6:3
pokřtěni v Krista Ježíše: Při Ježíšově křtu ve vodě ho Bůh pomazal svatým duchem, čímž se stal Kristem neboli Pomazaným. (Sk 10:38) V době svého pomazání byl Ježíš také zplozen jako Boží syn v duchovním smyslu. (Viz studijní poznámku k Mt 3:17.) Poté, co Bůh pokřtil Ježíše svatým duchem, se otevřela cesta, aby i Ježíšovi následovníci mohli být pokřtěni svatým duchem. (Mt 3:11; Sk 1:5) Ti, kdo se jako Ježíš stanou zplozenými Božími syny, musí být „pokřtěni v Krista Ježíše“, tedy v pomazaného Ježíše. Když Jehova pomazává Kristovy následovníky svatým duchem, jsou spojeni s Ježíšem a stávají se členy sboru, tedy těla Kristova, přičemž on je hlavou. (1K 12:12, 13, 27; Ko 1:18) Takoví Kristovi následovníci jsou také „pokřtěni v jeho smrt“.—Viz studijní poznámku k pokřtěni v jeho smrt v tomto verši.
pokřtěni v jeho smrt: Nebo „ponořeni do jeho smrti“. Pavel zde používá řecký výraz ba·ptiʹzo (ponořit; ponořit se). Po svém křtu ve vodě v roce 29 n. l. začal Ježíš procházet dalším křtem, obětní cestou popsanou v Mr 10:38. (Viz studijní poznámku.) Tento křest pokračoval po celou dobu jeho služby. Byl dokončen, když byl popraven 14. nisanu 33 n. l. a o tři dny později vzkříšen. Když Ježíš mluvil o tomto křtu, naznačil také, že jeho následovníci budou pokřtěni „křtem, kterým [on] je křtěn“. (Mr 10:39) Pomazaní duchem, kteří jsou členy Kristova těla, jsou „pokřtěni v [Ježíšovu] smrt“ v tom smyslu, že stejně jako Ježíš vstupují do života oběti, který zahrnuje i vzdání se veškeré naděje na věčný život na zemi. Tento křest pokračuje po celou dobu jejich života v celistvosti pod zkouškami. Je dokončen, když zemřou a jsou vzkříšeni k životu jako duchovní bytosti.—Ří 6:4, 5.
6:5
stali jsme se s ním sjednoceni: Dosl., „společně zasazeni“. Řecké slovo symʹphy·tos zde vyjadřuje myšlenku spojení ve společném nebo podobném prožitku. Někteří považují tento výraz za obrazné vyjádření větve naroubované do stromu, kde oba společně rostou.
6:6
naše stará osobnost: Nebo „naše staré já; osoba, kterou jsme kdysi byli.“ Dosl. „náš starý člověk.“ Řecké slovo anʹthro·pos v zásadě odkazuje na „lidskou bytost“, muže nebo ženu.
byl přibit na kůl spolu s ním: Evangelia používají řecké sloveso syn·stau·roʹo o těch, kteří byli doslova popraveni spolu s Ježíšem. (Mt 27:44; Mr 15:32; Jan 19:32) Pavel ve svých dopisech několikrát zmiňuje Ježíšovo popravení na kůlu (1K 1:13, 23; 2:2; 2K 13:4), ale zde tento termín používá v obrazném smyslu. Ukazuje, že křesťané svou starou osobnost usmrtili vírou v popraveného Krista. Pavel použil tento termín podobným způsobem ve svém dopise Galatským, kde napsal: „Jsem přibit na kůl spolu s Kristem.“—Ga 2:20.
6:7
byl zproštěn viny: Nebo „byl propuštěn (omilostněn).“ Dosl. „byl ospravedlněn.“ Řecké slovo di·kai·oʹo použité zde je často překládáno jako „prohlásit za spravedlivého.“ Kontext ukazuje, že Pavel zde hovořil o pomazaných křesťanech žijících v té době. Byli pokřtěni v Krista Ježíše a měli platnou naději na nebeský život. Aby však mohli být pomazáni svatým duchem a přijati jako zduchovnělí synové Boží, museli obrazně zemřít svému předchozímu způsobu života jako nedokonalí lidé a mít své hříchy odpuštěny Bohem. Potom jim mohla být připsána lidská dokonalost. Když o tom Pavel hovořil ve vztahu k pomazaným křesťanům, vycházel ze základní pravdy. Věděl, že trestem za Adamův hřích byla smrt. (1Mo 2:17) Pavel tedy uvažuje, že ten, kdo zemřel, byl zproštěn hříchu, protože svou smrtí zaplatil plný trest za hřích. V Ří 6:23 Pavel říká: „Mzdou hříchu je smrt.“ Když tedy člověk zemře, jeho hříšný záznam už proti němu nestojí. A kdyby nebylo Ježíšovy oběti a Božího záměru vzkřísit člověka, už by nikdy nežil. Přesto by zůstal zproštěn hříchu, protože Bůh by jeho případ znovu neprojednával a neodsoudil ho k dalšímu trestu.
6:10
ve vztahu k hříchu: To znamená, aby odstranil hřích.
6:13
svá těla: Nebo „jakoukoli část svého těla“. Dosl. „své údy“. Řecké slovo meʹlos („část lidského těla“) je zde použito v množném čísle k označení celého těla. Pavel používá toto slovo podobným způsobem v celé 6. a 7. kapitole Římanům. (Ří 6:19; 7:5, 23) V Ří 12:4 používá stejné slovo ve spojení „jako máme v jednom těle mnoho údů“.
6:16
otroci: Ačkoli Pavel použil tento termín v Ř 1:1 s odkazem na sebe sama, zde ho používá k označení osoby, která se podřizuje buď hříchu vedoucímu k smrti, nebo spravedlnosti vedoucí k posvěcení. Ilustruje svou myšlenku na příkladu otroctví a používá jazyk, který byl křesťanům v Římě dobře známý – někteří z nich pravděpodobně byli otroky. Chápali, že otrok je povinen plnit příkazy svého pána. Pavlova jednoduchá, ale známá ilustrace, podobná Ježíšovým slovům v Kázání na hoře, je měla podnítit k rozhodnosti, kterému pánu slouží.—Mt 6:24; Ř 6:17-20.
6:19
vaše údy: To znamená části vašeho těla.—Viz studijní poznámku k Římanům 6:13.
bezzákonnost vedoucí k bezzákonnosti: Řecké slovo a·no·miʹa zahrnuje myšlenku porušování a pohrdání zákony, kdy lidé jednají, jako by zákony neexistovaly. V biblickém použití naznačuje nedodržování Božích zákonů. (Viz studijní poznámku k Mt 24:12; Mt 7:23; 2K 6:14; 2Te 2:3-7; 1J 3:4) V tomto verši je tento výraz použit dvakrát. První výskyt označuje sklon k bezzákonnosti a druhý výskyt označuje výsledek tohoto sklonu, tedy bezbožný čin. Množné číslo tohoto podstatného jména je přeloženo jako „bezbožné činy“ v Římanům 4:7 a Židům 10:17.
6:23
mzda, kterou hřích vyplácí: Nebo „mzda hříchu“. Řecké slovo o·psoʹni·on doslova znamená „plat; mzda“. V Luk 3:14 (viz studijní poznámka) je použito jako vojenský termín, odkazující na vojákův plat nebo příděl. V tomto kontextu je hřích personifikován jako pán, který vyplácí obraznou mzdu. Člověk, který hřeší, si „vydělává“ smrt jako svou „mzdu“ nebo odměnu. Jakmile člověk zemře a obdrží svou „mzdu“, jeho hříšný záznam již proti němu nestojí. Nikdy by již neožil, nebýt Ježíšovy výkupné oběti a Božího záměru vzkřísit mrtvé.
dar: Nebo „nezasloužený dar; milostivý dar“. Řecké slovo khaʹri·sma v zásadě znamená volný a nezasloužený dar, něco, co je dáno bez zásluh a bez zásluhy. Souvisí se slovem khaʹris, často překládaným jako „nezasloužená laskavost“. (Viz Slovníček, „Nezasloužená laskavost“.) Jehovova laskavost v poskytnutí jeho Syna jako výkupné oběti je nedocenitelným darem a ti, kdo projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť, mohou tak získat dar věčného života.—Jan 3:16; viz Ří 5:15, 16, kde je řecké slovo khaʹri·sma dvakrát přeloženo jako „dar“.