Lukáš 4

veden Duchem: Řecké slovo pneuʹma zde odkazuje na Božího Ducha, který může působit jako hnací síla, vedoucí a podněcující člověka k činům v souladu s Boží vůlí.​—Mr 1:12; viz Slovníček, „Duch.“

Ďábel: Viz studijní poznámku k Mt 4:1.

Člověk nebude žít jenom chlebem: Při zaznamenání Ježíšova citátu z hebrejských Písem Lukáš uvádí kratší část z 5Mo 8:3 než Matouš. Některé starověké řecké rukopisy a překlady však citát doplňují a přidávají „ale každým slovem Božím“, čímž se Lukášovo záznam podobá paralelnímu záznamu v Mt 4:4. Kratší verze v Lukášově záznamu má však starší podporu v rukopisech. Přesto stojí za zmínku, že řada překladů křesťanských řeckých Písem do hebrejštiny (označených jako J^{7, 8, 10, 14, 15, 17} v Příloze C), které obsahují delší verzi, používá Tetragrammaton. Mohly by být přeloženy jako „ale vším, co vychází z Hospodinových úst“.

Tak ho vyvedl: Paralelní zpráva v Mt 4:8 dodává detail, že Ďábel vzal Ježíše na „velmi vysokou horu“. Lukáš zde zaznamenává pokušení v jiném pořadí než Matouš, ale v tomto případě je pravděpodobně správné pořadí událostí, jak je uvedeno u Matouše. (Mt 4:1-11) Zdá se rozumné předpokládat, že Satan předložil první dvě pokušení s rafinovanou větou „jestliže jsi Boží Syn“ a poté zakončil otevřeným pokušením porušit první z Deseti přikázání. (Ex 20:2, 3) Také se zdá vhodné, že Ježíš řekl: „Jdi pryč, Satane!“, když odpovídal na poslední ze tří zkoušek. (Mt 4:10) A ačkoli důkazy nejsou jednoznačné, učenci také poznamenali, že Mt 4:5 uvádí druhé pokušení řeckým slovem překládaným jako „potom“. Proto může být formulace Matoušova vyprávění o časové posloupnosti o něco konkrétnější než řecké slovo překládané zde v Lk 4:5 jako „tak“. I když je pravda, že Lukáš následoval „logické pořadí“, nemuselo to být nutně striktně chronologické pořadí.​—Viz studijní poznámku k Lk 1:3.

ukázal mu: Viz studijní poznámku k Mt 4:8.

království: Viz studijní poznámku k Mt 4:8.

vykonat úkon uctívání: Viz studijní poznámku k Mt 4:9.

Jehova: V tomto citátu z 5Mo 6:13 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisované jako JHVH).​—Viz Příloha C.

chrámová hradba: Viz studijní poznámku k Mt 4:5.

Jehova: V tomto citátu z 5Mo 6:16 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příloha C.

synagogy: Viz Slovníček, „Synagoga.“

podle svého zvyku v den sabatu: Neexistují žádné důkazy, že by se Židé před babylonským vyhnanstvím scházeli v synagogách, aby dodržovali sabat. Tento zvyk se však pravděpodobně vyvinul od dob Ezry a Nehemjáše. Ježíš tento duchovně prospěšný zvyk dodržoval. Během svého raného života byla jeho rodina zvyklá chodit do synagogy v Nazaretu. Později byla v křesťanském sboru zavedena podobná praxe shromažďování k uctívání.

vstal, aby četl: Badatelé poznamenávají, že se jedná o nejstarší známý popis synagogální bohoslužby. Podle židovské tradice služba obvykle začínala soukromými modlitbami, když účastníci vcházeli do budovy, poté byly recitovány texty z Nu 15:37–41; 5Mo 6:4–9; 11:13–21. Následovaly veřejné modlitby a poté bylo podle stanoveného pořadí předčítáno z Pentateuchu. Sk 15:21 uvádí, že v prvním století n. l. se takové čtení konalo „každý sabat“. Další částí bohoslužby, na kterou se zdá být zaměřen tento verš, bylo čtení z proroků spolu s výkladem založeným na čteném textu. Čtenář obvykle stál a měl možnost si vybrat prorocký text.​—Viz studijní poznámku ke Sk 13:15.

svitek proroka Izajáše: Svitky od Mrtvého moře obsahující Izajáše se skládají z 17 pergamenových proužků spojených dohromady, čímž vzniká svitek dlouhý 7,3 m (24 stop) s 54 sloupci textu. Svitok používaný v nazaretské synagoze mohl mít podobnou délku. Bez pomoci čísel kapitol a veršů, které v prvním století neexistovaly, musel Ježíš najít pasáž, kterou chtěl číst. Skutečnost, že našel místo, kde byla prorocká slova zapsána, dokazuje jeho důkladnou znalost Božího Slova.

Jehovův: V tomto citátu z Iz 61:1 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příl. C.

pomazal: Lukáš zde cituje z Septuaginty, řeckého překladu Izajášova proroctví, kde stojí „pomazal“. Ježíš však četl z hebrejského textu Izajášova proroctví (61:1, 2), kde je sloveso „pomazal“ použito spolu s Božím jménem, reprezentovaným čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). Několik překladů křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označovaných jako J^{7, 8, 10, 14, 15} v Příl. C) zde používá Boží jméno a uvádí „Jehova pomazal“.

vyhlásit zajatcům propuštění: Zde Ježíš cituje Izajášovo proroctví, které někteří Židé mohli chápat doslovně. (Iz 61:1) Ježíšovo působení se však zaměřovalo na osvobození lidí z duchovního otroctví. Proto osvobození, které Ježíš oznamoval, bylo duchovní. Toto proroctví a Ježíšovo uplatnění na své působení jsou zřejmě narážkami na jubilejní rok, který se měl slavit každých 50 let. Během jubilejního roku mělo být po celé zemi vyhlášeno osvobození.​—3Mo 25:8-12.

Jehovův: V tomto citátu z Iz 61:2 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příloha C.

Jehovův přijatelný rok: Nebo „rok Jehovovy přízně“. Zde Ježíš cituje z Iz 61:1, 2. Lukášův řecký text používá výraz „přijatelný rok“, který odpovídá překladu Septuaginty hebrejského výrazu „rok . . . dobré vůle [nebo „přízně“, pozn. pod čarou]“. Ježíš tento verš vztáhl na sebe, čímž naznačil, že jeho služba spásy označovala začátek tohoto „roku“, který byl pro Jehovu „přijatelný“ k projevení jeho dobré vůle a přijetí lidí. Ježíšovo čtení se zastavilo těsně před Izajášovými následujícími slovy o Božím relativně krátkém „dni pomsty“, zřejmě aby se soustředil na delší „přijatelný rok“, během kterého Bůh projeví přízeň těm, kdo se k němu obracejí o spásu.​—Lk 19:9, 10; Jan 12:47.

a posadil se: Tím Ježíš naznačil, že se chystá promluvit. Bylo zvykem v synagoze, že ten, kdo předčítal před shromážděním, se nevracel na své původní místo, ale posadil se, aby učil tam, kde ho mohli vidět „všichni v synagoze“.​—Srovnej studijní poznámku k Mt 5:1.

říkají: Nebo „přísloví; podobenství; ilustrace.“ Řecké slovo pa·ra·bo·leʹ, které doslova znamená „postavení vedle (společně)“, může odkazovat na podobenství, přísloví, rčení nebo ilustraci.​—Viz studijní poznámku k Mt 13:3.

vaše domovské území: Dosl., „místo vašeho otce“, tedy Nazaret, rodné město Ježíše. V tomto kontextu řecké slovo přeložené jako „domovské území“ (pa·trisʹ) zjevně odkazuje na relativně omezenou oblast​—rodné město Ježíše a jeho bezprostřední rodiny. Tento výraz však může být použit i pro větší geografickou oblast, jako je rodná země nebo země původu. V kontextu Jan 4:43, 44 toto řecké slovo zjevně odkazuje na celou Galileu, a proto je přeloženo jako „vlast“.

po tři roky a šest měsíců: Podle 1Kr 18:1 Eliáš oznámil konec sucha „ve třetím roce“. Někteří proto tvrdí, že Ježíš odporuje záznamu v 1. Královské. Hebrejský biblický záznam však nenaznačuje, že sucho trvalo méně než tři roky. Výraz „ve třetím roce“ se zjevně vztahuje k období, které začalo, když Eliáš poprvé oznámil sucho Achabovi. (1Kr 17:1) Toto oznámení pravděpodobně proběhlo, když již probíhalo suché období​—které obvykle trvá až šest měsíců, ale mohlo trvat déle než obvykle​—. Sucho navíc neskončilo okamžitě, když se Eliáš znovu objevil před Achabem „ve třetím roce“, ale až po následné zkoušce ohněm na hoře Karmel. (1Kr 18:18-45) Proto se Ježíšova slova zaznamenaná zde, stejně jako podobná slova Ježíšova nevlastního bratra zaznamenaná v Jk 5:17, dobře shodují s chronologií naznačenou v 1Kr 18:1.

Sarepta: Toto fénické město se nacházelo na pobřeží Středozemního moře mezi městy Sidon a Týros, tedy na neizraelském území. Jeho řecký název byl Sarepta. Hebrejský název je zmíněn v 1Kr 17:9, 10 a Ab 20. Název se zachoval v podobě Sarafand v dnešním Libanonu, který leží asi 13 km (8 mil) JZ od Sidonu, ačkoli starověké místo mohlo být v malé vzdálenosti odtud na pobřeží Středozemního moře.​—Viz Příloha B10.

očištěn: Nebo „uzdraven“, zde odkazující na Naamánovo vyléčení z malomocenství. (2Kr 5:3-10, 14) Podle Mojžíšského Zákona tato nemoc činila člověka obřadně nečistým. (3Mo 13:1-59) Proto je řecký termín často používán v souvislosti s uzdravováním malomocných.​—Mt 8:3; 10:8; Mr 1:40, 41.

aby ho svrhli dolů: Podle pozdější židovské tradice zaznamenané v Talmudu byl odsouzený muž někdy svržen z útesu; poté byl kamenován, aby se zajistilo, že je mrtev. Ať už zdejší dav v Nazaretu měl takový plán, nebo ne, rozhodně zamýšlel Ježíše zabít.

Kafarnaum: Z hebrejského názvu znamenajícího „Vesnice Nahuma“ nebo „Vesnice útěchy“. (Na 1:1, pozn.) Město velkého významu v Ježíšově pozemské službě, nacházelo se na severozápadním břehu Galilejského moře a bylo nazváno „jeho vlastním městem“ v Mt 9:1. Protože Kafarnaum leželo více než 200 m (650 stop) pod hladinou moře a Nazaret se nacházel asi 360 m (1 200 stop) nad hladinou moře, zpráva správně uvádí, že Ježíš sestoupil do Kafarnaum.

s duchem, nečistým démonem: Nebo „s nečistým démonským duchem.“​—Viz Slovníček, „Duch.“

Co je nám do tebe, . . . ?: Viz studijní poznámku k Mt 8:29.

Šimonova tchyně: To znamená tchyně Petra, který je také nazýván Kéfas. (Jan 1:42) Toto tvrzení souhlasí s Pavlovými slovy v 1K 9:5, kde je Kéfas označen jako ženatý muž. Petrova tchyně zjevně žila v jeho domě, který sdílel se svým bratrem Ondřejem.​—Mr 1:29-31; viz studijní poznámku k Mt 10:2, kde jsou vysvětlena různá jména apoštola.

trpěla vysokou horečkou: Matouš a Marek popisují Petrovu tchyni jako „ležící a stiženou horečkou“. (Mt 8:14; Mr 1:30) Pouze Lukáš, zřejmě proto, že byl lékařem, upozorňuje na závažnost jejího stavu a klasifikuje jej jako „vysokou horečku“.​—Viz „Úvod k Lukášovi.“

zvyšovat dobrou zprávu: Řecké sloveso použité zde, eu·ag·ge·liʹzo·mai („zvěstovat dobrou zprávu“), se v křesťanských řeckých písmech objevuje 54krát. Často se vyskytuje v Lukášových spisech. (Lk 1:19; 2:10; 3:18; 4:18; 8:1; 9:6; 20:1; Sk 5:42; 8:4; 10:36; 11:20; 13:32; 14:15, 21; 15:35; 16:10; 17:18) Existuje rozdíl mezi termínem ke·rysʹso, „kázat; oznamovat“ (Mt 3:1; 4:17; 24:14; Lk 4:18, 19; 8:1, 39; 9:2; 24:47; Sk 8:5; 28:31; Zj 5:2), a eu·ag·ge·liʹzo·mai, „zvěstovat dobrou zprávu“. První zdůrazňuje způsob prohlášení, že jde o veřejné, autorizované oznámení. Druhé zdůrazňuje jeho obsah, tedy oznamování nebo přinášení „dobré zprávy“. Související podstatné jméno eu·ag·geʹli·on („dobrá zpráva“) se v křesťanských řeckých písmech objevuje 76krát.​—Viz studijní poznámky k Mt 4:23; 24:14 a Slovníček, „Dobrá zpráva“.

Boží království: V celých křesťanských řeckých písmech je dobrá zpráva úzce spojena s Božím královstvím, tématem Ježíšova kázání a učení. Výraz „Boží království“ se v Lukášově evangeliu objevuje 32krát, v Markově evangeliu 14krát a v Matoušově evangeliu 4krát. Matouš však použil synonymní výraz „nebeské království“ asi 30krát.​—Viz studijní poznámky k Mt 3:2; 24:14; Mr 1:15.