Skutky 23

jsem žil: Nebo „žil jsem svůj život“. Tvar řeckého slovesa po·li·teuʹo·mai, který je tady použitý, se dá přeložit jako „chovat se jako občan“. (Kingdom Interlinear) Pavel tím naznačuje, že se choval správně jako dobrý občan, který dodržoval zákony své země. Římští občané se obvykle aktivně zapojovali do záležitostí státu, protože římské občanství bylo velmi ceněné a bylo spojené s odpovědností i výsadami. (Sk 22:25-30) Když Pavel při téhle příležitosti popsal, jak „žil“ před Bohem, mohlo to také naznačovat, že v první řadě byl občanem Božího Království.—Fil 3:20; srovnej použití stejného tvaru slovesa v Fil 1:27; pozn.

Jsem farizeus: Někteří z přítomných Pavla znali. (Sk 22:5) Chápali, že když o sobě řekl: „jsem farizeus, syn farizeů“, uznává tím, že s nimi má společné kořeny. Rozuměli také tomu, že Pavel o sobě nemluví nepravdivě, protože farizeové v Sanhedrinu věděli, že se stal horlivým křesťanem. V této souvislosti se ale Pavlovo prohlášení, že je farizeus, dá chápat i v relativním smyslu: ztotožnil se spíš s farizeji než se saduceji, protože sdílel farizejskou víru ve vzkříšení. Tím si s farizeji, kteří tam byli, vytvořil společnou půdu. Zřejmě doufal, že když otevře tohle sporné téma, někteří členové Sanhedrinu budou jeho argumentům nakloněnější, a tahle strategie zafungovala. (Sk 23:7-9) Pavlovo prohlášení tady ve Sk 23:6 je také v souladu s tím, jak o sobě mluvil, když se později obhajoval před králem Agrippou. (Sk 26:5) A když Pavel z Říma psal spolukřesťanům do Filip, znovu se zmínil o svém farizejském původu. (Fil 3:5) Za zmínku stojí i to, jak jsou ve Sk 15:5 popsaní další křesťané, kteří byli dřív farizeové. (Viz studijní poznámku ke Sk 15:5).

pod kletbou se zapřisáhli: Nebo „zapřisáhli se přísahou“. Řecké slovo a·na·the·ma·tiʹzo se zřejmě používá ve významu složení přísahy, při které člověk prohlašuje, že pokud to, co slíbil, nesplní nebo pokud se ukáže, že jeho přísaha byla nepravdivá, dopadne na něj kletba.

starší: Tady se tím myslí vůdci židovského národa, kteří se často zmiňují společně s předními kněžími a znalci Zákona. (Viz studijní poznámku k Mt 16:21.)

Pod kletbou jsme se zapřisáhli: Nebo „zapřisáhli jsme se přísahou“. (Viz studijní poznámku ke Sk 23:12.)

pod kletbou zapřisáhli: Nebo „zapřisáhli se přísahou“. (Viz studijní poznámku ke Sk 23:12).

v devět hodin večer: Doslova „ve třetí hodinu noci“, tedy asi v 9:00 večer, když se počítalo od západu slunce. Křesťanská řecká písma při určování času obvykle mluví o „hlídkách“ noci, jak bylo zvykem u Řeků a Římanů. (Mt 14:25; Mr 6:48; Lk 12:38) Tohle je jediné místo, kde se uvádí konkrétní „hodina“ z 12 hodin, na které se noc dělila.—Srovnej Sk 16:25, 33; viz studijní poznámku k Mr 13:35.

Claudius Lysias posílá pozdravy Jeho Excelenci místodržiteli Felixovi.: To byl běžný úvod ve starověkých dopisech. Nejdřív byl uveden pisatel, potom adresát a jako třetí následoval obvyklý pozdrav vyjádřený řeckým slovem khaiʹro, které doslova znamená „radovat se“. Vyjadřovalo myšlenku: „Ať se ti daří dobře.“ Často se objevuje v nebiblických papyrových dopisech. V tomto kontextu je možné řecké slovo výstižně přeložit jako „Posílá pozdravy“. Podobný úvod dopisu je v Sk 15:23 a Jk 1:1. (Viz studijní poznámku ke Sk 15:23).

Říman: To znamená římský občan. (Viz studijní poznámky ke Sk 16:37; 22:25).

paláci: Nebo „pretorium“. V evangeliích a ve Skutcích se řecké slovo prai·toʹri·on (z latiny) používá ve vztahu k paláci nebo k rezidenci. Stan velitele vojska byl známý jako pretorium, a tak se časem tento výraz začal používat pro sídlo provinčního místodržitele. Tady se tím myslí palác v Cesareji, který postavil Herodes Veliký. V té době, asi v roce 56 n. l., sloužil jako rezidence římského místodržitele. (Viz studijní poznámku k Mt 27:27).