Matouš 16

řekl jim: Několik významných starověkých rukopisů vynechává zbytek verše 2 i celý verš 3. Ačkoliv existuje určitá nejistota ohledně pravosti těchto slov, mnoho odborníků se přiklání k jejich zahrnutí na základě velkého množství dalších raných i pozdějších rukopisů, které je obsahují.

cizoložný: Odkazuje na duchovní cizoložství, neboli nevěrnost vůči Bohu.​—Viz studijní poznámka k Mr 8:38.

znamení Jonášovo: Viz studijní poznámka k Mt 12:39.

na druhý břeh: To znamená na druhý břeh Galilejského moře, zřejmě směrem k Betsaidě na severovýchodním břehu jezera.

kvas: Nebo „kvásek“. V Bibli se často používá obrazně k označení zkaženosti a hříchu, zde odkazuje na zkažená učení.​—Mt 16:12; 1K 5:6-8; srovnej studijní poznámku k Mt 13:33.

košíky: Zprávy o dvou příležitostech, kdy Ježíš zázračně nasytil zástupy (viz studijní poznámky k Mt 14:20; 15:37; 16:10 a paralelní záznamy v Mr 6:43; 8:8, 19, 20), důsledně rozlišují typy košů použité pro sbírání zbylých kousků. Když nasytil asi 5 000 lidí, je použito řecké slovo koʹphi·nos (přeloženo jako „košík“); když nasytil 4 000 lidí, je použito řecké slovo sphy·risʹ (přeloženo jako „velký koš“). To naznačuje, že pisatelé byli přítomni nebo obdrželi fakta od spolehlivých očitých svědků.

velké koše: Nebo „zásobovací koše“.​—Viz studijní poznámky k Mt 15:37; 16:9.

Cesarea Filipova: Město ležící u pramenů řeky Jordán v nadmořské výšce 350 m (1 150 stop). Město se nachází asi 40 km (25 mil) severně od Galilejského jezera a poblíž jihozápadního úpatí hory Hermon. Pojmenoval je Cesarea Filip, tetrarcha a syn Heroda Velikého, na počest římského císaře. Aby se odlišilo od přístavního města stejného jména, nazývalo se Cesarea Filipova, což znamená „Filipova Cesarea“. —Viz Příloha B10.

Syn člověka: Viz studijní poznámku k Mt 8:20.

Jan Křtitel: Viz studijní poznámky k Mt 3:1.

Eliáš: Viz studijní poznámka k Mt 11:14.

Šimon Petr: Viz studijní poznámku k Mt 10:2.

Kristus: Petr identifikuje Ježíše jako „Krista“ (řecky ho Khri·stosʹ), což je titul ekvivalentní „Mesiáši“ (z hebrejského ma·šiʹach), obojí znamená „Pomazaný“. Zde je „Kristus“ v řečtině předcházen určitým členem, zjevně jako způsob zdůraznění Ježíšova úřadu Mesiáše.​—Viz studijní poznámky k Mt 1:1; 2:4.

živý Bůh: Výraz používaný k zdůraznění, že Jehova je živý a aktivní, na rozdíl od neživých bohů národů (Sk 14:15), jako byli bohové uctívaní v oblasti Cesareje Filipovy (Mt 16:13). Tento termín se vyskytuje také v hebrejských Písmech.​—5Mo 5:26; Jer 10:10.

syn Jonášův: Nebo „Bar-Jonáš“. Mnoho hebrejských jmen obsahovalo hebrejské slovo ben nebo aramejské slovo bar, obě znamenající „syn“, následované jménem otce jako příjmením. Použití aramejského výpůjčního slova bar v několika vlastních jménech, jako je Bartoloměj, Bartimaios, Barnabáš a Bar-Ješua, je důkazem vlivu aramejštiny na hebrejštinu užívanou v Ježíšových dnech.

tělo a krev: Nebo „člověk“, běžný židovský výraz. V tomto kontextu zjevně odkazuje na tělesné nebo lidské uvažování.​—Ga 1:16, pozn. pod čarou.

Ty jsi Petr, a na této skále: Řecké slovo peʹtros v mužském rodě znamená „kus skály; kámen“. Zde je použito jako vlastní jméno (Petr), řecká forma jména, které Ježíš dal Šimonovi. (Jan 1:42) Ženský tvar peʹtra je přeložen jako „skála“ a může označovat skalní podloží, útes nebo masu skály. Toto řecké slovo se také vyskytuje na Mt 7:24, 25; 27:60; Lk 6:48; 8:6; Ř 9:33; 1K 10:4; 1Pt 2:8. Petr zjevně nepovažoval sám sebe za skálu, na které by Ježíš postavil svou církev, protože v 1Pt 2:4-8 napsal, že Ježíš je dlouho předpovězený „základní úhelný kámen“, vyvolený samotným Bohem. Podobně apoštol Pavel označil Ježíše jako „základ“ a „duchovní skálu“. (1K 3:11; 10:4) Ježíš tedy zjevně použil slovní hříčku, když v podstatě řekl: ‚Ty, kterého jsem nazval Petrem, Kouskem Skály, jsi rozpoznal pravou totožnost Krista, „této skály“, toho, kdo bude sloužit jako základ křesťanského sboru.‘

sbor: Toto je první výskyt řeckého termínu ek·kle·siʹa. Pochází ze dvou řeckých slov, ek, což znamená „ven“, a ka·leʹo, což znamená „volat“. Odkazuje na skupinu lidí svolaných nebo povolaných k určitému účelu nebo činnosti. (Viz Slovník.) V tomto kontextu Ježíš předpovídá vznik křesťanského sboru, složeného z pomazaných křesťanů, kteří jako „živé kameny“ jsou „stavěni do duchovního domu“. (1Pt 2:4, 5) Tento řecký termín je často používán v Septuagintě jako ekvivalent hebrejského termínu přeloženého jako „shromáždění“, který často odkazuje na celý národ Božího lidu. (5Mo 23:3; 31:30) V Sk 7:38 jsou Izraelité, kteří byli vyvedeni z Egypta, označeni jako „shromáždění“. Podobně křesťané, kteří jsou „povoláni... z temnoty“ a „vyvoleni... ze světa“, tvoří „Boží sbor“.​—1Pt 2:9; Jan 15:19; 1K 1:2.

Hrob: Nebo „Hades“, tedy společný hrob lidstva. (Viz Slovník, „Hrob“.) Bible mluví o mrtvých jako o těch, kteří jsou uvnitř „bran smrti“ (Ž 107:18) a „bran Hrobu“ (Iz 38:10), tedy pod mocí smrti. Ježíš slibuje vítězství nad Hrobem, což znamená, že „brány“ Hrobu se otevřou, aby mrtví byli propuštěni prostřednictvím vzkříšení. Jeho vlastní vzkříšení potvrdilo pravdivost jeho slibu. (Mt 16:21) Protože je sbor postaven na Ježíši, který může jeho členy osvobodit od smrti, nemůže být Hrobem přemožen nebo trvale zadržen.​—Sk 2:31; Zj 1:18; 20:13, 14.

klíče Království nebes: V Bibli ti, kterým byly svěřeny určité klíče, ať doslovné nebo obrazné, dostali určitou míru autority. (1Pa 9:26, 27; Iz 22:20-22) Výraz „klíč“ se tak stal symbolem autority a odpovědnosti. Petr použil tyto jemu svěřené „klíče“, aby otevřel Židům (Sk 2:22-41), Samaritánům (Sk 8:14-17) a pohanům (Sk 10:34-38) příležitost přijmout Božího ducha s vyhlídkou na vstup do nebeského Království.

zavázat . . . rozvázat: Nebo „zamknout . . . odemknout“. Zřejmě odkazuje na rozhodnutí zakazující nebo povolující určité činy nebo vývoj.​—Srovnej studijní poznámku k Mt 18:18.

již bude zavázáno . . . již bude rozvázáno: Neobvyklá konstrukce řeckých sloves zde (budoucí tvar slovesa „být“ spojený s perfektním pasivním příčestím „zavázat“ a „rozvázat“) naznačuje, že jakékoli rozhodnutí, které Petr učiní („cokoli zavážeš“; „cokoli rozvážeš“), bude učiněno poté, co odpovídající rozhodnutí bylo učiněno v nebi; nebude mu předcházet.​—Srovnej studijní poznámku k Mt 18:18.

Kristus: Viz studijní poznámku k Mt 16:16.

Ježíš: Několik starověkých rukopisů uvádí „Ježíš Kristus“.

starší: Dosl., „starší muži“. V Bibli řecký výraz pre·sbyʹte·ros odkazuje především na ty, kteří zastávají postavení autority a odpovědnosti ve společenství nebo národu. Ačkoli tento výraz někdy odkazuje na fyzický věk (jako např. v Lk 15:25; Sk 2:17), není omezen pouze na starší osoby. Zde odkazuje na vůdce židovského národa, kteří jsou často zmiňováni spolu s veleknězi a zákoníky. Sanhedrin se skládal z mužů těchto tří skupin.​—Mt 21:23; 26:3, 47, 57; 27:1, 41; 28:12; viz Slovníček, „Starší; Starší muž“.

velekněží: Viz studijní poznámka k Mt 2:4 a Slovníček, „Velekněz“.

zákoníci: Viz studijní poznámka k Mt 2:4 a Slovníček, „Zákoník“.

Jdi za mne: Ježíš zde Petra důrazně „pokáral“. (Mr 8:33) Ježíš odmítl dovolit, aby mu cokoli bránilo v plnění vůle jeho Otce. Některé lexikony tento idiom definují jako: „Jdi mi z očí!“ a některé biblické překlady jej překládají: „Odejdi ode mě.“ Jeho slova také mohla Petrovi připomenout jeho správné místo jako podpůrného následovníka svého Mistra; neměl být kamenem úrazu, tedy překážkou v Ježíšově cestě.

Satan: Ježíš neztotožňoval Petra se Satanem Ďáblem, ale označil ho jako odpůrce, což je význam hebrejského výrazu sa·tanʹ. Ježíš mohl naznačit, že Petr svým jednáním v této situaci dovolil, aby na něj Satan zapůsobil.

kámen úrazu: Viz studijní poznámka k Mt 18:7.

ať zapře sám sebe: Nebo „ať se zřekne všech nároků na sebe sama.“ To ukazuje na ochotu člověka zcela se zapřít nebo odevzdat vlastnictví sebe sama Bohu. Řecký výraz lze přeložit jako „musí říci ne sám sobě“, což je vhodné, protože to může zahrnovat odmítnutí osobních přání, ambicí nebo pohodlí. (2K 5:14, 15) Stejné řecké sloveso použil Matouš, když popisoval Petrovo zapření, že Ježíše znal.​—Mt 26:34, 35, 75.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“. V klasické řečtině slovo stau·rosʹ primárně označovalo svislý kůl nebo tyč. Použito obrazně, tento termín někdy zastupuje utrpení, hanbu, mučení a dokonce smrt, které člověk zažil kvůli tomu, že byl Ježíšovým následovníkem.​—Viz Slovníček.

život: Nebo „duše.“​—Viz Slovníček, „Duše.“

život: Viz studijní poznámku k Mt 16:25 a Slovníček, „Duše“.

Vpravdě: Viz studijní poznámku k Mt 5:18.