Galaťanům 1

sborům v Galácii: Když Pavel a Barnabáš cestovali Galácií (viz studijní poznámku k Galácii v tomto verši) během první misijní cesty kolem roku 47–48 n. l., navštívili města jako Pisidská Antiochie, Ikonium, Lystra a Derbe – všechna ležící v jižní části této oblasti. (Sk 13:14, 51; 14:1, 5, 6) Muži zde našli mnoho těch, kdo toužili slyšet dobrou zprávu, a tak v těchto městech založili křesťanské sbory. (Sk 14:19–23) Zdá se, že semena křesťanství zasetá mezi Galaty přinesla dobré ovoce. Například Timoteus pocházel z Galácie. (Sk 16:1) „Sbory v Galácii“, kterým Pavel psal, byly složeny ze směsi Židů a nežidů, přičemž mezi nežidy byli jak obřezaní proselyté, tak neobřezaní pohané. (Sk 13:14, 43; 16:1; Ga 5:2) Někteří nepochybně měli keltský původ. Sbory v této oblasti jsou zmíněny i v dalších dopisech křesťanských řeckých písem. Například kolem roku 55 n. l., když Pavel psal Korinťanům, zmínil pokyny, které dal „sborům v Galácii“ ohledně shromažďování příspěvků pro chudé. (1K 16:1, 2; Ga 2:10) O několik let později (kolem let 62–64 n. l.) Petr adresoval svůj první dopis mj. „dočasným usedlíkům rozptýleným po… Galácii“.​—1Pt 1:1; viz studijní poznámku k Ga 3:1.

Galácie: V prvním století n. l. byla Galácie jak regionem, tak římskou provincií, která se rozkládala ve střední části dnešní Malé Asie.​—Viz Slovník.

Nechť máte nezaslouženou laskavost a pokoj: Viz studijní poznámku k Římanům 1:7.

systém věcí: Řecké slovo ai·onʹ, které má základní význam „věk“, může odkazovat na stav věcí nebo na rysy, které charakterizují určité časové období, epochu či věk. (2Tm 4:10; viz Slovníček, „Systém(y) věcí.“) To, co Pavel zde nazývá „nynějším ničemným systémem věcí“, zřejmě začal někdy po Potopě. Lidé začali rozvíjet nespravedlivý způsob života, který se vyznačuje hříchem a vzpourou proti Bohu a jeho vůli. Ačkoli křesťané v prvním století n. l. žili současně s převládajícím „ničemným systémem věcí“, nebyli jeho součástí. Byli z něj vysvobozeni výkupní obětí Ježíše Krista.​—Viz studijní poznámku k 2K 4:4.

Amen: Viz studijní poznámku k Římanům 1:25.

tak rychle se odvracíte: Pavel zde poukazuje na důležitý důvod, proč tento dopis napsal. I když od Pavlovy návštěvy v této oblasti neuplynulo mnoho času, někteří v galatských sborech se již odvraceli od křesťanských pravd. „Špatný vliv“, o kterém Pavel v tomto dopise mluví (Ga 3:1), zahrnuje ty, které nazývá „falešnými bratry“, kteří se „vloudili“ do sborů. (Viz studijní poznámky k Ga 2:4; 3:1.) Někteří z těchto falešných bratrů byli judaizátoři, kteří trvali na tom, aby se křesťané řídili Mojžíšovým zákonem. (Viz studijní poznámka k Ga 1:13.) Judaizátoři přetrvávali, i když apoštolové a starší v Jeruzalémě již rozhodli, že pohané nejsou povinni dodržovat Mojžíšův zákon. (Sk 15:1, 2, 23–29; Ga 5:2–4) Pavel naznačuje, že judaizátoři se obávali pronásledování a chtěli usmířit židovské odpůrce. (Ga 6:12, 13) Tito falešní bratři možná také tvrdili, že Pavel není skutečný apoštol, a snažili se sbory od něj odcizit. (Ga 1:11, 12; 4:17) Někteří Galatové mohli mít sklon k nemravnosti, svárům a ješitnosti. Tyto tělesné sklony, které Pavel řeší v závěru svého dopisu, by je vedly k odvrácení od Boha.​—Ga 5:13–6:10.

jiné dobré zprávy: „Falešní bratři“ kázali (Ga 2:4) odlišné učení, které bylo „něčím navíc“ oproti tomu, co se galatští křesťané naučili. Dobrá zpráva, kterou jim Pavel oznámil, zahrnovala „dobrou zprávu o Kristu“. (Ga 1:7, 8) Týkala se svobody, kterou přináší Kristus – svobody od otroctví dědičnému hříchu a svobody od otroctví Mojžíšova zákona. (Ga 3:13; 5:1, 13 a studijní poznámka) Tato dobrá zpráva nebyla „lidského původu“.​—Ga 1:8, 9, 11, 12; 2K 11:4; viz studijní poznámka k Ga 1:8.

vás znepokojují: Podle jednoho slovníku řecké sloveso, které zde Pavel používá, vyjadřuje význam „rozvířit; rušit; vyvést z rovnováhy; uvést do zmatku“. V tomto i jiných kontextech se tento výraz vztahuje k duševnímu nebo duchovnímu rozrušení. (Sk 15:24; Ga 5:10) Stejné sloveso je také použito ve Sk 17:13 o Židech, kteří přišli, aby „rozvířili zástupy“ v Beroji.

ať je proklet: Pavel varuje galatské křesťany před „některými lidmi“, kteří „chtějí překroutit dobrou zprávu o Kristu“. (Ga 1:7) Zřejmě šlo o muže, kteří upřednostňovali židovské tradice před poselstvím dobré zprávy. Pavel říká, že křesťané by měli za „prokleté“ považovat každého – dokonce i anděly – kdo by jim jako dobrou zprávu hlásal něco jiného, než co přijali. Toto varování opakuje v verši 9. Řecké slovo pro „prokletý“ (a·naʹthe·ma) doslova znamená to, co je „uloženo“. Původně se toto slovo vztahovalo na obětní dary uložené nebo vyčleněné jako posvátné v chrámu. V tomto kontextu se vztahuje na to, co je vyčleněno, aby bylo označeno za špatné nebo zlé. (1K 12:3; 16:22; viz studijní poznámka k Ř 9:3.) V Septuagintě, překladatelé obvykle použili stejné řecké slovo k vyjádření hebrejského slova cheʹrem, které znamená věc nebo osobu „zasvěcenou zničení“ nebo „vyčleněnou ke zničení“.​—5Mo 7:26; 13:17.

Snažím se snad nyní získat lidi, nebo Boha?: Pavel se brání, protože „falešní bratři“ v Galácii zřejmě tvrdili, že upravil své poselství, aby přesvědčil galatské křesťany, aby se přidali na jeho stranu. (Ga 2:4) Například tito odpůrci zřejmě tvrdili, že Pavel kázal obřízku, když se mu to hodilo. (Ga 5:11) Řecké slovo peiʹtho, zde přeložené jako „přesvědčit“, může také znamenat „apelovat na; získat si přízeň; získat souhlas“. Pavel se v podstatě ptá: „Snažím se získat souhlas lidí, nebo Boha?“ Pavlovi samozřejmě záleží na tom, aby získal Boží souhlas, ne lidský. Ačkoli Pavel byl přizpůsobivý v tom, jak prezentoval dobrou zprávu (viz studijní poznámka k 1Ko 9:22), nikdy nezměnil základní poselství jen proto, aby si získal různé skupiny lidí. (Viz studijní poznámka k Nebo se snažím zalíbit lidem v tomto verši.) V předchozích verších velmi jasně řekl, že existuje jen jedno pravdivé poselství, „dobrá zpráva o Kristu“.​—Ga 1:6-9.

Nebo se snažím zalíbit lidem?: Někteří tvrdili, že Pavel lichotil lidem, aby si získal jejich přízeň. Implicitní odpověď na Pavlovu otázku zní: „Samozřejmě že ne!“ Kdyby se snažil zalíbit lidem, popíral by, že je otrokem Krista.​—1Te 2:4.

zjevení: Pavel zde používá řecké slovo a·po·kaʹly·psis, které doslova znamená „odhalení“ nebo „odkrytí“. V křesťanských řeckých písmech se toto slovo často vztahuje k odhalování duchovních záležitostí lidem Bohem a Ježíšem. V tomto verši Pavel ukazuje, že dobrá zpráva, kterou kázal, mu byla zjevena nikoli člověkem, ale samotným Ježíšem Kristem. Tato skutečnost dále potvrzuje, že Pavel byl skutečným apoštolem. Stejně jako ostatní apoštolové se Pavel naučil dobrou zprávu a přijal své pověření přímo od Ježíše. (1K 9:1; Ef 3:3) Později v tomto dopise Pavel zmiňuje konkrétní zjevení od Krista, které ho vedlo k tomu, aby předložil otázku obřízky apoštolům a starším v Jeruzalémě.​—Viz studijní poznámku k Ga 2:2.

Judaismus: Náboženský systém, který byl rozšířen mezi židovským lidem v Pavlových dnech. V křesťanských řeckých písmech se toto slovo vyskytuje pouze na Ga 1:13, 14. Zatímco jeho stoupenci tvrdili, že se úzce drží hebrejských písem, judaismus prvního století kladl velký důraz na „tradice otců“. (Viz studijní poznámku k Ga 1:14.) Ježíš tyto tradice i muže, kteří činili Boží slovo neplatným, odsoudil.​—Mr 7:8, 13.

mimořádně: Pavel zde používá řecké slovo hy·per·bo·leʹ, aby popsal, jak „mimořádně“ (doslova „až k přebytku“, tedy k neobvyklému či extrémnímu stupni) pronásledoval křesťanské sbory. (Sk 8:1, 3; 9:1, 2; 26:10, 11; Fp 3:6) Toto řecké slovo se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje osmkrát.​—Viz studijní poznámky k 2K 4:7; 12:7.

tradice svých otců: Řecké slovo pro „tradici“ (pa·raʹdo·sis) odkazuje na informace, pokyny nebo praktiky, které byly předávány dalším, aby je následovali. Pavel zde odkazuje na systém náboženských tradic praktikovaných židovskými náboženskými vůdci, zejména farizeji a zákoníky. Jejich náboženství bylo založeno na hebrejských Písmech, ale tito náboženští učitelé přidali mnoho nepísemných tradic. (Mt 15:2, 3; Mr 7:3, 5, 13; viz studijní poznámka ke Ga 1:13.) Jako „syn farizeů“ byl Pavel vzděláván židovskými náboženskými učiteli, jako byl Gamaliel, vysoce vážený učitel ve farizejské tradici. (Sk 22:3; 23:6; Fp 3:5; viz studijní poznámka ke Sk 5:34.) Pavel však vysvětluje, že jeho horlivost pro tradiční přesvědčení jeho předků vedla k tomu, že „pronásledoval Boží sbor a pustošil jej“. —Ga 1:13; J 16:2, 3.

žádnému člověku: Dosl., „tělo a krev“, běžný židovský obrat. V tomto kontextu se používá k označení lidské bytosti.​—1K 15:50; Ef 6:12; viz studijní poznámka k Mt 16:17.

Odešel jsem do Arábie a potom jsem se vrátil do Damašku: Pavlova cesta do Arábie není zmíněna v Lukášově stručném popisu událostí, které následovaly po Pavlově obrácení v Damašku. (Sk 9:18-20, 23-25) Pavlovo tvrzení zde tedy doplňuje Lukášovu zprávu. Pavel možná kázal o své nově nalezené víře v Damašku ještě předtím, než odešel do Arábie, pravděpodobně do syrských pouští. (Viz Slovníček, „Arábie.“) Poté se možná vrátil do Damašku, kde pokračoval v kázání, dokud „neuplynulo mnoho dní“ a tamní Židé se nezačali snažit ho zabít. (Sk 9:23) Důvod cesty do Arábie není odhalen, ale nově obrácený Saul možná hledal čas pro tiché rozjímání nad Písmem.​—Srovnej Mr 1:12.

Pak po třech letech: Pavel možná míní, že po jeho obrácení uplynuly části tří let; do Jeruzaléma mohl dorazit v roce 36 n. l. Tato návštěva byla pravděpodobně prvním Pavlovým pobytem v Jeruzalémě jako křesťana.

navštívit: Někteří učenci naznačují, že řecké sloveso přeložené jako „navštívit“ může zahrnovat myšlenku návštěvy s cílem získat informace. Když Saul navštívil Petra a Jakuba, měl by se jich na mnoho věcí ptát a oni by zase měli mnoho otázek pro něj ohledně jeho vidění a pověření.

Kéfas: Jedno z jmen apoštola Petra.​—Viz studijní poznámku k 1Ko 1:12.

apoštolové: Pravděpodobně odkazuje na Petra („Kéfas“, Ga 1:18; 2:9) a Jakuba, bratra Pánova, tedy Ježíšova nevlastního bratra. (Viz studijní poznámky k Mt 13:55; Sk 1:14; 12:17.) Výraz „apoštol“ v zásadě znamená „někdo vyslaný“ a nejčastěji se používá pro 12 Ježíšových apoštolů. (Lk 8:1; viz studijní poznámka k Jan 13:16 a Slovníček, „Apoštol.“) Má však také širší použití, jako v tomto případě u Jakuba. Zřejmě byl považován za apoštola, tedy někoho vybraného a vyslaného jako zástupce jeruzalémského sboru. Takové použití tohoto slova by vysvětlovalo, proč zpráva ve Sk 9:26, 27 používá tento titul v množném čísle, když říká, že Pavel byl uveden „k apoštolům“.

Sýrie a Kilikie: Pavel zřejmě používá slovo kraje v obecném smyslu. „Sýrie“ může jednoduše odkazovat na oblast kolem Antiochie a „Kilikie“ na oblast kolem Tarsu, kde Pavel vyrůstal. (Viz Příloha B13.) Po své návštěvě Jeruzaléma kolem roku 36 n. l. byl Pavel poslán zpět do Tarsu a poté ho Barnabáš přivedl do Antiochie kolem roku 45 n. l., kde oba muži kázali celý rok. (Sk 9:28–30; 11:22–26) Ačkoli o tom, jak Pavel strávil přibližně osm let před tímto obdobím, je známo málo, zřejmě byl tak zaměstnán kazatelskou činností, že zprávy o jeho aktivitách dosáhly až do Judeje. (Ga 1:21–24) Pavlovo shrnutí jeho zkoušek a výzev, zaznamenané v 2K 11:23–27, zmiňuje řadu událostí, které nejsou zaznamenány ve Skutcích. Některé z těchto událostí se mohly odehrát právě během této doby. (Viz studijní poznámka k 2K 11:25.) V některém období této doby se zdá, že mu bylo dáno nadpřirozené vidění, které mělo hluboký dopad na jeho učení.​—2K 12:1–4; viz studijní poznámky k 2K 12:2, 4.