Jan 14

příbytky: Nebo „obydlí“. Řecké slovo mo·neʹ se vyskytuje pouze zde a v Jan 14:23, kde je přeloženo jako „příbytek“. Ačkoli tento termín byl někdy používán v sekulární literatuře k označení zastávky nebo odpočinkového místa pro cestovatele na cestě, většina učenců souhlasí, že v tomto kontextu Ježíš sliboval trvalé příbytky v domě svého Otce v nebi, kam odcházel. Aby Ježíš mohl připravit místo pro své učedníky, musel se postavit před Boha a předložit mu hodnotu své krve. (Žd 9:12, 24–28) Teprve poté mohli lidé následovat ho do nebe.​—Fp 3:20, 21.

připravit vám místo: To by zahrnovalo Ježíšovo potvrzení nebo uvedení nové smlouvy tím, že se postaví před Boha a předloží mu hodnotu své krve. Příprava by také zahrnovala Kristovo přijetí královské moci, po kterém by začalo nebeské vzkříšení jeho pomazaných následovníků.​—1Te 4:14–17; Žd 9:12, 24–28; 1Pt 1:19; Zj 11:15.

Já jsem ta cesta, pravda i život: Ježíš je ta cesta, protože jen skrze něj je možné přiblížit se k Bohu v modlitbě. Je také „cestou“, jak mohou být lidé smířeni s Bohem. (Jan 16:23; Ř 5:8) Ježíš je pravda v tom, že mluvil a žil v souladu s pravdou. Naplnil také mnoho proroctví, která ukazují jeho ústřední roli v uskutečňování Božího záměru. (Jan 1:14; Zj 19:10) Tato proroctví se „‚ano‘ [neboli naplnila] skrze něj.“ (2K 1:20) Ježíš je život, protože skrze výkupní oběť umožnil lidstvu získat „skutečný život“, tedy „věčný život“. (1Tm 6:12, 19; Ef 1:7; 1J 1:7) Pro miliony těch, kdo budou vzkříšeni s vyhlídkou na věčný život v ráji, se také ukáže jako „život“.​—Jan 5:28, 29.

ukaž nám Otce: Filip zjevně chtěl, aby Ježíš svým učedníkům poskytl viditelné zjevení Boha, jaké bylo v dávných dobách uděleno ve viděních Mojžíšovi, Eliášovi a Izajášovi.​—2Mo 24:10; 1Kr 19:9-13; Iz 6:1-5.

Kdo viděl mne, viděl také Otce: Filipova prosba zaznamenaná v Jan 14:8 naznačuje, že chtěl, aby Ježíš svým učedníkům poskytl viditelné zjevení Boha, jaké bylo dáno ve viděních Mojžíšovi, Eliášovi a Izajášovi. (Ex 24:10; 1Kr 19:9-13; Iz 6:1-5) Boží služebníci, kteří taková vidění obdrželi, přímo neviděli samotného Boha. (Jan 1:18) Spíše viděli Boží slávu prostřednictvím andělského Božího zástupce nebo jiných věcí, které zjevovaly Boží moc. (Ex 33:17-23) Ježíšova odpověď naznačila, že Filip už viděl něco lepšího než takové vidění Boha. Protože Ježíš dokonale odrážel osobnost svého Otce, vidět Ježíše bylo jako vidět samotného Boha. (Mt 11:27) Učedníci „viděli Otce“ tím, že vnímali Boží osobnost, vůli a záměr skrze to, co Ježíš říkal a dělal. Když tedy Bible popisuje Ježíše​—jeho lásku k přátelům, soucit, který ho vedl k uzdravování druhých, empatii, kvůli které se rozplakal, a mocné učení​—čtenář si může dobře představit jeho Otce, Jehovu, jak říká a dělá právě tyto věci.​—Mt 7:28, 29; Mr 1:40-42; Jan 11:32-36.

z vlastní původnosti: Nebo „sám od sebe.“ Dosl. „ze sebe.“ Jako Boží Hlavní Zástupce Ježíš vždy naslouchá Jehovovu hlasu a říká to, co Jehova řídí.

větší skutky než tyto: Ježíš neříká, že zázračné skutky, které jeho učedníci vykonají, budou větší než jeho vlastní zázračné skutky. Spíše pokorně uznává, že rozsah jejich kazatelské a vyučovací práce bude větší než jeho. Jeho následovníci pokryjí větší území, osloví více lidí a budou kázat po delší dobu než on. Ježíšova slova jasně ukazují, že očekával, že jeho následovníci budou pokračovat v jeho díle.

o cokoli požádáte v mém jménu: Ježíš zde představil nový prvek modlitby. Jehova nikdy předtím nevyžadoval, aby lidé prosili v něčí jménu. Například, ačkoli Mojžíš byl prostředníkem mezi izraelským národem a Bohem, Jehova neřekl, že by Izraelité měli používat Mojžíšovo jméno při modlitbě. Avšak poslední večer se svými učedníky před svou smrtí Ježíš odhalil tento nový způsob modlitby, přičemž výraz ‚prosit v mém jménu‘ zmínil čtyřikrát. (Jan 14:13, 14; 15:16; 16:23, 24) Protože Ježíš vykoupil lidský rod, když dal svůj dokonalý život jako výkupné, je jediným prostředníkem, skrze kterého jsou Boží požehnání rozšiřována na lidstvo. (Ří 5:12, 18, 19; 1Ko 6:20; Ga 3:13) Tento čin učinil Ježíše jediným zákonitým Prostředníkem mezi Bohem a člověkem (1Ti 2:5, 6), jediným, skrze kterého může být člověk osvobozen od prokletí hříchu a smrti (Sk 4:12). Je tedy vhodné, že Ježíš je jediným prostředkem přístupu k Bohu. (Heb 4:14-16) Ti, kdo se modlí v Ježíšově jménu, uznávají zásadní roli, kterou hraje.

proste: Toto čtení podporují některé starověké rukopisy a souhlasí se zněním v Jan 15:16 a 16:23. Jiné starověké rukopisy uvádějí: „proste mne.“

jiného pomocníka: Toto znění naznačuje, že učedníci již měli „pomocníka“ v Ježíšovi. Ve skutečnosti 1J 2:1 používá stejný řecký výraz pro „pomocníka“ (pa·raʹkle·tos) v souvislosti s Ježíšovou rolí. Zde však Ježíš slibuje, že Boží duch neboli činná síla poskytne další pomoc po jeho odchodu z pozemské scény.

pomocník: Nebo „utěšitel; povzbuzovatel; zastánce“. Slovo přeložené jako „pomocník“ (pa·raʹkle·tos) se v Bibli používá k popsání rolí jak svatého ducha (Jan 14:16, 26; 15:26; 16:7), tak Ježíše (1J 2:1). Doslova by mohlo být přeloženo jako „ten, který je povolán k něčí straně“, aby poskytl pomoc. Když Ježíš mluvil o svatém duchu, neosobní síle, jako o pomocníkovi a označil tohoto pomocníka za toho, kdo ‚učí‘, ‚svědčí‘, ‚podává důkaz‘, ‚vede‘, ‚mluví‘, ‚slyší‘ a ‚přijímá‘ (Jan 14:26; 15:26; 16:7-15), použil řečnickou figuru zvanou personifikace, tedy odkazování na něco neosobního nebo neživého, jako by to bylo živé. V Písmu není neobvyklé, že něco, co ve skutečnosti není osoba, je personifikováno. Některými příklady jsou moudrost, smrt, hřích a nezasloužená laskavost. (Mt 11:19; Lk 7:35; Ř 5:14, 17, 21; 6:12; 7:8-11) Je zřejmé, že žádná z těchto věcí není skutečnou osobou. Boží duch je často zmiňován spolu s dalšími neosobními silami nebo věcmi, což dále podporuje skutečnost, že není osobou. (Mt 3:11; Sk 6:3, 5; 13:52; 2K 6:4-8; Ef 5:18) Někteří tvrdí, že použití řeckých mužských zájmen při odkazování na tohoto „pomocníka“ ukazuje, že svatý duch je osoba. (Jan 14:26) Avšak řecká gramatika vyžaduje mužská zájmena, když je popsána činnost „pomocníka“, protože slovo pro „pomocníka“ je mužského rodu. (Jan 16:7, 8, 13, 14) Na druhé straně, když je použito řecké střední slovo pro „duch“ (pneuʹma), používají se střední zájmena.​—Viz studijní poznámka k Jan 14:17.

duch: Nebo „činná síla“. Řecký výraz pneuʹma je středního rodu, a proto se na něj vztahují zájmena středního rodu. Řecké slovo má několik významů. Všechny se vztahují k něčemu, co je lidskému zraku neviditelné a projevuje se jako síla v pohybu. (Viz Slovníček.) V tomto kontextu „duch“ odkazuje na Božího svatého ducha, který je zde nazván duchem pravdy, což je výraz, který se vyskytuje také v Jan 15:26 a 16:13, kde Ježíš vysvětluje, že „pomocník“ (Jan 16:7), tedy „duch pravdy“, „povede“ Ježíšovy učedníky „do veškeré pravdy“.

nevidí ho . . . znáte ho: Obě výskyty slova „ho“ překládají řecké zájmeno au·toʹ, které je středního rodu a odkazuje na řecké slovo pro duch (pneuʹma), které je také středního rodu.​—Viz studijní poznámku k Jan 14:16.

osamocené: Nebo „jako sirotky“. V Jak 1:27 je řecké slovo pro „sirotek“, or·pha·nosʹ, použito v doslovném smyslu o někom, kdo nemá rodiče. Zde má obrazný význam někoho, kdo zůstal bez podpory a ochrany přítele, opatrovníka nebo pána. Ježíš svým učedníkům slibuje, že je nenechá opuštěné, bezbranné nebo nechráněné.

Juda, ne Iškariotský: Odkazuje na apoštola Judu, nazývaného také Tadeáš.​—Viz studijní poznámku k Mt 10:3.

přebývání: Nebo „příbytek“.​—Viz studijní poznámku k Jan 14:2.

pomocník: Nebo „utěšitel; povzbuzovatel; zastánce.“​—Viz studijní poznámka k Jan 14:16.

ten: Řecké ukazovací zájmeno e·keiʹnos je v mužském rodě a odkazuje na pomocníka, který je v řečtině také v mužském rodě.​—Viz studijní poznámky k Jan 14:16; 16:13.

neboť Otec je větší než já: Ježíš opakovaně uznával velikost, autoritu a nadřazené postavení svého Otce. (Mt 4:9, 10; 20:23; Lk 22:41, 42; Jan 5:19; 8:42; 13:16) Dokonce i po Ježíšově nanebevstoupení apoštolové popisovali Otce jako toho, kdo má oddělené a nadřazené postavení ve vztahu k Ježíšovi. (1K 11:3; 15:20, 24-28; 1Pt 1:3; 1J 2:1; 4:9, 10) Řecké slovo zde přeložené jako „větší“ (meiʹzon) je komparativem slova pro „velký“ (meʹgas) a používá se v mnoha kontextech, kde je jedna osoba nebo věc označena za nadřazenou druhé.​—Mt 18:1; 23:17; Mk 9:34; 12:31; Lk 22:24; Jan 13:16; 1K 13:13.

vládce světa: Podobný výraz se vyskytuje v Jan 12:31 a 16:11 a odkazuje na Satana Ďábla. V tomto kontextu termín „svět“ (řecky koʹsmos) označuje lidskou společnost, která je odcizená od Boha a jejíž chování není v souladu s jeho vůlí. Bůh tento nespravedlivý svět nestvořil; je „v moci toho ničemného.“ (1Jan 5:19) Satan a jeho „zlé duchovní mocnosti v nebeských místech“ působí jako neviditelní „vládci tohoto světa [řecky ko·smo·kraʹtor] tmy.“​—Ef 6:11, 12.

nemá nade mnou žádnou moc: Nebo „nemá nade mnou žádnou pravomoc.“ Doslova „ve mně nemá nic.“ Ježíš neměl žádnou nedokonalost nebo špatnou touhu, kterou by Satan mohl využít, aby ho odvrátil od služby Bohu. Řecký výraz přeložený jako „nemá nade mnou žádnou moc“ může odrážet hebrejský idiom používaný v právních kontextech s významem „nemá na mě nárok.“ Naproti tomu Ďábel byl schopen vstoupit do Jidáše a získat nad ním moc.​—Jan 13:27.