Lukáš 7

Kafarnaum: Viz studijní poznámku k Mt 4:13.

místní důstojník: Nebo „setník“. Setník velel v římské armádě asi 100 vojákům.

poslal k němu židovské starší: Paralelní zpráva v Mt 8:5 říká, že „k němu [Ježíšovi] přišel důstojník“. Židovští starší zřejmě jednali jako prostředníci jménem důstojníka. Jen Lukáš uvádí tento detail.

Krátce nato: Některé starověké rukopisy uvádějí „Následující den“, ale znění použité v hlavním textu má silnější rukopisnou podporu.

Nain: Galilejské město asi 35 km jihozápadně od Kafarnaum, zřejmě města, odkud Ježíš přicházel. (Lk 7:1-10) Nain, které je v Křesťanských řeckých písmech zmíněno jen tady, se ztotožňuje s dnešní vesnicí Nein na severozápadní straně pahorku More, asi 10 km jihovýchodojihovýchodně od Nazaretu. Dnes je ta vesnice docela malá, ale ruiny v okolí ukazují, že v dřívějších staletích byla větší. Nain, které leží nad Jizreelským údolím a je zasazené do pěkného přírodního prostředí, bylo místem prvního ze tří zaznamenaných vzkříšení, která Ježíš vykonal – další byla v Kafarnaum a v Betanii. (Lk 8:49-56; Jan 11:1-44) Asi o 900 let dřív prorok Eliša v nedalekém městě Šunem vzkřísil syna šunemské ženy. (2Kr 4:8-37).

městské bráně: Řecké slovo poʹlis („město“) je ve spojitosti s Nainem použito třikrát. I když tento výraz obvykle označuje opevněné město, není jisté, jestli byl Nain obehnaný hradbami. Pokud žádné městské hradby neměl, „brána“ mohla být jednoduše průchodem mezi domy, kudy do Nainu vedla cesta. Někteří archeologové ale zastávají názor, že Nain hradby měl. Ať už to bylo jakkoli, Ježíš a jeho učedníci se mohli s pohřebním průvodem setkat u „brány“ na východním vstupu do Nainu, směrem ke skalním hrobům na svahu, které leží jihovýchodně od dnešní vesnice Nein.

jediný: Řecké slovo mo·no·ge·nesʹ, které se tradičně překládá jako „jednorozený“, bylo definováno jako „jediný svého druhu; jeden jediný; jediný jedinec nebo člen určité třídy či druhu; jedinečný“. Tento výraz se používá k popisu vztahu synů i dcer k rodičům. V tomto kontextu je použit ve významu jedináček. Stejné řecké slovo je použito i o Jairově „jediné“ dceři a o „jediném“ synovi jednoho muže, kterého Ježíš uzdravil. (Lk 8:41, 42; 9:38) Řecká Septuaginta používá mo·no·ge·nesʹ, když mluví o Jiftáchově dceři, o které je napsáno: „Byla to jeho jedináček. Kromě ní neměl ani syna, ani dceru.“ (Sd 11:34) V apoštolových Janových spisech je mo·no·ge·nesʹ pětkrát použito ve vztahu k Ježíšovi. — K významu tohoto výrazu, když se používá o Ježíšovi, viz studijní poznámky k Jan 1:14; 3:16.

bylo mu jí líto: Nebo „cítil soucit“. Řecké sloveso splag·khniʹzo·mai, které je v tomto vyjádření použité, souvisí se slovem pro „střeva“ (splagʹkhna) a vyjadřuje hluboce prožívanou, intenzivní emoci. Je to jedno z nejsilnějších řeckých slov pro pocit soucitu.

dva své učedníky: Paralelní záznam v Mt 11:2, 3 jednoduše říká, že Jan Křtitel poslal „dva své učedníky“. Lukáš doplňuje podrobnost o tom, kolik učedníků poslal.

malomocní: Viz studijní poznámku k Mt 8:2 a Slovníček „Malomocenství; malomocný“.

křtem: Řecké slovo baʹpti·sma znamená „ponoření; namočení“. (Viz studijní poznámky k Mt 3:11; Mr 1:4).

nejedl chléb ani nepil víno: Viz studijní poznámku k Mt 11:18.

výběrčích daní: Viz studijní poznámku k Mt 5:46.

všemi svými dětmi: Nebo „svými výsledky“. V tomto verši je moudrost zosobněna a je vykreslena, jako by měla děti. V paralelní zprávě v Mt 11:19 je moudrost popsaná jako ta, která má „skutky“. Děti moudrosti neboli skutky – tedy důkazy, které přinesli Jan Křtitel a Ježíš – dokazují, že obvinění proti nim jsou nepravdivá. Ježíš tím vlastně říká: ‚Podívejte se na spravedlivé skutky a chování, a poznáte, že to obvinění je falešné.‘

vstoupil tedy do farizeova domu: Ze čtyř pisatelů evangelií jen Lukáš zmiňuje, že Ježíš dostával pozvání od farizeů, aby s nimi povečeřel, a že je přijímal. Další případy jsou uvedeny v Lk 11:37 a 14:1.

jedna žena, která byla ve městě známá jako hříšnice: Bible ukazuje, že všichni lidé jsou hříšníci. (2Pa 6:36; Ří 3:23; 5:12) Proto je tu výraz „hříšnice“ použit ve specifičtějším smyslu a zjevně se vztahuje na ty, kdo měli pověst lidí, kteří páchají hřích – možná v oblasti morálky nebo v trestné činnosti. (Lk 19:7, 8) Tento záznam o hříšné ženě, která vylila olej na Ježíšovy nohy, uvádí jen Lukáš. Mohlo jít o prostitutku. Řecký výraz přeložený jako „která byla ve městě známá jako“ doslova zní „která byla“, ale v tomto kontextu nejspíš poukazuje na typickou vlastnost nebo povahový rys daného člověka, případně na skupinu, do které patřil.

Dva muži byli dlužníci: Židé žijící v prvním století n. l. dobře znali vztah mezi věřiteli a dlužníky a Ježíš na tyto znalosti někdy navazoval ve svých ilustracích. (Mt 18:23-35; Lk 16:1-8) Tuto ilustraci o dvou dlužnících, z nichž jeden dlužil desetkrát víc než ten druhý, zaznamenal jen Lukáš. Ježíš ji uvedl kvůli postoji, jaký měl jeho hostitel Šimon k ženě, která přišla a vylila Ježíšovi na nohy vonný olej. (Lk 7:36-40) Ježíš přirovnává hřích k dluhu, který je příliš velký na to, aby se dal splatit, a zdůrazňuje zásadu: „Kdo málo odpouští, málo miluje.“ (Lk 7:47; viz studijní poznámky k Mt 6:12; 18:27; Lk 11:4).

denárů: Denár byl římská stříbrná mince, která vážila asi 3,85 g a na jedné straně měla vyobrazení císaře. Jak ukazuje Mt 20:2, zemědělští dělníci v Ježíšově době běžně dostávali denár za 12hodinový pracovní den.—Viz Slovníček, „Denár“, a Dodatek B14.

vodu na nohy: Ve starověku, stejně jako dnes v mnoha částech světa, se lidé nejčastěji přesouvali pěšky. Někteří z obyčejných lidí chodili bosí, ale mnozí nosili sandály, které se skládaly v podstatě jen z podrážky a několika kožených řemínků. Když člověk vstoupil do domu, sandály si sundal. Důležitým projevem pohostinnosti bylo hostovi umýt nohy. Tuto službu vykonal buď hospodář, nebo sluha. A přinejmenším se k tomu účelu poskytla voda. (1Mo 18:4; 1Mo 24:32; 1Sa 25:41; Lk 7:37, 38).

Nepolíbil jsi mě: V biblických dobách byl polibek projevem náklonnosti nebo úcty. Polibek mohl zahrnovat dotknutí se rty rtů druhého člověka (Př 24:26), polibek na tvář nebo ve výjimečném případě dokonce polibek na nohy (Lk 7:37, 38). Polibky byly běžné nejen mezi příbuznými opačného pohlaví (1Mo 29:11; 1Mo 31:28), ale i mezi mužskými příbuznými (1Mo 27:26, 27; 1Mo 45:15; 2Mo 18:7; 2Sa 14:33). Bylo to také gesto náklonnosti mezi blízkými přáteli. (1Sa 20:41, 42; 2Sa 19:39).