Skutky 8

Filip: Podle Sk 8:1 byli „všichni kromě apoštolů rozptýleni po krajích Judska a Samaří.“ Filip zmíněný zde tedy není apoštol Filip. (Mt 10:3; Sk 1:13) Pravděpodobně jde o Filipa, který patřil mezi „sedm uznávaných mužů“ ustanovených k organizování každodenního rozdělování jídla řecky a hebrejsky mluvícím křesťanským vdovám v Jeruzalémě. (Sk 6:1-6) Po událostech zaznamenaných v 8. kapitole Skutků je Filip zmíněn ještě jednou, ve Sk 21:8, jako „Filip kazatel“.​—Viz studijní poznámku ke Sk 21:8.

to město: Nebo podle některých rukopisů „jedno město“. Pravděpodobně se jedná o hlavní město římského okresu Samaří. Název Samaří původně označoval hlavní město desetikmenného izraelského království i celé území tohoto království. Samaří bylo hlavním městem až do doby, kdy toto království v roce 740 př. n. l. dobyli Asyřané. Město však zůstalo zachováno i v římských dobách a v Ježíšově době bylo Samaří také názvem římského okresu ležícího mezi Galileou na severu a Judskem na jihu. (Viz Slovníček, „Samaří“.) Herodes Veliký město Samaří přestavěl a přejmenoval je na Sebaste na počest římského císaře Augusta. (Název Sebaste je ženský řecký tvar latinského jména Augustus.) Současný arabský název Sabastija zachovává jméno, které mu dal Herodes.​—Viz Příloha B10.

Samaří . . . přijalo Boží slovo: Poté, co Ježíš kázal samařské ženě, „mnozí z Samařanů“ v něj uvěřili. (Jan 4:27-42) To možná položilo základ pro to, že mnozí z těchto Samařanů pozitivně reagovali na Filipovo kázání.​—Sk 8:1, 5-8, 14-17.

Šimon . . . jim nabídl peníze: Z této biblické zprávy pochází termín „simonie“, který označuje kupování nebo prodávání úřadů, zejména v náboženském kontextu. Petrova odpověď Šimonovi, zaznamenaná v Sk 8:20-23, ukazuje, že křesťané si musí dávat pozor na ničemnou praxi snahy získat „autoritu“ pomocí peněz nebo jiných prostředků.​—Sk 8:19; 1Pt 5:1-3.

prosit Jehovu: Řecké sloveso pro „prosit“ je použito v Septuagintě ve spojení s modlitbami, prosbami a naléhavými žádostmi adresovanými Jehovovi. V těchto verších je v hebrejském textu často použito Boží jméno. (1Mo 25:21; 2Mo 32:11; 4Mo 21:7; 5Mo 3:23; 1Kr 8:59; 13:6) Důvody, proč Překlad nového světa používá v tomto verši jméno Jehova, přestože dostupné řecké rukopisy uvádějí „Pán“ (řecky tou Ky·riʹou), jsou vysvětleny v Dodatku C1 a úvodu k C3; Sk 8:22.​—Pro rozbor řeckého slova pro „prosit“, které lze také přeložit jako „naléhavě prosit“, viz studijní poznámku ke Sk 4:31.

hořký jed: Dosl. „žluč hořkosti“. Řecké slovo kho·leʹ doslova odkazuje na tekutinu produkovanou játry a uchovávanou ve žlučníku. Žluč je extrémně hořká nažloutlá nebo nazelenalá tekutina, kterou tělo využívá při trávení. Žluč začala být spojována s něčím hořkým nebo jedovatým, a tak je toto slovo použito zde.​—Srovnej studijní poznámku k Mt 27:34.

Proste za mne Jehovu: Viz studijní poznámku ke Sk 8:22 a Dodatek C3 úvod; Sk 8:24.

Jehovovo slovo: Tento výraz má svůj původ v hebrejských Písmech, kde se objevuje jako spojení hebrejského výrazu pro „slovo“ a Božího jména. Společně s výrazem „Jehovovo slovo“ se vyskytuje v přibližně 200 verších. (Některé příklady najdeme na 2Sa 12:9; 24:11; 2Kr 7:1; 20:16; 24:2; Iz 1:10; 2:3; 28:14; 38:4; Jer 1:4; 2:4; Ez 1:3; 6:1; Oz 1:1; Mi 1:1; Ze 9:1.) Když se tento výraz objevuje v Za 9:1 v rané kopii Septuaginty nalezené v Nachal Chever v Izraeli, v judské poušti poblíž Mrtvého moře, následuje řecké slovo loʹgos Boží jméno napsané starověkými hebrejskými znaky (). Tento pergamenový svitek je datován mezi roky 50 př. n. l. a 50 n. l. Důvody, proč Překlad nového světa používá v hlavním textu výraz „Jehovovo slovo“, přestože mnoho řeckých rukopisů Sk 8:25 uvádí „slovo Páně“, jsou vysvětleny v Dodatku C3 úvod; Sk 8:25.

Jehovův anděl: Viz studijní poznámku ke Sk 5:19 a Dodatek C3 úvod; Sk 8:26.

Etiopan: Z oblasti starověkého národa jižně od Egypta, tehdy označovaného jako Etiopie. Řecké slovo pro „Etiopii“ (Ai·thi·o·piʹa, což znamená „Oblast spálených tváří“) bylo jméno, které staří Řekové používali pro oblast Afriky jižně od Egypta. Obecně odpovídalo hebrejskému jménu Kúš, které zahrnovalo především nejjižnější část dnešního Egypta a současného Súdánu. Když byl pořízen překlad Septuaginty, překladatelé použili řecký termín „Etiopie“ k vyjádření hebrejského „Kúš“ téměř ve všech pasážích. Jedním příkladem je Iz 11:11, kde je „Kúš“ („Etiopie“ v LXX) zmíněn jako jedna ze zemí, do kterých byli židovští vyhnanci rozptýleni po babylonském dobytí Judy. Proto tento etiopský úředník mohl mít spojení s Židy ve své oblasti nebo možná v Egyptě, kde žilo mnoho Židů.

kleštěnec: V doslovném smyslu řecké slovo eu·nouʹkhos odkazuje na muže zbaveného schopnosti plodit potomky. Kastrováni muži byli často jmenováni k výkonu různých funkcí ve starověkých královských dvorech Blízkého východu a severní Afriky, zejména jako služebníci nebo správci královny a konkubín. Termín „kleštěnec“ však nebyl vždy používán pro muže, kteří byli kastrováni. Začal se obecněji vztahovat na muže pověřené různými úředními povinnostmi v královských dvorech. Podobně jako řecký termín, hebrejské slovo pro „kleštěnce“ (sa·risʹ) může odkazovat na královského úředníka. Například Potifar, ženatý muž, je nazýván „dvorním úředníkem [dosl., „kleštěncem“] faraona.“ (1Mo 39:1) V tomto příběhu je etiopský muž, který dohlížel na královskou pokladnici, označen termínem „kleštěnec“, zřejmě ve smyslu dvorního úředníka. Zjevně byl obřezaným proselytou – tedy nežidem, který přijal uctívání Jehovy – protože právě přišel do Jeruzaléma, aby se tam poklonil. (Viz Slovníček, „Proselyta.“) Mojžíšův zákon zakazoval kastrovaným mužům vstupovat do shromáždění Izraele (5Mo 23:1), takže nemohl být doslovným kleštěncem. Tento etiopský proselyta tedy zřejmě nebyl považován za pohana a nepředcházel Kornéliovi jako první neobřezaný pohan, který konvertoval ke křesťanství.​—Sk 10:1, 44-48; pro vysvětlení obrazného použití termínu „kleštěnec“ viz studijní poznámky k Mt 19:12.

Kandaké: Místo konkrétního osobního jména je Kandaké, podobně jako Farao a Caesar, považována za titul. Starověcí autoři, včetně Strabóna, Plinia Staršího a Eusebia, používali toto označení při odkazování na královny Etiopie. Plinius Starší (asi 23–79 n. l.) napsal, že „město [Meroë, hlavní město starověké Etiopie] má málo budov. Říkali, že je vládne žena, Kandaké, jméno, které se předávalo v řadě královen po mnoho let.“​—Přírodověda, VI, XXXV, 186.

znát: Nebo „rozumět“. Řecké slovo gi·noʹsko v zásadě znamená „znát“, ale má široký význam a může být také přeloženo jako „rozumět; vnímat“.

jeho pokolení: V tomto citátu z Iz 53:8 se výraz „pokolení“ zjevně vztahuje k něčímu „původu“ nebo „rodinné historii“. Když byl Ježíš souzen před Sanhedrinem, jeho členové nebrali v úvahu jeho původ – že splňuje požadavky na slíbeného Mesiáše.

dát se pokřtít: Nebo „být ponořen.“ Řecké slovo ba·ptiʹzo znamená „ponořit; ponořit se.“ Kontext naznačuje, že křest zahrnuje úplné ponoření. Pokud by stačilo pouze polévání nebo pokropení vodou, nebylo by nutné, aby eunuch zastavil svůj vůz u vodního zdroje. Ačkoli nelze určit, zda šlo o řeku, potok nebo rybník, zpráva uvádí, že „Filip i eunuch sestoupili do vody.“ (Sk 8:38) Další biblické zmínky souhlasí s myšlenkou, že být pokřtěn znamená být zcela ponořen do vodního zdroje. Například Ježíš byl pokřtěn v řece Jordánu. Také Jan Křtitel si na jedné příležitosti vybral místo v údolí Jordánu poblíž Salimu, aby tam křtil lidi, „protože tam bylo mnoho vody.“ (Jan 3:23) Stojí za zmínku, že řecké slovo ba·ptiʹzo je použito v Septuagintě v 2Kr 5:14, když popisuje, jak Náman „sedmkrát ponořil se do Jordánu.“ Dále Písmo přirovnává křest k pohřbení, což naznačuje, že pokřtěný člověk je zcela ponořen.​—Ří 6:4–6; Kol 2:12.

Některé pozdější řecké rukopisy a některé starověké překlady do jiných jazyků, s drobnými odchylkami ve znění, dodávají: „Filip mu řekl: ‚Věříš-li celým srdcem, je to dovoleno.‘ On odpověděl: ‚Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.‘“ Tato slova se však nevyskytují v nejstarších a nejspolehlivějších rukopisech a s největší pravděpodobností nejsou součástí původního textu Skutků.​—Viz Příloha A3.

Jehovův duch: Viz studijní poznámku ke Sk 5:9 a Dodatek C3 úvod; Sk 8:39.

Ašdod: Toto je hebrejský název místa známého v prvním století n. l. pod řeckým jménem Azótos.​—Joz 11:22; 15:46; viz Příloha B6 a B10.