Jan 6

Galilejské moře, nebo Tiberiadské: Galilejské moře bylo někdy nazýváno Tiberiadským mořem​—podle města na jeho západním břehu, které bylo pojmenováno po římském císaři Tiberiovi Caesarovi. (Jan 6:23) Název Tiberiadské moře se vyskytuje zde a v Jan 21:1.​—Viz studijní poznámku k Mt 4:18.

pascha: Zřejmě odkaz na paschu roku 32 n. l., třetí paschu během Ježíšovy pozemské služby.​—Viz studijní poznámky k Jan 2:13; 5:1; 11:55 a Příloha A7.

Kde nakoupíme chléb, aby tito lidé jedli?: Toto je jediný Ježíšův zázrak, který je zaznamenán ve všech čtyřech evangeliích.​—Mt 14:15-21; Mr 6:35-44; Lk 9:10-17; Jan 6:1-13.

denáry: Viz Slovníček, „Denár“ a Příloha B14.

Ať se lidé posadí: Nebo „Ať se lidé položí.“ Zde „lidé“ překládá řecké slovo anʹthro·pos, které často zahrnuje muže i ženy. Výskyt slova „muži“ v tomto verši překládá řecké slovo a·nerʹ, které vzhledem k Mt 14:21 v tomto kontextu zahrnovalo pouze dospělé muže.​—Viz studijní poznámku k Mt 14:21.

mužů tam usedlo, asi 5 000: Pouze Matoušovo vyprávění dodává „kromě žen a dětí“, když popisuje tento zázrak. (Mt 14:21) Je možné, že celkový počet těch, kteří byli zázračně nasyceni, byl výrazně vyšší než 15 000.

Prorok: Mnoho Židů v prvním století n. l. očekávalo, že prorok podobný Mojžíšovi, zmíněný v 5Mo 18:15, 18, bude Mesiášem. V tomto kontextu se zdá, že výraz přijít na svět odkazuje na očekávaný příchod Mesiáše. Pouze Jan zaznamenal události zmíněné v tomto verši.​—Viz studijní poznámku k Janovi 1:9.

aby z něj udělali krále: Pouze Jan zaznamenal tuto událost. Ježíš rozhodně odmítl zapojit se do politiky své domoviny. Království by přijal pouze Božím způsobem a v Božím stanoveném čase. Ježíš později zdůraznil, že jeho následovníci mají zaujmout stejné stanovisko.​—Jan 15:19; 17:14, 16; 18:36.

moře: To znamená Galilejské jezero.​—Viz studijní poznámky k Mt 4:18; Jan 6:1.

asi tři nebo čtyři míle: Asi 5 nebo 6 km. Doslova „asi 25 nebo 30 stadií“. Řecké slovo staʹdi·on označuje lineární míru, která odpovídala 185 m (606,95 stop), neboli jedné osmině římské míle. Protože Galilejské jezero je asi 12 km (8 mil) široké, učedníci pravděpodobně byli přibližně uprostřed jezera.​—Mr 6:47; viz studijní poznámku k Mt 4:18 a Příloha A7 a B14.

Tiberias: Město na západním břehu Galilejského jezera, asi 15 km (9,5 mil) jižně od Kafarnaum a severně od některých horkých pramenů, které byly ve starověku proslulé. Postavil je Herodes Antipas někdy mezi roky 18 a 26 n. l. jako své nové hlavní město a sídlo. Pojmenoval město na počest císaře Tiberia, tehdejšího římského císaře, a dodnes se nazývá Tiberias (hebrejsky Teverya). Ačkoli šlo o největší město v regionu, toto je jediná zmínka o něm v Písmu. Nikde není řečeno, že by Ježíš Tiberias navštívil, možná kvůli jeho silnému cizímu vlivu. (Srovnej Mt 10:5-7.) Podle Josefa bylo město Tiberias postaveno na místě hrobů; proto se tam mnoho Židů nechtělo stěhovat. (4Mo 19:11-14) Po židovském povstání ve druhém století n. l. byl Tiberias prohlášen za očištěný a stal se předním městem židovského učení a sídlem sanhedrinu. Zde byla sestavena Mišna a palestinský (jeruzalémský) Talmud, stejně jako masoretský text, který byl později používán pro překlad hebrejských Písem.​—Viz Příloha B10.

pokrm, který podléhá zkáze . . . pokrm, který zůstává k věčnému životu: Ježíš pochopil, že někteří lidé se k němu a jeho učedníkům připojovali pouze z hmotného prospěchu. Zatímco fyzický pokrm lidi denně udržuje při životě, „pokrm“ z Božího Slova umožňuje lidem žít navždy. Ježíš vybízí zástup, aby pracovali . . . pro „pokrm, který zůstává k věčnému životu“, to znamená, aby vynakládali úsilí na uspokojení své duchovní potřeby a projevovali víru v to, co se učí.​—Mt 4:4; 5:3; Jan 6:28-39.

Naši předkové jedli manu: Židé toužili po mesiášském králi, který by jim mohl poskytovat hmotné pokrmy. Jako ospravedlnění připomněli Ježíšovi, že Bůh dal jejich předkům manu na poušti Sinaj. Citujíce Ž 78:24, označili zázračně poskytnutou manu jako chleb [nebo „obilí“] z nebe. Když žádali od Ježíše „znamení“ (Jan 6:30), možná měli na mysli zázrak, který provedl jen den předtím, když rozmnožil pět ječných chlebů a dvě malé ryby, aby nasytil tisíce lidí.​—Jan 6:9-12.

svět: V křesťanských řeckých písmech řecké slovo koʹsmos obecně odkazuje na svět lidstva nebo jeho část. (Viz studijní poznámka k Jan 1:10.) V Jan 1:29 je Ježíš jako Boží Beránek popsán jako ten, kdo snímá „hřích světa“. V Jan 6:33 je Ježíš popsán jako Boží chléb, Jehovův prostředek života a požehnání pro lidstvo.

chleb života: Tento výraz se v Písmu vyskytuje pouze dvakrát. (Jan 6:35, 48) V tomto kontextu se život vztahuje na „věčný život“. (Jan 6:40, 47, 54) Během této rozmluvy Ježíš označuje sám sebe jako „pravý chléb z nebe“ (Jan 6:32), „Boží chléb“ (Jan 6:33) a „živý chléb“ (Jan 6:51). Zdůrazňuje, že Izraelitům bylo dáno manna na poušti (Ne 9:20); přesto tento Bohem poskytnutý pokrm nezachoval jejich životy navždy (Jan 6:49). Naproti tomu věrní Kristovi následovníci mají k dispozici nebeskou mannu, neboli „chléb života“ (Jan 6:48-51, 58), což jim umožňuje žít věčně. ‚Jedí z tohoto chleba‘ tím, že projevují víru v vykupitelskou moc Ježíšova těla a krve, které obětoval.

Vzkřísím je v poslední den: Ježíš čtyřikrát uvádí, že v poslední den vzkřísí lidi. (Jan 6:40, 44, 54) V Jan 11:24 se také Marta zmiňuje o „vzkříšení v poslední den“. (Srovnej Da 12:13; viz studijní poznámku k Jan 11:24.) V Jan 12:48 je tento „poslední den“ spojen s dobou soudu, která zřejmě bude odpovídat Tisícileté vládě Krista, kdy bude soudit lidstvo, včetně všech vzkříšených z mrtvých.​—Zj 20:4-6.

věčný život: V této pasáži je výraz „věčný život“ použit čtyřikrát (Jan 6:27, 40, 47, 54) Ježíšem a jednou (Jan 6:68) jedním z jeho učedníků. Výraz „věčný život“ se v Janově evangeliu vyskytuje 17krát, zatímco v ostatních třech evangeliích dohromady pouze 8krát.

přitáhne ho: Ačkoli řecké sloveso pro „přitáhnout“ je použito v souvislosti s vytahováním sítě ryb (Jan 21:6, 11), neznamená to, že Bůh lidi přitahuje proti jejich vůli. Toto sloveso může také znamenat „přilákat“ a Ježíšův výrok může odkazovat na Jer 31:3, kde Jehova řekl svému starověkému lidu: „Přitáhl jsem tě k sobě věrnou láskou.“ (V Septuagintě je zde použito stejné řecké sloveso.) Jan 12:32 (viz studijní poznámka) ukazuje, že podobným způsobem Ježíš přitahuje lidi všech druhů k sobě. Písmo ukazuje, že Jehova dal lidem svobodnou vůli. Každý má možnost volby, pokud jde o službu Jemu. (5Mo 30:19, 20) Bůh jemně přitahuje k sobě ty, kteří mají správně naladěné srdce. (Ža 11:5; Př 21:2; Sk 13:48) Jehova to činí prostřednictvím poselství Bible a svého svatého ducha. Proroctví z Iz 54:13, citované v Jan 6:45, se vztahuje na ty, které přitahuje Otec.​—Srovnej Jan 6:65.

Jehova: V tomto citátu z Iz 54:13 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako YHWH). Existující řecké rukopisy Janova evangelia zde používají slovo the·osʹ (což možná odráží termín použitý v Iz 54:13 v kopiích Septuaginty), což vysvětluje, proč většina překladů uvádí „Bůh“. Avšak vzhledem k pozadí tohoto citátu v hebrejských Písmech je v hlavním textu použito Boží jméno.​—Viz Příloha C.

život v sobě: V Jan 5:26 Ježíš řekl, že mu byl dán „život v sobě“, stejně jako jeho Otec má „život v sobě“. (Viz studijní poznámka k Jan 5:26.) Nyní, asi o rok později, Ježíš používá stejný výraz v souvislosti se svými následovníky. Zde přirovnává mít „život v sobě“ k získání „věčného života“. (Jan 6:54) Spíše než aby označoval moc udělovat život, v tomto kontextu se zdá, že výraz „život v sobě“ odkazuje na vstup do samotné plnosti života neboli na to, být plně živ. Pomazaní křesťané se stanou plně živými, když jsou vzkříšeni k nesmrtelnému životu v nebi. Věrní s pozemskou nadějí budou plně živí poté, co projdou závěrečnou zkouškou, která nastane bezprostředně po skončení tisíciletého Kristova panování.​—1K 15:52, 53; Zj 20:5, 7–10.

jí mé tělo a pije mou krev: Kontext naznačuje, že ti, kdo jedí a pijí, tak činí v obrazném smyslu tím, že projevují víru v Ježíše Krista. (Jan 6:35, 40) Ježíš toto prohlášení učinil v roce 32 n. l., takže nemluvil o Večeři Páně, kterou měl ustanovit o rok později. Toto prohlášení pronesl těsně před „Velikonocemi, židovským svátkem“ (Jan 6:4), takže jeho posluchači pravděpodobně mysleli na blížící se svátek a význam krve beránka při záchraně životů v noci, kdy Izrael opustil Egypt (Ex 12:24-27). Ježíš zdůrazňoval, že jeho krev bude podobně hrát zásadní roli v tom, aby jeho učedníci mohli získat věčný život.

ve spojení se mnou: Nebo „ve mně.“ Tento výraz naznačuje blízké spojení, soulad a jednotu.

synagoga: Nebo možná „veřejné shromáždění“. Řecké podstatné jméno sy·na·go·geʹ použité zde doslova znamená „shromáždění; shromáždění“. Ve většině výskytů v křesťanských řeckých písmech odkazuje na budovu nebo místo, kde se Židé scházeli ke čtení Písma, výuce, kázání a modlitbám. (Viz Slovníček, „Synagoga“.) Ačkoli tento termín v tomto kontextu mohl být použit v širším smyslu pro označení jakéhokoli typu shromáždění přístupného veřejnosti, s největší pravděpodobností odkazuje na „synagogu“, kde Ježíš oslovoval židovské posluchače, kteří byli pod Mojžíšovým zákonem.

To vás uráží?: Nebo „To vás pohoršuje?“ či „To vás vede k tomu, abyste přestali věřit?“ V křesťanských řeckých písmech řecké slovo skan·da·liʹzo odkazuje na obrazné klopýtnutí, často ve smyslu upadnutí do hříchu nebo způsobení, aby někdo upadl do hříchu. V závislosti na kontextu může klopýtnutí zahrnovat porušení jednoho z Božích morálních zákonů, ztrátu víry, přijetí falešného učení nebo pohoršení.​—Viz studijní poznámky k Mt 5:29; 18:7.

duch: Zřejmě odkazuje na Božího svatého ducha. Ježíš dodává, že na rozdíl od moci a moudrosti, kterou Bůh dává skrze svého ducha, tělo není k ničemu. To naznačuje, že lidská moc ani moudrost, jak se odráží v jejich spisech, filozofiích a učeních, nemůže vést k věčnému životu.

tělo: Tento výraz zřejmě široce odkazuje na věci spojené s omezeními tělesné či lidské existence, včetně lidského uvažování a výkonů. Veškerá lidská zkušenost a moudrost, všechny její spisy, filozofie a učení, nejsou k ničemu jako prostředek k získání věčného života.

jsou duch a jsou život: Řecké slovo přeložené jako „jsou“ (e·stinʹ) zde může mít význam „znamenají“, takže tento výraz by mohl být přeložen jako „znamenají ducha a znamenají život“. (Viz studijní poznámky k Mt 12:7; 26:26.) Ježíš zřejmě naznačuje, že jeho výroky jsou inspirovány svatým duchem a že tyto výroky jsou životodárné.

Ježíš věděl . . . ten, kdo ho zradí: Ježíš měl na mysli Jidáše Iškariotského. Ježíš strávil celou noc v modlitbě ke svému Otci, než vyvolil 12 apoštolů. (Lk 6:12-16) Zpočátku tedy byl Jidáš věrný Bohu. Ježíš však z proroctví v hebrejských Písmech věděl, že bude zrazen blízkým společníkem. (Ža 41:9; 109:8; Jan 13:18, 19) Když Jidáš začal jednat špatně, Ježíš, který dokázal číst srdce a myšlenky, tuto změnu rozpoznal. (Mt 9:4) Díky své předzvědělosti Bůh věděl, že důvěryhodný Ježíšův společník se stane zrádcem. Ale je v rozporu s Božími vlastnostmi a jeho minulým jednáním si myslet, že Jidáš musel být tím, kdo selže, jako by jeho selhání bylo předurčeno.

od počátku: Tento výraz neodkazuje na Jidášovo narození ani na jeho vyvolení za apoštola, k čemuž došlo poté, co Ježíš strávil celou noc v modlitbě. (Lk 6:12-16) Spíše odkazuje na začátek Jidášova zrádného jednání, což Ježíš okamžitě rozpoznal. (Jan 2:24, 25; Zj 1:1; 2:23; viz studijní poznámky k Jan 6:70; 13:11.) To také ukazuje, že Jidášovy činy byly promyšlené a plánované, nikoli výsledkem náhlé změny srdce. Význam termínu „počátek“ (řecky ar·kheʹ) v křesťanských řeckých písmech je relativní a závisí na kontextu. Například v 2Pt 3:4 se „počátek“ vztahuje na začátek stvoření. Ve většině případů se však používá v omezenějším smyslu. Například Petr řekl, že svatý duch sestoupil na pohany „jako také na nás na počátku“. (Sk 11:15) Petr neměl na mysli dobu svého narození ani čas, kdy byl povolán za apoštola. Spíše odkazoval na den Letnic roku 33 n. l., tedy „počátek“ vylití svatého ducha pro konkrétní účel. (Sk 2:1-4) Další příklady toho, jak kontext ovlivňuje význam termínu „počátek“, lze najít v Lk 1:2; Jan 15:27 a 1J 2:7.

pomlouvač: Nebo „ďábel“. Řecké slovo di·aʹbo·los, které se nejčastěji používá ve vztahu k Ďáblovi, znamená „pomlouvač“. V několika dalších výskytech, kde tento termín neodkazuje na Ďábla, je překládáno jako „pomlouvači“ (2Tm 3:3) nebo „pomlouvačné“ (1Tm 3:11; Tit 2:3). V řečtině, když se používá o Ďáblovi, téměř vždy předchází určitý člen. (Viz studijní poznámka k Mt 4:1 a Slovníček, „Určitý člen“.) Zde je tento termín použit k popisu Jidáše Iškariotského, který si vypěstoval špatnou vlastnost. Je možné, že v této chvíli Ježíš rozpoznal, že Jidáš začal směřovat špatným směrem, což později umožnilo Satanovi použít Jidáše jako spojence při usmrcení Ježíše.​—Jan 13:2, 11.