Jan 18

údolí Kidron: Nebo „zimní potok Kidron.“ Údolí Kidron, zmíněné pouze zde v křesťanských řeckých písmech, odděluje Jeruzalém od Olivetské hory. Táhne se od severu k jihu podél východní strany města. Údolí Kidron bylo obvykle bez vody, dokonce i v zimě, kromě případů obzvláště silného deště. Řecké slovo kheiʹmar·ros, zde přeložené jako „údolí“, doslova znamená „zimní potok“, tedy vodní tok, který hojně teče kvůli silným dešťům během zimního období. Toto řecké slovo je použito více než 80krát v Septuagintě k překladu hebrejského slova naʹchal, odpovídajícího výrazu pro „údolí“, používaného při zmínce o údolí Kidron v hebrejských písmech. (2Sa 15:23; 1Kr 2:37) Tato hebrejská a řecká slova pro „údolí“ mohou odkazovat jak na potok, tak na tok. (5Mo 10:7; Jb 6:15; Iz 66:12; Ez 47:5) Častěji však tato slova odkazují na údolí vytvořené zimním potokem, kterým během zimních dešťů protéká voda. (4Mo 34:5; Joz 13:9; 17:9; 1Sa 17:40; 1Kr 15:13; 2Pa 33:14; Ne 2:15; Pís 6:11) Obě slova jsou často překládána jako „vádí“.​—Viz Slovníček, „Vádí.“

oddíl vojáků: Použitý řecký výraz speiʹra zde naznačuje, že se jedná o římské vojáky. Ze čtyř pisatelů evangelií je Jan jediný, kdo zmiňuje přítomnost římských vojáků při Ježíšově zatčení.​—Jan 18:12.

udeřil veleknězova otroka: Tuto událost zaznamenali všichni čtyři pisatelé evangelií a jejich zprávy se vzájemně doplňují. (Mt 26:51; Mr 14:47; Lu 22:50) Pouze Lukáš, „milovaný lékař“ (Ko 4:14), zmiňuje, že Ježíš „dotkl se ucha a uzdravil ho.“ (Lu 22:51) Jan je jediný pisatel evangelia, který uvádí, že Šimon Petr tasil meč a že Malchus bylo jméno otroka, kterému bylo ucho uťato. Jan byl zřejmě učedník, „známý veleknězi“ i jeho domácnosti (Jan 18:15, 16), takže je přirozené, že jeho evangelium zmiňuje zraněného muže jménem. Janova obeznámenost s domácností velekněze je dále patrná z Jan 18:26, kde Jan vysvětluje, že otrok, který obvinil Petra, že je Ježíšovým učedníkem, byl „příbuzný muže, kterému Petr uťal ucho.“

vypít kalich: V Bibli se „kalich“ často používá obrazně pro Boží vůli nebo „přidělený úděl“ člověka. (Ža 11:6; 16:5; 23:5) „Vypít kalich“ zde znamená podřídit se Boží vůli. V Ježíšově případě „kalich“ zahrnoval utrpení a smrt pod falešným obviněním z rouhání, stejně jako jeho vzkříšení k nesmrtelnému životu v nebi.​—Viz studijní poznámky k Mt 20:22; 26:39.

vojenský velitel: Řecký výraz khi·liʹar·khos (chiliarch) doslova znamená „vládce nad tisícem“, tedy vojáky. Odkazuje na římského vojenského velitele zvaného tribun. V každé římské legii bylo šest tribunů. Legie však nebyla rozdělena do šesti různých velení; spíše každý tribun velel celé legii po jednu šestinu času. Takový vojenský velitel měl velkou autoritu, včetně pravomoci jmenovat a přidělovat centuriony. Řecké slovo mohlo také odkazovat na vysoké vojenské důstojníky obecně. Římský vojenský velitel doprovázel vojáky, kteří zatkli Ježíše.

Židé: Zřejmě odkazuje na židovské autority nebo náboženské vůdce.​—Viz studijní poznámka k Jan 7:1.

Nejprve ho vedli k Annášovi: Pouze Jan konkrétně uvádí, že Ježíše vedli k Annášovi, který byl ustanoven veleknězem kolem roku 6 nebo 7 n. l. Quiriniem, římským místodržitelem Sýrie. Annáš sloužil až do roku 15 n. l. I poté, co byl sesazen Římany a již neměl oficiální titul velekněze, zdá se, že Annáš nadále uplatňoval velkou moc a vliv jako emeritní velekněz a hlavní představitel židovské hierarchie. Pět jeho synů zastávalo úřad velekněze a jeho zeť Kaifáš sloužil jako velekněz přibližně od roku 18 n. l. do roku 36 n. l., což zahrnovalo onen rok, tedy rok 33 n. l., památný rok, kdy byl Ježíš popraven.​—Viz studijní poznámku k Lk 3:2.

jiný učedník: Zřejmě odkaz na apoštola Jana. To by odpovídalo Janovu charakteristickému stylu, kdy ve svém evangeliu sám sebe nejmenuje. (Viz studijní poznámky k Jan 13:23; 19:26; 20:2; 21:7; 21:20.) Navíc jsou Jan a Petr spojeni v popisu po vzkříšení na Jan 20:2-8. Bible nevysvětluje, jak se Jan, učedník z Galileje, mohl stát známým veleknězi, ale jeho obeznámenost s domácností velekněze umožnila Janovi projít přes vrátného na nádvoří a také získat vstup pro Petra.​—Jan 18:16.

dřevěné uhlí: Černá, křehká, porézní forma uhlíku, obvykle zbytek po částečně spáleném dřevě. Ve starověku se dřevěné uhlí vyrábělo tak, že se hromada dřeva pokryla zeminou a několik dní se pomalu pálila s omezeným přístupem vzduchu, aby shořely pouze plyny. Zůstala tak relativně čistá forma uhlíku. Šlo o časově náročný proces vyžadující pečlivý dohled, ale dřevěné uhlí bylo oblíbeným palivem, když bylo potřeba intenzivní, dlouhotrvající teplo bez kouře. Dřevěné uhlí v otevřeném ohni nebo v kamnech se používalo k zahřívání. (Iz 47:14; Jer 36:22) Jeho rovnoměrné teplo a absence plamenů a kouře z něj činilo ideální palivo pro vaření.​—Jan 21:9.

velekněz: To znamená Annáš.​—Viz studijní poznámky k Jan 18:13; Sk 4:6.

k veleknězi Kaifášovi: Viz Příl. B12 pro možné umístění Kaifášova domu.

zakokrhal kohout: Viz studijní poznámku k Mr 14:72.

místodržitelovo sídlo: Viz studijní poznámka k Mt 27:27.

brzy ráno: To znamená ráno 14. nisanu, dne Ježíšova soudu a smrti. Pascha začala předchozí večer a jak ukazují ostatní evangelijní záznamy, Ježíš a apoštolové jedli paschální večeři předešlou noc. (Mt 26:18-20; Mr 14:14-17; Lu 22:15) Proto v tomto verši odkaz na jedení paschy musí odkazovat na jídlo 15. nisanu, prvního dne svátku nekvašených chlebů. V Ježíšově době se pascha (14. nisan) a následující svátek nekvašených chlebů (15.–21. nisan) někdy označovaly společně jako „pascha“.​—Lu 22:1.

Jsi židovský král?: Viz studijní poznámku k Mt 27:11.

Moje království není částí tohoto světa: Ježíš nedal přímou odpověď na Pilátovu otázku: „Co jsi udělal?“ (Jan 18:35) Místo toho se soustředil na Pilátovu první otázku: „Jsi král Židů?“ (Jan 18:33) Ve své krátké odpovědi Ježíš třikrát zmínil Království, v němž měl být ustanoven králem. Tím, že řekl, že jeho Království „není částí tohoto světa“, Ježíš jasně ukázal, že Království nepochází z lidského zdroje. To je v souladu s dřívějšími výroky odkazujícími na „Království nebeské“ nebo „Boží království“. (Mt 3:2; Mr 1:15) Ježíš také řekl, že jeho následovníci „nejsou částí světa“, tedy nespravedlivé lidské společnosti odcizené od Boha a jeho služebníků. (Jan 17:14, 16) Svými slovy k Petrovi dříve toho večera Ježíš ukázal, že jeho následovníci nemají bojovat, aby ho bránili, jak by to udělali stoupenci lidského krále.​—Mt 26:51, 52; Jan 18:11.

Říkáš sám, že jsem král: Touto odpovědí Ježíš potvrzuje, že je králem. (Mt 27:11; srovnej studijní poznámky k Mt 26:25, 64.) Ježíšovo království se však liší od toho, co si Pilát představuje, protože Ježíšovo Království „není částí tohoto světa“ a tedy nepředstavuje hrozbu pro Řím.​—Jan 18:33-36.

svědčit o: Jak je použito v křesťanských řeckých písmech, řecká slova přeložená jako „svědčit“ (mar·ty·reʹo) a „svědek“ (mar·ty·riʹa; marʹtys) mají široký význam. Tyto související termíny se používají v základním smyslu dosvědčování faktů z první ruky nebo osobní znalosti, ale mohou také zahrnovat myšlenku „vyhlašování; potvrzování; mluvit dobře o“. Ježíš nejen dosvědčoval a hlásal pravdy, o kterých byl přesvědčen, ale také žil tak, že potvrzoval pravdivost prorockého slova a zaslíbení svého Otce. (2K 1:20) Boží záměr týkající se Království a jeho Mesiášského Vládce byl předpovězen podrobně. Celý Ježíšův pozemský život, vyvrcholující jeho obětní smrtí, naplnil všechna proroctví o něm, včetně stínů nebo vzorů obsažených v Zákona smlouvy. (Ko 2:16, 17; Žd 10:1) Takže slovy i činy lze říci, že Ježíš ‚dosvědčoval pravdu‘.

pravda: Ježíš neměl na mysli pravdu obecně, ale pravdu týkající se Božích záměrů. Klíčovým prvkem Božího záměru je, že Ježíš, „syn Davidův“, slouží jako velekněz a jako Vládce Božího Království. (Mt 1:1) Ježíš vysvětlil, že hlavním důvodem jeho příchodu do světa lidstva, jeho života na zemi a jeho služby bylo vyhlásit pravdu o tomto Království. Podobné poselství vyhlásili andělé před Ježíšovým narozením v judském Betlémě, městě, kde se narodil David, a také v době jeho narození.​—Lk 1:32, 33; 2:10-14.

Co je pravda?: Pilátova otázka se zjevně týká pravdy obecně, nikoli konkrétně „pravdy“, o které Ježíš právě mluvil. (Jan 18:37) Kdyby to byla upřímná otázka, Ježíš by ji bezpochyby zodpověděl. Ale Pilát pravděpodobně klade tuto otázku řečnicky se skeptickou nebo cynickou nedůvěrou, jako by říkal: „Pravda? Co to je? Nic takového neexistuje!“ Ve skutečnosti Pilát ani nečeká na odpověď, ale odchází ven k Židům.

máte zvyk, že vám propustím člověka: Tento zvyk propouštět vězně je zmíněn také v Mt 27:15 a Mr 15:6. Zřejmě měl židovský původ, protože Pilát řekl Židům: „Vy máte zvyk.“ Ačkoli v hebrejských Písmech pro tento zvyk neexistuje žádný základ ani precedens, zdá se, že v Ježíšových dnech si Židé tuto tradici vytvořili. Tato praxe by se Římanům nezdála zvláštní, protože existují důkazy, že propouštěli vězně, aby potěšili zástupy.