Jan 10

znají jeho hlas: Opakovaná pozorování pastýřských zvyklostí na Blízkém východě potvrzují, že ovce mají pozoruhodnou schopnost rozlišit hlas svého vlastního pastýře od hlasu jiných pastýřů nebo cizích lidí. Jak Ježíš naznačil, pastýři dávali jména každé ovci, dokonce i když byla stáda velká. (Jan 10:3, 27) Už od raného věku tak ovce slyšely pastýřův hlas, jak je oslovuje jménem, když je vedl a učil. Kromě toho pastýři používali specifické zvuky, aby se odlišili od jiných pastýřů. Učili ovce reagovat na různé povely nebo hlasové pokyny, aby je ochránili před nebezpečím nebo je dovedli na dobré pastviny a k vodě. Můžeme tedy říci, že ovce znají jedinečný hlas svého pastýře, nejen v tom smyslu, že rozeznají jeho hlas od jiných hlasů, ale také v tom, že rozpoznají jeho něžnou péči a ochranu, kterou jim poskytuje jak jednotlivě, tak jako celému stádu.

rozhodně nepůjde: Použití dvojitého záporu v řečtině spolu se slovesem vyjadřuje důrazné odmítnutí myšlenky, živě zdůrazňujíc trvalost Ježíšových slov. V tomto kontextu výraz cizinec odkazuje na někoho, kdo není ovcím znám.

srovnání: Jan je jediný pisatel evangelia, který používá řecké slovo pa·roi·miʹa. (Jan 10:6; 16:25, 29) Jeho význam je podobný řeckému slovu pa·ra·bo·leʹ („ilustrace“ nebo „podobenství“), které je běžné v ostatních evangeliích, ale v Janově zprávě se vůbec nepoužívá. (Viz studijní poznámku k Mt 13:3.) Slovo pa·roi·miʹa může také vyjadřovat myšlenku srovnání nebo analogie. Petr použil stejný termín v souvislosti s „příslovím“ o psovi, který se vrací ke svému vývratku, a svině, která se znovu válí v bahně. (2Pe 2:22) Stejné podstatné jméno je použito jako název knihy Přísloví v řecké Septuagintě.

výborný: Nebo „dobrý; skvělý.“ Řecké slovo ka·losʹ může označovat něco, co je vnitřně dobré a krásné, něco vynikající kvality. Například tento výraz je použit pro „výborné ovoce“; „výbornou půdu“; „výborné perly.“ (Mt 3:10; 13:8, 45) V tomto kontextu je výraz použit k označení, že Ježíš je výborný, skvělý, vynikající pastýř.

život: Nebo „duše.“ Význam řeckého slova psy·kheʹ, tradičně překládaného jako „duše“, musí být určen z kontextu. Zde odkazuje na Ježíšův život, který on jako výborný pastýř vydává, neboli dobrovolně dává, pro dobro svých ovcí.​—Viz Slovníček, „Duše.“

najatý člověk: Stádo ovcí bylo cenným majetkem, proto se o tyto zranitelné tvory často staral majitel, jeho děti nebo příbuzný. (1Mo 29:9; 30:31; 1Sa 16:11) Majitel mohl také najmout někoho, kdo by se o ovce staral. Najatí lidé však byli často motivováni spíše mzdou, kterou dostávali, než loajalitou k majiteli nebo zájmem o ovce. (Srovnej Jób 7:1, 2.) V Písmu se pastýřská péče používá v obrazném smyslu pro péči, ochranu a výživu ovčích služebníků Božích. (1Mo 48:15) Duchovní pastýři v křesťanském sboru se musí vyvarovat postoje, jaký projevuje „najatý člověk“. (Jan 10:13) Místo toho se snaží napodobovat Jehovův příklad jako pečujícího Pastýře svého lidu (Ža 23:1-6; 80:1; Jer 31:10; Eze 34:11-16) a obětavou lásku, kterou projevil Ježíš, „dobrý pastýř“.​—Jan 10:11, 14; Sk 20:28, 29; 1Pe 5:2-4.

život: Nebo „duše“.​—Viz studijní poznámku k Janovi 10:11.

přivést: Nebo „vést“. Řecké sloveso aʹgo použité zde může v závislosti na kontextu znamenat „přivést“ nebo „vést“. Jeden řecký rukopis datovaný přibližně do roku 200 n. l. používá příbuzné řecké slovo (sy·naʹgo), které je často překládáno jako „shromáždit“. Jako výborný Pastýř Ježíš shromažďuje, vede, chrání a živí ovce, které patří do tohoto ovčince (označovaného také jako „malé stádo“ v Lk 12:32) a jeho jiné ovce. Ty se stávají jedním stádem pod jedním pastýřem. Tento slovní obraz zdůrazňuje jednotu, kterou by měli užívat Ježíšovi následovníci.

poslouchat: Zde řecké slovo pro „poslouchat“ má význam „věnovat pozornost, rozumět a jednat podle toho“.

život: Nebo „duše“. Význam řeckého slova psy·kheʹ, tradičně překládaného jako „duše“, musí být určen z kontextu. Zde odkazuje na Ježíšův život, který byl ochoten vzdát, neboli dobrovolně obětovat.​—Viz Slovníček, „Duše“.

svátek Zasvěcení: Hebrejský název tohoto svátku je Chanuka (chanuk·kahʹ), což znamená „Inaugurace; Zasvěcení“. Konal se po osm dní, počínaje 25. dnem měsíce kislev, blízko zimního slunovratu (viz studijní poznámku k zimnímu období v tomto verši a Příl. B15), aby připomínal znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu v roce 165 př. n. l. Sýrský král Antiochos IV. Epifanés projevil svou pohrdavost vůči Jehovovi, Bohu Židů, tím, že znesvětil jeho chrám. Například postavil oltář na vrchol velkého oltáře, kde se dříve přinášela každodenní zápalná oběť. Dne 25. kislevu roku 168 př. n. l., aby úplně znesvětil Jehovův chrám, Antiochos obětoval na oltáři vepře a nechal vývar z jeho masa pokropit celý chrám. Spálil chrámové brány, strhl kněžské komnaty a odnesl zlatý oltář, stůl předkladných chlebů a zlatý svícen. Poté znovu zasvětil Jehovův chrám pohanskému bohu Diovi z Olympu. O dva roky později Juda Makabejský dobyl město a chrám zpět. Poté, co byl chrám očištěn, došlo k jeho znovuzasvěcení 25. kislevu roku 165 př. n. l., přesně tři roky poté, co Antiochos přinesl na oltář Diovi svou odpornou oběť. Každodenní zápalné oběti Jehovovi pak byly obnoveny. V inspirovaných Písmech není žádné přímé tvrzení, že by Jehova dal Judovi Makabejskému vítězství a vedl ho k obnově chrámu. Jehova však použil muže z cizích národů, jako byl Kýros z Persie, aby uskutečnili určité záměry týkající se jeho uctívání. (Iz 45:1) Je tedy rozumné dojít k závěru, že Jehova mohl použít muže ze svého zasvěceného lidu, aby splnil jeho vůli. Písmo ukazuje, že chrám musel stát a fungovat, aby se naplnila proroctví týkající se Mesiáše, jeho služby a jeho oběti. Také levitské oběti měly být přinášeny až do doby, kdy Mesiáš předloží větší oběť, svůj život za lidstvo. (Da 9:27; Jan 2:17; Heb 9:11-14) Kristovi následovníci nebyli pověřeni, aby slavili svátek Zasvěcení. (Kol 2:16, 17) Neexistuje však žádný záznam, že by Ježíš nebo jeho učedníci odsoudili slavení tohoto svátku.

zimní období: Odkazuje na poslední zimu Ježíšovy služby, v roce 32 n. l. Svátek Zasvěcení připadal na měsíc kislev, devátý měsíc, který odpovídá listopadu/prosinci. V roce 32 n. l. první den svátku, 25. kislev, připadl na polovinu prosince. (Viz Příl. B15.) Mezi Židy bylo obecně známo, že tento svátek připadá na zimní období. Zmínka o zimním období tedy mohla zdůrazňovat stav počasí jako důvod Ježíšovy volby krytého místa pro své vyučování, „v Šalomounově sloupořadí“. (Jan 10:23) Toto místo poskytovalo ochranu před silným východním větrem v zimě.​—Viz Příl. B11.

zachovej nás: Nebo „zachovej naše duše.“ Význam řeckého slova psy·kheʹ, tradičně překládaného jako „duše“, je třeba určit podle kontextu. V některých kontextech může být použito jako ekvivalent osobního zájmena. Další příklady tohoto použití v křesťanských řeckých písmech jsou Mt 12:18; 26:38 a Žd 10:38, kde „má psy·kheʹ (duše)“ může být přeloženo jako „já“.​—Viz Slovníček, „Duše.“

To, co mi dal můj Otec, je větší než všechno ostatní: U tohoto výrazu existují v řeckých rukopisech a překladech do jiných jazyků mírně odlišná čtení. Některé rukopisy mají znění, které lze přeložit: „Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni ostatní,“ ale mnoho odborníků se domnívá, že původní znění bylo pravděpodobně to, které je uvedeno v hlavním textu.

jedno: Nebo „v jednotě“. Ježíšova slova zde ukazují, že on a jeho Otec jsou jednotní v ochraně ovcí podobných lidí a v jejich vedení k věčnému životu. Takové pastýřství je společným úkolem Otce a Syna. Oba mají stejnou starost o ovce a nedovolí, aby je někdo vyrval z jejich ruky. (Jan 10:27-29; srovnej Ez 34:23, 24.) V Janově evangeliu je často zmiňována jednota ve společenství, vůli a účelu mezi Otcem a Synem. Řecké slovo zde přeložené jako „jedno“ je v neutru (označuje „jednu věc“), nikoli v mužském rodě (označuje „jednu osobu“), což podporuje myšlenku, že Ježíš a jeho Otec jsou „jedno“ v jednání a spolupráci, nikoli v osobě. (Jan 5:19; 14:9, 23) Skutečnost, že Ježíš nemluvil o rovnosti božství, ale o jednotě účelu a jednání, potvrzuje srovnání jeho slov zaznamenaných zde s jeho modlitbou zaznamenanou v Janovi 17. kapitole. (Jan 10:25-29; 17:2, 9-11) To je zvláště patrné, když se modlí, aby jeho následovníci „byli jedno, tak jako my jsme jedno“. (Jan 17:11) Druh jednoty zmíněný v 10. kapitole i v 17. kapitole by tedy byl stejný.​—Viz studijní poznámky k Jan 17:11, 21; 1K 3:8.

ve vašem Zákoně: Zde odkaz na celé Hebrejské písmo, nejen na Mojžíšův zákon. Následující citát je převzat z Ža 82:6. „Zákon“ je v tomto smyslu použit také v Jan 12:34; 15:25.

bohové: Nebo „božské bytosti“. Ježíš zde cituje Ža 82:6, kde hebrejské slovo ʼelo·himʹ (bohové) označuje lidi, konkrétně lidské soudce v Izraeli. Byli „bohy“ ve smyslu svého postavení jakožto Božích zástupců a mluvčích. Podobně bylo Mojžíšovi řečeno, že bude „sloužit jako Bůh“ Áronovi a faraonovi.​—2Mo 4:16, pozn.; 7:1, pozn.

ve spojení s: Dosl., „v“. V tomto kontextu řecká předložka en vyjadřuje těsnou souvislost. Toto použití předložky je obzvláště pozoruhodné v Janových a Pavlových spisech. (Ga 1:22; 3:28; Ef 2:13, 15; 6:1) V 1J 3:24 a 4:13, 15 popisuje vztah křesťana k Bohu. Další podporu pro překlad „ve spojení s“ poskytuje způsob, jakým je předložka použita v Jan 17:20-23, kde se vyskytuje pětkrát.