Marek 14

Nyní: Události popsané v Mr 14:1, 2 se odehrály 12. nisanu; verš uvádí, že Pasach (14. nisanu; viz studijní poznámka k Mt 26:2) a svátek nekvašených chlebů (15.–21. nisanu; viz Slovníček) měly přijít o dva dny později.—Viz Příloha A7, B12, B15 a studijní poznámky k Mr 14:3, 10.

když byl v Betanii: Události popsané v Mr 14:3-9 se zřejmě odehrály po západu slunce, kdy začínal Nisan 9. Toto časování naznačuje paralelní zpráva u Jana, kde se uvádí, že Ježíš dorazil do Betanie „šest dní před Pasachem“. (Jan 12:1) Musel tam dorazit zhruba na začátku (při západu slunce) sabatu Nisanu 8, což byl den před hostinou u Šimona.​—Jan 12:2-11; viz Příloha A7 a B12.

Šimon malomocný: Tento Šimon je zmíněn pouze zde a v paralelním záznamu v Mt 26:6. Mohl to být bývalý malomocný, kterého Ježíš uzdravil.​—Viz studijní poznámka k Mt 8:2 a Slovník, „Malomocenství; Malomocný“.

žena: Viz studijní poznámka k Mt 26:7.

alabastrová nádobka: Viz Slovník, „Alabastr“.

vonný olej: Jan uvádí, že vážil libru. Zprávy Marka a Jana uvádějí, že jeho hodnota byla „více než 300 denárů“. (Mr 14:5; Jan 12:3-5) Tato částka představovala zhruba roční mzdu obyčejného dělníka. Původ takového vonného oleje se obecně připisuje aromatické rostlině (Nardostachys jatamansi) rostoucí v Himálajích. Nard byl často falšován, dokonce padělán, ale Marek i Jan uvádějí, že tento olej byl pravý nard.​—Viz Slovník, „Nard“.

vylila mu ji na hlavu: Podle Matouše a Marka žena vylila olej na Ježíšovu hlavu. (Mt 26:7) Jan, který psal o mnoho let později, doplnil detail, že mu ho vylila také na nohy. (Jan 12:3) Ježíš vysvětluje, že tento láskyplný čin ho v obrazném smyslu připravil na pohřeb.​—Viz studijní poznámka k Mr 14:8.

300 denárů: Matoušovo vyprávění uvádí prostě „mnoho peněz“ (Mt 26:9), ale zprávy Marka a Jana jsou konkrétnější.​—Viz studijní poznámku k Mr 14:3; Slovníček, „Denár“; a Příloha B14.

vylila na mé tělo vonný olej: Tato žena (viz studijní poznámka k Mt 26:7) provedla tento velkorysý čin z lásky a úcty k Ježíšovi. On vysvětlil, že nevědomky připravovala jeho tělo k pohřbu, protože takový vonný olej a masti se často nanášely na mrtvá těla.​—2Pa 16:14.

Vpravdě: Viz studijní poznámku k Mt 5:18.

bude kázáno po celém světě: Podobně jako ve svém proroctví v Mr 13:10, Ježíš zde předpovídá, že dobrá zpráva bude hlásána po celém světě a bude zahrnovat i tuto ženinu oddanou oběť. Bůh inspiroval tři autory evangelií, aby zaznamenali, co udělala.​—Mt 26:12, 13; Jan 12:7; viz studijní poznámku k Mr 13:10.

A: To, co je popsáno v verších 10 a 11, se stalo 12. nisanu, stejného dne, kdy se odehrály události popsané v Mr 14:1, 2. —Viz Příloha A7, B12 a studijní poznámky k Mr 14:1, 3.

Iškariotský: Viz studijní poznámku k Mt 10:4.

stříbrné peníze: Doslova „stříbro“, tedy stříbro používané jako platidlo. Podle Mt 26:15 činila částka „30 stříbrných“. Matouš je jediný pisatel evangelia, který uvádí sumu, za kterou byl Jidáš zrazen. Pravděpodobně šlo o 30 tyrských šekelů. Použití této částky zřejmě ukazuje na pohrdání velekněží vůči Ježíšovi, neboť podle Zákona to byla cena za otroka. (2Mo 21:32) Podobně, když prorok Zachariáš požádal nevěrné Izraelity o odměnu za své prorocké působení mezi Božím lidem, odvážili mu „30 stříbrných“, což naznačuje, že ho považovali za hodného nanejvýš otroka.​—Za 11:12, 13.

v první den nekvašených chlebů: Slavnost nekvašených chlebů začínala 15. nisanu, den po Pasachu (14. nisan), a trvala sedm dní. (Viz Příloha B15.) V Ježíšově době se však Pasach s touto slavností natolik spojil, že všech osm dní, včetně 14. nisanu, bylo někdy označováno jako „Slavnost nekvašených chlebů“. (Lk 22:1) Zde zmíněný den se vztahuje k 14. nisanu, protože je řečeno, že to byl den, kdy obvykle obětovali velikonočního beránka. (Ex 12:6, 15, 17, 18; 3Mo 23:5; 5Mo 16:1-8) To, co je popsáno v verších 12–16, se pravděpodobně odehrálo odpoledne 13. nisanu při přípravě na Pasach, který se slavil „po západu slunce“ na začátku 14. nisanu.​—Mr 14:17, 18; viz Příloha B12 a studijní poznámku k Mt 26:17.

Když nastal večer: To znamená večer, který označoval začátek 14. nisanu.​—Viz Příloha A7 a B12.

sáhá se mnou do mísy: Lidé obvykle jedli jídlo prsty nebo používali kousek chleba podobně jako lžíci. Tento výraz by také mohl být idiom znamenající „jíst společně“. Stolování s někým symbolizovalo blízké přátelství. Zrada tak důvěrného společníka byla považována za nejodpornější zradu.​—Ža 41:10; Jan 13:18.

mísa: Řecké slovo označuje poměrně hlubokou nádobu, ze které se jedlo jídlo. Několik starověkých rukopisů obsahuje variantu, kterou lze přeložit jako „společná mísa“, ale současné znění má silnou podporu v rukopisech.

vzal chléb . . . lámal jej: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.

pronášel požehnání: Tento výraz zjevně odkazuje na modlitbu, která vzdává chválu a díky Bohu.

znamená: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.

krev smlouvy: Viz studijní poznámku k Mt 26:28.

pít je nové: Viz studijní poznámku k Mt 26:29.

chvalozpěvy: Viz studijní poznámku k Mt 26:30.

než kohout zakokrhá: Všechna čtyři evangelia toto zmiňují, ale pouze Marek dodává detail, že kohout zakokrhá dvakrát. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:72; Lk 22:34, 60, 61; Jan 13:38; 18:27) Mišna uvádí, že v Ježíšových dnech se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblickou zprávu. Toto kokrhání pravděpodobně nastalo velmi brzy ráno.​—Viz studijní poznámku k Mr 13:35.

Getsemane: Viz studijní poznámku k Mt 26:36.

Jsem: Viz studijní poznámku k Mt 26:38.

bděte: Dosl., „zůstaňte vzhůru“. Ježíš zdůrazňoval potřebu, aby jeho učedníci zůstali duchovně bdělí, protože neznali den a hodinu jeho příchodu. (Viz studijní poznámky k Mt 24:42; 25:13; Mr 13:35.) Toto napomenutí zde opakuje a znovu v Mr 14:38, kde spojuje duchovní bdělost s vytrvalostí v modlitbě. Podobná napomenutí se nacházejí v celých křesťanských řeckých písmech, což ukazuje, že duchovní bdělost je pro pravé křesťany zásadní.​—1Ko 16:13; Ko 4:2; 1Te 5:6; 1Pe 5:8; Zj 16:15.

padl na zem: Nebo „vrhl se na zem.“ Paralelní zpráva v Mt 26:39 uvádí, že Ježíš „padl tváří k zemi“. V Bibli je zmíněno několik poloh při modlitbě, včetně stání a klečení. Nejpokornější polohou však pravděpodobně bylo, když se člověk v horlivé modlitbě natáhl tváří k zemi.

Abba: Hebrejské nebo aramejské slovo (přepsané do řečtiny), které se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje třikrát. (Ří 8:15; Ga 4:6) Doslova znamená „otec“ nebo „Otče“. Kombinuje určitou důvěrnost anglického slova „táta“ s důstojností slova „otec“ – je neformální, ale zároveň uctivé. Patřilo mezi první slova, která se dítě naučilo říkat; přesto se v starověkých hebrejských a aramejských spisech používalo i tehdy, když dospělý syn oslovoval svého otce. Šlo tedy spíš o láskyplný způsob oslovení než o titul. Ježíšovo použití tohoto výrazu ukazuje na blízký, důvěrný vztah, který má se svým Otcem.

Otče: Ve všech třech případech, kdy se vyskytuje slovo Abba, následuje řecký překlad ho pa·terʹ, což doslova znamená „otec“ nebo „Otče“.

odejmi ode mne tento kalich: V Bibli se „kalich“ často používá obrazně ve smyslu Boží vůle neboli „určeného údělu“ pro člověka. (Viz studijní poznámku k Mt 20:22.) Ježíš bezpochyby pociťoval velké znepokojení z hanby, kterou by jeho smrt jako člověka obviněného z rouhání a vzpoury mohla přivést na Boha, a proto prosil, aby od něj tento „kalich“ byl odstraněn.

duch: Viz studijní poznámku k Mt 26:41.

tělo: Viz studijní poznámku k Mt 26:41.

jejich oči byly obtíženy: Řecký idiomatický výraz, který znamená „být velmi ospalý“. Mohl by být také přeložen jako „nemohli udržet oči otevřené“.

Hle!: Viz studijní poznámku k Mr 1:2.

políbil ho vroucně: Řecké sloveso přeložené jako „políbit vroucně“ je intenzivní formou slovesa „líbat“, použitého v Mr 14:44. Tím, že Ježíše pozdravil tak vřelým, přátelským způsobem, Jidáš ukázal hloubku své lstivosti a pokrytectví.

jeden z těch, kteří stáli poblíž: Paralelní zpráva v Jan 18:10 ukazuje, že to byl Šimon Petr, kdo tasil meč, a že jméno veleknězova otroka bylo Malchus. Zprávy Lukáše (22:50) a Jana (18:10) také dodávají detail, že mu byla uťata „pravá ucho“.

udeřil veleknězova otroka: Viz studijní poznámka k Jan 18:10.

jistý mladík: Marek je jediný, kdo zaznamenává událost popsanou v verších 51 a 52. Tím mladíkem mohl být sám autor. Pokud ano, mohl Marek mít nějaký osobní kontakt s Ježíšem.​—Viz studijní poznámka k názvu Mr.

nahý: Viz studijní poznámku k Mt 25:36.

velekněz: Když Izrael fungoval jako nezávislý národ, velekněz zastával svůj úřad doživotně. (4Mo 35:25) Během římské okupace Izraele však měli vládci jmenovaní Římem pravomoc velekněze jmenovat i sesadit. Veleknězem, který předsedal Ježíšovu procesu, byl Kaifáš (Mt 26:3, 57), obratný diplomat, jenž zůstal ve funkci déle než kterýkoli z jeho bezprostředních předchůdců. Byl jmenován kolem roku 18 n. l. a úřad zastával až do roku 36 n. l.​—Viz Slovníček pojmů, „Velekněz“, a Příloha B12 pro možné umístění Kaifášova domu.

Sanhedrin: Viz studijní poznámku k Mt 26:59.

jejich svědectví nebylo v souladu: Marek je jediný autor evangelia, který uvádí, že falešní svědci při Ježíšově procesu nebyli v souladu.

Kristus: Viz studijní poznámku k Mt 11:2.

pravice moci: Viz studijní poznámku k Mt 26:64.

roztrhl své roucho: Zde jde o gesto vyjadřující rozhořčení. Kaifáš pravděpodobně roztrhl část svého oděvu, která zakrývala hruď, aby dramaticky zdůraznil své pokrytecké rozhořčení nad Ježíšovými slovy.

Prorokuj!: Zde „prorokuj“ neznamená předpovídání, ale spíše určení pomocí božského zjevení. Kontext ukazuje, že Ježíšovi pronásledovatelé mu zakryli obličej a paralelní zpráva v Mt 26:68 odhaluje, že výsměšná výzva, kterou mu adresovali, zněla celá takto: „Prorokuj nám, ty Kriste. Kdo tě udeřil?“ Tím tedy vyzývali zaslepeného Ježíše, aby určil, kdo ho bije.​—Viz studijní poznámky k Mt 26:68; Lk 22:64.

vstupní prostor: Nebo „předsíň“.​—Viz studijní poznámku k Mt 26:71.

proklínat: Viz studijní poznámku k Mt 26:74.

zapírat se: Viz studijní poznámku k Mt 26:74.

a kohout zakokrhal: Všechny čtyři evangelia zmiňují tuto událost, ale pouze Marek dodává detail, že kohout zakokrhal podruhé. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:30; Lk 22:34, 60, 61; Jan 13:38; 18:27) Mišna uvádí, že v Ježíšových dobách se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblický záznam. Toto zakokrhání pravděpodobně nastalo někdy před úsvitem.​—Viz studijní poznámku k Mr 13:35.