Matouš 27

starší: Viz studijní poznámku k Mt 16:21.

Pilát, místodržící: Římský místodržící (prefekt) Judeje, jmenovaný císařem Tiberiem roku 26 n. l. Jeho vláda trvala asi deset let. Piláta zmiňují i mimobiblické prameny, včetně římského historika Tacita, který napsal, že Pilát vydal rozkaz k popravě Krista za vlády Tiberia. V antickém římském divadle v izraelské Caesareji byl nalezen latinský nápis se slovy „Pontius Pilatus, prefekt Judeje“.​—Viz Příloha B10 pro území spravované Pontiem Pilátem.

pocítil lítost: Ačkoli řecké slovo me·ta·meʹlo·mai použit zde může mít pozitivní význam (přeloženo jako „litovat“ nebo „být zarmoucen“ na Mt 21:29, 32; 2K 7:8), neexistuje žádný náznak, že by Jidáš byl skutečně kající. Když Bible mluví o pokání před Bohem, používá jiný termín, me·ta·no·eʹo (přeloženo jako „čiňte pokání“ na Mt 3:2; 4:17; Lk 15:7; Sk 3:19), který označuje radikální změnu myšlení, postoje nebo záměru. Jidášovy činy, kdy se vrátil k mužům, s nimiž spolčil, a poté spáchal sebevraždu, ukazují, že jeho myšlení zůstalo pokřivené, nezměnilo se k lepšímu.

nevinný: Některé starověké rukopisy mají „spravedlivý“.​—Srovnej Mt 23:35.

chrám: Řecké slovo na·osʹ použité zde může odkazovat na celý komplex, včetně nádvoří, a nejen na vnitřní svatyni chrámu samotného.

oběsil se: Lukášovo vyprávění o Judově smrti, zaznamenané v Sk 1:18, uvádí, že Juda spadl a jeho tělo se roztrhlo. Matouš se zdá zabývat tím, jak spáchal sebevraždu, zatímco Lukáš popisuje následek. Spojením obou zpráv se zdá, že se Juda oběsil nad útesem, ale v určitém okamžiku se lano nebo větev zlomily, takže se zřítil dolů a roztříštil se na skalách pod ním. Topografie okolí Jeruzaléma takový závěr umožňuje.

posvátná pokladnice: Tento výraz může odkazovat na část chrámu zvanou „pokladnice“ v Jan 8:20, která se zřejmě nacházela v oblasti zvané Nádvoří žen, kde bylo 13 pokladnic. (Viz Příloha B11.) Předpokládá se, že chrám obsahoval také hlavní pokladnici, kam se peníze z těchto pokladnic přinášely.

cena krve: Nebo „krevní peníze“, tedy peníze získané za prolití krve.

použili ty peníze: Pouze Matouš uvádí, že velekněží použili 30 stříbrných k nákupu kusu pole. Sk 1:18, 19 připisuje tento nákup Jidášovi, ale je to zřejmě proto, že velekněží koupili pole za peníze, které poskytl Jidáš.

hrnčířovo pole: Od 4. století n. l. je toto pole ztotožňováno s místem na jižním svahu údolí Hinom, těsně před jeho spojením s údolím Kidron. Tato oblast byla zřejmě místem, kde hrnčíři provozovali své řemeslo. Jak je uvedeno v Mt 27:8 a Sk 1:19, pole se začalo nazývat „Pole krve“ neboli Akeldama.​—Viz Příloha B12.

cizinci: To znamená Židé navštěvující z jiných zemí nebo pohané.

až do dnešního dne: Tento výraz naznačuje určitý časový odstup mezi popisovanými událostmi a dobou sepsání. Matoušovo evangelium bylo pravděpodobně napsáno kolem roku 41 n. l.

se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Jeremiáše: Následující citace je převzata především z Zech 11:12, 13, ale Matouš ji pod inspirací parafrázoval a aplikoval na okolnosti, které ji naplnily. V Matoušově době stál Jeremiáš na prvním místě mezi prorockými knihami a jeho jméno mohlo označovat celý soubor těchto knih, včetně Zachariáše.​—Viz studijní poznámku k Mt 1:22.

Jehova: V tomto citátu z hebrejských Písem (viz studijní poznámka k Mt 27:9) se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příloha C.

Jsi židovský král?: Žádný král v Římské říši nemohl vládnout bez souhlasu císaře. Pilát se tedy zjevně soustředil při výslechu na otázku Ježíšova království.

Sám to říkáš: Tato odpověď je zjevně potvrzením pravdivosti Pilátova tvrzení. (Srovnej studijní poznámky k Mt 26:25, 64.) Ačkoli Ježíš Pilátovi přiznává, že skutečně je králem, děje se tak ve smyslu odlišném od toho, co si Pilát představuje, protože Ježíšovo Království „není částí tohoto světa“ a tedy nepředstavuje hrozbu pro Řím.​—Jan 18:33-37.

zvyk . . . propustit vězně: Tuto událost zmiňují všichni čtyři evangelisté. (Mr 15:6-15; Lu 23:16-25; Jan 18:39, 40) V hebrejských Písmech pro tento zvyk neexistuje žádný základ ani precedens. Zdá se však, že v Ježíšových dnech si Židé tuto tradici vypěstovali. Tento postup by se Římanům nezdál podivný, protože existují důkazy, že propouštěli vězně, aby uspokojili davy.

soudní stolice: Obvykle vyvýšená venkovní platforma, ze které úředníci mohli oslovovat zástupy a oznamovat svá soudní rozhodnutí.

sen: Zjevně božského původu. Matouš je jediný pisatel evangelia, který tuto událost zahrnul do inspirovaného záznamu.

umyl si ruce: Symbolické gesto používané k vyjádření neviny a osvobození od odpovědnosti v dané věci. Tento židovský zvyk je zmíněn v 5Mo 21:6, 7 a Ža 26:6.

Ať jeho krev přijde na nás a na naše děti: To znamená: „My a naši potomci bereme na sebe odpovědnost za jeho smrt.“

zbičoval: Římané bičovali oběti pomocí strašného nástroje známého v latině jako flagellum, z něhož je odvozeno řecké sloveso použité zde (phra·gel·loʹo, „bičovat“). Tento nástroj se skládal z rukojeti, do které bylo upevněno několik provázků nebo uzlovitých kožených řemínků. Někdy byly řemínky zatíženy zubatými kousky kosti nebo kovu, aby byly údery bolestivější. Takové bičování způsobovalo hluboké podlitiny, trhalo maso na cáry a mohlo dokonce vést k smrti.

místodržitelovo sídlo: Řecký výraz prai·toʹri·on (odvozený z latinského praetorium) označuje oficiální sídlo římských místodržitelů. V Jeruzalémě bylo sídlo pravděpodobně palác postavený Herodem Velikým, který se nacházel v severozápadním rohu horního města, tedy jižní části Jeruzaléma. (Viz Příloha B12 pro umístění.) Pilát pobýval v Jeruzalémě pouze při určitých příležitostech, jako byly svátky, protože zde hrozily nepokoje. Jeho obvyklým sídlem byla Caesarea.

šarlatový plášť: Druh pláště nebo roucha, které nosili králové, úředníci nebo vojenskí důstojníci. Mr 15:17 a Jan 19:2 uvádějí, že šlo o purpurový oděv, ale v dávných dobách se výraz „purpurový“ používal pro jakoukoli barvu, která byla směsí červené a modré. Také úhel pohledu, odraz světla a pozadí mohly ovlivnit vnímání přesného odstínu barvy pozorovatelem. Tento rozdíl v popisu barvy ukazuje, že pisatelé evangelií si své záznamy prostě neopsali jeden od druhého.

koruna . . . rákos: Spolu s šarlatovým pláštěm (zmíněným v Mt 27:28) dostal Ježíš falešné královské atributy​—trny jako korunu a rákos jako žezlo.

klekali před ním: Klekání, obvykle projev úcty k nadřízenému, bylo dalším způsobem, jak vojáci Ježíše zesměšňovali.​—Viz studijní poznámka k Mt 17:14.

Buď zdráv: Nebo „Zdráv buď.“ Doslova „Raduj se.“ Zdravili ho, jako by zdravili císaře, zřejmě aby zesměšnili tvrzení, že je králem.

Kyreně: Město ležící poblíž severního pobřeží Afriky, jihojihozápadně od ostrova Kréta.​—Viz Příloha B13.

přinucen k službě: Viz studijní poznámka k Mt 5:41.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“.​—Viz Slovník, „Kůl“; „Mučednický kůl“; viz také studijní poznámky k Mt 10:38 a 16:24, kde je tento termín použit v přeneseném smyslu.

Golgota: Z hebrejského slova znamenajícího „lebka“. (Viz Jan 19:17; srovnej Sd 9:53, kde je hebrejské slovo gul·goʹleth přeloženo jako „lebka“.) V Ježíšových dnech bylo toto místo mimo hradby Jeruzaléma. Přesná poloha však zůstává nejistá. (Viz Příloha B12.) Biblický záznam neuvádí, že by Golgota byla na kopci, ačkoli zmiňuje, že někteří pozorovali popravu z dálky.​—Mr 15:40; Lk 23:49.

Místo Lebky: Viz studijní poznámku k Mr 15:22.

žluč: Řecké slovo kho·leʹ zde odkazuje na hořkou tekutinu vyrobenou z rostlin nebo na hořkou látku obecně. Matouš zaznamenává, že tato událost byla naplněním proroctví v Ž 69:21, kde Septuaginta používá toto řecké slovo pro překlad hebrejského výrazu pro „jed“. Zřejmě ženy z Jeruzaléma připravily směs vína a žluči, aby utlumily bolest těch, kdo byli popravováni, a Římané proti jejímu použití neprotestovali. Paralelní zpráva v Mr 15:23 uvádí, že víno bylo „přimícháno myrhou“, takže nápoj zřejmě obsahoval jak myrhu, tak hořkou žluč.

odmítl to vypít: Ježíš zřejmě chtěl mít plnou kontrolu nad svými smysly během této zkoušky své víry.

rozdělili si jeho svrchní oděv: Zpráva v Jan 19:23, 24 doplňuje podrobnosti, které Matouš, Marek a Lukáš nezmiňují. Spojením všech čtyř evangelijních zpráv získáme tento obraz: Římští vojáci zřejmě losovali jak o svrchní, tak o spodní oděv; svrchní oděv rozdělili „na čtyři díly, na každého vojáka jeden“; spodní oděv nechtěli rozdělit, a tak o něj losovali; a losování o Mesiášův oděv naplnilo Žalm 22:18. Zřejmě bylo zvykem, že popravčí si nechávali oděv svých obětí, proto byli odsouzenci před popravou zbaveni oděvu a majetku, což celou událost činilo ještě ponižující.

losováním: Viz Slovníček, „Losování“.

lupiči: Nebo „bandité“. Řecké slovo lei·stesʹ může zahrnovat loupeže spojené s násilím a někdy může odkazovat na revolucionáře. Stejné slovo je použito o Barabášovi (Jan 18:40), který podle Luk 23:19 byl ve vězení za „vzbouření“ a „vraždu“. Paralelní zpráva v Luk 23:32, 33, 39 popisuje tyto muže jako „zločince“ z řeckého slova (ka·kourʹgos), které doslova znamená „ten, kdo se zabývá pácháním zlého nebo špatného“.

potřásali hlavami: Toto gesto, obvykle doprovázené slovy, vyjadřovalo posměch, pohrdání nebo výsměch. Ti, kdo kolem procházeli, tak nevědomky naplnili proroctví zaznamenané v Ž 22:7.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“.​—Viz studijní poznámku k Mt 27:32 a Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“.​—Viz studijní poznámku k Mt 27:32 a Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“.

šestá hodina: To je přibližně 12:00 v poledne.​—Viz studijní poznámku k Mt 20:3.

tma: Viz studijní poznámku k Mr 15:33.

devátá hodina: To je přibližně 3:00 odpoledne.​—Viz studijní poznámku k Mt 20:3.

Eli, Eli, lama sabachthani?: Ačkoli někteří považují tato slova za aramejštinu, pravděpodobně šlo o tehdejší hebrejštinu, do jisté míry ovlivněnou aramejštinou. Řecká transliterace těchto slov zaznamenaná Matoušem a Markem neumožňuje jednoznačné určení původního jazyka.

Můj Bože, můj Bože: Když Ježíš volal ke svému nebeskému Otci a oslovoval ho jako svého Boha, naplnil Ž 22:1. Ježíšův výkřik bolesti možná posluchačům připomněl mnohé věci prorokované o něm v dalších částech Žalmu 22​—že bude vysmíván, posmíván a napaden na rukou a nohou a že jeho šaty budou rozděleny losem.​—Ž 22:6-8, 16, 18.

Eliáš: Z hebrejského jména, které znamená „Můj Bůh je Jehova“.

octové víno: Nebo „vinný ocet“. Pravděpodobně odkazuje na řídké, kyselé nebo octové víno známé v latině jako acetum (ocet) nebo jako posca, když bylo ředěno vodou. Šlo o levný nápoj, který běžně pili chudí lidé, včetně římských vojáků, aby uhasili žízeň. Řecké slovo oʹxos je také použito v Žalmu 69:21 v Septuagintě, kde bylo prorokováno, že Mesiáši bude dáno pít „ocet“.

tyč: Nebo „hůl; prut“. V Janově zprávě je nazývána „yzopovou větvičkou“.​—Jan 19:29; viz Slovníček, „Yzop“.

aby ho zachránil: Některé starověké rukopisy dodávají: „Jiný muž vzal kopí a probodl mu bok, a vyšla krev a voda.“ Jiné významné rukopisy tato slova neobsahují. Podobné tvrzení je zaznamenáno v Jan 19:34, ale podle Jan 19:33 byl Ježíš v té době již mrtev. Většina odborníků, včetně editorů řeckého textu Nestle-Aland a řeckého textu United Bible Societies, se domnívá, že slova z Janova záznamu byla později přidána do Matoušova záznamu písaři. Dokonce i Westcott a Hort, kteří tato slova zahrnuli do svého řeckého textu v dvojitých závorkách, uvedli, že tato věta „musí být považována za silně podezřelou z toho, že byla vložena písaři.“ Vzhledem k tomu, že existují různé varianty rukopisů pro Matoušův záznam a že u Janova evangelia není žádná nejistota ohledně znění, záznam v Jan 19:33, 34 zjevně popisuje události ve správném pořadí, totiž že Ježíš byl již mrtev, když ho římský voják probodl kopím. Proto jsou tato slova v tomto překladu v Mt 27:49 vynechána.

vydal svého ducha: Nebo „vydechl naposled; přestal dýchat.“ Výraz „duch“ (řecky pneuʹma) zde může být chápán jako odkaz na „dech“ nebo „životní sílu“, což podporuje použití řeckého slovesa ek·pneʹo (doslova „vydechnout“) v paralelním záznamu v Mr 15:37 (kde je přeloženo jako „vydechl naposled“ nebo, jak je uvedeno ve studijní poznámce, „přestal dýchat“). Někteří naznačují, že použití řeckého výrazu přeloženého jako „vydal“ znamená, že Ježíš dobrovolně přestal bojovat o udržení života, protože všechno bylo dokonáno. (Jan 19:30) Dobrovolně „vylil svou duši až k smrti.“​—Iz 53:12; Jan 10:11.

hle: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.

opona: Tato nádherně zdobená závěsná látka oddělovala Nejsvětější od Svatyně v chrámu. Podle židovské tradice byla tato těžká opona asi 18 m (60 stop) dlouhá, 9 m (30 stop) široká a 7,4 cm (2,9 palce) tlustá. Roztržením opony ve dví Jehova nejen projevil svůj hněv vůči vrahům svého Syna, ale také naznačil, že nyní je možné vstoupit až do samotného nebe.​—Heb 10:19, 20; viz Slovníček.

svatyně: Řecké slovo na·osʹ zde odkazuje na centrální budovu s jejími odděleními Svatyně a Nejsvětější.

hroby: Nebo „pamětní hroby“.​—Viz Slovníček, „Pamětní hrob“.

byly vyzdviženy: Řecké sloveso e·geiʹro, které znamená „vyzdvihnout“, může odkazovat na vzkříšení, ale často se používá i v jiných souvislostech. Například může znamenat „vytáhnout“ z jámy nebo „vstát“ ze země. (Mt 12:11; 17:7; Lk 1:69) Matouš neříká, že „svatí“ jsou „vyzdviženi“. Říká, že jejich „těla“ jsou. Zřejmě bylo zemětřesení tak silné, že hroby byly rozlomeny a mrtvá těla byla z nich vyvržena.

lidé vycházející: Nebo „ti, kdo vyšli.“ Řecké sloveso označuje množné číslo mužského rodu, odkazující na lidi, nikoli na těla (střední rod v řečtině) zmíněná v verši 52. Toto se zjevně vztahuje na kolemjdoucí, kteří viděli mrtvá těla odhalená zemětřesením (verš 51) a kteří vstoupili do města a oznámili, co viděli.

po jeho vzkříšení: To znamená po Ježíšově vzkříšení. Informace v závorkách se vztahují k událostem, které se odehrály později.

svaté město: To znamená Jeruzalém.​—Viz studijní poznámku k Mt 4:5.

stali se viditelnými: Zjevně odkazuje na mrtvá těla zmíněná v verši 52.​—Viz studijní poznámku k Mt 27:52.

vojenský důstojník: Nebo „centurion“, tedy velitel přibližně 100 vojáků v římské armádě. Tento důstojník možná byl přítomen u Ježíšova soudu před Pilátem a mohl slyšet, jak Židé říkají, že Ježíš tvrdí, že je Božím Synem.​—Mt 27:27; J 19:7.

Marie Magdaléna: Její rozlišující přízvisko Magdaléna (znamenající „Z nebo Patřící k Magdale“) pravděpodobně pochází z města Magdala na západním břehu Galilejského jezera, zhruba v polovině cesty mezi Kafarnaum a Tiberiadou. Nabízí se domněnka, že Magdala bylo Mariino rodiště nebo místo bydliště.​—Viz studijní poznámky k Mt 15:39; Lk 8:2.

Jakub: Také nazývaný „Jakub Mladší“.​—Mr 15:40.

Joses: Některé starověké rukopisy uvádějí „Josef“ místo „Joses“. V paralelním záznamu v Mr 15:40 většina starověkých rukopisů čte „Joses“.

matka synů Zebedeových: To znamená matka apoštolů Jakuba a Jana.​—Viz studijní poznámky k Mt 4:21; 20:20.

Arimatie: Název tohoto města pochází z hebrejského slova, které znamená „výšina“. V Lk 23:51 je nazýváno „městem Judejců“.​—Viz Příloha B10.

Josef: Individualita pisatelů evangelií je patrná z různých podrobností, které o Josefovi uvádějí. Výběrčí daní Matouš poznamenává, že byl bohatý; Marek, píšící pro Římany, říká, že byl „váženým členem Rady“, který očekával Boží Království; Lukáš, soucitný lékař, uvádí, že to byl „dobrý a spravedlivý muž“, který nehlasoval pro rozhodnutí Rady proti Ježíšovi; pouze Jan zmiňuje, že byl „tajným [učedníkem] kvůli strachu z Židů“.​—Mr 15:43–46; Lk 23:50–53; Jan 19:38–42.

hrob: Nebo „pamětní hrobka“. Šlo o klenutou komoru vytesanou do měkkého vápencového kamene, nikoli o přírodní jeskyni. Takové hrobky často obsahovaly lavicovité police nebo výklenky, kam se ukládala těla.​—Viz Slovníček, „Pamětní hrobka“.

velký kámen: Zřejmě kruhový kámen, protože tento verš uvádí, že byl přivalen, a Mr 16:4 říká, že „byl odvalen“, když byl Ježíš vzkříšen. Mohl vážit tunu i více.

druhá Marie: To znamená „Marie, matka Jakuba a Josefa“, zmíněná v Mt 27:56. Je také zmíněna v Mt 28:1; Mr 15:40, 47; 16:1; Lu 24:10; Jan 19:25.​—Viz studijní poznámky k Mr 3:18; Jan 19:25.

následující den: To znamená Nisan 15. Den po Nisanu 14 byl vždy dodržován jako sabat, neboli svatý den odpočinku, bez ohledu na to, na který den v týdnu připadl. Navíc v roce 33 n. l. připadl Nisan 15 na pravidelný týdenní sabat, což z tohoto dne učinilo „velký“, neboli dvojitý sabat.​—Jan 19:31; viz Příloha B12.

Příprava: Název používaný pro den předcházející týdennímu sabatu. Během tohoto dne se Židé připravovali na sabat tím, že chystali další jídla a dokončovali veškerou práci, která nemohla počkat až po sabatu. V tomto případě den Přípravy připadl na Nisan 14.​—Mr 15:42; viz Slovníček.

tři dny: Tento výraz může znamenat části tří dnů. To je patrné z žádosti, aby hrob „byl střežen až do třetího dne“, a ne až do čtvrtého.​—Mt 27:64; viz studijní poznámku k Mt 12:40.

Pak bude tento poslední podvod horší než první: Zřejmě to znamená, že tento údajný „podvod“, totiž Ježíšovo vzkříšení, by byl horší než první, jeho tvrzení, že je Mesiáš. Ježíšovi odpůrci zjevně věděli, že pokud by Ježíš byl vzkříšen, jeho nárok na to být Mesiášem by se prokázal jako pravdivý.

stráž: Pilát zřejmě poskytl skupinu římských vojáků. (Mt 28:4, 11) Kdyby strážci byli členy židovské chrámové policie, Židé by se nemuseli obracet na Piláta. Stejně tak kněží slíbili, že věc urovnají s místodržitelem, pokud by se doslechl o zmizení Ježíšova těla.​—Mt 28:14.