Marek 10

hranice Judeje za Jordánem: Toto se zřejmě vztahuje k Pereji, oblasti na východní straně řeky Jordán, zejména k částem Pereje hraničícím s Judeou.​—Viz studijní poznámku k Mt 19:1 a Přílohu A7, Mapa 5.

list o rozvodu: Viz studijní poznámka k Mt 19:7.

počátek stvoření: Zřejmě odkazuje na stvoření lidstva. Ježíš zde popisuje, jak Stvořitel ustanovil manželství mezi mužem a ženou, čímž vytvořil základ lidské společnosti.

On: Některé starověké rukopisy uvádějí konkrétní podmět a čtou „Bůh“.

jedno tělo: Viz studijní poznámku k Mt 19:5.

rozvádí se se svou manželkou: Nebo „propouští svou manželku.“ Ježíšova slova zaznamenaná Markem musí být chápána ve světle úplnějšího vyjádření v Mt 19:9, které obsahuje frázi „kromě případu smilstva.“ (Viz studijní poznámka k Mt 5:32.) To, co Marek citoval z Ježíšových slov o rozvodu, platí, pokud je důvodem pro rozvod cokoli jiného než „smilstvo“ (řecky por·neiʹa) spáchané nevěrným manželským partnerem.

dopouští se proti ní cizoložství: Ježíš zde odmítá převládající rabínské učení, které mužům umožňovalo rozvést se se svými manželkami „z jakéhokoli důvodu.“ (Mt 19:3, 9) Pojem dopustit se cizoložství proti své manželce byl pro většinu Židů cizí. Jejich rabíni učili, že manžel se nikdy nemůže dopustit cizoložství proti své manželce – pouze žena mohla být nevěrná. Tím, že Ježíš podřizuje manžela stejným morálním závazkům jako manželku, povyšuje ženy a zvyšuje jejich postavení.

pokud by žena po rozvodu se svým manželem: Touto poznámkou Ježíš uznává právo ženy rozvést se s nevěrným manželem​—což v jeho době zřejmě Židé nepřipouštěli. Podle Ježíše však v křesťanském systému platí stejný standard pro muže i ženy.

malé děti: Tyto děti mohly být různého věku, protože řecké slovo zde přeložené jako „malé děti“ se používá nejen pro novorozence a kojence (Mt 2:8; Lk 1:59), ale také pro 12letou Jairovu dceru (Mr 5:39-42). V paralelním záznamu v Lk 18:15, který popisuje Ježíšovu interakci s touto skupinou malých, však Lukáš používá jiné řecké slovo, které odkazuje pouze na velmi malé děti, či kojence.​—Lk 1:41; 2:12.

jako malé dítě: Odkazuje na žádoucí vlastnosti malých dětí. Mezi takové vlastnosti patří pokora, učenlivost, důvěřivost a vnímavost.​—Mt 18:5.

vzal děti do náruče: Pouze Markovo vyprávění obsahuje tento detail. Řecké slovo pro „vzít do náruče“ se vyskytuje pouze zde a na Mr 9:36 a mohlo by být také přeloženo jako „obejmout“. Ježíš překonal očekávání dospělých, kteří tyto děti přivedli k Ježíšovi, aby se jich jen „dotkl“. (Mr 10:13) Jako nejstarší z rodiny s nejméně sedmi dětmi rozuměl potřebám malých dětí. (Mt 13:55, 56) Ježíš dokonce začal žehnat jim. Řecké slovo použité zde je zesílenou formou slova pro „žehnat“, což by mohlo znamenat, že jim žehnal něžně a srdečně.

Dobrý Učiteli: Muž zjevně používal slova „Dobrý Učiteli“ jako lichotivý a formalistický titul, jelikož takovou poctu obvykle vyžadovali náboženští vůdci. Ačkoli Ježíš neměl námitky proti tomu, aby byl správně označován jako „Učitel“ a „Pán“ (Jan 13:13), veškerou čest směřoval ke svému Otci.

Nikdo není dobrý, kromě jednoho, Boha: Ježíš zde uznává Jehovu jako nejvyšší měřítko toho, co je dobré, jako Toho, kdo má svrchované právo určovat, co je dobré a co špatné. Vzpurným pojídáním ze stromu poznání dobrého a špatného se Adam a Eva snažili toto právo přisvojit. (1Mo 2:17; 3:4-6) Na rozdíl od nich Ježíš pokorně ponechává stanovení měřítek svému Otci. Bůh vyjádřil a definoval, co je dobré, prostřednictvím toho, co přikázal ve svém Slově.​—Mr 10:19.

pocítil k němu lásku: Pouze Marek zaznamenává Ježíšovy city k bohatému mladému vladaři. (Mt 19:16-26; Lk 18:18-30) Petr, který sám byl člověkem hlubokých citů, mohl být zdrojem tohoto popisu Ježíšových pocitů.​—Viz „Úvod k Markovi.“

snáze projde velbloud uchem jehly: Ježíš používá hyperbolu, aby ilustroval svou myšlenku. Stejně jako doslovný velbloud nemůže projít očkem skutečné jehly, je nemožné, aby bohatý člověk vstoupil do Božího Království, pokud bude stále dávat přednost svému bohatství před vztahem s Jehovou. Ježíš neměl na mysli, že žádný zámožný člověk nezdědí Království, protože dodal: „U Boha jsou možné všechny věci.“​—Mr 10:27.

jemu: Některé rukopisy mají: „jeden druhému.“

přicházející systém věcí: Nebo „přicházející věk“. Řecké slovo ai·onʹ, které má základní význam „věk“, může odkazovat na stav věcí nebo na rysy, které charakterizují určité časové období, epochu či věk. Ježíš zde odkazuje na nadcházející éru pod vládou Božího Království, ve které je slíben věčný život.​—Lk 18:29, 30; viz Slovníček, „Systém(y) věcí.“

vystupovali po cestě do Jeruzaléma: Město leželo přibližně 750 m (2 500 stop) nad mořem, proto Písmo často mluví o tom, jak ctitelé „vystupovali do Jeruzaléma“. (Lk 2:22; Jan 2:13; Sk 11:2) Ježíš a jeho učedníci se chystali vystoupit z údolí Jordánu (viz studijní poznámka k Mr 10:1), které v nejnižším bodě leží asi 400 m (1 300 stop) pod hladinou moře. Museli by vystoupat přibližně o 1 000 m (3 330 stop), aby dosáhli Jeruzaléma.

poplují na něj: Plivnutí na člověka nebo do jeho tváře bylo projevem krajní pohrdavosti, nepřátelství nebo rozhořčení, které přinášelo oběti ponížení. (4Mo 12:14; 5Mo 25:9) Ježíš zde předpovídá, že takové zacházení zažije, což naplnilo proroctví o Mesiáši: „Neskryl jsem svou tvář před potupnými věcmi a před popliváním.“ (Iz 50:6) Byl popliván během výslechu před Sanhedrinem (Mr 14:65) a také římskými vojáky po Pilátově procesu (Mr 15:19).

synové: Několik rukopisů uvádí „dva synové“, ale kratší verze má silnou podporu v rukopisech.

Jakub a Jan, synové Zebedeovi, k němu přistoupili: Podle Matoušova záznamu přichází s touto žádostí k Ježíšovi matka Jakuba a Jana, ale zdrojem této žádosti jsou zřejmě její dva synové. Tento závěr podporuje Matoušova zpráva, že když ostatních deset učedníků o této žádosti uslyšelo, „rozhořčili se“, nikoli na matku, ale „na ty dva bratry“.​—Mt 20:20-24; viz studijní poznámky k Mt 4:21; 20:20.

jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici: Obě tyto pozice zde představují čest a autoritu, ale nejčestnější místo je vždy po pravici.​—Ž 110:1; Sk 7:55, 56; Ř 8:34; viz studijní poznámku k Mt 25:33.

vypít kalich: Viz studijní poznámku k Mt 20:22.

být pokřtěn křtem, kterým já jsem křtěn: Nebo „být ponořen ponořením, které já podstupuji.“ Ježíš zde používá termín „křest“ paralelně s „kalichem“. (Viz studijní poznámku k Mt 20:22.) Tento křest již podstupuje během své služby. V jeho případě bude plně pokřtěn, neboli ponořen, do smrti, až bude popraven na mučednickém kůlu 14. nisanu 33 n. l. Jeho vzkříšení, které zahrnuje vyvýšení, tento křest dokončí. (Ř 6:3, 4) Ježíšův křest do smrti je jasně odlišný a oddělený od jeho křtu vodou, protože vodní křest zcela podstoupil na začátku své služby, zatímco jeho křest do smrti teprve začínal.

panují nad nimi: Nebo „ovládají je; jsou jejich pány“. Tento řecký výraz se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze čtyřikrát. (Mt 20:25; Mr 10:42; 1Pe 5:3; a v Sk 19:16, kde je přeložen jako „přemohl“) Ježíšova rada připomínala nenáviděné římské jho a utlačující nadvládu Herodovců. (Mt 2:16; Jan 11:48) Petr zřejmě pochopil podstatu věci, když později vybízel křesťanské starší, aby vedli příkladem, ne nadvládou. (1Pe 5:3) Příbuzné sloveso je použito v Lu 22:25, kde Ježíš vyjadřuje podobnou myšlenku, a také v 2K 1:24, kde Pavel říká, že křesťané nemají být „pány nad“ vírou svých spoluvěřících.

život: Viz studijní poznámku k Mt 20:28.

Jericho: Viz studijní poznámku k Mt 20:29.

slepý žebrák: Matoušovo podání (20:30) této události uvádí, že byli přítomni dva slepí muži. Marek a Lukáš (18:35) každý zmiňuje jednoho, zjevně se zaměřují na Bartimaia, jehož jméno se objevuje pouze v Markově podání.

Nazaretský: Popisný přívlastek používaný pro Ježíše a později i pro jeho následovníky. (Sk 24:5) Protože mnoho Židů mělo jméno Ježíš, bylo běžné přidávat další identifikaci; spojování lidí s místy, odkud pocházeli, bylo v biblických dobách obvyklé. (2Sa 3:2, 3; 17:27; 23:25-39; Na 1:1; Sk 13:1; 21:29) Ježíš strávil většinu svého raného života v galilejském městě Nazaret, takže bylo přirozené toto označení v souvislosti s ním používat. Na Ježíše se v různých situacích a různými lidmi často odkazovalo jako na „Nazaretského“. (Mr 1:23, 24; 10:46, 47; 14:66-69; 16:5, 6; Lk 24:13-19; Jan 18:1-7) Ježíš toto označení přijal a sám ho používal. (Jan 18:5-8; Sk 22:6-8) Na nápis, který Pilát umístil na mučednický kůl, napsal hebrejsky, latinsky a řecky: „Ježíš Nazaretský, král židovský“. (Jan 19:19, 20) Od Letnic roku 33 n. l. apoštolové i další často mluvili o Ježíšovi jako o Nazaretském nebo jako o tom, který je z Nazaretu.​—Sk 2:22; 3:6; 4:10; 6:14; 10:38; 26:9; viz také studijní poznámku k Mt 2:23.

Syn Davidův: Když slepý Bartimaios oslovuje Ježíše jako „Syna Davidova“, veřejně ho uznává za Mesiáše.​—Viz studijní poznámky k Mt 1:1, 6; 15:25.

Rabboni: Semitské slovo znamenající „Můj Učiteli“. Je možné, že výraz „Rabboni“ byl původně uctivější nebo vyjadřoval více vřelosti než forma „Rabbi“, oslovení znamenající „Učiteli“. (Jan 1:38) Když však Jan psal své evangelium, možná již osobní přípona („-i“ znamenající „můj“) v tomto slovu ztratila svůj zvláštní význam v titulu, neboť Jan jej překládá jako „Učiteli“.​—Jan 20:16.