Římanům 6

pokřtěni v Krista Ježíše: Při Ježíšově křtu ve vodě ho Bůh pomazal svatým duchem, čímž se stal Kristem neboli Pomazaným. (Sk 10:38) V době svého pomazání byl Ježíš také zplozen jako Boží syn v duchovním smyslu. (Viz studijní poznámku k Mt 3:17.) Poté, co Bůh pokřtil Ježíše svatým duchem, se otevřela cesta, aby i Ježíšovi následovníci mohli být pokřtěni svatým duchem. (Mt 3:11; Sk 1:5) Ti, kdo se jako Ježíš stanou zplozenými Božími syny, musí být „pokřtěni v Krista Ježíše“, tedy v pomazaného Ježíše. Když Jehova pomazává Kristovy následovníky svatým duchem, jsou spojeni s Ježíšem a stávají se členy sboru, tedy těla Kristova, přičemž on je hlavou. (1K 12:12, 13, 27; Ko 1:18) Takoví Kristovi následovníci jsou také „pokřtěni v jeho smrt“.​—Viz studijní poznámku k pokřtěni v jeho smrt v tomto verši.

pokřtěni v jeho smrt: Nebo „ponořeni do jeho smrti“. Pavel zde používá řecký výraz ba·ptiʹzo (ponořit; ponořit se). Po svém křtu ve vodě v roce 29 n. l. začal Ježíš procházet dalším křtem, obětní cestou popsanou v Mr 10:38. (Viz studijní poznámku.) Tento křest pokračoval po celou dobu jeho služby. Byl dokončen, když byl popraven 14. nisanu 33 n. l. a o tři dny později vzkříšen. Když Ježíš mluvil o tomto křtu, naznačil také, že jeho následovníci budou pokřtěni „křtem, kterým [on] je křtěn“. (Mr 10:39) Pomazaní duchem, kteří jsou členy Kristova těla, jsou „pokřtěni v [Ježíšovu] smrt“ v tom smyslu, že stejně jako Ježíš vstupují do života oběti, který zahrnuje i vzdání se veškeré naděje na věčný život na zemi. Tento křest pokračuje po celou dobu jejich života v celistvosti pod zkouškami. Je dokončen, když zemřou a jsou vzkříšeni k životu jako duchovní bytosti.​—Ří 6:4, 5.

stali jsme se s ním sjednoceni: Dosl., „společně zasazeni“. Řecké slovo symʹphy·tos zde vyjadřuje myšlenku spojení ve společném nebo podobném prožitku. Někteří považují tento výraz za obrazné vyjádření větve naroubované do stromu, kde oba společně rostou.

naše stará osobnost: Nebo „naše staré já; osoba, kterou jsme kdysi byli.“ Dosl. „náš starý člověk.“ Řecké slovo anʹthro·pos v zásadě odkazuje na „lidskou bytost“, muže nebo ženu.

byl přibit na kůl spolu s ním: Evangelia používají řecké sloveso syn·stau·roʹo o těch, kteří byli doslova popraveni spolu s Ježíšem. (Mt 27:44; Mr 15:32; Jan 19:32) Pavel ve svých dopisech několikrát zmiňuje Ježíšovo popravení na kůlu (1K 1:13, 23; 2:2; 2K 13:4), ale zde tento termín používá v obrazném smyslu. Ukazuje, že křesťané svou starou osobnost usmrtili vírou v popraveného Krista. Pavel použil tento termín podobným způsobem ve svém dopise Galatským, kde napsal: „Jsem přibit na kůl spolu s Kristem.“​—Ga 2:20.

byl zproštěn viny: Nebo „byl propuštěn (omilostněn).“ Dosl. „byl ospravedlněn.“ Řecké slovo di·kai·oʹo použité zde je často překládáno jako „prohlásit za spravedlivého.“ Kontext ukazuje, že Pavel zde hovořil o pomazaných křesťanech žijících v té době. Byli pokřtěni v Krista Ježíše a měli platnou naději na nebeský život. Aby však mohli být pomazáni svatým duchem a přijati jako zduchovnělí synové Boží, museli obrazně zemřít svému předchozímu způsobu života jako nedokonalí lidé a mít své hříchy odpuštěny Bohem. Potom jim mohla být připsána lidská dokonalost. Když o tom Pavel hovořil ve vztahu k pomazaným křesťanům, vycházel ze základní pravdy. Věděl, že trestem za Adamův hřích byla smrt. (1Mo 2:17) Pavel tedy uvažuje, že ten, kdo zemřel, byl zproštěn hříchu, protože svou smrtí zaplatil plný trest za hřích. V Ří 6:23 Pavel říká: „Mzdou hříchu je smrt.“ Když tedy člověk zemře, jeho hříšný záznam už proti němu nestojí. A kdyby nebylo Ježíšovy oběti a Božího záměru vzkřísit člověka, už by nikdy nežil. Přesto by zůstal zproštěn hříchu, protože Bůh by jeho případ znovu neprojednával a neodsoudil ho k dalšímu trestu.

ve vztahu k hříchu: To znamená, aby odstranil hřích.

svá těla: Nebo „jakoukoli část svého těla“. Dosl. „své údy“. Řecké slovo meʹlos („část lidského těla“) je zde použito v množném čísle k označení celého těla. Pavel používá toto slovo podobným způsobem v celé 6. a 7. kapitole Římanům. (Ří 6:19; 7:5, 23) V Ří 12:4 používá stejné slovo ve spojení „jako máme v jednom těle mnoho údů“.

otroci: Ačkoli Pavel použil tento termín v Ř 1:1 s odkazem na sebe sama, zde ho používá k označení osoby, která se podřizuje buď hříchu vedoucímu k smrti, nebo spravedlnosti vedoucí k posvěcení. Ilustruje svou myšlenku na příkladu otroctví a používá jazyk, který byl křesťanům v Římě dobře známý – někteří z nich pravděpodobně byli otroky. Chápali, že otrok je povinen plnit příkazy svého pána. Pavlova jednoduchá, ale známá ilustrace, podobná Ježíšovým slovům v Kázání na hoře, je měla podnítit k rozhodnosti, kterému pánu slouží.​—Mt 6:24; Ř 6:17-20.

vaše údy: To znamená části vašeho těla.​—Viz studijní poznámku k Římanům 6:13.

bezzákonnost vedoucí k bezzákonnosti: Řecké slovo a·no·miʹa zahrnuje myšlenku porušování a pohrdání zákony, kdy lidé jednají, jako by zákony neexistovaly. V biblickém použití naznačuje nedodržování Božích zákonů. (Viz studijní poznámku k Mt 24:12; Mt 7:23; 2K 6:14; 2Te 2:3-7; 1J 3:4) V tomto verši je tento výraz použit dvakrát. První výskyt označuje sklon k bezzákonnosti a druhý výskyt označuje výsledek tohoto sklonu, tedy bezbožný čin. Množné číslo tohoto podstatného jména je přeloženo jako „bezbožné činy“ v Římanům 4:7 a Židům 10:17.

mzda, kterou hřích vyplácí: Nebo „mzda hříchu“. Řecké slovo o·psoʹni·on doslova znamená „plat; mzda“. V Luk 3:14 (viz studijní poznámka) je použito jako vojenský termín, odkazující na vojákův plat nebo příděl. V tomto kontextu je hřích personifikován jako pán, který vyplácí obraznou mzdu. Člověk, který hřeší, si „vydělává“ smrt jako svou „mzdu“ nebo odměnu. Jakmile člověk zemře a obdrží svou „mzdu“, jeho hříšný záznam již proti němu nestojí. Nikdy by již neožil, nebýt Ježíšovy výkupné oběti a Božího záměru vzkřísit mrtvé.

dar: Nebo „nezasloužený dar; milostivý dar“. Řecké slovo khaʹri·sma v zásadě znamená volný a nezasloužený dar, něco, co je dáno bez zásluh a bez zásluhy. Souvisí se slovem khaʹris, často překládaným jako „nezasloužená laskavost“. (Viz Slovníček, „Nezasloužená laskavost“.) Jehovova laskavost v poskytnutí jeho Syna jako výkupné oběti je nedocenitelným darem a ti, kdo projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť, mohou tak získat dar věčného života.​—Jan 3:16; viz Ří 5:15, 16, kde je řecké slovo khaʹri·sma dvakrát přeloženo jako „dar“.