14:1
Nyní: Události popsané v Mr 14:1, 2 se odehrály 12. nisanu; verš uvádí, že Pasach (14. nisanu; viz studijní poznámka k Mt 26:2) a svátek nekvašených chlebů (15.–21. nisanu; viz Slovníček) měly přijít o dva dny později.—Viz Příloha A7, B12, B15 a studijní poznámky k Mr 14:3, 10.
14:3
když byl v Betanii: Události popsané v Mr 14:3-9 se zřejmě odehrály po západu slunce, kdy začínal Nisan 9. Toto časování naznačuje paralelní zpráva u Jana, kde se uvádí, že Ježíš dorazil do Betanie „šest dní před Pasachem“. (Jan 12:1) Musel tam dorazit zhruba na začátku (při západu slunce) sabatu Nisanu 8, což byl den před hostinou u Šimona.—Jan 12:2-11; viz Příloha A7 a B12.
Šimon malomocný: Tento Šimon je zmíněn pouze zde a v paralelním záznamu v Mt 26:6. Mohl to být bývalý malomocný, kterého Ježíš uzdravil.—Viz studijní poznámka k Mt 8:2 a Slovník, „Malomocenství; Malomocný“.
žena: Viz studijní poznámka k Mt 26:7.
alabastrová nádobka: Viz Slovník, „Alabastr“.
vonný olej: Jan uvádí, že vážil libru. Zprávy Marka a Jana uvádějí, že jeho hodnota byla „více než 300 denárů“. (Mr 14:5; Jan 12:3-5) Tato částka představovala zhruba roční mzdu obyčejného dělníka. Původ takového vonného oleje se obecně připisuje aromatické rostlině (Nardostachys jatamansi) rostoucí v Himálajích. Nard byl často falšován, dokonce padělán, ale Marek i Jan uvádějí, že tento olej byl pravý nard.—Viz Slovník, „Nard“.
vylila mu ji na hlavu: Podle Matouše a Marka žena vylila olej na Ježíšovu hlavu. (Mt 26:7) Jan, který psal o mnoho let později, doplnil detail, že mu ho vylila také na nohy. (Jan 12:3) Ježíš vysvětluje, že tento láskyplný čin ho v obrazném smyslu připravil na pohřeb.—Viz studijní poznámka k Mr 14:8.
14:5
300 denárů: Matoušovo vyprávění uvádí prostě „mnoho peněz“ (Mt 26:9), ale zprávy Marka a Jana jsou konkrétnější.—Viz studijní poznámku k Mr 14:3; Slovníček, „Denár“; a Příloha B14.
14:8
vylila na mé tělo vonný olej: Tato žena (viz studijní poznámka k Mt 26:7) provedla tento velkorysý čin z lásky a úcty k Ježíšovi. On vysvětlil, že nevědomky připravovala jeho tělo k pohřbu, protože takový vonný olej a masti se často nanášely na mrtvá těla.—2Pa 16:14.
14:9
Vpravdě: Viz studijní poznámku k Mt 5:18.
bude kázáno po celém světě: Podobně jako ve svém proroctví v Mr 13:10, Ježíš zde předpovídá, že dobrá zpráva bude hlásána po celém světě a bude zahrnovat i tuto ženinu oddanou oběť. Bůh inspiroval tři autory evangelií, aby zaznamenali, co udělala.—Mt 26:12, 13; Jan 12:7; viz studijní poznámku k Mr 13:10.
14:10
A: To, co je popsáno v verších 10 a 11, se stalo 12. nisanu, stejného dne, kdy se odehrály události popsané v Mr 14:1, 2. —Viz Příloha A7, B12 a studijní poznámky k Mr 14:1, 3.
Iškariotský: Viz studijní poznámku k Mt 10:4.
14:11
stříbrné peníze: Doslova „stříbro“, tedy stříbro používané jako platidlo. Podle Mt 26:15 činila částka „30 stříbrných“. Matouš je jediný pisatel evangelia, který uvádí sumu, za kterou byl Jidáš zrazen. Pravděpodobně šlo o 30 tyrských šekelů. Použití této částky zřejmě ukazuje na pohrdání velekněží vůči Ježíšovi, neboť podle Zákona to byla cena za otroka. (2Mo 21:32) Podobně, když prorok Zachariáš požádal nevěrné Izraelity o odměnu za své prorocké působení mezi Božím lidem, odvážili mu „30 stříbrných“, což naznačuje, že ho považovali za hodného nanejvýš otroka.—Za 11:12, 13.
14:12
v první den nekvašených chlebů: Slavnost nekvašených chlebů začínala 15. nisanu, den po Pasachu (14. nisan), a trvala sedm dní. (Viz Příloha B15.) V Ježíšově době se však Pasach s touto slavností natolik spojil, že všech osm dní, včetně 14. nisanu, bylo někdy označováno jako „Slavnost nekvašených chlebů“. (Lk 22:1) Zde zmíněný den se vztahuje k 14. nisanu, protože je řečeno, že to byl den, kdy obvykle obětovali velikonočního beránka. (Ex 12:6, 15, 17, 18; 3Mo 23:5; 5Mo 16:1-8) To, co je popsáno v verších 12–16, se pravděpodobně odehrálo odpoledne 13. nisanu při přípravě na Pasach, který se slavil „po západu slunce“ na začátku 14. nisanu.—Mr 14:17, 18; viz Příloha B12 a studijní poznámku k Mt 26:17.
14:17
Když nastal večer: To znamená večer, který označoval začátek 14. nisanu.—Viz Příloha A7 a B12.
14:20
sáhá se mnou do mísy: Lidé obvykle jedli jídlo prsty nebo používali kousek chleba podobně jako lžíci. Tento výraz by také mohl být idiom znamenající „jíst společně“. Stolování s někým symbolizovalo blízké přátelství. Zrada tak důvěrného společníka byla považována za nejodpornější zradu.—Ža 41:10; Jan 13:18.
mísa: Řecké slovo označuje poměrně hlubokou nádobu, ze které se jedlo jídlo. Několik starověkých rukopisů obsahuje variantu, kterou lze přeložit jako „společná mísa“, ale současné znění má silnou podporu v rukopisech.
14:22
vzal chléb . . . lámal jej: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.
pronášel požehnání: Tento výraz zjevně odkazuje na modlitbu, která vzdává chválu a díky Bohu.
znamená: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.
14:24
krev smlouvy: Viz studijní poznámku k Mt 26:28.
14:25
pít je nové: Viz studijní poznámku k Mt 26:29.
14:26
chvalozpěvy: Viz studijní poznámku k Mt 26:30.
14:30
než kohout zakokrhá: Všechna čtyři evangelia toto zmiňují, ale pouze Marek dodává detail, že kohout zakokrhá dvakrát. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:72; Lk 22:34, 60, 61; Jan 13:38; 18:27) Mišna uvádí, že v Ježíšových dnech se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblickou zprávu. Toto kokrhání pravděpodobně nastalo velmi brzy ráno.—Viz studijní poznámku k Mr 13:35.
14:32
Getsemane: Viz studijní poznámku k Mt 26:36.
14:34
Jsem: Viz studijní poznámku k Mt 26:38.
bděte: Dosl., „zůstaňte vzhůru“. Ježíš zdůrazňoval potřebu, aby jeho učedníci zůstali duchovně bdělí, protože neznali den a hodinu jeho příchodu. (Viz studijní poznámky k Mt 24:42; 25:13; Mr 13:35.) Toto napomenutí zde opakuje a znovu v Mr 14:38, kde spojuje duchovní bdělost s vytrvalostí v modlitbě. Podobná napomenutí se nacházejí v celých křesťanských řeckých písmech, což ukazuje, že duchovní bdělost je pro pravé křesťany zásadní.—1Ko 16:13; Ko 4:2; 1Te 5:6; 1Pe 5:8; Zj 16:15.
14:35
padl na zem: Nebo „vrhl se na zem.“ Paralelní zpráva v Mt 26:39 uvádí, že Ježíš „padl tváří k zemi“. V Bibli je zmíněno několik poloh při modlitbě, včetně stání a klečení. Nejpokornější polohou však pravděpodobně bylo, když se člověk v horlivé modlitbě natáhl tváří k zemi.
14:36
Abba: Hebrejské nebo aramejské slovo (přepsané do řečtiny), které se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje třikrát. (Ří 8:15; Ga 4:6) Doslova znamená „otec“ nebo „Otče“. Kombinuje určitou důvěrnost anglického slova „táta“ s důstojností slova „otec“ – je neformální, ale zároveň uctivé. Patřilo mezi první slova, která se dítě naučilo říkat; přesto se v starověkých hebrejských a aramejských spisech používalo i tehdy, když dospělý syn oslovoval svého otce. Šlo tedy spíš o láskyplný způsob oslovení než o titul. Ježíšovo použití tohoto výrazu ukazuje na blízký, důvěrný vztah, který má se svým Otcem.
Otče: Ve všech třech případech, kdy se vyskytuje slovo Abba, následuje řecký překlad ho pa·terʹ, což doslova znamená „otec“ nebo „Otče“.
odejmi ode mne tento kalich: V Bibli se „kalich“ často používá obrazně ve smyslu Boží vůle neboli „určeného údělu“ pro člověka. (Viz studijní poznámku k Mt 20:22.) Ježíš bezpochyby pociťoval velké znepokojení z hanby, kterou by jeho smrt jako člověka obviněného z rouhání a vzpoury mohla přivést na Boha, a proto prosil, aby od něj tento „kalich“ byl odstraněn.
14:38
duch: Viz studijní poznámku k Mt 26:41.
tělo: Viz studijní poznámku k Mt 26:41.
14:40
jejich oči byly obtíženy: Řecký idiomatický výraz, který znamená „být velmi ospalý“. Mohl by být také přeložen jako „nemohli udržet oči otevřené“.
14:41
Hle!: Viz studijní poznámku k Mr 1:2.
14:45
políbil ho vroucně: Řecké sloveso přeložené jako „políbit vroucně“ je intenzivní formou slovesa „líbat“, použitého v Mr 14:44. Tím, že Ježíše pozdravil tak vřelým, přátelským způsobem, Jidáš ukázal hloubku své lstivosti a pokrytectví.
14:47
jeden z těch, kteří stáli poblíž: Paralelní zpráva v Jan 18:10 ukazuje, že to byl Šimon Petr, kdo tasil meč, a že jméno veleknězova otroka bylo Malchus. Zprávy Lukáše (22:50) a Jana (18:10) také dodávají detail, že mu byla uťata „pravá ucho“.
udeřil veleknězova otroka: Viz studijní poznámka k Jan 18:10.
14:51
jistý mladík: Marek je jediný, kdo zaznamenává událost popsanou v verších 51 a 52. Tím mladíkem mohl být sám autor. Pokud ano, mohl Marek mít nějaký osobní kontakt s Ježíšem.—Viz studijní poznámka k názvu Mr.
14:52
nahý: Viz studijní poznámku k Mt 25:36.
14:53
velekněz: Když Izrael fungoval jako nezávislý národ, velekněz zastával svůj úřad doživotně. (4Mo 35:25) Během římské okupace Izraele však měli vládci jmenovaní Římem pravomoc velekněze jmenovat i sesadit. Veleknězem, který předsedal Ježíšovu procesu, byl Kaifáš (Mt 26:3, 57), obratný diplomat, jenž zůstal ve funkci déle než kterýkoli z jeho bezprostředních předchůdců. Byl jmenován kolem roku 18 n. l. a úřad zastával až do roku 36 n. l.—Viz Slovníček pojmů, „Velekněz“, a Příloha B12 pro možné umístění Kaifášova domu.
14:55
Sanhedrin: Viz studijní poznámku k Mt 26:59.
14:59
jejich svědectví nebylo v souladu: Marek je jediný autor evangelia, který uvádí, že falešní svědci při Ježíšově procesu nebyli v souladu.
14:61
Kristus: Viz studijní poznámku k Mt 11:2.
14:62
pravice moci: Viz studijní poznámku k Mt 26:64.
14:63
roztrhl své roucho: Zde jde o gesto vyjadřující rozhořčení. Kaifáš pravděpodobně roztrhl část svého oděvu, která zakrývala hruď, aby dramaticky zdůraznil své pokrytecké rozhořčení nad Ježíšovými slovy.
14:65
Prorokuj!: Zde „prorokuj“ neznamená předpovídání, ale spíše určení pomocí božského zjevení. Kontext ukazuje, že Ježíšovi pronásledovatelé mu zakryli obličej a paralelní zpráva v Mt 26:68 odhaluje, že výsměšná výzva, kterou mu adresovali, zněla celá takto: „Prorokuj nám, ty Kriste. Kdo tě udeřil?“ Tím tedy vyzývali zaslepeného Ježíše, aby určil, kdo ho bije.—Viz studijní poznámky k Mt 26:68; Lk 22:64.
14:68
vstupní prostor: Nebo „předsíň“.—Viz studijní poznámku k Mt 26:71.
14:71
proklínat: Viz studijní poznámku k Mt 26:74.
zapírat se: Viz studijní poznámku k Mt 26:74.
14:72
a kohout zakokrhal: Všechny čtyři evangelia zmiňují tuto událost, ale pouze Marek dodává detail, že kohout zakokrhal podruhé. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:30; Lk 22:34, 60, 61; Jan 13:38; 18:27) Mišna uvádí, že v Ježíšových dobách se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblický záznam. Toto zakokrhání pravděpodobně nastalo někdy před úsvitem.—Viz studijní poznámku k Mr 13:35.