; Sk 17:31.) Křesťanská víra zahrnuje naději, že někteří lidé půjdou do nebe (Heb 3:1), ale tento verš ukazuje, že Boží původní záměr s rájem na zemi stále platí.​—Srovnej Lk 23:43 a studijní poznámku.

na jednom místě určitý svědek řekl: Pavel neidentifikuje ani autora citátu, ani biblickou knihu, kde se nachází. Pro něj – stejně jako pro jeho věrné čtenáře – bylo důležitější, že Jehova je božským Autorem tohoto i dalších biblických proroctví. (2Tm 3:16; 2Pt 1:21) Následující citát je z Ža 8:4-6 a Pavel jej aplikuje na Ježíše.​—Viz studijní poznámku k He 2:9.

Učinil jsi ho o něco nižším než anděly: Když král David psal slova citovaná zde (Ž 8:4-6), srovnával lidstvo s mocnými anděly. (Viz Ž 8:5, pozn.) Lidé jsou stvoření z „krve a těla“. (Heb 2:14; Ž 144:3) Andělé jsou nadřazeni lidem, protože jsou duchovními bytostmi s větší mocí a schopnostmi. (2Pt 2:11) Některé Bible vyjadřují myšlenku „Učinil jsi ho na krátký čas nižším než anděly“, ale hebrejský text Ž 8:5, z něhož Pavel cituje, takovou myšlenku neobsahuje.​—Ohledně aplikace tohoto verše na Ježíše viz studijní poznámku k Heb 2:9.

korunoval jsi ho slávou a ctí: Pavel pokračuje v citaci z Ž 8:4-6. Tam David napsal, že Bůh stvořil člověka s mírou „slávy a vznešenosti“ a dal lidem vládu nad zemí. (1Mo 1:26-28; Heb 2:6-8) Pavel však ukazuje, že tento verš má také hlubší význam; prorocky poukazuje na dokonalého člověka, který pocházel z Adama, Ježíše Krista. Jak ukazují následující verše, Ježíš měl být korunován ještě větší slávou a ctí, protože byl ochoten obětovat svůj dokonalý lidský život jako oběť. (Heb 2:9 a studijní poznámka) Tím umožnil poslušným lidem znovu získat původní slávu a čest, kterou Bůh lidstvu udělil.​—Srovnej studijní poznámku k 1K 15:45.

Všechno jsi podřídil pod jeho nohy: Pavel zde cituje závěrečnou část Žalmu 8:6. Pasáž v Žalmu 8:4-9 lze vztáhnout na smrtelného člověka obecně. Ale pod inspirací Pavel několikrát vysvětluje, že tento žalm je ve skutečnosti proroctvím o Mesiáši. (1K 15:27; Ef 1:22) Slova, která Pavel zde cituje, se nemohou plně vztahovat na žádného nedokonalého člověka; pouze prvnímu člověku Adamovi byla dána taková autorita nad pozemským stvořením. (1Mo 1:28) Adam však v tomto úkolu selhal. Jehova dal Ježíši, „Synu člověka“, velkou autoritu, přesvědčen, že Kristus uspěje tam, kde Adam selhal. (Mt 20:28; 28:18) Tím, že poslal svého Syna, aby se stal člověkem, Jehova ho „o málo snížil pod anděly“. Nakonec se však Ježíš stal mesiášským Králem, kterému bude „všechno . . . podřízeno pod jeho nohy“.​—Heb 2:7, 8.

Ježíš, který byl učiněn o něco nižším než andělé: Jak je vysvětleno v studijní poznámce k He 2:7, Pavel aplikuje slova z Ža 8:4-6 na Ježíše. Když Ježíš přišel na zem, byl skutečně učiněn „o něco nižším než andělé“​—stal se „synem člověka“. (He 2:6; viz studijní poznámku k Mt 8:20.) Jako dokonalý člověk byl vhodným protějškem Adama. Ježíš tak mohl obětovat svůj dokonalý lidský život jako výkupné a tím „okusit smrt za každého“.​—Viz také Slovníček, „Syn člověka“, a studijní poznámky k Jan 1:14.

aby okusil smrt za každého: Řecký výraz přeložený jako „okusit“ může doslova znamenat sníst nebo vypít malé množství. (Mt 27:34) Tento výraz se však používá i obrazně. V evangeliích se výraz „okusit smrt“ používá ve smyslu zakusit smrt. (Mt 16:28; Mr 9:1; Lu 9:27; Jan 8:52) Ježíš okusil smrt, když dal svůj život jako výkupné. Jeden odborný zdroj uvádí, že výraz „okusit smrt“ popisuje „tvrdou a bolestivou realitu umírání, kterou člověk zažívá a kterou trpěl i Ježíš“. Kromě toho, když byl Ježíš na zemi, na vlastní oči viděl důsledky smrti mezi lidmi a cítil zármutek, který postihuje ty, kdo ztratí blízké.​—Jan 11:33-36.

Neboť bylo vhodné: Jehova považoval za vhodné či vhodné, aby Ježíš trpěl, aby se stal dokonalým ve zvláštním smyslu. Utrpení, které podstoupil, ho dále připravovalo na úkoly, které před ním ležely. Tak se dokonale hodil k tomu, aby sloužil jako soucitný nebeský Velekněz a Mesiášský Král. (Heb 2:17; 4:15; 5:8, 9; 7:1, 17, 25) Není tedy rozporu v tom, že by bezchybný člověk mohl být stále učiněn dokonalým.​—1Pe 2:22.

ten, pro něhož a skrze něhož všechno existuje: Tato fráze se musí vztahovat k Jehovovi, protože je to on, kdo učinil Ježíše „dokonalým skrze utrpení“, jak říká tento verš. Jehova sám je Stvořitelem vesmíru. (Srovnej Ř 11:36; Zj 4:11.) Samozřejmě, podobné výrazy jsou také použity pro Ježíše, který je „obrazem neviditelného Boha“. (Ko 1:15; viz také Jan 1:3, 10; Heb 1:2.) Ve své předlidské existenci Syn pomáhal Jehovovi ve všech jeho stvořitelských dílech.​—Viz studijní poznámku k Ko 1:16.

při uvedení mnoha synů do slávy: V době Ježíšova křtu použil Jehova svatého ducha neboli aktivní sílu, aby zplodil Ježíše jako svého pomazaného Syna. Výsledkem bylo, že Ježíš byl „znovuzrozen“ s nadějí na návrat do života v nebi. (Jan 3:3; 17:5) Stal se prvním z „mnoha synů“, kteří měli být uvedeni do nebeské slávy. Později, o Letnicích roku 33 n. l., začal Bůh uvádět další z těchto „synů do slávy“, když skrze Ježíše pomazal skupinu učedníků svatým duchem. Stali se tak Božími syny, stejně jako Ježíš. (Sk 2:1-4) Od té doby by Jehova pokračoval ve výběru a pomazávání jednotlivých lidí. Jeho záměrem je ustanovit 144 000 takových křesťanů, aby vládli s Ježíšem v nebi. (2Ti 2:12; 4:18; Zj 5:10; 14:1, 3; 20:4, 6) Pomazaní křesťané jsou uvedeni do slávy v plném smyslu, když po prokázání věrnosti v zkoušce obdrží svou nebeskou odměnu. (2Ti 4:8) Takže „mnozí synové“ uvedení „do slávy“ v nebi budou čítat 144 001​—Ježíš a jeho duchovní bratři.

Původce . . . spásy: Tedy Ježíš Kristus, který otevřel cestu ke spáse a vedl k ní druhé.​—Viz Slovníček, „Původce“, a studijní poznámky ke Sk 3:15; 5:31; Heb 12:2.

ten, který posvěcuje: To znamená Ježíš Kristus.​—Heb 13:12.

ti, kdo jsou posvěcováni: To znamená pomazaní křesťané.

všichni pocházejí z jednoho: To znamená z Jehovy Boha. On je Otcem Ježíše Krista a přijímá Ježíšovy učedníky za své děti tím, že je pomazává svatým duchem.​—Ří 8:14-17.

nestydí se nazývat je bratry: Jako „dědic všeho“ zaujímá Ježíš vyvýšené postavení. (Heb 1:2) Naproti tomu jeho pomazaní učedníci jsou jen nedokonalí lidé. Přesto je Ježíš rád uznává za své bratry. Má s nimi vřelý a blízký vztah. Všichni mají stejného Otce, Jehovu Boha, a proto jsou duchovními bratry. (Mt 25:40; Jan 20:17; viz studijní poznámky k Mt 12:49; 28:10.) Tato připomínka toho, jak Ježíš cítí ke svým následovníkům, musela hebrejské křesťany velmi povzbudit, protože často čelili výsměchu, posměchu a pronásledování od svých židovských krajanů.​—Heb 10:32-34.

jak říká: Pavel zde cituje z Žalmu 22 a je inspirován k tomu, aby tato slova představil, jako by je pronášel Ježíš. Tento žalm obsahuje řadu pasáží, které byly prorocky o Mesiáši. (Srovnej Žalm 22:1 s Mt 27:46 a studijní poznámkou; Žalm 22:8 s Mt 27:41-43; Žalm 22:15, 16 s Janem 19:28; Žalm 22:18 s Mt 27:35; Lk 23:34; Janem 19:24.) Ačkoli neexistuje konkrétní záznam o tom, že by Ježíš během své služby citoval slova z Žalmu 22:22, v podstatě tato slova vyjádřil tím, že je žil a naplňoval.

uprostřed shromáždění: Tato fráze je převzata z Žalmu 22:22. Tam král David vyjádřil svou lásku k výsadě chválit Jehovu mezi svými izraelskými soukmenovci. Tvořili „shromáždění Jehovovo“. (5Mo 23:3) Ačkoli byl David jejich králem, nazýval své poddané „moji bratři“. (Srovnej 5Mo 17:15; 1Pa 28:2.) Podobně, i když Ježíš Kristus vládne nad křesťanským shromážděním, považuje všechny pomazané křesťany za své duchovní bratry. (Mt 25:40; viz studijní poznámku ke Kol 1:13.) Společně Kristus a jeho pomazaní následovníci tvoří „Boží domácnost“.​—Viz studijní poznámku k 1Tm 3:15.

„Budu v něj doufat“: Pavel zde cituje z Iz 8:17 podle Septuaginty a je inspirován k tomu, aby tato slova připisoval Ježíšovi. (Srovnej studijní poznámku k Heb 2:12.) Jako člověk z masa a krve potřeboval Ježíš důvěřovat Bohu, zatímco se přizpůsoboval zcela novým okolnostem. (Heb 2:9 a studijní poznámka; srovnej Jan 1:14 a studijní poznámku.) Na rozdíl od Adama projevoval Ježíš plnou důvěru v Jehovu. Činil tak dokonce tváří v tvář nepřátelství, které vedlo k jeho popravě. (Lk 23:46; srovnej Ža 22:8; Mt 27:43.) Jako „milosrdný a věrný velekněz“ je tedy schopen „přispět na pomoc těm, kdo jsou podrobeni zkoušce“.​—Heb 2:16–18.

„Hle, já a děti, které mi dal Jehova“: Pod vlivem inspirace cituje Pavel z Iz 8:18 a srovnává Ježíše a jeho pomazané následovníky s prorokem Izajášem a jeho dětmi. (Heb 2:13, 14) Jak ukazuje kontext, „děti“ jsou ve skutečnosti Boží děti a Kristovi „bratři“, přičemž Ježíš je Boží Prvorozený. (Heb 1:6; 2:11, 12 a studijní poznámka; viz také Jan 1:12; 1Ja 3:1.) Pavlovo použití tohoto citátu vytváří srdečný obraz Kristových následovníků jako části Jehovovy rodiny.

Jehova: Původní hebrejský text v Iz 8:18, z něhož je tento citát převzat, obsahuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Proto je v hlavním textu použito Boží jméno. Existující řecké rukopisy zde používají slovo The·osʹ (Bůh), možná proto, že dostupné kopie Septuaginty používají tento výraz pro „Boha“ v Iz 8:18. To může vysvětlovat, proč většina překladů uvádí „Bůh“ v Heb 2:13.​—Viz Příloha C1 a C2.

účastníky krve a těla: „Dítka“ – tedy Ježíšovi pomazaní učedníci – všichni sdílejí společnou zkušenost bytí „krví a tělem“, tedy lidmi. (Viz studijní poznámku k Ga 1:16.) Když Ježíš přišel na zem, byl také plně člověkem, stvořeným z krve a těla. – Viz studijní poznámky k Jan 1:14.

zmařit: Jehova svému Synu uděluje autoritu rozdrtit Satana a nakonec jej úplně zničit. (1Mo 3:15; viz studijní poznámku k Ř 16:20.) Je to skrze svou smrt, že Ježíš způsobí Satanovu porážku a zničení. Ježíš zemřel s dokonalou neporušeností, čímž zmařil všechny Satanovy pokusy jej zkazit. Kristova věrná smrt zaručila, že jednoho dne zničí dílo Ďáblovo, zruší smrt a nakonec zničí i samotného Satana. – 1K 15:26 a studijní poznámka; 1J 3:8; Zj 20:10, 14.

toho, kdo měl moc smrti, to znamená Ďábla: Toto tvrzení je v souladu s Ježíšovými slovy o Satanovi: „Ten byl vrah od počátku.“ (Jan 8:44) Satanova vražedná cesta začala, když přiměl Adama a Evu k vzpouře v Edenu, což vedlo k jejich smrti a smrti všech jejich potomků. (Ř 5:12) Od té doby Satan způsobuje smrt tím, že lidi podvádí a svádí, aby je odcizil od Boha. Také stále podporuje nenávistné a vražedné postoje. (Srovnej 1J 3:12.) Křesťané však nemusí žít ve strachu ze Satana, jako by je Ďábel mohl kdykoli zavraždit. (Mt 4:10, 11; srovnej Jk 4:7.) Satan má prostředky, tedy moc způsobit smrt, ale nemůže překročit žádné meze, které mu Jehova stanoví. – Srovnej Jb 1:12; 2:6.

osvobodit: Nebo „emancipovat“. Prostřednictvím své smrti mohl Ježíš udělat něco, co žádný lidský kněz nedokázal​—zničit Ďábla, který způsobuje smrt. (Heb 2:14, 17) Výkupné také otevřelo cestu k vzkříšení z mrtvých. Ježíš tak mohl osvobodit lidstvo od ochromujícího „strachu ze smrti“, který mnohé držel v otroctví. V dopise Korinťanům Pavel předpověděl budoucí vítězství nad smrtí a jasně uvedl, že „poslední nepřítel, smrt, má být zničen“. (1K 15:54-57; viz studijní poznámku k 1K 15:26.) Ačkoli křesťané i nadále považovali smrt za nepřítele, Pavel jim připomíná, že smrt jim nemůže způsobit trvalou škodu, pokud zůstanou věrní Bohu.

pomáhá Abrahamovu potomstvu: Zde „Abrahamovo potomstvo“ odkazuje na Kristovy bratry, pomazané křesťany. (Viz studijní poznámky k Ga 3:16, 29.) Základní význam řeckého slovesa přeloženého jako „pomáhá“ je „uchopit se“. Může odkazovat na pevné uchopení někoho, aby ho vedl nebezpečnou situací. Například Jehova „uchopil“ Izraelity za ruku a vyvedl je z Egypta. (Heb 8:9) Slovesný čas v tomto verši naznačuje, že Kristus pomáhá pomazaným křesťanům průběžně a trvale. Obrazně se jich chopí a pomáhá jim zachovat si integritu tváří v tvář zkouškám. Jako Prostředník a Velekněz jim tak pomáhá udržet si čisté postavení před Bohem. (Heb 2:18; 7:25) Není třeba, aby takto pomáhal andělům. Toto je poprvé v dopise Hebrejským, kdy je zmíněn Abraham; v dalších částech tohoto inspirovaného dopisu hraje významnou roli.​—Heb 2:16; 6:13, 15; 7:1, 2, 4-6, 9; 11:8, 17.

potomstvo: Dosl., „semeno“.​—Viz studijní poznámku k Ga 3:29; Příloha A2.

musel se stát podobným svým „bratrům“: Ježíš se stal podobným svým učedníkům, to znamená, že se stal plně člověkem. Nejenže měl tělo z krve a masa, ale také prožíval nepříjemné zkušenosti a pocity, které jsou lidem běžné. (Heb 2:10) Například zakoušel hlad, žízeň, únavu, zradu, ponížení, úzkost, bolest a smrt. (Mt 4:2; 21:18; 27:27-30; Mr 4:37, 38; 14:33, 34; 15:37; Lu 22:44, 47, 48; Jan 4:6, 7; 19:1-3, 28) Projevoval něžnou empatii k lidem kolem sebe – k těm, které vůbec neznal, i k těm, kteří mu byli blízcí. (Mr 5:34; Lu 13:11, 12, 16; Jan 11:32-35) „Musel“ prožít život jako člověk, aby mohl sloužit jako chápající a soucitný velekněz pro lidstvo. — Heb 4:15.

velekněz: List Hebrejským je jedinou knihou v křesťanských řeckých písmech, která označuje Ježíše jako „velekněze“, a tento verš je prvním výskytem. Další zmínky jsou v Heb 3:1; 4:14, 15; 5:5, 10; 6:20; 7:26; 8:1; 9:11. — Viz Slovníček a studijní poznámku k Heb 4:14.

přinést smírnou oběť: Nebo „přinést oběť smíření; usmířit“. (Viz studijní poznámka k Heb 9:5 a Slovníček, „Smíření“.) Jako „věrný velekněz“ Ježíš přinesl výkupní oběť za hříchy lidstva. Tato oběť smíření umožňuje všem, kdo v ni projevují víru, získat „věčné vysvobození“. — Heb 9:11, 12; Jan 3:16; 1Ja 2:2; 4:10; viz studijní poznámky k Ří 3:25; Heb 9:5.

vystaven zkoušce: Řecký výraz použitý zde má široký význam a může být přeložen jako „vystaven zkoušce“ nebo „pokušen“, v závislosti na kontextu. Používá se jak pro pokušení, tak pro větší zkoušky víry. (1K 10:13; Heb 4:15; 11:17; Zj 2:10) Ježíš byl vystaven zkouškám mnoha způsoby. Na začátku své služby čelil třem pokušením od Satana, „vládce světa“. (Jan 14:30; Mt 4:1-11) Během své služby byl Ježíš neustále zkoušen​—v některých případech dokonce i svými přáteli. (Mt 16:22, 23) Kristova služba vyvrcholila nejtěžší zkouškou, smrtí mučením. (Heb 12:2) Při každé zkoušce Ježíš zachoval dokonalou věrnost díky své lásce k Otci.​—Jan 14:31.

může přijít na pomoc: Protože byl Ježíš tak důkladně zkoušen a tolik trpěl, plně chápe utrpení svých následovníků. Dokáže „soucitně jednat s našimi slabostmi“. (Heb 4:15, 16) Pavel ukázal, že Kristus přichází na pomoc svým následovníkům jako milosrdný a soucitný velekněz. (Heb 2:17; viz studijní poznámka k Heb 2:16.) Naplňuje svůj slib, že bude s nimi až do konce. (Mt 28:20) Podporuje je různými způsoby prostřednictvím Jehovova svatého ducha.​—Lk 11:13; 12:11, 12; Jan 14:13, 14, 16, 26; 15:26.