Jan 3

Nikodém: Farizeus a židovský představitel, tedy člen sanhedrinu. (Viz Slovníček, „Sanhedrin.“) Jméno Nikodém, které znamená „Vítěz lidu“, bylo mezi Řeky dobře známé a někteří Židé je přijali. Nikodém je zmíněn pouze v Janově evangeliu (Jan 3:4, 9; 7:50; 19:39), a Ježíš jej nazývá „učitelem Izraele“ v Jan 3:10.​—Viz studijní poznámku k Jan 19:39.

znovuzrození: Ježíš Nikodémovi odhaluje, že aby člověk uviděl Boží království, musí se narodit podruhé. Nikodémova reakce v verši 4 naznačuje, že Ježíšova slova chápal jako doslovné druhé narození v lidském těle. Ježíš však dále popisuje toto druhé narození jako „narození z ... ducha“. (Jan 3:5) Ti, kdo se „měli stát Božími dětmi“, „se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, ale z Boha“. (Jan 1:12, 13) V 1Pe 1:3, 23 Petr používá synonymní biblický výraz a říká, že pomazaní křesťané dostávají „nové narození“. Ačkoli většina Biblí používá výraz „znovuzrození“, řada Biblí uvádí „narození shůry“, což je také možné vyjádření, protože řecké slovo aʹno·then obvykle znamená „shůry“. (Jan 3:31; 19:11; Jak 1:17; 3:15, 17) Oba překlady jsou v souladu s myšlenkou, že ti, kdo vstoupí do Království, zažijí nové narození, které je „od Boha“, a tedy shůry. (1Jan 3:9) Ale s ohledem na Nikodémovu reakci byl v tomto kontextu řecký výraz také chápán jako „znovu; znova“.

Boží království: Tento výraz se v Janově evangeliu vyskytuje pouze dvakrát.​—Jan 3:5; viz studijní poznámky k Mt 3:2; Mr 1:15.

zrozen z vody a ducha: Nikodém pravděpodobně znal křty, které prováděl Jan Křtitel. (Mr 1:4-8; Lk 3:16; Jan 1:31-34) Když tedy Ježíš mluvil o vodě, je rozumné předpokládat, že Nikodém pochopil, že Ježíš odkazuje na vodu používanou ke křtu. Nikodém také musel být obeznámen s tím, jak hebrejská Písma používají výraz „duch Boží“, tedy Boží činnou sílu. (1Mo 41:38; 2Mo 31:3; 4Mo 11:17; Sd 3:10; 1Sa 10:6; Iz 63:11) Proto, když Ježíš použil slovo „duch“, Nikodém by to chápal jako svatého ducha. Ježíšova vlastní zkušenost ilustruje myšlenku, kterou sdělil Nikodémovi. Když byl Ježíš pokřtěn ve vodě, sestoupil na něj svatý duch. Byl tedy „zrozen z vody a ducha“. (Mt 3:16, 17; Lk 3:21, 22) V té době Bůh prohlásil, že Ježíš je jeho Syn, což zjevně naznačovalo, že jej vzkřísil jako duchovního syna s vyhlídkou návratu do nebe. Následovník Ježíše, který je „zrozen z vody“, je ten, kdo se odvrátil od svého předchozího způsobu života, činil pokání ze svých hříchů a byl pokřtěn ve vodě. Ti, kdo jsou zrozeni z „vody i ducha“, jsou zplozeni nebo vzkříšeni Bohem, aby se stali Božími syny s příslibem duchovního života v nebesích a s vyhlídkou vlády v Božím Království.​—Lk 22:30; Ř 8:14-17, 23; Tit 3:5; Žd 6:4, 5.

duch: Nebo „činná síla“. Řecké slovo pneuʹma zde odkazuje na Boží činnou sílu.​—Viz Slovníček.

Co se narodilo z těla, je tělo: Řecké slovo pro „tělo“ (sarx) je zde použito k označení živé bytosti s tělesným nebo lidským původem včetně jejích omezení.​—Viz studijní poznámku k Jan 17:2.

je duch: Zřejmě odkazuje na duchovního Božího syna, toho, kdo je pomazán Božím duchem.

vítr . . . duch: Řecké slovo pneuʹma, obvykle překládané jako „duch“, se v tomto verši vyskytuje dvakrát. První výskyt je jediným místem v křesťanských řeckých písmech, kde je přeloženo jako „vítr“, ačkoli odpovídající hebrejské slovo ruʹach je přeloženo jako „vítr“ asi 100krát. (1Mo 8:1; 2Mo 10:13; 1Kr 18:45; Jb 21:18; Ze 2:6; viz Slovníček, „Duch“.) Oba termíny obecně označují něco, co je lidskému oku neviditelné, často projevující sílu v pohybu. Ježíš používá tento výraz, aby učil hlubokou duchovní pravdu. Na konci verše je pneuʹma použito ve výrazu každý, kdo se narodil z ducha, to znamená, kdo byl zplozen Božím svatým duchem neboli činnou silou. (Viz studijní poznámka k Jan 3:5.) Říká Nikodémovi, že „narození z ducha“ lze ilustrovat vanutím větru. Nikodém mohl vítr slyšet, cítit a vidět jeho účinky, ale nemohl pochopit jeho zdroj ani konečný cíl. Podobně těm, kterým chybí duchovní porozumění, by bylo obtížné pochopit, jak může Jehova prostřednictvím svého ducha způsobit, aby se člověk znovu narodil; ani by nedokázali pochopit slavnou budoucnost, která takového člověka čeká.

Syn člověka: Viz studijní poznámku k Mt 8:20.

tak musí být Syn člověka vyvýšen: Ježíš zde přirovnává své popravení na kůlu k umístění měděného hada na kůl v pustině. Aby zůstali naživu, Izraelité uštknutí jedovatými hady se museli zadívat na měděného hada, kterého Mojžíš vztyčil. Podobně hříšní lidé, kteří touží získat věčný život, se musí na Ježíše soustředit tím, že v něj projeví víru. (4Mo 21:4-9; Žd 12:2) Pro mnohé to, že byl Ježíš popraven na kůlu, vypadalo, jako by byl zločinec a hříšník; podle Mojžíšova zákona byl člověk pověšený na kůlu považován za prokletého. (5Mo 21:22, 23) Když Pavel cituje tento úsek Zákona, vysvětluje, že Ježíš musel být pověšen na kůl, aby Židy „vykoupil z kletby Zákona tím, že se stal kletbou místo nich.“​—Ga 3:13; 1Pt 2:24.

miloval: Toto je první výskyt řeckého slovesa a·ga·paʹo („milovat“) v Janově evangeliu. Toto řecké sloveso a související podstatné jméno a·gaʹpe (láska) jsou v jeho evangeliu použity celkem 44krát​—častěji než ve zbývajících třech evangeliích dohromady. V Bibli se a·ga·paʹo a a·gaʹpe často vztahují k nezištné lásce vedené nebo řízené zásadami. To je ukázáno v tomto verši, kde je Bůh popsán jako ten, kdo miluje svět, tedy lidstvo potřebující vykoupení z hříchu. (Jan 1:29) Podstatné jméno je použito v 1Jan 4:8, kde Jan říká, že „Bůh je láska“. Láska (a·gaʹpe) je uvedena jako první aspekt „ovoce ducha“ (Ga 5:22) a je podrobně popsána v 1Ko 13:4-7. Způsob, jakým je toto slovo použito v Písmu, ukazuje, že láska často zahrnuje více než jen emocionální reakci na druhou osobu. V mnoha kontextech má širší rozsah; tento typ lásky je často vyjadřován promyšleněji a záměrněji. (Mt 5:44; Ef 5:25) Láska, kterou křesťané pěstují, by tedy měla zahrnovat morální smysl, který bere v úvahu povinnost, zásady a vhodnost. Není však bez citu, protože často zahrnuje i vřelou osobní náklonnost. (1Pt 1:22) To je ukázáno v použití tohoto termínu v Janově evangeliu. Když Jan napsal „Otec miluje Syna“ (Jan 3:35), použil tvar slova a·ga·paʹo, ale když zaznamenal Ježíšovo vyjádření popisující tento vztah, použil tvar řeckého slovesa phi·leʹo („mít náklonnost“).​—Jan 5:20.

svět: Řecké slovo koʹsmos je v sekulární řecké literatuře a zejména v Bibli úzce spojeno s lidstvem. (Viz studijní poznámku k Jan 1:10.) V tomto kontextu se koʹsmos vztahuje na celý svět vykupitelného lidstva, který je v Jan 1:29 popsán jako vinný „hříchem“, tedy hříchem zděděným po Adamovi.

jednorozeného Syna: Řecké slovo mo·no·ge·nesʹ, tradičně překládané jako „jednorozený“, bylo definováno jako „jediný svého druhu; jedinečný“. V spisech apoštola Jana je tento termín výhradně používán pro Ježíše. (Jan 1:14; 3:18; 1Jan 4:9; viz studijní poznámku k Jan 1:14.) Ačkoli ostatní duchovní tvorové stvoření Bohem byli nazýváni syny, pouze Ježíš je nazýván „jednorozeným Synem“. (1Mo 6:2, 4; Job 1:6; 2:1; 38:4-7) Ježíš, prvorozený Syn, byl jediným přímým stvořením svého Otce, a proto byl jedinečný, odlišný od všech ostatních Božích synů. Ti byli stvořeni nebo zplozeni Jehovou skrze tohoto prvorozeného Syna. Řecké slovo mo·no·ge·nesʹ je podobně použito, když Pavel říká, že Izák byl Abrahamovým „jednorozeným synem“. (Heb 11:17) Ačkoli Abraham zplodil Izmaele s Hagarou a několik synů s Ketúrou (1Mo 16:15; 25:1, 2; 1Pa 1:28, 32), Izák byl „jednorozený“ ve zvláštním smyslu. Byl Abrahamovým jediným synem podle Božího slibu a také jediným synem Sáry.​—1Mo 17:16-19.

projevuje víru v něho: Doslova „věří do něho“. Řecké sloveso pi·steuʹo (související s podstatným jménem piʹstis, obvykle překládaným jako „víra“) má základní význam „věřit; mít víru“, ale v závislosti na kontextu a gramatické konstrukci může vyjadřovat různé odstíny významu. Význam tohoto termínu často přesahuje pouhou víru nebo uznání, že někdo existuje. (Jak 2:19) Zahrnuje myšlenku víry a důvěry, které vedou k poslušnému jednání. V Jan 3:16 je řecké sloveso pi·steuʹo použito společně s předložkou eis, „do“. Ohledně této řecké fráze jeden učenec poznamenal: „Víra je chápána jako aktivita, jako něco, co lidé dělají, tj. vkládají víru do někoho.“ (An Introductory Grammar of New Testament Greek, Paul L. Kaufman, 1982, s. 46) Ježíš zjevně odkazuje na život charakterizovaný vírou, nejen na jediný akt víry. V Jan 3:36 je podobný výraz „ten, kdo projevuje víru v Syna“ kontrastován s „tím, kdo neposlouchá Syna“. „Projevovat víru“ tedy v tomto kontextu zahrnuje myšlenku prokazování svých pevných přesvědčení nebo víry prostřednictvím poslušnosti.

odsoudit: Nebo „odsuzovat“. Jehova neposlal svého Syna, aby nepříznivě soudil nebo odsuzoval svět lidstva, ale poslal Ježíše s láskyplným posláním zachránit ty, kdo projevili víru.​—Jan 3:16; 2Pe 3:9.

souzen: Nebo „odsouzen“.​—Viz studijní poznámku k Jan 3:17.

světlo: První výskyt slova „světlo“ v tomto verši naznačuje, že Ježíš ztělesňoval světlo svým životem a učením a že odrážel pochopení a osvícení od Jehovy Boha. Ježíš je také obrazně označován jako „světlo“ v Jan 1:7-9.​—Pro výraz přišel na svět, viz studijní poznámka k Jan 1:9.

on . . . křtil: Zdá se, že křty probíhaly pod Ježíšovým dohledem, protože Jan 4:2 uvádí, že „sám Ježíš nekřtil, ale křtili jeho učedníci.“

křtil: Nebo „ponořoval“. Řecké slovo ba·ptiʹzo znamená „ponořit; ponořit se“. Bible ukazuje, že křest zahrnuje úplné ponoření. Tato zpráva nám říká, že Jan křtil na tomto místě „protože tam bylo mnoho vody“. (Viz studijní poznámka k Ainonu v tomto verši.) Když Filip pokřtil etiopského eunucha, „sestoupili oba do vody“. (Sk 8:38) Stejné řecké slovo je použito v Septuagintě v 2Kr 5:14, kde je popsáno, jak Náman „sedmkrát ponořil do Jordánu“.

Ainon: Místo, kde bylo k dispozici mnoho vody. Bylo blízko zřejmě známějšího místa zvaného Salim. Přesná poloha těchto míst je nejistá; nicméně Eusebius uvádí místo v údolí Jordánu asi osm římských mil (12 km; 7,5 míle) jižně od Skythopole (Bét-šeánu). V této oblasti se nachází Tell Ridgha (Tel Shalem), předběžně ztotožňovaný se Salimem. V blízkosti je několik pramenů, které by mohly odpovídat Eusebiovu popisu místa zvaného Ainon. V Bibli jsou tyto dvě lokality, Ainon a Salim, zmíněny pouze zde.

na druhé straně Jordánu: Nebo „na druhé [východní] straně Jordánu.“ Místa zmíněná v Jan 3:23, Aenon a Salim, byla na západní straně Jordánu, zatímco Jan pokřtil Ježíše v „Betánii na druhé straně Jordánu“, tedy na východní straně.​—Viz studijní poznámku k Jan 1:28 a Přílohu B10.

přítel ženicha: V biblických dobách blízký známý ženicha vystupoval jako jeho právní zástupce a hrál klíčovou roli při zajišťování sňatku. Byl považován za toho, kdo spojuje nevěstu a ženicha. V den svatby svatební průvod dorazil buď do domu ženicha, nebo jeho otce, kde se konala svatební hostina. Během této hostiny byl přítel ženicha šťastný, když slyšel ženichův hlas, jak mluví se svou nevěstou, protože měl pocit, že úspěšně splnil svou povinnost. Jan Křtitel se přirovnal k „příteli ženicha“. V tomto případě byl Ježíš ženichem a učedníci jako skupina tvořili jeho symbolickou nevěstu. Jan Křtitel, který připravoval cestu Mesiáši, představil první členy „nevěsty“ Ježíši Kristu. (Jan 1:29, 35; 2K 11:2; Ef 5:22-27; Zj 21:2, 9) „Přítel ženicha“ splnil svůj úkol tím, že úspěšně představoval obě strany; poté již nebyl hlavní postavou. Podobně Jan řekl o sobě ve vztahu k Ježíšovi: „On musí stále růst, já však stále ubývat.“​—Jan 3:30.

Ten, který přichází shůry: Slova v Jan 3:31-36 se zdají být slovy autora evangelia, apoštola Jana, nikoli pokračováním citovaných slov Jana Křtitele nebo přímým citátem Ježíšových slov. Kontext naznačuje, že Ježíšova slova k Nikodémovi končí u Jan 3:21 a následuje vyprávění apoštola Jana, které pokračuje až do Jan 3:25. Od Jan 3:26 je zaznamenán rozhovor mezi Janem Křtitelem a jeho učedníky a jeho slova k nim končí u Jan 3:30. Ačkoli slova v Jan 3:31-36 nejsou předložena jako Ježíšova, nepochybně představují pravdy, které Ježíš učil apoštola Jana.

vložil na to svou pečeť: Nebo „potvrdil.“ Řecké slovo pro „pečetit; vložit pečeť“ je zde použito obrazně a vyjadřuje myšlenku potvrzení výroku jako pravdivého nebo pravdomluvného, stejně jako pečeť potvrzuje, že dokument je autentický. Ten, kdo přijímá svědectví Mesiáše, uznává, že Bůh je pravdivý​—v tomto případě ohledně svého prorockého slova o Mesiáši.​—Srovnej Ř 3:4.

projevuje víru . . . neposlouchá: Viz studijní poznámka k Jan 3:16.