Skutky 8

Filip: Podle Sk 8:1 „všichni kromě apoštolů se rozptýlili po oblastech Judeje a Samaří“. Filip, o kterém se tady mluví, tedy není apoštol Filip. (Mt 10:3; Sk 1:13) Je to zjevně Filip, který patřil mezi „sedm mužů s dobrou pověstí“ pověřených organizováním každodenního rozdávání jídla řecky mluvícím a hebrejsky mluvícím křesťanským vdovám v Jeruzalémě. (Sk 6:1-6) Po událostech zapsaných ve Skutky, kapitola 8 je Filip zmíněn už jen jednou, ve Sk 21:8, jako „Filip, evangelizátor“. (Viz studijní poznámku ke Sk 21:8).

města: Nebo podle některých rukopisů „do jednoho města“. Zjevně jde o hlavní město římského okrsku Samaří. Název Samaří se původně vztahoval na hlavní město desetimenového izraelského království a také na celé území tohoto království. Samaří bylo hlavním městem, dokud to království v roce 740 př. n. l. nepřemohli Asyřané. Město ale existovalo i v římských dobách a za Ježíšových dnů se názvem Samaří označoval také římský okrsek ležící mezi Galileou na severu a Judeou na jihu. (Viz Slovníček, „Samaří“.) Herodes Veliký město Samaří přestavěl a na počest římského císaře Augusta ho přejmenoval na Sebastu. (Název Sebasta je ženská řecká podoba latinského jména Augustus.) Dnešní arabský název Sabastíja uchovává jméno, které mu dal Herodes. (Viz Dodatek B10).

Samaří . . . přijalo Boží slovo: Poté, co Ježíš kázal jedné Samařance, „mnoho Samařanů“ v něj uvěřilo. (Jan 4:27-42) To možná položilo základ k tomu, aby mnozí z těchto Samařanů později zareagovali na Filipovo kázání. (Sk 8:1, 5-8, 14-17).

Šimon . . . nabídl apoštolům peníze: Z této biblické zprávy pochází termín „simonie“, který označuje kupování nebo prodávání postavení, konkrétně v náboženském kontextu. Petrova odpověď Šimonovi, zaznamenaná ve Sk 8:20-23, ukazuje, že křesťané si musí dávat pozor na ničemnou praktiku snažit se získat „pravomoc“ pomocí peněz nebo jiných prostředků. (Sk 8:19; 1Pe 5:1-3).

úpěnlivě pros Jehovu: Řecké sloveso přeložené jako „úpěnlivě pros“ se v Septuagintě používá v souvislosti s modlitbami, prosbami a naléhavými žádostmi, které jsou adresované Jehovovi. V těchto verších se v hebrejském textu často objevuje Boží jméno. (1Mo 25:21; 2Mo 32:11; 4Mo 21:7; 5Mo 3:23; 1Kr 8:59; 13:6) Důvody, proč Překlad nového světa v tomto verši používá jméno Jehova, i když dostupné řecké rukopisy mají „Pán“ (řecky tou Ky·riʹou), jsou vysvětlené v Dodatku C1 a v úvodu k Dodatku C3; Sk 8:22.—Rozbor řeckého slova přeloženého jako „úpěnlivě pros“, které se dá přeložit i jako „naléhavě prosit“, najdeš v studijní poznámce ke Sk 4:31.

plný jedu: Doslova „žluč hořkosti“. Řecké slovo kho·leʹ se doslova vztahuje na tekutinu, kterou produkují játra a která se ukládá ve žlučníku. Žluč je velmi hořká nažloutlá nebo nazelenalá tekutina, kterou tělo používá při trávení. Postupně se začala spojovat s něčím hořkým nebo jedovatým, a v tom smyslu je to slovo použité i tady. – Srovnej studijní poznámku k Mt 27:34.

Úpěnlivě za mě proste Jehovu: Viz studijní poznámku ke Sk 8:22 a Dodatek C3 – úvod; Sk 8:24.

Jehovovo slovo: Toto vyjádření má původ v Hebrejských písmech, kde se objevuje jako spojení hebrejského výrazu pro „slovo“ a božského jména. Spolu s vyjádřením „Jehovovo slovo“ se vyskytuje asi ve 200 verších. (Několik příkladů je uvedeno v 2Sa 12:9; 24:11; 2Kr 7:1; 20:16; 24:2; Iz 1:10; 2:3; 28:14; 38:4; Jer 1:4; 2:4; Ez 1:3; 6:1; Oz 1:1; Mi 1:1; Ze 9:1.) Když se toto vyjádření objevuje v Ze 9:1 v raném opisu Septuaginty, který byl nalezen v Nahal Chever v Izraeli, v judské poušti poblíž Mrtvého moře, za řeckým slovem loʹgos následuje božské jméno napsané starověkými hebrejskými znaky (). Tento pergamenový svitek se datuje do období mezi rokem 50 př. n. l. a 50 n. l. Důvody, proč Překlad nového světa používá v hlavním textu vyjádření „Jehovovo slovo“, i když mnoho řeckých rukopisů ve Sk 8:25 uvádí „slovo Páně“, jsou vysvětleny v Dod. C3 – úvod; Sk 8:25.

Jehovův anděl: Viz studijní poznámku ke Sk 5:19 a úvod k dodatku C3; Sk 8:26.

etiopského: Z oblasti starověkého národa ležícího na jih od Egypta, kterému se tehdy říkalo Etiopie. Řecké slovo pro „Etiopii“ (Ai·thi·o·piʹa, význam „kraj spálených tváří“) používali staří Řekové pro oblast Afriky na jih od Egypta. Obecně odpovídalo hebrejskému názvu Kúš, který zahrnoval hlavně nejjižnější část dnešního Egypta a území dnešního Súdánu. Když vznikal překlad Septuaginta, překladatelé použili řecký výraz „Etiopie“ jako překlad hebrejského „Kúš“ téměř ve všech pasážích. Jeden příklad je Iz 11:11, kde je Kúš („Etiopie“ v LXX) uveden jako jedna ze zemí, do kterých byli po babylonském dobytí Judy rozptýleni židovští vyhnanci. Tento etiopský úředník tedy mohl mít v místě, kde žil, kontakt se Židy, nebo ho mohl mít v Egyptě, kde žilo mnoho Židů.

eunucha: V doslovném smyslu řecké slovo eu·nouʹkhos označuje muže, který byl zbaven schopnosti plodit děti. Kastrovaní muži byli ve starověku často dosazováni do různých funkcí na královských dvorech na Blízkém východě a v severní Africe, zvlášť jako sluhové nebo správci královny a konkubín. Výraz „eunuch“ se ale nepoužíval vždy jen pro muže, kteří byli vykastrováni. Postupně se začal používat obecněji pro muže pověřené různými úředními povinnostmi na královských dvorech. Podobně jako řecký výraz může i hebrejské slovo pro „eunucha“ (sa·risʹ) označovat královského úředníka. Například Potifar, který byl ženatý, je nazván „dvorní úředník [dosl. ‚eunuch‘] faraona“. (1Mo 39:1) V této zprávě je etiopský muž, který dohlížel na královskou pokladnici, označen slovem „eunuch“ zjevně ve smyslu dvorního úředníka. Je zřejmé, že byl obřezaný proselyta – tedy nežid, který přijal uctívání Jehovy – protože právě „byl v Jeruzalémě uctívat Boha“. (Viz Slovníček, „Proselyta“.) Mojžíšův Zákon zakazoval vykastrovaným mužům vstupovat do shromáždění Izraele (5Mo 23:1), takže nemohl být eunuch v doslovném smyslu. Tento etiopský proselyta tedy zřejmě nebyl považován za pohana a nepředběhl Kornélia jako první neobřezaný pohan, který se stal křesťanem. (Sk 10:1, 44–48; vysvětlení obrazného použití výrazu „eunuch“ viz studijní poznámky k Mt 19:12).

kandake: Kandake se nepovažuje za konkrétní osobní jméno, ale spíš za titul – podobně jako faraon nebo císař. Starověcí autoři, včetně Strabóna, Plinia staršího a Eusebia, používali toto označení, když mluvili o etiopských královnách. Plinius starší (asi 23–79 n. l.) napsal, že „město [Meroe, hlavní město starověké Etiopie] má jen málo budov. Říkali, že mu vládne žena, Kandake, jméno, které se po mnoho let předává v posloupnosti královen.“ – Natural History, VI, XXXV, 186.

rozumíš: Nebo „víš“. Řecké slovo gi·noʹsko v zásadě znamená „vědět“, ale má široký význam a dá se přeložit i jako „rozumět; chápat“.

jeho původu: V tomto citátu z Iz 53:8 výraz „původ“ zřejmě odkazuje na něčí „rodový původ“ neboli „rodinnou historii“. Když byl Ježíš souzen před Sanhedrinem, jeho členové nevzali v úvahu jeho původ – totiž to, že splňoval požadavky na slíbeného Mesiáše.

být pokřtěn: Nebo „být ponořen“. Řecké slovo ba·ptiʹzo znamená „ponořit; vnořit; potopit“. Z kontextu je vidět, že křest zahrnuje úplné ponoření. Kdyby stačilo jen nalít nebo pokropit vodou, nebylo by nutné, aby eunuch zastavil svůj vůz u nějaké vody. I když se nedá určit, jestli to byla řeka, potok nebo rybník, vyprávění říká, že „Filip i eunuch sešli do vody“. (Sk 8:38)

Další biblické odkazy podporují myšlenku, že „být pokřtěn“ znamená být úplně ponořen do vody. Ježíš byl například pokřtěn v řece Jordán. A při jedné příležitosti si Jan Křtitel vybral místo v jordánském údolí poblíž Salimu, aby tam křtil lidi, „protože tam bylo hodně vody“. (Jan 3:23)

Stojí za zmínku, že řecké slovo ba·ptiʹzo je použito v Septuagintě v 2Kr 5:14, když se popisuje, jak Náman „se sedmkrát ponořil do Jordánu“. Písmo navíc dává křest do souvislosti s pohřbem, což ukazuje, že pokřtěný člověk je úplně ponořen pod vodu. (Ří 6:4-6; Kol 2:12).

Některé pozdější řecké rukopisy a některé starověké překlady do jiných jazyků, i když se v nich znění trochu liší, doplňují: „Filip mu řekl: ‚Jestliže věříš celým srdcem, je to dovoleno.‘ Odpověděl: ‚Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn.‘“ Tato slova se ale v nejstarších a nejspolehlivějších rukopisech nevyskytují, a proto s největší pravděpodobností nejsou součástí původního textu Skutků. (Viz Dodatek A3.)

Jehovův duch: Viz studijní poznámku ke Sk 5:9 a úvod k dodatku C3; Sk 8:39.

Ašdod: To je hebrejský název místa, které bylo v 1. století n. l. známé pod řeckým názvem Azótos. (Viz Joz 11:22; 15:46.) Viz také Dodatek B6 a B10.