Lukáš 11

Pane, nauč nás, jak se máme modlit: Jen Lukáš zmiňuje žádost učedníka. K tomuto rozhovoru o modlitbě došlo přibližně 18 měsíců poté, co Ježíš pronesl Kázání na hoře, ve kterém své učedníky naučil vzorovou modlitbu. (Mt 6:9-13) Je možné, že tento konkrétní učedník u toho tehdy nebyl, a tak Ježíš laskavě zopakoval hlavní myšlenky této vzorové modlitby. Modlitba byla běžnou součástí židovského života a uctívání a Hebrejská písma obsahují mnoho modliteb v knize Žalmů i jinde. Proto se zdá, že učedník nežádal, aby ho Ježíš naučil něco, o čem by vůbec nic nevěděl nebo co by nikdy nedělal. Nepochybně také dobře znal formální, strojené modlitby náboženských vůdců judaismu. Ale pravděpodobně pozoroval, jak se modlí Ježíš, a vnímal, že je velký rozdíl mezi pokrytecky zbožnými modlitbami rabínů a tím, jak se modlil Ježíš. (Mt 6:5-8).

Když se modlíte, říkejte: Modlitba, která následuje ve verších 2b–4, vyjadřuje podstatu vzorové modlitby, kterou Ježíš učil asi o 18 měsíců dřív v Kázání na hoře. (Mt 6:9b–13) Stojí za povšimnutí, že ji nezopakoval slovo od slova, což ukazuje, že nedával liturgickou modlitbu, která by se měla mechanicky odříkávat. Ani pozdější modlitby Ježíše a jeho učedníků se striktně nedržely konkrétních slov nebo určité formulace použité v této vzorové modlitbě.

jméno: Viz studijní poznámka k Mt 6:9.

ať je posvěceno: Viz studijní poznámka k Mt 6:9.

Ať přijde tvé království: Viz studijní poznámka k Mt 6:10.

chléb, který na ten den potřebujeme: V mnoha souvislostech hebrejská i řecká slova přeložená jako „chléb“ jednoduše znamenají „jídlo“. (1Mo 3:19; pozn. pod čarou) Ježíš tak ukazuje, že ti, kdo slouží Bohu, ho můžou s důvěrou prosit, aby jim dával ne přehnané množství zásob, ale dostatek jídla na každý den. Jeho slova mohla učedníkům připomenout Boží pokyn Izraelitům, aby sbírali zázračně poskytnutou manu, každý „svou dávku den za dnem“. (2Mo 16:4) Znění této prosby je podobné, ale ne úplně stejné jako to, co Ježíš učil učedníky asi o 18 měsíců dřív v Kázání na hoře. (Mt 6:9b-13) To naznačuje, že Ježíš nechtěl, aby se tato modlitba odříkávala slovo od slova. (Mt 6:7) Když Ježíš opakoval důležité poučení – jako tady na téma modlitby – podal ho tak, aby z toho měli užitek i ti, kdo u toho při jiných příležitostech nebyli. A těm, kdo přítomní byli, tím připomněl hlavní myšlenky.

kdo se proti nám provinil: Nebo „kdo je nám něco dlužen“. Když se někdo proti druhému dopustí hříchu, vzniká tím obrazně řečeno dluh vůči němu neboli závazek, a proto by měl požádat o odpuštění. Ve vzorové modlitbě, kterou Ježíš učil v Kázání na hoře, použil výraz „dluhy“ místo slova hříchy. (Viz studijní poznámku k Mt 6:12.) Řecké slovo přeložené jako odpusť doslova znamená „nechat jít“, tedy upustit od dluhu tím, že člověk nebude požadovat jeho splacení.

nedovol, abychom podlehli pokušení: Viz studijní poznámku k Mt 6:13.

Příteli, půjč mi tři chleby: V blízkovýchodní kultuře je pohostinnost povinností a lidé v ní rádi vynikají, jak ukazuje toto znázornění. I když host přišel nečekaně o půlnoci, což může odrážet nejistoty cestování v té době, hostitel cítil silnou potřebu dát mu něco k jídlu. Dokonce se cítil povinen v tu hodinu vyrušit souseda, aby si od něj půjčil jídlo.

Neobtěžuj mě: Soused v tomto znázornění se zdráhal pomoct ne proto, že by byl nepřátelský, ale protože už si lehl. Domy v té době, zvlášť u chudých, často tvořila jen jedna velká místnost. Kdyby hospodář vstal, nejspíš by vzbudil celou rodinu, včetně dětí, které spaly.

neodbytnosti: Řecké slovo použité na tomto místě se dá doslova přeložit jako „nedostatek skromnosti“ nebo „nestydatost“. V tomto kontextu ale vyjadřuje vytrvalou smělost nebo naléhavost. Muž v Ježíšově znázornění se nestydí ani se nezdráhá vytrvale prosit o to, co potřebuje, a Ježíš svým učedníkům říká, že i jejich modlitby mají být stejně vytrvalé. (Lk 11:9, 10).

proste, . . . hledejte, . . . klepejte: Viz studijní poznámku k Mt 7:7.

vy, přestože jste hříšníci: Viz studijní poznámku k Mt 7:11.

tím spíš: Viz studijní poznámku k Mt 7:11.

Belzebub: Možná jde o pozměněnou podobu jména Baal-zebub, které znamená „pán (vládce) much“. Tak se říkalo Baalovi, kterého uctívali Filištíni v Ekronu. (2Kr 1:3) Některé řecké rukopisy používají jiné tvary, Belzebúl nebo Beezebúl. Ty mohou znamenat „pán (vládce) vznešeného příbytku (obydlí)“, nebo – pokud jde o slovní hříčku s nebiblickým hebrejským slovem zeʹvel (hnůj) – „pán (vládce) hnoje“. Jak je vidět z Lk 11:18, „Belzebub“ je označení, které se vztahuje na Satana – knížete neboli vládce démonů.

rodina: Viz studijní poznámku k Mr 3:25.

Boží prst: Tedy Boží svatý duch, jak je vidět z Matoušovy zprávy o dřívějším, podobném rozhovoru. Tady v Lukášově zprávě Ježíš mluví o vyhánění démonů „pomocí Božího prstu“, zatímco Matoušova zpráva říká, že to dělá „pomocí Božího ducha“, neboli činné síly. (Mt 12:28).

zametený: Některé rukopisy uvádějí: „neobydlený, zametený“, ale znění v hlavním textu má silnou oporu v raných autoritativních rukopisech. Protože řecké slovo pro „neobydlený“ se vyskytuje v Mt 12:44, kde Ježíš říká podobnou věc, někteří badatelé se domnívají, že mohlo být do Lukášova záznamu doplněno opisovači, aby se uvedlo do souladu s Matoušovým záznamem.

znamení proroka Jonáše: Při dřívější příležitosti Ježíš použil výraz „znamení proroka Jonáše“ a vysvětlil, že se vztahuje na jeho smrt a vzkříšení. (Mt 12:39, 40) Jonáš přirovnal své vysvobození z břicha ryby po „třech dnech a třech nocích“ k tomu, jako by byl vzkříšen z Hrobu. (Jon 1:17–2:2) Ježíšovo vzkříšení z doslovného hrobu mělo být stejně skutečné jako Jonášovo vysvobození z břicha ryby. Ale i když byl Ježíš vzkříšen poté, co byl mrtvý po části tří dnů, jeho zatvrzelí kritici v něj pořád odmítali uvěřit. Jonáš také sloužil jako znamení díky svému odvážnému kázání, které přimělo Ninivany k pokání. (Mt 12:41; Lk 11:32).

královna jihu: Viz studijní poznámku k Mt 12:42.

ale tady je: Viz studijní poznámku k Mt 1:20.

lampa: Viz studijní poznámku k Mt 5:15.

koš: Viz studijní poznámku k Mt 5:15.

Tvé oko je lampou těla: Viz studijní poznámku k Mt 6:22.

zaostřené: Viz studijní poznámku k Mt 6:22.

závistivé: Viz studijní poznámku k Mt 6:23.

umyl: To znamená, že se obřadně očistil. Řecké slovo ba·ptiʹzo (ponořit; namočit), které nejčastěji popisuje křesťanský křest, se tady používá v širším významu pro různé opakované rituální omývání vycházející z židovské tradice. (Viz studijní poznámku k Mr 7:4).

dary milosrdenství: Viz studijní poznámku k Mt 6:2.

to, co vychází z nitra: Vzhledem k tomu, že v následujícím verši Ježíš zdůrazňuje spravedlnost a lásku (Lk 11:42), mohl tady mluvit o vlastnostech srdce. Aby byl dobrý skutek projevem opravdového milosrdenství, musí být darem, který „vychází z nitra“ – z milujícího a ochotného srdce.

dáváte desátky z máty, routy a všech ostatních bylin: Podle Mojžíšova Zákona měli Izraelité odvádět desátek, tedy desetinu, ze své úrody. (3Mo 27:30; 5Mo 14:22) I když Zákon výslovně nenařizoval dávat desátek i z bylin, jako je máta a routa, Ježíš tuto tradici neodsoudil. Místo toho pokáral znalce Zákona a farizeje za to, že se soustředí na nepodstatné detaily Zákona, ale nepodporují jeho základní zásady, jako je „právo“ a „Boží láska“. Když Ježíš při jiné příležitosti pronesl podobná slova, zaznamenaná v Mt 23:23, zmínil mátu, kopr a kmín.

přední sedadla: Viz studijní poznámku k Mt 23:6.

tržištích: Viz studijní poznámku k Mt 23:7.

hroby, které nejsou vidět: Nebo „neoznačené hroby“. Židovské hrobky obecně zřejmě nebyly okázalé ani přehnaně zdobené. Jak ukazuje tento verš, některé byly tak nenápadné, že po nich lidé mohli chodit a ani si neuvědomit, že se tím stali obřadně nečistí. Mojžíšův zákon považoval za nečisté ty, kdo se dotkli čehokoli, co patřilo mrtvému, takže člověk, který by chodil po takových neviditelných hrobech, by se stal obřadně nečistým na sedm dní. (4Mo 19:16) Aby se hroby daly snadno najít a vyhnout se jim, Židé je každý rok bílili. V tomto kontextu Ježíš zjevně myslel, že lidé, kteří se volně stýkali s farizeji a věřili, že jsou to dobří lidé, se podvědomě nakazili jejich zkaženými postoji a nečistým způsobem uvažování. (Viz studijní poznámku k Mt 23:27).

Proto také Boží moudrost řekla: Zřejmě to znamená: „Bůh ve své moudrosti také řekl.“ Při jiné příležitosti Ježíš řekl: „Posílám k vám proroky, moudré muže a veřejné učitele.“ (Mt 23:34).

založení světa: Řecké slovo přeložené jako „založení“ je v Heb 11:11 přeloženo jako „počít“ a je tam použito ve spojení s „potomkem“. Tady je použito ve výrazu „založení světa“ a zjevně se vztahuje k narození dětí Adamovi a Evě. Ježíš dává „založení světa“ do souvislosti s Ábelem, který byl zřejmě prvním vykoupitelným člověkem ze světa lidstva, jehož jméno bylo zapsáno do svitku života „od založení světa“. (Lk 11:51; Zj 17:8; viz studijní poznámku k Mt 25:34).

od krve Ábela až po krev Zecharjáše: Viz studijní poznámku k Mt 23:35.

mezi oltářem a domem: „Dům“ neboli chrám se vztahuje na budovu, ve které byla Svatyně a Nejsvětější. Podle 2Pa 24:21 byl Zecharjáš zavražděn „na nádvoří Jehovova domu“. Oltář pro zápalné oběti byl na vnitřním nádvoří, venku před vchodem do chrámové svatyně. (Viz Dodatek B8.) To odpovídá místu, které Ježíš v souvislosti s touto událostí zmínil.

klíč k poznání: V Bibli ti, kdo dostali nějaké klíče, ať už doslovné, nebo obrazné, dostali i určitou míru pravomoci. (1Pa 9:26, 27; Iz 22:20-22) Proto se výraz „klíč“ stal symbolem autority a odpovědnosti. V tomto kontextu se zdá, že „poznání“ znamená poznání, které poskytuje Bůh, protože Ježíš mluví k náboženským vůdcům, kteří byli „zběhlí v Zákoně“. Měli svou autoritu a vliv používat k tomu, aby lidem předávali přesné poznání o Bohu — vysvětlovali jim Boží slovo a tak „odemykali“ jeho význam. Srovnání s Mt 23:13, kde Ježíš říká, že náboženští vůdci „zavřeli lidem Království nebes“, ukazuje, že výraz „nevešli“ se vztahuje na získání vstupu do tohoto Království. Tím, že lidem nedávali správné poznání o Bohu, náboženští vůdci „vzali“ mnohým možnost správně porozumět Božímu slovu a vstoupit do Božího Království.

se na něj začali nepříjemně tlačit: Tento výraz se může vztahovat na to, že se někdo kolem druhého člověka fyzicky tlačí, ale tady zřejmě popisuje nepřátelský postoj náboženských vůdců, kteří na Ježíše vyvíjeli silný nátlak, aby ho zastrašili. Řecké sloveso použité na tomto místě je přeloženo jako „chovala zášť“ v Mr 6:19, kde popisuje neúprosnou nenávist Herodiady k Janu Křtiteli.