25:1
provincie: Tedy římská provincie Judea, přičemž Cesarea sloužila jako sídlo místodržitele. Řecký výraz přeložený jako „přišel do provincie a ujal se svého úřadu“ se chápe tak, že se vztahuje k tomu, že Festus v provincii nastoupil do úřadu místodržitele.
25:8
císaři: Nebo „císaři“. Římským císařem byl v té době Nero. Jeho vláda začala v roce 54 n. l. a skončila v roce 68 n. l., kdy spáchal sebevraždu asi ve věku 31 let. Všechny zmínky o císaři ve Skutky, kapitoly 25 až 28 se vztahují na Nera. (Viz studijní poznámky k Mt 22:17; Sk 17:7 a Slovníček).
25:11
Odvolávám se k císaři!: V biblickém záznamu je to už potřetí, co Pavel využil svých práv jako římský občan. (Další dvě příležitosti viz studijní poznámky ke Sk 16:37 a Sk 22:25.) K císaři se bylo možné odvolat buď po vynesení rozsudku, nebo i v dřívější fázi soudního řízení. Festus dával najevo, že o věci nechce rozhodnout sám, a soud v Jeruzalémě prakticky nedával žádnou naději na spravedlnost. Pavel proto podal tuto formální žádost, aby byl souzen nejvyšším soudem říše. Zdá se, že v některých případech mohlo být odvolání zamítnuto, například u zloděje, piráta nebo buřiče přistiženého při činu. Nejspíš i proto se Festus před přijetím odvolání poradil s „radou poradců“. (Sk 25:12) Následující slyšení za přítomnosti hostujícího Heroda Agrippy II. se konalo proto, aby měl Festus jasnější informace, které mohl předložit, až bude Pavlův případ předávat „Vznešenému“, tedy Nerovi. (Sk 25:12–27; Sk 26:32; Sk 28:19) Pavlovo odvolání také posloužilo k tomu, že se dostal do Říma, čímž se splnil záměr, který vyjádřil už dříve. (Sk 19:21) Ježíšův prorocký slib Pavlovi i andělské poselství, které později dostal, ukazují, že v tom byla božská ruka. (Sk 23:11; Sk 27:23, 24).
25:13
Agrippa: Tedy Herodes Agrippa II. Byl pravnukem Heroda Velikého a synem Heroda Agrippy I. a jeho manželky Kypros. – Sk 12:1; viz Slovníček „Herodes“.
Bereniké: Sestra Heroda Agrippy II. Bylo všeobecně rozšířené, že Agrippa s ní udržoval incestní vztah. Později se stala milenkou Tita ještě předtím, než se stal římským císařem.
25:15
starší: Tady se tím myslí vůdci židovského národa, kteří jsou často zmiňováni společně s předními kněžími a znalci Zákona. (Viz studijní poznámku k Mt 16:21).
25:21
Vznešeného: Titul římského císaře. Řecké slovo Se·ba·stosʹ znamená „hodný úcty; uctívaný; vznešený“ a je překladem latinského titulu Augustus. Některé překlady používají výrazy jako „Jeho Veličenstvo císař“ nebo „Jeho císařské Veličenstvo“. V tomto případě jde o titul císaře Nerona (54–68 n. l.), čtvrtého v pořadí po Octavianovi (Octaviovi), který tento titul jako první nosil. (Viz studijní poznámku ke Lk 2:1).