Filemonovi 1

Pavel . . . a Timoteus: Nebo „Od Pavla . . . a Timotea.“ Pavel je autorem tohoto dopisu Filemonovi, ale v úvodním pozdravu zmiňuje i Timotea, stejně jako v jiných dopisech. (2K 1:1; Ko 1:1; 1Te 1:1; 2Te 1:1) Když Pavel psal tento dopis během svého prvního věznění v Římě, Timoteus byl s ním. (Viz studijní poznámku k Fp 1:1.) Filemon možná znal Timotea, který byl s Pavlem v Efezu, když se dobrá zpráva šířila do měst v téže oblasti, včetně Kolos.​—Sk 19:22; 1K 4:17; 16:8-10; viz Příloha B13; viz také studijní poznámku k 1K 16:9.

vězeň: V mnoha svých dopisech se Pavel popisuje jako „apoštol“ Krista Ježíše. (Viz například 1K 1:1; Ef 1:1; Ko 1:1; 1Tm 1:1; Tit 1:1.) Zde však tento titul nezmiňuje. Zřejmě nechce Filemona nutit k poslušnosti na základě své pozice. Pavel vhodně volí slovo „vězeň“, které jeden odborný zdroj popisuje jako „označení, které by oslovilo srdce jeho přítele.“ Připomnělo by Filemonovi Pavlovu obtížnou situaci a možná by ho připravilo na soucitnou reakci na osobní prosbu, kterou Pavel později v dopise vysloví.​—Fm 9-12, 17.

vězeň pro Krista Ježíše: Dosl., „vězeň Krista Ježíše.“ Pavel je vězněm v Římě proto, že je následovníkem Krista.​—Fm 9; viz studijní poznámku k 2Tm 1:8.

Filemon, náš milovaný spolupracovník: Filemon byl křesťanem ve sboru v Kolosách, městě v provincii Asii. (Ko 4:9) Je možné, že ho Pavel uvedl ke křesťanství. (Fm 19) Ačkoli Pavel v Kolosách nekázal, mohl se s Filemonem setkat v Efezu, když „všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli slovo Páně.“ (Sk 19:10) Filemon apoštola nedoprovázel na misijních cestách, ale Pavel ho považoval za spolupracovníka, protože pomáhal šířit dobrou zprávu.​—Viz studijní poznámky k Ř 16:3; 1K 3:9.

Apphia . . . Archippus: Kromě Filemona jsou v tomto dopise jmenovitě zmíněni pouze tito dva členové sboru, který se scházel v Filemonově domě. Mnoho učenců proto naznačuje, že Apphia byla Filemonovou manželkou a Archippus jejich synem. Někteří dále předpokládají, že Pavel je zmiňuje proto, že Onesimus byl jejich domácím otrokem. V takovém případě by se všech tří týkala záležitost, o které Pavel psal. Ať už byl jejich rodinný vztah jakýkoli, oba – Apphia i Archippus – byli považováni za hodné zmínky. Pavel ctí Apphii tím, že ji nazývá naší sestrou. Archippus je pravděpodobně tentýž muž, kterého Pavel zmiňuje v dopise Kolosanům. (Viz studijní poznámku ke Kol 4:17.) A zde Pavel nazývá Archippa naším spolubojovníkem, čímž zdůrazňuje blízký vztah i Archippovu věrnou a statečnou službu Kristu.​—Srovnej Fp 2:25.

a sboru ve tvém domě: Pavel adresuje tento dopis především Filemonovi, ale také Apphii, Archippovi a celému sboru. Křesťané prvního století se často scházeli v soukromých domech. (Kol 4:15; viz studijní poznámku k 1K 16:19.) I když se Pavel v dopise nejvíce obrací přímo na Filemona, je pozoruhodné, že v verších 3, 22 a 25 používá řecká množná zájmena pro „vy“ a „váš“. Je tedy možné, že Pavel zamýšlel, aby byl dopis předčítán celému sboru. Cenné myšlenky a zásady obsažené v dopise by jim všem jistě prospěly.

Nechť máte nezaslouženou laskavost a pokoj: Viz studijní poznámka k Ř 1:7.

když tě zmiňuji ve svých modlitbách: Tato slova hodně vypovídají o Pavlovi jako o muži modlitby. Jeho modlitby týkající se Filemona byly vděčné („já . . . děkuji svému Bohu“), byly časté („vždycky“) a byly osobní („zmiňuji tebe“). Pavel používá „tebe“ v jednotném čísle, což ukazuje, že se modlil konkrétně za svého přítele Filemona.​—Srovnej Ří 1:9; 1Ko 1:4; Ef 1:16; Fp 1:3-5; 1Te 1:2.

tvoji víru a lásku, kterou máš: Vlastnosti víry a lásky tvoří důležité téma tohoto osobního dopisu. Pavel často spojuje tyto dvě vlastnosti dohromady. (Ef 1:15; Kol 1:4) Zde chválí Filemona (jehož jméno znamená „Milující“) za to, že je příkladem v obou těchto rysech. Filemon projevuje svou víru a lásku k Ježíšovi tím, jak zachází s svatými, svými spoluvěřícími.

srdce: Nebo „něžné city“. Řecký výraz, který Pavel používá (splagkhʹnon), zde přeložený jako „srdce“, se doslovně vztahuje k vnitřním částem těla. Obrazně vyjadřuje hluboce prožívané, intenzivní emoce nebo jejich zdroj. (Viz také studijní poznámku k 2K 6:12.) Pavel používá stejné řecké slovo znovu v verších 12 a 20. Jedna referenční práce uvádí: „Časté použití tohoto slova v tomto krátkém dopise ukazuje, jak osobně byl Pavel do této záležitosti zapojen.“

bratr: Raní křesťané se často navzájem oslovovali jako „bratr“ a „sestra“. (Ř 16:1; 1K 7:15; Fm 1, 2) Používáním těchto láskyplných výrazů ukazovali nejen svou křesťanskou jednotu, ale také blízký vztah jako duchovní rodiny pod jedním Otcem, Jehovou. (Mt 6:9; 23:9; Ef 2:19 a studijní poznámka; 1Pt 3:8) Podle některých učenců, když Pavel zde a v verši 20 nazývá Filemona „bratrem“, apoštol používá formu oslovení, která odráží vřelost jejich přátelství. Některé překlady proto používají překlady jako „můj bratr“ nebo „milý bratře“.

otevřenost řeči: Nebo „upřímnost; smělost.“ Řecké slovo par·re·siʹa má základní význam „smělost v řeči.“ Přidáním ve spojení s Kristem Pavel možná naráží na autoritu, kterou mu Ježíš dal jako apoštolovi. Jak však Pavel vysvětluje v následujícím verši, nevyužil by této autority, aby dal Filemonovi příkazy; ani by nezneužil jejich vztahu jako spolukřesťanů tím, že by Filemonovi přikázal něco proti jeho vůli. (Fm 9, 14) Proto v tomto kontextu Pavel pravděpodobně používá výraz „otevřenost řeči“ k označení přímé řeči mezi přáteli.

Raději tě prosím na základě lásky: Pavel již zmínil, že Filemonova láska ke Kristu a k jeho spolukřesťanům byla dobře známá. (Fm 5, 7) Apoštol věřil, že taková láska pohně Filemona k nejlaskavějšímu jednání. (Fm 21) Ale Pavel věděl, že Filemona nemůže nutit, aby projevoval lásku. Jak poznamenává jeden odborný zdroj k tomuto verši, „láska může být vyžádána, ale ne vynucena“.

starší muž: Pavel mohl být v době psaní tohoto dopisu ve svých 50. nebo 60. letech. Podle některých pramenů řecké slovo, které zde Pavel používá, mohlo popisovat „muže ve věku 50–56 let“. V řecké Septuagintě, je však stejný termín použit pro Abrahama a Elího, když byli mnohem starší. (1Mo 25:8; 1Sa 2:22; LXX) Pavelovo použití tohoto slova tedy neposkytuje dostatečnou oporu k určení jeho věku při psaní Filemonovi. Užitečnější jsou obecné skutečnosti jeho života. Ke křesťanství konvertoval kolem roku 34 n. l. a tento dopis Filemonovi napsal asi o 25 let později, v letech 60–61 n. l. V době svého obrácení byl dost starý na to, aby byl veleknězem známý a důvěryhodný. Někteří se domnívají, že se narodil přibližně ve stejné době jako Ježíš nebo krátce poté. Řecké slovo použité zde je v některých biblických překladech přeloženo jako „vyslanec“. Většina odborníků však upřednostňuje překlad „starší muž“, který je podobný překladu na Lk 1:18 a Tit 2:2.​—Srovnej 2K 5:20 a studijní poznámku; Ef 6:20 a studijní poznámku.

vězeň pro Krista Ježíše: Viz studijní poznámky k Fm 1.

Onesimus: Onésimus byl otrok, který možná okradl svého křesťanského pána Filemona, než utekl do Říma, kde se Onésimus stal křesťanem. (Fm 18; viz studijní poznámka ke Kol 4:9.) Ačkoli je Onésimus hlavním tématem Pavlova krátkého dopisu, toto je první zmínka o něm. Pavel vysvětluje, že zatímco byl vězněn v Římě, stal se pro Onésima jako otec. Pavel ho dokonce nazývá mým dítětem, což naznačuje, že apoštol možná hrál roli v jeho obrácení ke křesťanství.​—Srovnej 1K 4:15; Ga 4:19.

Kdysi neužitečný . . . , ale nyní užitečný: Pavel zde popisuje radikální změnu, která se odehrála v životě Onesima. Tento otrok byl „kdysi neužitečný“; utekl od svého pána a možná byl nespolehlivým dělníkem už předtím. (Viz studijní poznámku k Fm 18.) Ale nyní, když přijal křesťanství, se stal „užitečným“ jak apoštolu Pavlovi, tak i Filemonovi.

neužitečný . . . užitečný: Jméno Onesimus znamená „Výnosný; Užitečný“, což podle některých zdrojů bylo v prvním století n. l. běžné jméno, zejména mezi otroky. V tomto verši Pavel zjevně používá slovní hříčku; slovo, které používá pro „užitečný“, má podobný význam jako jméno Onesimus. Pavel také hraje s řeckými slovy přeloženými jako „neužitečný“ (aʹkhre·stos) a „užitečný“ (euʹkhre·stos). Ten, kdo se jmenoval „užitečný“, byl dlouho „neužitečný“, ale nyní se skutečně stal „užitečným“.​—Viz také studijní poznámky ke Kol 4:9; Fm 10.

Posílám ho zpět k tobě: Tím, že Pavel poslal Onesima zpět k Filemonovi, projevil správné podřízení se vládním autoritám. (Ří 13:1) Apoštol sice povzbuzoval otroky, aby „využili příležitosti“ k legálnímu osvobození. (1K 7:21) Přesto věděl, že Kristus neautorizoval své následovníky k porušování zákona země tím, že by se stavěli proti instituci otroctví.​—Jan 17:15, 16; 18:36 a studijní poznámka; viz také studijní poznámka k 1Tm 6:1.

mé vlastní srdce: Nebo „mé něžné city.“​—Viz studijní poznámka k Fm 7.

aby mi sloužil: Pavel možná měl na mysli širokou škálu způsobů, jakými by mu Onesimus mohl pomáhat. Řecké slovo di·a·ko·neʹo („sloužit“; „pomáhat“) v zásadě vyjadřuje myšlenku pokorného poskytování služby ve prospěch druhých. V tomto kontextu může odkazovat na plnění takových úkolů, jako je obstarávání nebo příprava jídla nebo pomoc Pavlovi jinými praktickými způsoby. Nakonec tím, že Onesimus Pavlovi pomáhal, pokorně pracoval „pro dobro zprávy“. — Viz studijní poznámky k Lk 8:3; 22:26.

z vlastní vůle: Nebo „dobrovolně; ochotně.“ Pavel uznal, že je Filemonovou volbou, jak naloží se situací ohledně Onesima. Proto říká: „Nechci nic dělat bez tvého souhlasu.“ Místo toho věřil, že Filemon dobře využije svou svobodnou vůli a rozhodne se jednat z lásky. (2K 9:7) Myšlenka uplatňování svobodné vůle​—tedy činit osobní rozhodnutí o svém životním směru​—je klíčový biblický koncept. (5Mo 30:19, 20; Joz 24:15; Ga 5:13; 1Pt 2:16) Řecké slovo přeložené zde jako „svobodná vůle“ se také několikrát vyskytuje v Septuagintě při popisu dobrovolných obětí. (3Mo 7:16; 23:38; 4Mo 15:3; 29:39) Jehova takové oběti nevyžadoval ani netrestal ty, kdo je nepřinášeli do jeho domu. Měly být projevem lásky a vděčnosti, které nelze vynutit.

Možná to je skutečný důvod, proč odešel: Pavel zde naznačuje, že Jehova měl prsty v tom, co se stalo s Onesimem, který se stal křesťanem poté, co utekl od svého pána. Filemon ho nyní mohl přijmout zpět, ne jako otroka, ale jako duchovního bratra. Pavel dále poukazuje na to, že jakékoli potíže způsobené Onesimovou nepřítomností trvaly poměrně krátkou dobu (doslova „hodinu“). Naproti tomu duchovní vztah mezi těmito muži měl trvat navěky; nyní by sloužili „s vyhlídkou na věčný život“.​—Juda 21; Zj 22:5.

již ne jako otroka, ale jako bratra: Pavel zde zdůrazňuje, že hlavní vztah mezi Filemonem a Onesimem by nyní měl být vztahem křesťanských bratrů a spolupracovníků v službě. (Mt 23:8; 28:19, 20) Onesimus možná pokračoval v životě jako otrok v Filemonově domácnosti, ale někteří badatelé se domnívají, že je také možné, že se Filemon rozhodl propustit ho z otroctví. (Viz studijní poznámku k Fm 12.) I kdyby Onesimus zůstal otrokem, jeho křesťanská víra by z něj učinila lepšího pracovníka, protože jeho chování by nyní řídily zásady založené na víře.​—Ef 6:5-8; Ko 3:22, 23; Tit 2:9, 10; viz studijní poznámku k 1Tm 6:2.

přítel: Řecké slovo zde přeložené jako „přítel“ doslova znamená „ten, kdo má podíl“. Pavel se v tomto dopise nikdy neoznačuje jako apoštol. Místo toho se staví na stejnou úroveň jako Filemon tím, že používá tento výraz, který by mohl být přeložen také jako „společník; partner“. Toto slovo vyjadřuje myšlenku společenství a používalo se pro obchodní partnery. (Lk 5:10; 2K 8:23; 1Pt 5:1) V tomto kontextu však vyjadřuje větší srdečnost. Jedna referenční práce popisuje blízké pouto mezi Pavlem a Filemonem takto: „Jejich ‚společenství‘... je založeno na jejich příslušnosti k jednomu Pánu. Tento hluboce spojující vztah je stmeluje ke společným činnostem, ve víře a lásce.“ Za zmínku také stojí, že starořecký autor Aristoteles použil tento výraz k definici toho, co je přítel, když řekl: „Přítel je ten, kdo má podíl.“

přijmi ho laskavě: Pavel projevil velkou důvěru v Filemona. V té době někteří majitelé otroků trestali neposlušné otroky bičováním, vypalováním cejchů nebo dokonce jejich zabitím​—byť jen proto, aby udrželi pořádek mezi ostatními otroky v domácnosti.

přičti to na můj účet: Toto vyjádření bylo běžně používáno k souhlasu se splacením dluhu, jak dokládají další dokumenty z 1. století n. l. Na základě tohoto verše někteří komentátoři naznačují, že před útěkem možná Onesimus svého pána okradl – snad uvažoval, že bez prostředků na nákup jídla nebo zaplacení lodního lístku dlouho nepřežije. Pavlova touha smířit tyto dva křesťany byla tak silná, že byl dokonce ochoten to udělat na vlastní náklady.

Já, Pavel, píši vlastní rukou: Zdá se pravděpodobné, že Pavel napsal tento krátký dopis vlastní rukou, ačkoli to nebylo jeho obvyklým zvykem. Pokud Pavel trpěl špatným zrakem, psaní by pro něj bylo obtížné. (Viz studijní poznámky k Ga 4:15; 6:11.) Někteří odborníci však navrhují jinou myšlenku, totiž že Pavel zde přidává jakýsi podpis, možná napsal jen několik slov vlastní rukou. V každém případě by tento osobní přístup dodal Pavlově žádosti na váze a potvrdil jeho slib, že splatí jakýkoli dluh, který by Onesimus mohl mít.

dlužíš mi i sebe samého: Tento výraz naznačuje, že Pavel pomohl Filemonovi stát se křesťanem. (Viz studijní poznámka k Fm 1.) Zde Pavel Filemonovi připomíná, že jakákoli materiální ztráta, kterou utrpěl, byla zanedbatelná ve srovnání se vším, co získal.​—Fm 18; srovnej Ef 1:18; 2:12.

moje srdce: Nebo „mé něžné city.“​—Viz studijní poznámku k Fm 7.

Jsem přesvědčen: Pavlova důvěra ve Filemona není pouhým přáním. Používá řecké slovo vyjadřující silnou důvěru nebo víru, které se často objevuje v jeho dopisech. Například ho použil o své vlastní důvěře, že Bůh uskuteční svůj záměr ohledně svého lidu (Fp 1:6), a o Ježíšově důvěře v Boha (Žd 2:13). V Ří 8:38 je stejné slovo přeloženo jako „jsem přesvědčen“. Pavel je si jistý, že Filemon udělá víc, než že apoštolovi jen neochotně vyhoví. Jak Pavel říká, uděláš dokonce víc, než říkám. Jeho důvěra pravděpodobně Filemona podnítila, aby ochotně a rádi spolupracoval, možná dokonce aby šel nad to, co Pavel požadoval.

neboť doufám, že díky vašim modlitbám: Pavel zde používá množné číslo řeckého zájmena přeloženého jako „vašim“, takže možná odkazuje na společné modlitby sboru, který se scházel v Filemonově domě. (Viz studijní poznámku k Fm 2.) Pavel naznačuje, že takové modlitby mohou přispět k pozoruhodnému výsledku – jeho propuštění z vězení v Římě. Tím uznává, že modlitby věrných křesťanů mohou přimět Jehovu Boha jednat dříve, než by jinak učinil, nebo udělat něco, co by jinak neudělal.​—Heb 13:19.

budu vám vrácen: Nebo „budu vám propuštěn“. Pavel zde používá výraz, který doslova vyjadřuje myšlenku „budu vám milostivě dán“, tedy v odpověď na modlitby těch ve sboru v Kolosách. Jedna odborná práce poznamenává, že Pavel zde používá trpný rod slovesa, což naznačuje, že „pouze Bůh může zajistit Pavlovo propuštění“.

Epafras: Křesťan z Kolos, který pravděpodobně sehrál klíčovou roli při založení sboru v tomto městě. (Viz studijní poznámky ke Kol 1:7; 4:12.) Během Pavlova prvního věznění přišel Epafras do Říma. Pravděpodobně tam zůstal, protože Pavel posílá jeho pozdravy a označuje ho jako „mého spoluvězně v jednotě s Kristem Ježíšem“.

můj spoluvězeň: Nebo „můj spoluzajatý“. Pavel tento řecký výraz používá nejen pro Epafra, ale také v jiných dopisech pro Aristarcha, Andronika a Junii. (Ř 16:7; Kol 4:10) Tito Pavlovi společníci možná skutečně sdíleli s ním vězení. Někteří však navrhují, že Pavel tento termín použil obrazně, aby naznačil, že tito spolukřesťané ho statečně navštěvovali a trávili s ním čas během jeho věznění.

Marek: Viz studijní poznámku ke Kol 4:10.

Aristarchus: Makedonec z Tesaloniky, který cestoval s Pavlem. Pravděpodobně měl židovský původ. (Viz studijní poznámku ke Kol 4:11Sk 19:29; 20:2-4) Později, když byl Pavel poslán do Říma jako vězeň, tento věrný přítel ho doprovázel. Cestou zažili ztroskotání lodi. (Sk 27:1, 2, 41) Aristarchus zřejmě pokračoval v pomoci Pavlovi během jeho domácího vězení v Římě. (Sk 28:16, 30) Pravděpodobně strávil nějaký čas ve vězení s apoštolem, který mu vděčně přiznal, že byl „zdrojem velké útěchy“.​—Kol 4:10, 11; viz také studijní poznámky k Fm 23; 2K 8:18.

Démas: Viz studijní poznámky ke Kol 4:14; 2Tm 4:10.

Lukáš: Viz studijní poznámku ke Kol 4:14.

duch, který projevujete: V závěru Pavel používá řecké množné zájmeno pro „vy“, pravděpodobně směřuje svá slova ke všem, na které odkazuje v verších 1 a 2, včetně „shromáždění, které je v [Filemonově] domě“. (Fm 2 a studijní poznámka) Pavel vyjadřuje naději, že nezasloužená laskavost Ježíše Krista bude s jejich „duchem“. Zde toto slovo odkazuje na vnitřní hnací sílu nebo převládající mentální sklon, který je vede k tomu, jak mluví a jednají. (Viz Slovníček, „Duch“.) S Kristovým požehnáním by byli schopni pokračovat v mluvení a jednání v souladu s Boží vůlí a Kristovým příkladem.​—Ga 6:18 a studijní poznámka; Fp 4:23.