Lukáš 22

svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha: Přesně řečeno, Pascha, slavená 14. nisanu, byla odlišná od svátku nekvašených chlebů, který trval od 15. do 21. nisanu. (3Mo 23:5, 6; 4Mo 28:16, 17; viz Příloha B15.) V Ježíšově době však byly tyto dva svátky tak úzce spojeny, že všech osm dní, včetně 14. nisanu, bylo považováno za jeden svátek. Josephus mluví o „svátku trvajícím osm dní, který se nazývá svátek nekvašených chlebů“. Události popsané v Lk 22:1-6 se odehrály 12. nisanu 33 n. l.​—Viz Příloha B12.

Iškariotský: Viz studijní poznámku k Mt 10:4.

velitelé chrámu: V řeckém textu je doslova uvedeno „velitelé“, ale Lk 22:52 dodává „chrámu“, aby upřesnilo, o jaké velitele se jedná. Proto bylo zde pro objasnění doplněno slovo „chrámu“. Pouze Lukáš zmiňuje tyto představitele. (Sk 4:1; 5:24, 26) Byli to velitelé chrámové stráže. Možná byli zahrnuti do jednání s Jidášem, aby plánované zatčení Ježíše vypadalo legálně.

stříbrné peníze: Doslova „stříbro“, tedy stříbro používané jako platidlo. Podle Mt 26:15 činila částka „30 stříbrných“. Matouš je jediný pisatel evangelia, který uvádí sumu, za kterou byl Jidáš zrazen. Pravděpodobně šlo o 30 tyrských šekelů. Tato částka zřejmě ukazuje pohrdání velekněží vůči Ježíšovi, neboť podle Zákona to byla cena otroka. (2Mo 21:32) Podobně, když prorok Zachariáš požádal nevěrné Izraelity o odměnu za své prorocké působení mezi Božím lidem, odvážili mu „30 stříbrných“, což naznačuje, že ho považovali za hodného nanejvýš otroka.​—Za 11:12, 13.

Nastal den nekvašených chlebů: Jak je zmíněno v studijní poznámce k Lk 22:1, Velikonoce (Nisan 14) a Slavnost nekvašených chlebů (Nisan 15–21) byly v Ježíšově době tak úzce spojeny, že všech osm dní, včetně Nisanu 14, bylo někdy označováno jako „Slavnost nekvašených chlebů“. (Viz Příloha B15.) Zde zmíněný den se vztahuje k Nisanu 14, protože je řečeno, že je to den, kdy musí být obětován velikonoční beránek. (2. Mojžíšova 12:6, 15, 17, 18; 3. Mojžíšova 23:5; 5. Mojžíšova 16:1–7) To, co je popsáno v verších 7–13, se pravděpodobně odehrálo odpoledne 13. Nisanu při přípravě na velikonoční večeři večer, tedy při západu slunce, kdy začínal 14. Nisan.​—Viz Příloha B12.

když nastala ta hodina: To znamená, když nastal večer, který označoval začátek 14. nisanu.​—Viz Příloha A7 a B12.

přijetí kalichu: Kalich zmíněný zde byl součástí oslavy Pasachy v Ježíšových dnech. (Lk 22:15) Bible neuvádí, že by se při Pasše v Egyptě používalo víno; ani Jehova nepřikázal, aby se během svátku používalo. Proto byl zvyk předávání několika kalichů vína mezi účastníky Pasachy zjevně zaveden později. Ježíš nepoužívání vína při jídle neodsoudil. Naopak, pil paschální víno se svými apoštoly poté, co vzdal díky Bohu. Později jim nabídl kalich k pití, když ustanovil Večeři Páně.​—Lk 22:20.

vzal chléb . . . lámal jej: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.

znamená: Viz studijní poznámku k Mt 26:26.

večeře: Zřejmě odkaz na velikonoční večeři, kterou Ježíš pojedl se svými učedníky před ustanovením Pánovy večeře. Ježíš tedy slavil Paschu podle tehdejšího přijímaného zvyku. Nezměnil ji ani nenarušil zavedením něčeho nového do jejího dodržování. Tímto způsobem dodržoval Zákon jako ten, kdo se narodil jako Žid. Když však byla Pascha dodržena podle Mojžíšova Zákona, mohl Ježíš svobodně ustanovit novou večeři na památku své blížící se smrti, která měla nastat tentýž den Paschy.

nová smlouva na základě mé krve: Lukáš je jediný evangelista, který zaznamenává, že Ježíš při této příležitosti zmínil „novou smlouvu“, což je narážka na Jer 31:31. Nová smlouva mezi Jehovou a pomazanými křesťany se stala platnou díky Ježíšově oběti. (Heb 8:10) Ježíš zde používá výrazy „smlouva“ a „krev“ podobným způsobem, jako je použil Mojžíš, když působil jako prostředník a zaváděl na hoře Sinaj smlouvu Zákona s Izraelem. (Ex 24:8; Heb 9:19-21) Stejně jako krev býků a kozlů potvrdila platnost smlouvy Zákona mezi Bohem a izraelským národem, Ježíšova krev učinila platnou novou smlouvu, kterou Jehova uzavřel s duchovním Izraelem. Tato smlouva vstoupila v platnost o Letnicích roku 33 n. l.​—Heb 9:14, 15.

. . . prolévá se za vás: Slova od poloviny verše 19 („které se vydává . . .“) až do konce verše 20 v některých rukopisech chybí, ale tento úsek je silně podpořen ranými autoritativními rukopisy.​—Pro více informací o tom, jak se starověké rukopisy používají k ustavení řeckého textu, viz Příloha A3.

Ale hle, ruka mého zrádce je se mnou: To, co je popsáno v verších 21–23, zjevně nenásleduje v přísném chronologickém pořadí. Srovnání Mt 26:20–29 a Mr 14:17–25 s Jan 13:21–30 ukazuje, že Jidáš odešel dříve, než Ježíš ustanovil Pánovu večeři. Jidáš už byl určitě pryč v době, kdy Kristus pochválil skupinu za to, že ‚s ním vytrvali v jeho zkouškách‘, což se o Jidášovi říct nedalo; ani by Jidáš nebyl přijat do „smlouvy ... pro království“.​—Lk 22:28–30.

jde svou cestou: Podle některých odborníků se jedná o eufemismus pro „jde na svou smrt“.

Dobrodinci: Řecké slovo eu·er·geʹtes (dosl. „ten, kdo koná dobro [druhým]“) bylo často používáno jako čestný titul pro vládce nebo významné osobnosti, zejména ty, které byly uznávány za své veřejné zásluhy. Ti, kdo „přebírají vedení“ mezi Kristovými následovníky, by se neměli považovat za „Dobrodince“, vůči nimž jsou jejich spoluvěřící nějak zavázáni, neboť nemají být jako vládci tohoto světa.​—Lk 22:26.

ten, kdo vede: Řecké slovo he·geʹo·mai použité zde se objevuje také v Heb 13:7, 17, 24, kde popisuje práci dohlížitelů v křesťanském sboru.

sloužící: Nebo „služebník“. S řeckým slovesem di·a·ko·neʹo, použité zde, souvisí podstatné jméno di·aʹko·nos (služebník; ministr), které označuje někoho, kdo nepřestává pokorně sloužit druhým. Tento termín se používá k popisu Krista (Ří 15:8); služebníků nebo ministrů Krista, jak mužů, tak žen (Ří 16:1; 1Ko 3:5-7; Kol 1:23); služebních pomocníků (Fp 1:1; 1Tm 3:8); stejně jako domácích služebníků (Jan 2:5, 9) a vládních úředníků.​—Ří 13:4.

sloužící: Nebo „pomáhající“. Řecké sloveso di·a·ko·neʹo se v tomto verši vyskytuje dvakrát.​—Viz studijní poznámku k Lu 22:26.

Uzavírám s vámi smlouvu . . . pro království: Řecké sloveso di·a·tiʹthe·mai, zde přeložené jako „uzavírat smlouvu“, souvisí s podstatným jménem di·a·theʹke, „smlouva“. V Sk 3:25, Žd 8:10 a 10:16 jsou jak sloveso, tak podstatné jméno použity ve spojení „uzavřít smlouvu“. Zde Ježíš odkazuje na dvě smlouvy – jednu mezi ním a jeho Otcem a druhou mezi ním a jeho pomazanými následovníky, kteří se mají připojit k němu jako spoluvládci v Království.

jíst a pít u mého stolu: Jíst s někým pokrm znamenalo přátelství a pokoj mezi zúčastněnými. Proto ten, kdo měl výsadu pravidelně jíst u stolu krále, byl obzvláště oblíben a těšil se velmi blízkému poutu s panovníkem. (1Kr 2:7) Právě takový vztah zde Ježíš slíbil svým věrným učedníkům.​—Lk 22:28-30; viz také Lk 13:29; Zj 19:9.

vás přeseje jako pšenici: V biblických dobách se pšenice po vymlácení a vyčištění prosevala neboli prudce protřásala sítem. Toto prosévání oddělovalo slámu a plevy od zrna. (Viz studijní poznámka k Mt 3:12.) Kvůli zkouškám, kterým měl Ježíš brzy čelit, měli být i jeho učedníci podrobeni zkoušce. Ježíš tuto zkoušku přirovnal k prosévání pšenice.

obrátil se: Nebo „vrátil se (otočil se zpět).“ Zdá se, že Ježíš zde odkazuje na Petrovo navrácení se nebo zotavení z jeho pádu, který by byl způsoben hlavně jeho přehnanou sebedůvěrou spojenou se strachem z lidí.​—Srovnej Př 29:25.

kohout: Všechna čtyři evangelia zmiňují, že kohout zakokrhá, ale pouze Marek ve svém záznamu dodává detail, že kohout zakokrhá dvakrát. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:30, 72; Lu 22:60, 61; Jan 13:38; 18:27) Mišna uvádí, že v Ježíšových dobách se v Jeruzalémě chovali kohouti, což podporuje biblický záznam. Toto zakokrhání pravděpodobně nastalo velmi brzy ráno.​—Viz studijní poznámku k Mr 13:35.

Pokračujte v modlitbě: Nebo „Stále se modlete.“ Tato výzva, kterou zřejmě zaznamenal pouze Lukáš, se zdá být určena 11 věrným apoštolům. (Srovnejte paralelní zprávu v Mt 26:36, 37.) Druhá, podobná výzva je zaznamenána v Lk 22:46, což odpovídá Mt 26:41 a Mr 14:38. Druhá výzva byla určena pouze třem učedníkům, kteří doprovázeli Ježíše, když se modlil v zahradě. (Mt 26:37-39; Mr 14:33-35) Skutečnost, že Lukáš zmiňuje obě výzvy (Lk 22:40, 46), je příkladem toho, jak jeho evangelium zdůrazňuje téma modlitby. Několik případů, kdy Lukáš sám zmiňuje téma modlitby nebo Ježíšovy modlitby, je Lk 3:21; 5:16; 6:12; 9:18, 28; 11:1; 23:46.

odejmi ode mne tento kalich: Viz studijní poznámku k Mr 14:36.

anděl: Ze čtyř pisatelů evangelia pouze Lukáš zmiňuje anděla, který se zjevil z nebe a posílil Ježíše.

jeho pot se stal jako kapky krve: Lukáš možná činil srovnání tím, že naznačil, jak Kristův pot vytvářel kapky podobné krvi, nebo popisoval, jak stékání Ježíšova potu připomínalo stékání krve z rány. Na druhou stranu někteří navrhují, že Ježíšova krev mohla prosakovat skrz jeho kůži a mísit se s potem – stav, který byl podle zpráv pozorován v některých případech extrémního duševního vypětí. Při stavu zvaném diapedéza může krev nebo její složky prosakovat neporušenými stěnami cév. Při hematidróze (krvavém pocení) dochází k vylučování potu zabarveného krevním pigmentem nebo krví, případně tělní tekutiny smíšené s krví, což vede k ‚pocení krve‘. Tyto výklady jsou samozřejmě pouze možnými vysvětleními toho, co se mohlo v Ježíšově případě stát.

. . . padal na zem: Verše 43, 44 se objevují v některých starých rukopisech, zatímco jiné je vynechávají. Nicméně většina biblických překladů je obsahuje.

Jeden z nich: Paralelní zpráva v Jan 18:10 ukazuje, že to byl Šimon Petr, kdo udeřil veleknězova otroka a že otrok se jmenoval Malchus.​—Viz studijní poznámku k Jan 18:10.

udeřil veleknězova otroka: Viz studijní poznámku k Jan 18:10.

a uzdravil ho: Ze čtyř pisatelů evangelií pouze Lukáš zmiňuje, že Ježíš uzdravil veleknězova otroka.​—Mt 26:51; Mr 14:47; Jan 18:10.

hodina: Řecké slovo hoʹra je zde použito obrazně k označení relativně krátkého časového období.

moc tmy: Nebo „vláda tmy“, tedy těch, kdo jsou v duchovní tmě. (Srovnej Kol 1:13.) V Sk 26:18 je tma zmíněna spolu s „mocí Satana“. Satan uplatňoval svou moc tím, že ovlivňoval lidské nástroje, aby vykonali skutky tmy, které vedly k Ježíšově popravě. Například zpráva v Lk 22:3 říká, že „Satan vešel do Judy, zvaného Iškariotský“, který pak Ježíše zradil.​—1Mo 3:15; Jan 13:27-30.

zakokrhal kohout: Viz studijní poznámku k Mr 14:72.

Prorokuj!: Zde „prorokuj“ neznamená předpovídat budoucnost, ale identifikovat na základě božského zjevení. Kontext ukazuje, že Ježíšovi pronásledovatelé mu zakryli obličej. Tímto způsobem vyzývali zaslepeného Ježíše, aby určil, kdo ho udeřil.​—Viz studijní poznámku k Mt 26:68.

shromáždění starších: Nebo „rada (sbor) starších.“ Řecké slovo pre·sby·teʹri·on použité zde je příbuzné s termínem pre·sbyʹte·ros (doslova „starší muž“), který v Bibli primárně označuje ty, kdo zastávají postavení autority a odpovědnosti ve společenství nebo národu. Ačkoli tento termín někdy odkazuje na fyzický věk (jako v Lk 15:25 a Sk 2:17), není omezen pouze na starší osoby. Výraz „shromáždění starších“ zde zjevně odkazuje na Sanhedrin, židovský nejvyšší soud v Jeruzalémě, který tvořili velekněží, zákoníci a starší. Tyto tři skupiny jsou často zmiňovány společně.​—Mt 16:21; 27:41; Mr 8:31; 11:27; 14:43, 53; 15:1; Lk 9:22; 20:1; viz Slovníček, „Starší; Starší muž“, a studijní poznámka k jejich soudní síni Sanhedrinu v tomto verši.

jejich soudní síň Sanhedrinu: Nebo „jejich Sanhedrin.“ Sanhedrin byl židovský nejvyšší soud v Jeruzalémě. Řecké slovo přeložené jako „soudní síň Sanhedrinu“ nebo „Sanhedrin“ (sy·neʹdri·on) doslova znamená „sezení s.“ Ačkoli šlo o obecný termín pro shromáždění nebo schůzi, v Izraeli mohl označovat náboženský soudní orgán nebo soud. Řecké slovo může odkazovat na lidi tvořící samotný soud nebo na budovu či místo konání soudu.​—Viz studijní poznámka k Mt 5:22 a Slovníček, „Sanhedrin“; viz také Příloha B12 pro možnou polohu soudní síně Sanhedrinu.

Syn člověka: Viz studijní poznámku k Mt 8:20.

po pravici moci Boží: Doslova „po pravici moci Boží“. Být na pravici vládce znamenalo být na druhém nejdůležitějším místě hned po vládci samotném. (Ž 110:1; Sk 7:55, 56) Řecký výraz pro „pravici moci“ se objevuje také v paralelních zprávách, Mt 26:64 a Mr 14:62, kde je přeložen jako „pravice moci“. To, že Syn člověka sedí „po pravici moci Boží“, naznačuje, že Ježíš bude naplněn mocí neboli autoritou.​—Mr 14:62; viz studijní poznámku k Mt 26:64.