Jan 11

Lazarus: Viz studijní poznámku k Lk 16:20.

Betanie: Viz studijní poznámku k Mt 21:17.

Judejci: Nebo „Židé“. Ačkoli zde lze řecké slovo správně přeložit jako „Židé“ (stejně jako v Jan 10:31, 33), Ježíš právě řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judeje.“ Proto je použito překladu „Judejci“, aby bylo zřejmé, že to byli Židé z Judeje, kteří se ho pokusili ukamenovat.​—Jan 11:7.

usnul: V Bibli je smrt často přirovnávána ke spánku. (Ža 13:3; Mr 5:39; Sk 7:60; 1Ko 7:39; 15:51; 1Te 4:13) Ježíš chtěl Lazara vzkřísit. Proto možná řekl toto, aby ukázal, že stejně jako lze lidi probudit z hlubokého spánku, lze je také vzkřísit ze smrti. Síla vzkřísit Lazara pocházela od Ježíšova Otce, „který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, jako by byly.“​—Ří 4:17; viz studijní poznámky k Mr 5:39; Sk 7:60.

Tomáš: Toto řecké jméno pochází z aramejského slova, které znamená „Dvojče“. Apoštol Tomáš byl známý také pod dalším řeckým jménem, Didymos (v některých anglických Biblích překládáno jako „Didymus“), což rovněž znamená Dvojče.

již byl v hrobě čtyři dny: Když Lazar vážně onemocněl, jeho sestry poslaly zprávu Ježíšovi. (Jan 11:1-3) Ježíš byl asi dva dny cesty od Betanie a Lazar zřejmě zemřel přibližně v době, kdy zpráva k Ježíšovi dorazila. (Jan 10:40) Ježíš „zůstal ještě dva dny na místě, kde byl,“ a potom odešel do Betanie. (Jan 11:6, 7) Tím, že počkal dva dny a pak dva dny cestoval, dorazil k hrobu čtyři dny po Lazarově smrti. Ježíš už předtím vykonal alespoň dvě vzkříšení​—jedno bezprostředně po smrti dané osoby a druhé pravděpodobně později téhož dne. (Luk 7:11-17; 8:49-55; srovnej Mat 11:5.) Ale ještě nevzkřísil někoho, kdo byl mrtvý čtyři dny a jehož tělo už začalo podléhat rozkladu. (Jan 11:39) Mezi Židy panovala mylná představa, že duše zůstává u mrtvého těla tři dny, a potom odchází. I ti, kdo tuto představu zastávali, by byli přesvědčeni, že Ježíš v Lazarově případě vykonal výjimečný zázrak.​—Jan 12:9, 10, 17.

hrob: Nebo „pamětní hrob“.​—Viz Slovníček, „Pamětní hrob“.

asi dvě míle: Asi 3 km. Doslova, „asi 15 stadií.“ Řecké slovo staʹdi·on (singulár) označuje lineární míru, která odpovídala 185 m (606,95 stop), neboli jedné osmině římské míle.​—Viz Slovníček, „Míle,“ a Příloha B14.

Vím, že vstane: Marta si myslela, že Ježíš mluví o budoucím vzkříšení v poslední den. (Viz studijní poznámka k Jan 6:39.) Její víra v toto učení byla pozoruhodná. Někteří náboženští vůdci její doby, zvaní saduceové, popírali, že by mělo dojít ke vzkříšení, ačkoli je to jasné učení v inspirovaných Písmech. (Da 12:13; Mr 12:18) Na druhé straně farizeové věřili v nesmrtelnost duše. Marta však věděla, že Ježíš učil o naději na vzkříšení a dokonce již vzkříšení vykonal, i když ne u někoho, kdo byl mrtvý tak dlouho jako Lazar.

Já jsem vzkříšení a život: Ježíšova vlastní smrt a vzkříšení otevřely cestu pro mrtvé, aby se vrátili k životu. Poté, co byl Ježíš vzkříšen, dal mu Jehova moc nejen vzkřísit mrtvé, ale také udělit věčný život. (Viz studijní poznámka k Jan 5:26.) V Zj 1:18 se Ježíš nazývá „živým“, který má „klíče smrti a Hrobu“. Proto je Ježíš nadějí pro živé i mrtvé. Slíbil, že otevře hroby a dá mrtvým život, ať už v nebesích jako svým spoluvládcům, nebo na své nové zemi pod vládou jeho nebeské vlády.​—Jan 5:28, 29.

nikdy nezemře: Když Ježíš mluvil o tom, že nezemřou, nebo že budou žít navždy, jasně neměl na mysli, že jeho tehdejší posluchači nezakusí smrt. Ježíš chtěl zdůraznit, že víra v něj může vést k věčnému životu. Tento závěr podporuje to, co Ježíš řekl dříve, jak je zaznamenáno v Janovi, 6. kapitole, kde spojuje projevování víry s získáním věčného života.​—Jan 6:39-44, 54.

hrob: Nebo „pamětní hrob.“​—Viz Slovníček, „Pamětní hrob.“

plakal: Nebo „naříkal“. Řecké slovo pro „plakat“ často odkazuje na hlasitý pláč. Stejné sloveso je použito o Ježíšovi, když předpovídal budoucí zkázu Jeruzaléma.​—Lk 19:41.

zasténal . . . a byl rozrušen: Kombinace těchto dvou původních jazykových slov popisuje velmi intenzivní emoce, které Ježíš v této chvíli prožíval. Řecké sloveso přeložené jako „zasténal“ (em·bri·maʹo·mai) obecně vyjadřuje silný cit, ale v tomto kontextu naznačuje, že Ježíš byl tak hluboce pohnut, že zasténal. Řecké slovo pro „byl rozrušen“ (ta·rasʹso) doslova odkazuje na rozčilení. Podle jednoho učence v tomto kontextu znamená „způsobit vnitřní rozrušení; naplnit velkou bolestí nebo zármutkem“. Stejné sloveso je použito v Jan 13:21 k popisu Ježíšovy reakce na myšlenku, že ho Jidáš zradí.​—Viz studijní poznámka k Jan 11:35.

v sobě: Doslova „v duchu“. Řecké slovo pneuʹma je zde zřejmě použito ve smyslu hnací síly, která vychází z obrazného srdce člověka a způsobuje, že jedná a mluví určitým způsobem.​—Viz Slovníček, „Duch“.

propukl v pláč: Použité slovo (da·kryʹo) je slovesnou formou řeckého podstatného jména pro „slzy“, které se vyskytuje v takových verších, jako jsou Lk 7:38; Sk 20:19, 31; Žd 5:7; Zj 7:17; 21:4. Zdá se, že důraz je kladen spíše na prolité slzy než na hlasitý pláč. V křesťanských řeckých písmech se toto řecké sloveso vyskytuje pouze zde a liší se od slovesa použitého v Jan 11:33 (viz studijní poznámka), které popisuje pláč Marie a Židů. Ježíš věděl, že Lazara vzkřísí, ale velice ho zarmoutilo, když viděl své milované přátele zasažené žalem. Poháněn hlubokou láskou a soucitem ke svým přátelům, otevřeně ronil slzy. Tato zpráva jasně ukazuje, že Ježíš cítí s těmi, kdo ztratili své blízké Adamovou smrtí.

hrob: Nebo „pamětní hrob.“​—Viz Slovníček, „Pamětní hrob.“

již zapáchá: Martina poznámka ukazuje, že židovský zvyk nezahrnoval složitý balzamovací proces určený k dlouhodobému uchování těla. Neočekávala by, že tělo bude zapáchat, kdyby byl Lazar skutečně nabalzamován. Lazarovy nohy a ruce byly ovázány pruhy látky a „jeho tvář byla ovázána rouškou“, ale pravděpodobně ne s úmyslem zachránit jeho tělo před rozkladem.​—Jan 11:44.

je to již čtyři dny: Dosl., „je čtvrtý.“ Řecké slovo je prostě řadová číslovka, přičemž „den“ je vyrozuměn z kontextu. Zřejmě uplynuly tři celé dny plus část čtvrtého dne.

Lazarus: Viz studijní poznámku k Lk 16:20.

jeho tvář byla ovázána plátnem: Židé měli zvyk připravovat těla k pohřbu tím, že je ovazovali čistými lněnými plátny spolu s vonnými látkami. Nešlo však o balzamovací proces, jaký praktikovali Egypťané. (1Mo 50:3; Mt 27:59; Mr 16:1; Jan 19:39, 40) Když byl Lazar vzkříšen a vyšel z hrobu, jeho tvář byla stále ovázána plátnem, které mu bylo položeno přes hlavu. Řecké slovo sou·daʹri·on, zde přeložené jako „plátno“, označuje malý kus látky používaný jako ručník, ubrousek nebo obličejový šátek. Stejné řecké slovo je použito v Jan 20:7 o „plátně, které bylo na [Ježíšově] hlavě“.

naše místo: To znamená naše místo uctívání neboli svaté místo, pravděpodobně odkazující na chrám v Jeruzalémě.​—Srovnej Sk 6:13, 14.

velekněz: Když Izrael fungoval jako nezávislý národ, velekněz zastával svůj úřad doživotně. (4Mo 35:25) Během římské okupace Izraele však měli vládci jmenovaní Římem pravomoc velekněze jmenovat i sesadit. (Viz Slovníček, „Velekněz.“) Kaifáš, jmenovaný Římany, byl obratný diplomat, který svůj úřad zastával déle než kterýkoli z jeho bezprostředních předchůdců. Byl jmenován kolem roku 18 n. l. a zůstal ve funkci až do roku 36 n. l. Když Jan řekl, že Kaifáš byl veleknězem tohoto roku, tedy roku 33 n. l., zřejmě tím chtěl naznačit, že Kaifášovo období velekněze zahrnovalo památný rok, kdy byl Ježíš popraven.​—Viz Příloha B12 pro možné umístění Kaifášova domu.

Efraim: Město, které je obecně považováno za totožné s Efrajimem, jež dobyl judský král Abijáš od izraelského krále Jarobeáma. (2Pa 13:19) Místo, které je obvykle navrhováno jako lokalita tohoto města, je vesnice et-Taiyiba (také psáno et-Taiyibeh), asi 6 km (3,5 míle) severovýchodně od Betelu a 3 km (2 míle) jihovýchodně od předpokládané polohy Baal-chasoru. (2Sa 13:23) Leží blízko pouště, s výhledem na pouštní planiny Jericha a Mrtvého moře na jihovýchodě. Podle židovského historika Josefa dobyl římský generál Vespasianus Efraim během svého tažení proti Jeruzalému.​—Židovská válka, IV, 551 (ix, 9).

Pascha: To znamená Pascha roku 33 n. l., zřejmě čtvrtá Pascha zmíněná v evangeliu Jana.​—Viz studijní poznámky k Jan 2:13; 5:1; 6:4.