Skutky 1

První zpráva: Lukáš zde odkazuje na své evangelium popisující Ježíšův život. Ve svém evangeliu se Lukáš zaměřil na „všechno, co Ježíš začal dělat a učit.“ Ve Skutcích apoštolů navazuje na toto vyprávění a zaznamenává, co říkali a dělali Ježíšovi následovníci. Obě zprávy jsou podobné stylu i slovním vyjádřením a obě jsou určeny Theofilovi. Zda byl Theofilos Kristovým učedníkem, není výslovně uvedeno. (Viz studijní poznámku k Lk 1:3.) Lukáš začíná knihu Skutků shrnutím mnoha událostí zaznamenaných na konci jeho evangelia, čímž jasně naznačuje, že tato druhá zpráva je pokračováním té první. V tomto shrnutí však Lukáš používá poněkud odlišná slova a přidává další podrobnosti.​—Srovnej Lk 24:49 s Sk 1:1-12.

Theofilos: Jak Lukášovo evangelium, tak Skutky apoštolů jsou určeny tomuto muži. V Lk 1:3 je jeho jméno uvedeno s titulem „vznešený“.​—Pro více informací o použití tohoto výrazu a pozadí Theofila viz studijní poznámku k Lk 1:3.

Království Boží: Hlavní téma celé Bible, Jehovovo Království, dominuje v knize Skutků. (Sk 8:12; 14:22; 19:8; 20:25; 28:31) Kniha zdůrazňuje, že apoštolové vydávali „důkladné svědectví“ o tomto Království a plně dokončili svou službu.​—Sk 2:40; 5:42; 8:25; 10:42; 20:21, 24; 23:11; 26:22; 28:23.

časy nebo období: Zde jsou zmíněny dva aspekty času. Množné číslo řeckého slova khroʹnos, přeloženého jako časy, může odkazovat na neurčité časové období, dlouhé nebo krátké. Řecké slovo kai·rosʹ (někdy překládané jako „stanovený čas“; množné číslo je zde přeloženo jako období) se často používá ve vztahu k budoucím časovým obdobím v rámci Božího uspořádání nebo časového plánu, zejména ve spojení s Kristovou přítomností a jeho Královstvím.​—Sk 3:19; 1Te 5:1; viz studijní poznámky k Mr 1:15; Lk 21:24.

ve své vlastní pravomoci: Nebo „pod svou vlastní autoritou“. Tento výraz naznačuje, že Jehova si vyhradil právo stanovit „časy nebo období“ pro naplnění svých záměrů. Je Velkým Časoměřičem. Před svou smrtí Ježíš řekl, že ani Syn tehdy neznal „den a hodinu“, kdy přijde konec, ale věděl to „jen Otec“.​—Mt 24:36; Mr 13:32.

svatý duch: Nebo „svatá činná síla“. V knize Skutků se výraz „svatý duch“ vyskytuje 41krát a existuje nejméně 15 dalších výskytů termínu „duch“ (řecky pneuʹma), které odkazují na Božího svatého ducha. (Příklady viz Sk 2:4, 17, 18; 5:9; 11:28; 21:4; viz také Slovníček, „Duch“.) Tato biblická kniha tedy znovu a znovu zdůrazňuje, že mezinárodní kazatelské a vyučovací dílo, které měli vykonávat Ježíšovi následovníci, mohlo být uskutečněno pouze s pomocí Boží činné síly.​—Srovnej studijní poznámku k Mr 1:12.

svědkové mne: Jako věrní Židé byli Ježíšovi první učedníci již svědky Jehovovými a dosvědčovali, že Jehova je jediný pravý Bůh. (Iz 43:10–12; 44:8) Nyní však měli být svědky jak Jehovy, tak Ježíše. Měli oznamovat Ježíšovu klíčovou roli při posvěcování Jehovova jména prostřednictvím jeho Mesiášského Království, což byla nová součást Jehovova záměru. S výjimkou Janova evangelia používá Skutky řecké výrazy pro „svědek“ (marʹtys), „dosvědčovat“ (mar·ty·reʹo), „důkladně dosvědčovat“ (di·a·mar·tyʹro·mai) a příbuzná slova vícekrát než kterákoli jiná biblická kniha. (Viz studijní poznámku k Jan 1:7.) Myšlenka být svědkem a důkladně dosvědčovat Boží záměry​—včetně jeho Království a Ježíšovy klíčové role​—je téma, které prostupuje knihou Skutků. (Sk 2:32, 40; 3:15; 4:33; 5:32; 8:25; 10:39; 13:31; 18:5; 20:21, 24; 22:20; 23:11; 26:16; 28:23) Někteří křesťané prvního století dosvědčovali nebo potvrzovali historické skutečnosti o Ježíšově životě, smrti a vzkříšení na základě svých osobních znalostí. (Sk 1:21, 22; 10:40, 41) Ti, kdo později uvěřili v Ježíše, dosvědčovali tím, že oznamovali význam jeho života, smrti a vzkříšení.​—Sk 22:15; viz studijní poznámku k Jan 18:37.

až na nejzazší konec země: Nebo „až na konce (krajnost) země“. Stejný řecký výraz je použit ve Sk 13:47 v proroctví citovaném z Iz 49:6, kde řecká Septuaginta rovněž používá tento termín. Ježíšův výrok ve Sk 1:8 může odrážet toto proroctví, které předpovídalo, že Jehovův služebník bude „světlem národů“, aby spása dosáhla „až na konec země“. To je v souladu s Ježíšovým předchozím výrokem, že jeho následovníci vykonají „větší skutky“ než on. (Viz studijní poznámku k Jan 14:12.) Tento výrok také odpovídá Ježíšovu popisu celosvětového rozsahu křesťanského kazatelského díla.​—Viz studijní poznámky k Mt 24:14; 26:13; 28:19.

muži v bílém rouchu: Toto je odkaz na anděly. (Srovnej Lk 24:4, 23.) V knize Skutků se termín „anděl“ (řecky, agʹge·los) vyskytuje 21krát, poprvé na Sk 5:19.

nebe: Řecké slovo ou·ra·nosʹ, které se v tomto verši vyskytuje třikrát, může odkazovat na fyzická nebesa, tedy oblohu, nebo na duchovní nebesa.

přijde stejným způsobem: Řecké slovo pro „přijít“ (erʹkho·mai) se v Písmu často používá v různých významech. V některých souvislostech odkazuje na Ježíšův příchod jako Soudce, aby vyhlásil a vykonal soud během velkého soužení. (Mt 24:30; Mk 13:26; Lk 21:27) Toto řecké slovo se však používá i v souvislosti s Ježíšem v jiných případech. (Mt 16:28–17:2; Mt 21:5, 9; 23:39; Lk 19:38) Proto kontext určuje, v jakém smyslu je zde výraz „přijít“ použit. Andělé řekli, že Ježíš „přijde“ nebo se vrátí stejným „způsobem“ (řecky troʹpos), jakým odešel. Výraz troʹpos neodkazuje na stejnou formu, tvar nebo tělo, ale na stejný způsob. Jak ukazuje kontext, Ježíšův způsob odchodu nebyl pozorován světem obecně. Pouze apoštolové věděli, že Ježíš opustil okolí země, aby se vrátil ke svému Otci v nebi. Ježíš naznačil, že jeho návrat jako Krále „Božího království“ nebude zjevný pro všechny​—pouze jeho učedníci budou vědět, že k němu došlo. (Lk 17:20; viz studijní poznámka.) „Příchod“ zmíněný v Zj 1:7 je odlišný. Při té příležitosti „ho uvidí každé oko“. (Zj 1:7) V kontextu Sk 1:11 tedy výraz „přijít“ zřejmě odkazuje na Ježíšův neviditelný příchod v královské moci na počátku jeho přítomnosti.​—Mt 24:3.

sabatní cesta: To znamená vzdálenost, kterou směl Izraelita urazit během sabatu. Tento výraz je zde spojen s vzdáleností mezi Olivovou horou a městem Jeruzalémem. Zákon omezoval cestování během sabatu, ale neurčoval přesnou povolenou vzdálenost. (2Mo 16:29) Postupem času rabínské prameny definovaly, že Žid směl v tento den urazit vzdálenost asi 2 000 loktů (890 m; 2 920 stop). Tento výklad byl založen na 4Mo 35:5: „Odměříš vně města dva tisíce loktů“ a na výroku v Joz 3:3, 4, který Izraelitům přikazoval udržovat vzdálenost asi 2 000 loktů od „schrány smlouvy“. Rabíni usoudili, že Izraelita směl během sabatu urazit alespoň tuto vzdálenost, aby se mohl u stánku uctívat. (4Mo 28:9, 10) Možná kvůli odlišnému výchozímu bodu uvádí Josephus vzdálenost mezi Jeruzalémem a Olivovou horou jednou jako pět furlongů (925 m; 3 034 stop) a podruhé jako šest furlongů (1 110 m; 3 640 stop). V obou případech je vzdálenost přibližně stejná jako ta, kterou rabíni definovali jako sabatní cestu, a souhlasí s Lukášovou poznámkou v tomto verši.

horlivec: Označení, které odlišuje apoštola Šimona od apoštola Šimona Petra. (Lk 6:14, 15) Řecké slovo použité zde a v Lk 6:15, ze·lo·tesʹ, znamená „horlivec; nadšenec.“ Zprávy v Mt 10:4 a Mr 3:18 používají označení „Kananejec“, termín, o kterém se předpokládá, že má hebrejský nebo aramejský původ a který rovněž znamená „Horlivec; Nadšenec.“ I když je možné, že Šimon kdysi patřil k Zelótům, židovské skupině odpůrců Římanů, mohl dostat toto označení kvůli své horlivosti a nadšení.

jeho bratři: To znamená Ježíšovi nevlastní bratři. Čtyři evangelia, Skutky apoštolů a dva Pavlovy dopisy zmiňují „bratry Páně“, „bratra Páně“, „jeho bratry“ a „jeho sestry“ a uvádějí jména čtyř „bratrů“​—Jakuba, Josefa, Šimona a Judy. (1K 9:5; Ga 1:19; Mt 12:46; 13:55, 56; Mr 3:31; Lu 8:19; Jan 2:12) Tito sourozenci se všichni narodili po zázračném narození Ježíše. Většina biblických učenců přijímá důkazy, že Ježíš měl nejméně čtyři bratry a dvě sestry a že všichni byli potomky Josefa a Marie přirozeným způsobem.​—Viz studijní poznámku k Mt 13:55.

bratři: Někdy je křesťanský věřící muž označen jako „bratr“ a žena jako „sestra“. (1K 7:14, 15) Jindy, jako v tomto kontextu, Bible používá termín „bratři“ pro označení mužů i žen. (Sk 1:13, 14) Obecně byl termín „bratři“ běžným oslovením smíšených skupin a nebyl omezen pouze na muže. (Ř 1:13; 1Te 1:4) Termín „bratři“ je v tomto smyslu používán ve většině inspirovaných křesťanských dopisů. V předchozím verši (Sk 1:14) je množné číslo řeckého slova a·del·phosʹ použito ve vztahu k Ježíšovým nevlastním bratrům, mladším synům Josefa a Marie.​—Viz studijní poznámky k Mt 13:55; Sk 1:14.

počet osob: Dosl., „zástup jmen“. V tomto kontextu řecké slovo pro „jméno“ (oʹno·ma) odkazuje na osobu. Stejným způsobem je použito v Zj 3:4, pozn. pod čarou.

Muži, bratři: Na rozdíl od předchozího verše je zde výraz „bratři“ použit spolu s řeckým slovem pro „muži; mužského pohlaví“ (a·nerʹ). V kontextu rozhodování o tom, kdo by měl nahradit Jidáše Iškariotského jako apoštola, tato kombinace může naznačovat, že osloveni byli pouze mužští členové sboru.

když padl hlavou napřed, jeho tělo se roztrhlo: Matoušovo vyprávění o Judově smrti uvádí, že se „oběsil“, což ukazuje jak spáchal sebevraždu. (Mt 27:5) Zde však Lukášův popis líčí následek. Srovnání obou zpráv naznačuje, že se Jidáš oběsil poblíž útesu. V určitém okamžiku se přetrhl provaz nebo větev, takže se zřítil dolů a jeho tělo se na skalách pod ním roztrhlo. Strmé a skalnaté okolí Jeruzaléma umožňuje vyvodit takový závěr.

Jeho úřad dohledu: Nebo „Jeho pověření jako dozorce.“ Řecké slovo použité zde, e·pi·sko·peʹ, souvisí s řeckým podstatným jménem pro „dozorce“, e·piʹsko·pos, a se slovesem e·pi·sko·peʹo, přeloženým jako „pečlivě sledovat“ v Žd 12:15. Petr citoval Ž 109:8, aby podpořil své doporučení, aby bylo obsazeno místo uvolněné nevěrným apoštolem Jidášem. V tomto verši hebrejský text používá slovo pequd·dahʹ, které lze přeložit výrazy jako „úřad dohledu; dohled; dozorci“. (4. Mojžíšova 4:16; Iz 60:17) V Ž 109:8 v Septuagintě (108:8, LXX) je toto hebrejské slovo přeloženo stejným řeckým slovem, které Lukáš použil zde ve Sk 1:20. Z tohoto inspirovaného Petrova vyjádření je zřejmé, že apoštolové měli úřad neboli pověření jako dozorci. Byli přímo ustanoveni Ježíšem. (Mr 3:14) Takže v den Letnic roku 33 n. l. křesťanské shromáždění, které vzrostlo z asi 120 členů na asi 3 000 během jednoho dne, začalo s 12 dozorci. (Sk 1:15; 2:41) Poté byli ustanoveni další dozorci, aby pomáhali pečovat o rostoucí shromáždění. Avšak dohled apoštolů zůstal výjimečný, protože Jehova zjevně zamýšlel, aby 12 apoštolů tvořilo budoucích „12 základních kamenů“ Nového Jeruzaléma.​—Zj 21:14; viz studijní poznámku ke Sk 20:28.

prováděl mezi námi své činnosti: Dosl., „vcházel a vycházel mezi námi“, což odráží semitický idiom, jenž odkazuje na vykonávání životních činností ve spojení s ostatními lidmi. Mohlo by to být také přeloženo jako „žil mezi námi“.​—Srovnej 5Mo 28:6, 19; Ža 121:8, pozn. pod čarou.

Matyáš: Řecké jméno Math·thiʹas je pravděpodobně zkrácenou formou jména Mat·ta·thiʹas, odvozeného z hebrejského jména přeloženého jako „Mattitiáš“ (1Pa 15:18), což znamená „Dar Jehovův“. Podle Petrova vyjádření (Sk 1:21, 22) byl Matyáš Kristovým následovníkem po celou dobu Ježíšovy tříapůlleté služby. Byl úzce spjat s apoštoly a je velmi pravděpodobné, že patřil mezi 70 učedníků, které Ježíš vyslal kázat. (Lk 10:1) Po svém vybrání byl Matyáš „připočten k jedenácti apoštolům“ (Sk 1:26), a když kniha Skutků bezprostředně poté mluví o „apoštolech“ nebo „Dvanácti“, byl mezi ně zahrnut.​—Sk 2:37, 43; 4:33, 36; 5:12, 29; 6:2, 6; 8:1, 14.

Jehova: Dostupné řecké rukopisy zde používají výraz „Pán“ (řecky Kyʹri·os). Jak je však vysvětleno v Dodatku C, existují dobré důvody se domnívat, že v tomto verši bylo původně použito Boží jméno, které bylo později nahrazeno titulem Pán. Proto je v hlavním textu použito jméno Jehova.

který znáš srdce všech: Hebrejská písma často označují Jehovu Boha jako toho, kdo má schopnost číst srdce. (5Mo 8:2; 1Sa 16:7; 1Kr 8:39; 1Pa 28:9; Ža 44:21; Jer 11:20; 17:10) V tomto kontextu by tedy bylo přirozené, aby tito hebrejsky mluvící Židé použili Boží jméno, když se modlili k Bohu. Řecké slovo přeložené jako „který znáš srdce“, kar·di·o·gnoʹstes (doslova „znající srdce“), se vyskytuje pouze zde a ve Sk 15:8, kde se píše: „Bůh, který zná srdce.“​—Viz Úvod k Dodatku C3; Sk 1:24.

hodili losy: Při rozhodování o různých záležitostech Boží služebníci v předkřesťanských dobách házeli losy, aby určili Jehovovu vůli. (3Mo 16:8; 4Mo 33:54; 1Pa 25:8; Př 16:33; 18:18; viz Slovníček, „Los.“) V křesťanských řeckých písmech je zmínka o tom, že Ježíšovi následovníci použili losy, jen zde. Losy byly hozeny, aby učedníkům pomohly rozhodnout, který z dvou navržených mužů by měl nahradit Jidáše Iškariotského. Učedníci věděli, že potřebují Jehovovo vedení. Každý z 12 apoštolů byl jmenován přímo Ježíšem až poté, co strávil celou noc v modlitbě ke svému Otci. (Lk 6:12, 13) Je tedy pozoruhodné, že předtím, než „los padl na Matyáše“, učedníci znovu prošli několik textů Písma a modlili se konkrétně za to, aby Jehova „ukázal“ svou volbu. (Sk 1:20, 23, 24) Po Letnicích roku 33 n. l. však v Bibli není žádná zmínka o tom, že by losy byly použity k výběru dozorců a jejich pomocníků nebo k rozhodování o důležitých věcech. Tato metoda již nebyla potřeba, jakmile se na křesťanském sboru začal projevovat svatý duch. (Sk 6:2-6; 13:2; 20:28; 2Tm 3:16, 17) Muži byli vybíráni jako dozorci, ne proto, že by byli vybráni losem, ale protože ve svém životě projevovali ovoce svatého ducha. (1Tm 3:1-13; Tit 1:5-9) I jiné kultury používaly losy. (Est 3:7; Jl 3:3; Ab 11) Například římští vojáci házeli losy o Ježíšův oděv, jak bylo předpověděno v Ža 22:18. Jejich motivem zřejmě nebylo naplnit biblické proroctví, ale získat nějaký osobní prospěch.​—Jan 19:24; viz studijní poznámku k Mt 27:35.

byl počítán mezi: Nebo „byl započítán mezi“, tedy byl považován za stejného jako ostatních 11 apoštolů. Když tedy přišly Letnice, bylo zde 12 apoštolů, kteří měli sloužit jako základ duchovního Izraele. Matyáš by byl jedním z „Dvanácti“, kteří později pomohli vyřešit problém týkající se řecky mluvících učedníků.​—Sk 6:1, 2.