Kolosanům 1

Pavel . . . a Timoteus, náš bratr: Nebo „Od Pavla . . . a Timotea, našeho bratra.“ Pavel je autorem tohoto dopisu Koloským, ale v úvodním pozdravu zahrnuje i Timotea. Timoteus byl s Pavlem v Římě, když byl tento dopis napsán, během Pavlova prvního věznění přibližně v letech 59–61 n. l. Pavel nazývá Timotea „naším bratrem“, čímž odkazuje na jejich duchovní vztah. Zdá se, že podobně jako Pavel, i Timoteus strávil nějaký čas v tomto období ve vězení v Římě.​—Fp 2:19; Žd 13:23.

apoštol Krista Ježíše: Viz studijní poznámku k Ř 1:1.

svatí: Viz studijní poznámku k Římanům 1:7.

Kolosy: Město v jihozápadní Malé Asii, které v Pavlových dobách patřilo k římské provincii Asie. (Viz Slovníček, „Asie“; Příloha B13.) Jeho poloha v údolí řeky Lykos jej řadila na významnou obchodní cestu spojující města na pobřeží Egejského moře s městy na východě. Do 1. století n. l. se sousední Laodikeia a Hierapolis rovněž staly významnými městy v této oblasti. Kolosy zůstaly známým střediskem textilní výroby, proslulým svou jemnou vlnou barvenou do červenofialova, což byla barva nazývaná colossinus. Zbytky starověkého města, které se nacházejí 4 km (2,5 mil) od tureckého města Honaz, dosud nebyly prozkoumány.

Nechť máte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce: Viz studijní poznámku k Římanům 1:7.

Vždycky děkujeme Bohu . . . když se za vás modlíme: Nebo možná: „Děkujeme Bohu . . . a stále se za vás modlíme.“ Některé Bible spojují „vždycky“ s „děkujeme Bohu“, zatímco jiné Bible jej spojují s „modlíme“. Řecký text může být chápán oběma způsoby.

Epafras: Věrný služebník v Kolosách, který navštívil apoštola Pavla v Římě během Pavlova prvního věznění. Zdá se, že v době psaní dopisu Kolosanům apoštol Kolosy nenavštívil (Kol 2:1) a že Epafras sehrál klíčovou roli při založení sboru v tomto městě (Kol 1:6-8; 4:12, 13). Jméno Epafras je zkrácenou formou jména Epafroditus. Nesmí být však zaměňován s Epafroditem z Filipis. (Fp 2:25) Epafras z Kolos je zmíněn také v Fm 23.

služebník: Viz studijní poznámky k Mt 20:26; 1K 3:5.

duchovním způsobem: Dosl., „duchem“. Tento výraz popisuje druh lásky, kterou projevovali křesťané v Kolosách. Je to nezištná, zásadová láska, kterou v lidech poddávajících se jejímu vlivu vytváří Boží svatý duch.​—Ga 5:22.

přesné poznání: V tomto kontextu se výraz „přesné poznání“ objevuje dvakrát, zde a v následujícím verši. Pavel se modlí, aby křesťané v Kolosách byli naplněni přesným poznáním o Bohu a Jeho vůli.​—Pro rozbor řeckého termínu přeloženého jako „přesné poznání“ viz studijní poznámku k Ef 4:13.

duchovní porozumění: To znamená pochopení duchovních věcí, které dává Boží duch. Zahrnuje „přesné poznání [Boží] vůle“. Člověk s takovým duchovním porozuměním vidí věci tak, jak je vidí Jehova.

chodit způsobem hodným Jehovy: Výraz „chodit“ je zde použit obrazně ve smyslu vést svůj život nebo se chovat. Pavel ve svých dopisech několikrát používá výraz „chodit“ v obrazném významu. (Ga 5:16; Ef 5:2; Fp 3:17; Ko 2:6; 3:7; 4:5; 1Te 2:12; 4:1) Jedna referenční práce uvádí, že v takových souvislostech tento termín odkazuje na „životní cestu“. Takové použití má svůj původ v hebrejských Písmech. Jeden příklad najdeme v 2Kr 20:3, kde král Chizkijáš řekl: „Prosím tě, Jehovo, rozpomeň se, prosím, jak jsem před tebou chodil věrně.“ Chodit způsobem hodným Jehovy tedy znamená žít tak, aby to dobře odráželo jeho jméno a bylo v souladu s jeho spravedlivými měřítky. V 1Te 2:12 Pavel používá podobnou frázi.​—Pro použití Božího jména v tomto verši viz Dodatek C3 úvod; Ko 1:10.

autorita temnoty: Nebo „moc (říše) temnoty“. Podobně Ježíš mluvil o „autoritě temnoty“, která ovládala jeho odpůrce, když byl zatčen v noci před svou popravou. (Viz studijní poznámka k Lk 22:53.) Zde Pavel zdůrazňuje duchovní temnotu, která obklopuje systém věcí pod Satanovou kontrolou.​—Ef 4:18; 6:12; srovnej 2K 4:4 a studijní poznámku.

přenesl: Pavel zde říká, že křesťané byli vysvobozeni z temnoty a nyní jsou na lepším místě. Používá řecké slovo, které může také znamenat „přesazen“. (1K 13:2 a studijní poznámka.) Stejné řecké slovo bylo někdy používáno mimobiblickými autory v souvislosti s přesunem celých populací z jedné země do druhé. Pavel připomíná koloským křesťanům, jak požehnaní jsou, že byli vyzdviženi ze Satanovy temné říše a přeneseni do nesrovnatelně lepšího království.

království jeho milovaného Syna: Pavel zde mluví o království, které v té době existovalo, protože verš ukazuje, že křesťané do něj již byli přeneseni. Toto království se tedy liší od nebeského mesiánského Království, které podle Bible mělo být ustanoveno až dlouho po Pavlově době. (1K 6:9, 10; Ef 5:5 a studijní poznámku; 2Pt 1:10, 11; Zj 11:15; 12:10; srovnej Lk 19:11, 12, 15.) Pavel tedy odkazuje na jiné „království“, složené z pomazaných křesťanů, kteří jsou potenciálními dědici nebeského Království. (Jk 2:5) Kristus se stal Králem, tedy Vládcem, tohoto království o Letnicích roku 33 n. l. Toto duchovní království bude existovat na zemi, dokud nebude poslední z pomazaných vzat do nebe. Poté, co tito zduchovnění křesťané obdrží svou nebeskou odměnu, již nebudou pozemskými poddanými duchovního Kristova království; místo toho budou králi s Kristem v nebi.​—Zj 5:9, 10.

prvorozený veškerého stvoření: To znamená první stvoření od Jehovy Boha. Šest z osmi výskytů řeckého výrazu pro „prvorozený“ (pro·toʹto·kos) v křesťanských řeckých písmech odkazuje na Ježíše. Obvyklý biblický význam termínu „prvorozený“ je ten, který se narodil jako první v časovém pořadí, například prvorozené dítě. Protože Ježíš byl „prvorozeným“ dítětem Marie, byl představen v chrámu v souladu s Jehovovým Zákonem. (Lk 2:7, 22, 23; Mt 1:25) V Ko 1:18 (viz studijní poznámka) je stejné řecké slovo použito pro Ježíše, „prvorozeného z mrtvých“, tedy prvního v časovém pořadí. (Srovnej Ř 8:29.) Podobně je ve hebrejských písmech výraz „prvorozený“ nejčastěji používán ve smyslu „nejstaršího syna otce“. Stejné řecké slovo se vyskytuje v Septuagintě v 1Mo 49:3, kde Jákob říká: „Rúbene, ty jsi můj prvorozený.“ (Viz Slovníček, „Prvorozený.“) Někteří, kteří tvrdí, že Ježíš nebyl stvořen, říkají, že zde „prvorozený“ znamená toho, kdo je přední v postavení, nikoli součást stvoření, a překládají tuto frázi jako „prvorozený nade vším stvořením“. I když je pravda, že Ježíš je přední ve vztahu ke všem ostatním tvorům, neexistuje žádný základ pro tvrzení, že termín „prvorozený“ zde nabývá jiného významu než obvyklého. Podobné tvrzení v Zj 3:14 nazývá Ježíše „počátkem Božího stvoření“, což potvrzuje, že zde je „prvorozený veškerého stvoření“ použit ve smyslu toho, kdo byl jako první stvořen Bohem.

skrze něho bylo stvořeno všechno ostatní: Bůh použil „svého milovaného Syna“ (Kol 1:13) při stvoření věcí „na nebi i na zemi, viditelných i neviditelných“. To zahrnuje miliony dalších duchovních synů v nebeské rodině Jehovy Boha, stejně jako fyzický vesmír. (1Mo 1:1; Da 7:9, 10; Jan 1:3; Zj 5:11) Ježíš byl Jehovovým prvorozeným Synem a jediným, koho Bůh stvořil přímo. (Heb 1:6; viz studijní poznámky k Jan 1:14 a Kol 1:15.) Logicky tedy byl to tento prvorozený Syn, kterému Jehova řekl: „Učiňme člověka k nášemu obrazu, podle naší podoby.“​—1Mo 1:26.

všechno ostatní: Doslovný překlad řeckého textu by zněl „všechny věci“. (Srovnej Království interlineární.) Takový překlad by však mohl vyvolat dojem, že Ježíš nebyl stvořen, ale že byl sám Stvořitelem. A tato myšlenka by nebyla v souladu se zbytkem Bible, včetně předchozího verše, který nazývá Ježíše „prvorozeným veškerého stvoření“. (Kol 1:15; srovnej Zj 3:14, kde je Ježíš nazván „počátkem Božího stvoření“.) Také řecké slovo pro „všechny“ může v některých kontextech znamenat „všechny ostatní“, jako například v Lk 13:2 („všichni ostatní“); Lk 21:29 („všechny ostatní“); Fp 2:21 („všichni ostatní“). To souhlasí s Pavlovým inspirovaným učením v 1K 15:27: „Bůh ‚mu podřídil všechno pod nohy.‘ Ale když říká, že ‚všechno je mu podřízeno,‘ je zřejmé, že to nezahrnuje Toho, kdo mu všechno podřídil.“ Takže jak celkové učení Bible, tak pravděpodobný význam řeckého slova použitého zde podporují překlad „všechno ostatní“.​—Srovnej studijní poznámku k Fp 2:9.

trůny nebo panství nebo vlády nebo autority: Pavel zde odkazuje na pozice autority v rámci Jehovova správního uspořádání. Takové pozice existují mezi Božími lidskými služebníky a, jak je zde naznačeno, také mezi jeho dokonalými duchovními tvory. (Ezd 10:15-17; Iz 6:2; 1K 6:3; Ef 3:10; Heb 13:17; Ju 8, 9) Tyto pozice nebyly Jehovou jednoduše povoleny; spíše byly stvořeny Bohem. On je zdrojem těchto uspořádání a jeho Syn byl aktivním činitelem při jejich zřízení. Pozice autority zmíněné v tomto verši byly „stvořeny skrze něj [Ježíše] a pro něj“, a proto se nemohou vztahovat na lidské vlády.

stvořeno skrze něj a pro něj: Ačkoli Boží prvorozený Syn Ježíš je zde uveden jako ten, kdo se podílel na stvoření všech věcí, Písmo ho nenazývá Stvořitelem. Předchozí verš říká, že je „prvorozeným veškerého stvoření“, a v Zj 3:14 je nazván „počátkem Božího stvoření“. Po svém vlastním stvoření se Ježíš, zosobněný jako „moudrost“ v Přísloví 8. kapitole, stal Jehovovým „mistrovským dělníkem“. (Př 8:1, 22, 30) Ježíšovo zapojení do stvoření je popsáno v Př 8:22-31, kde se říká, že Jehovův mistrovský dělník „se radoval z [Boží] obyvatelné země a ... měl zvláštní zalíbení v synech lidských [neboli „lidstvu“]“. V tomto smyslu Kol 1:16 říká: „Všechno ostatní bylo stvořeno skrze něj a pro něj.“

hlava těla, sboru: Pavel ve svém dopise Kolosanům i v dopise Efezanům přirovnává křesťanský sbor k „tělu“, jehož hlavou je Kristus. (Ef 1:22, 23) Podle jednoho referenčního díla tato metafora „naznačuje nejen životní spojení s Hlavou, ale také to, že vůle Hlavy se projevuje skrze údy. Jsou jeho nástroji.” Ježíš je také hlavou neboli vládcem království, které Pavel nazývá „královstvím [Božího] milovaného Syna“.​—Ko 1:13 a studijní poznámka.

On je . . . prvorozený z mrtvých: Biblické zprávy hovoří o jiných lidech, kteří byli vzkříšeni před Ježíšem, ale on byl první, kdo byl vzkříšen z mrtvých k věčnému životu. Jeho vzkříšení bylo „v duchu“ (1Pt 3:18) na vyšší postavení, než jaké měl v nebesích předtím, než přišel na zem. Bylo mu dáno nesmrtelnost a neporušitelnost, kterou žádný člověk z masa a krve nemůže mít. Ježíš byl „vyvýšen nad nebesa“ a v celém vesmíru je druhý jen po Jehovovi Bohu. (Heb 7:26; 1K 15:27; Fp 2:9-11) Byl vzkříšen samotným Jehovou Bohem!​—Sk 3:15; 5:30; Ř 4:24; 10:9.

aby v něm přebývala všechna plnost: Ježíš Kristus je klíčovou postavou při naplňování Božího záměru a zaujímá přední místo v sboru. Kromě „krve, kterou prolil na mučednickém kůlu“, aby smířil lidstvo (Kol 1:20), poskytuje Ježíš všechno („všechnu plnost“), co křesťané potřebují pro vedení a poučení. Ježíš je také samotným ztělesněním božských vlastností, včetně moudrosti. Jeho příklad a učení jsou dokonalé, nepostrádají nic, co by muselo být doplněno lidskými filozofiemi a tradicemi. (Kol 2:8-10) Proto je tím, na koho se křesťané dívají jako na svůj Vzor a zdroj poučení.

aby smířil se sebou: Řecké sloveso zde přeložené jako „smířit“ má základní význam „změnit; vyměnit“. Později získalo význam „změnit z nepřátelství na přátelský vztah“. Pavel zde vysvětluje, že smíření je dosaženo „skrze krev, kterou [Ježíš] vylil na mučednický kůl“. Tímto způsobem bude lidstvo uvedeno zpět do souladu s Bohem. Tato změna umožní, aby vztah mezi Bohem a člověkem byl opět přátelský.​—Viz studijní poznámky k Ř 5:10; 2K 5:18, 19.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“.​—Viz Slovníček.

to, co je na zemi, nebo to, co je v nebesích: Pavel zde popisuje ty, kteří jsou smířeni skrze krev, kterou Kristus vylil na mučednický kůl. „To, co je v nebesích“, jsou pomazaní křesťané, povolaní k vládnutí s Kristem v nebi. Jsou „účastníky nebeského povolání“ (Heb 3:1) a mají „kralovat nad zemí“ jako spoludědicové s Kristem v Božím Království (Zj 5:9, 10). „To, co je na zemi“, jsou lidé, kteří jsou smířeni s Bohem a kteří budou žít na zemi jako poddaní tohoto nebeského Království.​—Ža 37:29; viz studijní poznámku k Ef 1:10.

byl kázán ve všem stvoření pod nebem: Pavel neříká, že dobrá zpráva doslova dorazila do všech zemí světa. Spíše obecně popisuje, jak daleko se dobrá zpráva rozšířila. (Ří 1:8; Kol 1:6) V době, kdy Pavel psal svůj dopis Koloským, bylo poselství o Království široce známé po celé Římské říši i mimo ni. Ve skutečnosti téměř o 30 let dříve Židé a proselyté, kteří přijali křesťanství o Letnicích roku 33 n. l., donesli toto poselství minimálně do Parthie, Elamu, Médie, Mezopotámie, Arábie, Malé Asie, částí Libye směrem k Cyreně a Říma – tedy do oblastí světa známých Pavlovým čtenářům. (Sk 2:1, 8–11, 41, 42) Pavlova vlastní slova v 15. kapitole Římanům však ukazují, že jeho výrok neměl být chápán doslovně. Tam uvedl, že dobrá zpráva ještě nebyla kázána v tehdy „neposkvrněném území“ Španělska.​—Ří 15:20, 23, 24.

jeho tělo, jímž je sbor: Viz studijní poznámku ke Kol 1:18.

posvátné tajemství: Výraz „posvátné tajemství“ je v Pavlově dopise Kolosanům zmíněn několikrát.​—Kol 1:27; 2:2; 4:3; viz studijní poznámky k Mt 13:11; 1K 2:7; Ef 1:9.

minulá uspořádání věcí: Nebo „minulé věky“.​—Viz Slovníček, „Uspořádání věcí“.

dokonalý: Nebo „zralý; úplný.“​—Srovnej 1K 2:6 a pozn. pod čarou.