Skutky 15

starší: Dosl. „starší muži“. Řecký výraz pre·sbyʹte·ros se tady vztahuje na ty, kdo měli v raném křesťanském sboru odpovědné postavení. Starší jeruzalémského sboru jsou zmíněni spolu s apoštoly jako ti, za kterými šli Pavel, Barnabáš a někteří další bratři ze syrské Antiochie, aby se vyřešila otázka obřízky. Podobně jako někteří starší sloužili v tělesném Izraeli na celonárodní úrovni, i tito starší spolu s apoštoly tvořili v 1. století n. l. řídící sbor pro všechny křesťanské sbory. Z toho je vidět, že původní skupina, která sloužila jako řídící sbor – 12 apoštolů – se teď rozšířila. (Sk 1:21, 22, 26; viz studijní poznámky k Mt 16:21; Sk 11:30).

otázce: Nebo „sporu“. Řecké slovo zeʹte·ma často označuje spornou otázku nebo konkrétní problém, o kterém se vede debata. Souvisí s řeckým slovem, které znamená „hledat“ (ze·teʹo). (Viz studijní poznámku ke Sk 15:7).

obrácení: Řecké slovo použité na tomto místě, e·pi·stro·pheʹ, pochází ze slovesa, které znamená „vrátit se; obrátit se (zpátky)“. (Jan 12:40; 21:20; Sk 15:36) V duchovním smyslu může zahrnovat obrácení k pravému Bohu nebo návrat k němu a také odvrácení se od model a falešných bohů. (Toto sloveso se vyskytuje ve Sk 3:19; 14:15; 15:19; 26:18, 20; 2Ko 3:16.) V 1Te 1:9 je toto sloveso použito ve spojení „jak jste se obrátili k Bohu od svých model“. Obrácení předchází pokání. (Viz studijní poznámky k Mt 3:2, 8; Sk 3:19; 26:20).

někteří … ze sekty farizeů: Zřejmě se tito křesťané v určitém smyslu pořád nějak spojovali se svým farizejským původem. — Srovnej studijní poznámku ke Sk 23:6.

bouřlivé výměně názorů: Nebo „sporu“. Použité řecké slovo souvisí se slovesem, které znamená „hledat“ (ze·teʹo), a vyjadřuje „hledání; dotazování“. (Kingdom Interlinear) Naznačuje tedy, že apoštolové a starší se tou záležitostí důkladně zabývali: kladli otázky, pečlivě ji zkoumali a nepochybně také upřímně a otevřeně vyjadřovali své různé názory.

zázracích: Nebo „znameních“. (Viz studijní poznámku ke Sk 2:19).

Jakub: Pravděpodobně jde o Ježíšova nevlastního bratra a o Jakuba zmíněného ve Sk 12:17. (Viz studijní poznámky k Mt 13:55; Sk 12:17.) Zdá se, že když se otázka obřízky dostala před „apoštoly a starší v Jeruzalémě“, Jakub předsedal diskusi. (Sk 15:1, 2) Pavel zřejmě mluví o této události, když zmiňuje, že Jakub, Kéfas (Petr) a Jan byli „ti, kteří se zdáli být sloupy“ jeruzalémského sboru. (Ga 2:1-9).

Symeon: Tedy Šimon Petr. Řecká podoba Sy·me·onʹ velmi věrně odpovídá hebrejské podobě jména (Simeon). To, že je použita řecká podoba jména, která se tak těsně podobá hebrejské, naznačuje, že jazykem, kterým se na tomto shromáždění mluvilo, mohla být hebrejština. V Bibli je apoštol Petr touto podobou jména označen jen jednou. (Viz studijní poznámku k Mt 10:2).

lid pro své jméno: Tento výraz může odkazovat na výroky z Hebrejských písem, kde se říká, že Jehova si vybral lid jako svůj zvláštní majetek. (2Mo 19:5; 5Mo 7:6; 14:2; 26:18, 19) Tento nový lid, který nese Jehovovo jméno, označený jako „Boží Izrael“, tedy duchovní Izrael, měl teď zahrnovat i věřící z jiných národů. (Ga 6:16; Ří 11:25, 26a; Zj 14:1) Měli oznamovat chválu toho, koho zastupovali, a veřejně oslavovat jeho jméno. (1Pe 2:9, 10) Stejně jako to platilo o tělesném Izraeli, i členové duchovního Izraele byli těmi, které Jehova nazval „lid, který jsem si vytvořil, aby vyprávěl o mé chvále“. (Iz 43:21) Ti první křesťané odvážně oznamovali, že Jehova je jediný pravý Bůh, a odhalovali jako falešné všechny bohy, kteří byli v té době uctíváni. (1Te 1:9).

slova zapsaná v Prorocích: Proslov Symeona neboli Šimona Petra (Sk 15:7-11) a svědectví, které předložili Barnabáš a Pavel (Sk 15:12), pravděpodobně Jakubovi připomněly vhodné verše z Písma, které vrhaly světlo na otázku, o které se jednalo. (Jan 14:26) Když Jakub řekl, že „slova zapsaná v Prorocích“ se shodují s tím, co právě zaznělo, citoval Am 9:11, 12. To je kniha z té části Hebrejských písem, které se běžně říká „Proroci“. (Mt 22:40; Sk 15:16-18; viz studijní poznámku ke Lk 24:44).

Davidův stan: Nebo „Davidův přístřešek (obydlí)“. Jehova slíbil, že Davidovo království „bude navždy pevné“. (2Sa 7:12-16) „Davidův stan“, tedy jeho královský dům neboli dynastie, spadl, když byl král Cedekjáš sesazen z trůnu. (Ez 21:27) Od té doby žádný král z Davidovy linie neseděl na „Jehovově trůnu“ v pozemském Jeruzalémě. (1Pa 29:23) Jehova ale symbolický Davidův stan znovu postaví – a trvalým Králem bude Davidův potomek Ježíš. (Sk 2:29-36) Jakub ukázal, že toto znovuvybudování, které Amos předpověděl („Potom se vrátím a znovu postavím Davidův stan, který spadl. Vybuduji ho z jeho trosek a obnovím ho“), tedy obnovení královské vlády v Davidově linii, bude zahrnovat i shromáždění Ježíšových učedníků (dědiců Království) jak ze Židů, tak z lidí z jiných národů. (Am 9:11, 12).

aby ti, kdo zůstali, horlivě hledali Jehovu: Jak ukazuje studijní poznámka ke Sk 15:15, Jakub citoval slova z Am 9:11, 12. Některé části tohoto citátu se ale čtou poněkud jinak než hebrejský text, který je dnes k dispozici. Bylo navrženo, že rozdíl může být v tom, že Jakub citoval ze Septuaginty, řeckého překladu Hebrejských písem. Když ale Jakub mluvil o Petrovi, použil řeckou podobu jména, která velmi věrně odráží hebrejské jméno Simeon, což naznačuje, že se na tomto shromáždění možná mluvilo hebrejsky. (Sk 15:14) Pokud tomu tak bylo, další možnost je, že Jakub citoval tyto verše hebrejsky, ale Lukáš zapsal citát podle znění Septuaginty. Tento postup používali Lukáš, Jakub i další pisatelé Bible, když citovali z Hebrejských písem. I když se některé verše citované ze Septuaginty mírně liší od hebrejského textu, který je dnes k dispozici, Jehova dovolil biblickým pisatelům tento překlad použít, a tak se tyto citáty staly součástí inspirovaného záznamu. (2Ti 3:16) K tomuto citátu z Am 9:12 je pozoruhodné, že Septuaginta má „ti, kdo zůstali“, zatímco dostupné hebrejské rukopisy mají „to, co zůstalo z Edomu“. Někteří se domnívají, že rozdíl mohl vzniknout proto, že ve starověké hebrejštině vypadalo slovo pro „muže“ velmi podobně jako slovo pro „Edom“. Podobně vypadají i hebrejská slova pro „hledat“ a „vlastnit“. Bylo navrženo, že znění Septuaginty v Am 9:12 vycházelo ze starověkého hebrejského textu, který se lišil od hebrejského textu dostupného dnes; to ale zůstává nejisté. Ať už to bylo jakkoli, Septuaginta i hebrejský masoretský text vyjadřují základní smysl Jakubova argumentu; oba texty ukazují, že Amos předpověděl, že lidé z národů budou nazýváni Jehovovým jménem.

Jehova: Jakub říká ve Sk 15:14, že Simeon vyprávěl, „jak Bůh . . . obrátil svou pozornost k národům“, a v 19. verši Jakub mluví o „lidech z národů, kteří se obracejí k Bohu“. Tady Jakub cituje z Am 9:11, 12. V původním hebrejském textu se božské jméno objevuje jednou, ve výrazu „prohlašuje [nebo „říká“] Jehova“. V Sk 15:17 se ale dvakrát objevuje řecký výraz Kyʹri·os (Pán) a v obou případech se vztahuje na Jehovu. Vzhledem ke kontextu, k podkladu v Hebrejských písmech a k tomu, jak se výraz Kyʹri·os používá v Septuagintě i jinde v Křesťanských řeckých písmech, existují dobré důvody pro to, aby se v obou výskytech Kyʹri·os v tomto verši použilo božské jméno. (Viz Dodatek C1 a úvod k dodatku C3; Sk 15:17).

spolu s lidmi ze všech národů: Tedy s nežidy neboli pohany. Pohan, který se podrobil obřízce, už nebyl považován za člověka z národů, ale „stal se jako domorodec“, jinými slovy jako Žid. (2Mo 12:48, 49) Za dnů Ester se mnoho pohanů „prohlašovalo za Židy“. (Es 8:17) Je zajímavé, že znění Septuaginty v Es 8:17 říká, že tito pohané „se dali obřezat a stali se Židy“. Proroctví v Am 9:11, 12, jak je tady citováno ve Skutcích, uvádělo, že „lidé ze všech národů“ (neobřezaní pohané) se připojí k „těm, kdo zůstali“ z izraelského domu (Židé a obřezaní proselyté) a stanou se „lidmi, kteří jsou nazýváni mým [Jehovovým] jménem“. Na základě tohoto proroctví učedníci pochopili, že neobřezaní lidé z národů se nebudou muset dát obřezat, aby byli pro Boha přijatelní.

lidé, kteří jsou nazýváni mým jménem: Nebo „lidé, na které bylo vzýváno moje jméno“. V Hebrejských písmech to, že bylo Jehovovo jméno vzýváno nad Izraelity, ukazovalo, že jsou jeho lid. (5Mo 28:10; 2Pa 7:14; Iz 43:7; 63:19; Da 9:19) Jehova také vložil své jméno na Jeruzalém s jeho chrámem, a tím ho přijal jako schválené středisko uctívání. (2Kr 21:4, 7).

říká Jehova: V tomto citátu z Am 9:12 se v původním hebrejském textu vyskytuje božské jméno, které je tvořeno čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Dodatek C).

který udělá tyto věci, [v. 18] známé odedávna: Nebo podle jiného chápání řeckého textu by se to dalo přeložit „který tyto věci [v. 18] oznamuje odedávna“.

si myslím, že: Nebo „můj názor (závěr) je“. Doslova „soudím“. Jak je tady ten řecký výraz použitý, neznamená to, že Jakub, který zřejmě na shromáždění působil jako předsedající, se snažil celé skupině prosadit svůj vlastní názor. Spíš jim navrhoval, aby zvážili určitý postup na základě toho, jaké důkazy zazněly, a také na základě toho, co o té věci říkalo Písmo. Jeden slovník v této souvislosti definuje řecké slovo jako „udělat úsudek s přihlédnutím k různým faktorům“. Sloveso použité v tomto verši se tedy nevztahuje na formální soudní rozhodnutí, ale na Jakubův názor, který vycházel z jeho závěru na základě právě citovaného biblického textu.

sexuální nemravnosti: Jak se v Bibli používá řecké slovo por·neiʹa, je to obecný výraz pro určité sexuální praktiky, které Bůh zakazuje. Zahrnuje cizoložství, prostituci, sexuální styk mezi nesezdanými lidmi, homosexuální jednání a pohlavní styk se zvířaty. (Viz Slovníček).

masu zardoušených zvířat: Nebo „toho, co je zabité bez vypuštění krve“. Tento zákaz zjevně zahrnoval i zvíře, které uhynulo samo od sebe nebo v důsledku zranění způsobeného jiným zvířetem. V obou případech by totiž tělo zvířete nebylo správně zbavené krve. (2Mo 22:31; 3Mo 17:15; 5Mo 14:21).

Mojžíš: Jakub se odvolal na Mojžíšovy spisy, které zahrnovaly nejen Zákon, ale také záznam o tom, jak Bůh jednal se svým lidem, a náznaky jeho vůle, které existovaly už před Zákonem. Například Boží názor na konzumaci krve, na cizoložství a na modlářství je jasně vidět v knize Genesis. (1Mo 9:3, 4; 20:2-9; 35:2, 4) Jehova tak odhalil zásady, které jsou závazné pro celé lidstvo, ať už pro Židy, nebo pro nežidy. Rozhodnutí zaznamenané ve Sk 15:19, 20 nemělo křesťany z národů „zatěžovat“, tedy dělat jim věci těžší tím, že by se na ně uvalilo mnoho požadavků Mojžíšova Zákona. Zároveň tím projevovalo úctu k citlivému svědomí židovských křesťanů, kteří v průběhu let slýchali, jak se „Mojžíš… každý sabat předčítá v synagogách“. (Viz studijní poznámky k Lk 4:16; Sk 13:15.) Doporučený postup měl posílit pouto mezi židovskými a nežidovskými křesťany.

každý sabat předčítají v synagogách: Viz studijní poznámky k Lk 4:16; Sk 13:15.

apoštolové a starší: Viz studijní poznámku ke Sk 15:2.

Posíláme pozdravy: Řecké slovo khaiʹro, které doslova znamená „radovat se“, je tady použité jako pozdrav a vyjadřuje myšlenku „ať se ti daří“ nebo „ať je u tebe všechno v pořádku“. Úvod tohoto dopisu o obřízce, který byl poslaný sborům, odpovídá běžné starověké podobě psaní dopisů. Nejdřív je uveden pisatel, potom adresát a jako třetí následuje obvyklý pozdrav. (Viz studijní poznámku ke Sk 23:26.) Ze všech inspirovaných dopisů, které jsou součástí knih Křesťanských řeckých písem, používá řecký výraz khaiʹro jako pozdrav stejným způsobem jako tento dopis od vedoucího sboru z prvního století už jen Jakubův dopis. (Jk 1:1) Učedník Jakub se na sepsání tohoto dopisu podílel, což podporuje závěr, že Jakub, který napsal dopis nesoucí jeho jméno, je ten samý Jakub, který měl významnou roli na shromáždění popsaném ve Skutky kapitole 15.

snažili se vás oklamat: Nebo „znepokojit vás“. Zde je „vás“ překladem řeckého výrazu „vaše duše [množné číslo]“. V tomto kontextu se psy·kheʹ, které se tradičně překládá jako „duše“, vztahuje na samotného člověka, a proto je přeloženo zájmenem „vás“. — Viz Slovníček, „Duše“.

jednomyslně: Dosl. „stejně smýšlejíc (jedné mysli)“. Řecké slovo ho·mo·thy·ma·donʹ se v knize Skutků objevuje několikrát a často popisuje výjimečnou jednotu mezi prvními křesťany. Některé příklady jsou „s jedním záměrem“, Sk 1:14; „se sjednoceným záměrem“, Sk 2:46; „jednomyslně“, Sk 4:24.

riskovali život pro: V tomto verši je množné číslo řeckého slova psy·kheʹ, které se často překládá jako „duše“, přeloženo jako „život“. Může označovat člověka nebo jeho život. (Viz Slovníček, „Duše“.) Celé toto spojení ve větě „kteří riskovali život pro jméno našeho Pána Ježíše Krista“ je možné chápat také ve smyslu „kteří pro ... riskovali svůj život (duši)“ nebo „kteří zasvětili svůj život (nebo sami sebe) ...“.

vyhýbat se: Nebo „držet se dál od“. Sloveso použité v tomto verši se může vztahovat na všechny následující věci. Křesťané se měli vyhýbat modlářství, sexuální nemravnosti a také jídlu zvířat, která byla zardoušená, a proto z nich nebyla správně vypuštěna krev. Pokud jde o „vyhýbat se ... krvi“, význam tohoto slovesa je širší než jen krev nejíst. Zahrnuje vyhýbat se jakémukoli zneužívání krve a projevovat úctu k její posvátnosti. (3Mo 17:11, 14; 5Mo 12:23).

vyhýbat se ... krvi: Toto rozhodnutí se v konečném důsledku opírá o Boží příkaz nejíst krev, který dostal Noe a jeho synové, a tedy celé lidstvo. (1Mo 9:4-6) O osm století později Bůh tento příkaz zahrnul do svého Zákona pro Izraelity. (3Mo 17:13-16) A o patnáct století později ho znovu potvrdil křesťanskému sboru, jak je uvedeno tady. V Božích očích je „vyhýbat se ... krvi“ stejně důležité jako vyhýbat se modlářství a sexuální nemravnosti.

masu zardoušených zvířat: Viz studijní poznámku ke Sk 15:20.

sexuální nemravnosti: Viz studijní poznámku ke Sk 15:20.

Buďte zdrávi!: Nebo „Sbohem“. Řecký výraz použitý v tomto verši byl v tehdejší době pro dopisy typický. Neznamená nutně, že požadavky uvedené těsně předtím byly dány jako zdravotní opatření, tedy že „když se tomu budete pečlivě vyhýbat, bude se vám dobře dařit“ ve smyslu lepšího zdraví. Spíš šlo o závěrečné přání, aby měl adresát sílu, zdraví a štěstí. Významově je to podobné hebrejskému výrazu ša·lóm, kterým se příjemci přeje „pokoj“. (2Mo 4:18; Sd 18:6; 19:20; 1Sa 1:17) Jeden překlad Křesťanských řeckých písem do moderní hebrejštiny (označovaný jako J²² v Dod. C4) tento výraz překládá jako ša·lóm la·chem, „Ať máte pokoj!“

Některé pozdější řecké rukopisy a některé starověké překlady do jiných jazyků (s drobnými rozdíly ve znění) doplňují: „Ale Silas se rozhodl, že tam zůstane ještě dál; Judas však odešel sám do Jeruzaléma.“ Tato slova se ale v nejstarších a nejspolehlivějších rukopisech nevyskytují, a proto nejsou součástí původního textu Skutků. Tento úsek byl pravděpodobně okrajovou poznámkou, která měla vysvětlit Sk 15:40; časem byl přidán do textu menšiny rukopisů. (Viz Dodatek A3).

Jehovově slovu: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a Dodatek C3 – úvod; Sk 15:35.

Jehovovo slovo: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a Dodatek C3 – úvod; Sk 15:36.

Jehovovi: V knize Skutky je výraz nezasloužená laskavost nejčastěji spojován s Bohem. (Sk 11:23; 13:43; 20:24, 32) Ve Sk 14:26 se vyskytuje podobné vyjádření „svěřili … nezasloužené laskavosti Boha“. (Viz Dodatek C3 – úvod; Sk 15:40).