Skutky 15

starší: Doslova „starší muži“. Zde řecký výraz pre·sbyʹte·ros odkazuje na ty, kteří zastávali odpovědné postavení v rané křesťanské obci. Starší jeruzalémské obce jsou zmíněni spolu s apoštoly jako ti, ke kterým Pavel, Barnabáš a několik dalších bratrů ze syrské Antiochie přišli, aby vyřešili otázku obřízky. Stejně jako někteří starší sloužili v tělesném Izraeli na národní úrovni, tito starší spolu s apoštoly tvořili vedoucí těleso pro všechny křesťanské obce v prvním století n. l. To naznačuje, že původní skupina sloužící jako vedoucí těleso, 12 apoštolů, byla nyní rozšířena.​—Sk 1:21, 22, 26; viz studijní poznámky k Mt 16:21; Sk 11:30.

otázka: Nebo „spor“. Řecké slovo zeʹte·ma často odkazuje na kontroverzní otázku nebo konkrétní problém, o kterém se diskutuje. Souvisí s řeckým slovem znamenajícím „hledat“ (ze·teʹo).​—Viz studijní poznámka ke Sk 15:7.

obrácení: Řecké slovo použité zde, e·pi·stro·pheʹ, pochází ze slovesa, které znamená „vrátit se; otočit se zpět (obrátit se).“ (Jan 12:40; 21:20; Sk 15:36) Použité v duchovním smyslu může zahrnovat obrácení se k pravému Bohu nebo návrat k němu, stejně jako odvrácení se od model a falešných bohů. (Toto sloveso se objevuje na Sk 3:19; 14:15; 15:19; 26:18, 20; 2K 3:16.) V 1Te 1:9 je sloveso použito ve frázi „jak jste se obrátili k Bohu od svých model.“ Obrácení předchází pokání.​—Viz studijní poznámky k Mt 3:2, 8; Sk 3:19; 26:20.

ti ze sekty farizeů: Zřejmě tito křesťané byli stále v určitém smyslu spojováni se svým farizejským původem.​—Srovnej studijní poznámku ke Sk 23:6.

živá rozprava: Nebo „důkladné projednávání“. Použité řecké slovo je odvozeno od slovesa znamenajícího „hledat“ (ze·teʹo) a označuje „hledání; kladení otázek“. (Kingdom Interlinear) Naznačuje tedy, že apoštolové a starší pilně zkoumali tuto záležitost tím, že kladli otázky, pečlivě ji prozkoumávali a nepochybně otevřeně vyjadřovali své různé názory.

divy: Nebo „znamení.“​—Viz studijní poznámku ke Sk 2:19.

Jakub: Pravděpodobně odkaz na Ježíšova nevlastního bratra a na Jakuba zmíněného v Sk 12:17. (Viz studijní poznámky k Mt 13:55; Sk 12:17.) Zdá se, že když byla otázka obřízky předložena „apoštolům a starším v Jeruzalémě“, Jakub vedl tuto diskusi. (Sk 15:1, 2) Pavel se zřejmě na tuto příležitost odkazuje, když zmiňuje, že Jakub, Kéfas (Petr) a Jan byli „ti, kteří se zdáli být sloupy“ jeruzalémského sboru.​—Ga 2:1-9.

Symeon: To znamená Šimon Petr. Řecká podoba Sy·me·onʹ úzce odpovídá hebrejské formě jména (Šimeon). Použití řecké formy jména, která úzce odpovídá hebrejské formě, naznačuje, že na tomto setkání se možná mluvilo hebrejsky. V Bibli je apoštol Petr tímto tvarem jména nazván pouze jednou.​—Viz studijní poznámku k Mt 10:2.

lid pro své jméno: Tento výraz může odkazovat na výroky v hebrejských Písmech, kde se říká, že si Jehova vyvolil lid jako svůj zvláštní majetek. (2Mo 19:5; 5Mo 7:6; 14:2; 26:18, 19) Tento nový lid, který nese Jehovovo jméno a je označován jako „Boží Izrael“, tedy duchovní Izrael, by nyní zahrnoval i nežidovské věřící. (Ga 6:16; Ří 11:25, 26a; Zj 14:1) Měli vyhlašovat chválu Toho, kterého zastupovali, a veřejně oslavovat jeho jméno. (1Pe 2:9, 10) Stejně jako to platilo o tělesném Izraeli, členové duchovního Izraele byli těmi, které Jehova nazval „lid, který jsem vytvořil pro sebe, aby vyprávěl o mých chvályhodných činech“. (Iz 43:21) Tito raní křesťané odvážně prohlašovali, že Jehova je jediný pravý Bůh, a odhalovali jako falešné všechny bohy, kteří byli v té době uctíváni.​—1Te 1:9.

slova proroků: Projev Šimona, neboli Šimona Petra (Sk 15:7-11), a důkazy předložené Barnabášem a Pavlem (Sk 15:12) pravděpodobně Jakubovi připomněly relevantní biblické verše, které osvětlovaly probírané téma. (Jan 14:26) Poté, co Jakub řekl, že „slova proroků souhlasí“ s tím, co bylo právě předneseno, citoval Am 9:11, 12, knihu z části Hebrejských písem běžně nazývané „Proroci“.​—Mt 22:40; Sk 15:16-18; viz studijní poznámka k Lk 24:44.

stánek Davidův: Nebo „příbytek (obydlí) Davidovo.“ Jehova slíbil, že Davidovo království „bude pevné navždy.“ (2Sa 7:12-16) „Stánek Davidův“, tedy jeho královský dům neboli dynastie, padl, když byl sesazen král Sidkijáš. (Ez 21:27) Od té doby žádný král z Davidovy linie nezasedl na „Jehovův trůn“ v pozemském Jeruzalémě. (1Pa 29:23) Jehova však měl v úmyslu znovu postavit symbolický stánek Davidův, a to s Davidovým potomkem Ježíšem jako trvalým Králem. (Sk 2:29-36) Jakub naznačil, že toto znovupostavení předpověděné Ámosem (obnovení království v Davidově linii) zahrne shromáždění Ježíšových učedníků (dědiců Království) jak z Židů, tak z pohanů.​—Am 9:11, 12.

aby zbývající lidé horlivě hledali Jehovu: Jak je ukázáno v studijní poznámce ke Sk 15:15, Jakub citoval slova z Am 9:11, 12. Některé části tohoto citátu se však poněkud liší od dostupného hebrejského textu. Nabízí se vysvětlení, že tento rozdíl může existovat proto, že Jakub citoval z Septuaginty, řeckého překladu Hebrejských písem. Když však Jakub zmínil Petra, použil řeckou formu jména, která úzce odpovídá hebrejskému jménu Šimon, což naznačuje, že na tomto setkání možná mluvili hebrejsky. (Sk 15:14) Pokud tomu tak bylo, je možné, že Jakub citoval verše v hebrejštině, ale Lukáš zaznamenal citaci pomocí formulace z Septuaginty. Tento přístup použili Lukáš, Jakub a další pisatelé Bible, když citovali z Hebrejských písem. Ačkoli se některé z těchto veršů citovaných z Septuaginty mírně liší od dostupného hebrejského textu, Jehova dovolil pisatelům Bible použít tento překlad, čímž se takové citace staly součástí inspirovaného záznamu. (2Tm 3:16) Pokud jde o tento citát z Am 9:12, stojí za zmínku, že Septuaginta uvádí „zbývající lidé“, zatímco dostupné hebrejské rukopisy mají „pozůstatek Edomu“. Někteří naznačují, že tento rozdíl mohl vzniknout proto, že ve starověké hebrejštině slovo pro „lidé“ vypadalo velmi podobně jako slovo pro „Edom“. Hebrejská slova pro „hledat“ a „vlastnit“ jsou si také podobná. Nabízí se vysvětlení, že Septuaginta v Am 9:12 vycházela ze starověkého hebrejského textu, který se lišil od dnešního hebrejského textu; to však zůstává nejisté. Ať už je to jakkoli, Septuaginta i hebrejský masoretský text sdělují základní smysl Jakubovy argumentace; oba texty naznačují, že Amos předpověděl, že pohané budou nazváni Jehovovým jménem.

Jehova: Jakub říká ve Sk 15:14, že Šimon vyprávěl, „jak Bůh . . . obrátil svou pozornost k národům“, a v verši 19 Jakub mluví o „národech, kteří se obracejí k Bohu“. Zde Jakub cituje z Am 9:11, 12. V původním hebrejském textu se Boží jméno objevuje jednou, ve výrazu „prohlašuje [nebo „říká“] Jehova“. V řeckém textu Sk 15:17 se však termín Kyʹri·os (Pán) objevuje dvakrát, pokaždé odkazuje na Jehovu. Vzhledem ke kontextu, pozadí v Hebrejských písmech a použití termínu Kyʹri·os v Septuagintě a jinde v křesťanských řeckých písmech existují dobré důvody pro použití Božího jména v obou výskytech Kyʹri·os v tomto verši.​—Viz Příloha C1 a úvod k C3; Sk 15:17.

spolu s lidmi ze všech národů: To znamená s nežidy neboli pohany. Pohanka, která se podrobila obřízce, by již nebyla považována za ženu z národů, ale „stala by se jako domácí“, jinými slovy Židovka. (Ex 12:48, 49) Za Esterových dnů mnoho pohanů „se prohlašovalo za Židy“. (Est 8:17) Stojí za zmínku, že Septuaginta v Est 8:17 uvádí, že tito pohané „byli obřezáni a stali se Židy“. Proroctví v Am 9:11, 12, jak je zde citováno ve Skutcích, uvádí, že „lidé ze všech národů“ (neobřezaní pohané) se připojí k „zbývajícím lidem“ z domu izraelského (Židé a obřezaní proselyté) a stanou se „lidmi, kteří jsou nazváni mým [Jehovovým] jménem“. Na základě tohoto proroctví učedníci pochopili, že neobřezaní lidé z národů se nemusí nechat obřezat, aby se stali přijatelnými pro Boha.

lidé, kteří jsou nazváni mým jménem: Nebo „lidé, na které bylo vzýváno mé jméno“. V Hebrejských písmech skutečnost, že bylo Jehovovo jméno vzýváno nad Izraelity, ukazovala, že jsou jeho lidem. (5Mo 28:10; 2Pa 7:14; Iz 43:7; 63:19; Da 9:19) Jehova také umístil své jméno na Jeruzalém s jeho chrámem, čímž jej přijal jako schválené centrum pro uctívání sebe samého.​—2Kr 21:4, 7.

říká Jehova: V tomto citátu z Am 9:12 se v původním hebrejském textu objevuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příloha C.

který tyto věci koná, [v. 18] známé od pradávna: Nebo podle jiného porozumění řeckého textu by to mohlo být přeloženo „který tyto věci [v. 18] činí známými od pradávna“.

moje rozhodnutí je: Nebo „můj názor (závěr) je.“ Dosl. „já soudím.“ Jak je zde řecký výraz použit, nenaznačuje, že by se Jakub, který zřejmě jednal jako předseda shromáždění, snažil vnutit svůj vlastní názor celé skupině. Spíše navrhoval k jejich zvážení postup založený na vyslechnutých důkazech a na tom, co o té věci říkala Písma. Jeden lexikon definuje řecké slovo v tomto kontextu jako „činit úsudek na základě zvážení různých faktorů.“ Proto zde použitý slovesný výraz odkazuje nikoli na formální soudní rozhodnutí, ale na Jakubův názor založený na jeho závěru z právě citovaného písma.

smilstvo: Jak je použito v Bibli, řecké slovo por·neiʹa je obecný termín pro určité sexuální aktivity zakázané Bohem. Zahrnuje cizoložství, prostituci, sexuální vztahy mezi nezadanými jedinci, homosexuální akty a bestialitu.​—Viz Slovníček.

zardoušené: Nebo „co je zabito bez vykrvácení.“ Tento zákaz by zřejmě zahrnoval také zvíře, které zemře samo nebo v důsledku zranění způsobeného jiným zvířetem. V obou případech by tělo zvířete nebylo řádně zbaveno krve.​—Ex 22:31; 3Mo 17:15; 5Mo 14:21.

Mojžíš: Jakub se odvolával na Mojžíšovy spisy, které zahrnovaly nejen zákoník, ale také záznam o Božím jednání s Jeho lidem a náznaky Jeho vůle, které předcházely Zákonu. Například Boží pohled na požívání krve, na cizoložství a na modlářství lze jasně vidět v knize Genesis. (1Mo 9:3, 4; 20:2-9; 35:2, 4) Jehova tak odhalil zásady, které jsou závazné pro celé lidstvo, ať už Židy nebo pohany. Rozhodnutí zaznamenané v Sk 15:19, 20 by „neobtěžovalo“ nebo neztěžovalo život křesťanům z pohanů tím, že by na ně uvalilo mnohé požadavky Mojžíšova Zákona. Zároveň by projevilo úctu ke svědomitým názorům židovských křesťanů, kteří po léta slyšeli Mojžíše... předčítaného v synagogách každou sobotu. (Viz studijní poznámky k Lk 4:16; Sk 13:15.) Doporučený postup by posílil pouto mezi židovskými a pohanskými křesťany.

předčítaného v synagogách každou sobotu: Viz studijní poznámky k Lk 4:16; Sk 13:15.

apoštolové a starší: Viz studijní poznámku ke Sk 15:2.

Pozdrav!: Řecké slovo khaiʹro, které doslova znamená „radovat se“, je zde použito jako pozdrav a vyjadřuje myšlenku „ať se vám daří dobře“. Úvod tohoto dopisu o obřízce, který byl zaslán sborům, následuje běžnou antickou formu psaní dopisů. Nejprve byl zmíněn odesílatel, poté adresát a nakonec následoval běžný pozdrav. (Viz studijní poznámku ke Sk 23:26.) Ze všech inspirovaných dopisů zařazených jako knihy křesťanských řeckých písem pouze Jakubův dopis používá řecký termín khaiʹro jako pozdrav stejným způsobem jako tento dopis od prvního století od vedoucího sboru. (Jk 1:1) Učedník Jakub se podílel na formulování tohoto dopisu, což podporuje závěr, že Jakub, který napsal dopis nesoucí jeho jméno, je tentýž, který hrál významnou roli na shromáždění popsaném v 15. kapitole Skutků.

vyvrátit vás: Nebo „zviklat vás.“ Zde „vás“ je přeloženo z řeckého „duše vaše [množné číslo].“ V tomto kontextu psyché, tradičně překládané jako „duše,“ odkazuje na samotnou osobu, proto je přeloženo zájmenem „vás.“​—Viz Slovníček, „Duše.“

jednomyslně: Dosl., „stejně smýšlející (jedné mysli).“ Řecké slovo ho·mo·thy·ma·donʹ se v knize Skutků objevuje několikrát a často popisuje jedinečnou jednotu mezi ranými křesťany. Některé příklady jsou „jednomyslně,“ Sk 1:14; „svorně,“ Sk 2:46; „jednohlasně,“ Sk 4:24.

obětovali své životy za: Zde je množné číslo řeckého slova psy·kheʹ, často překládaného jako „duše“, přeloženo jako „životy“. Může odkazovat na osobu nebo na život osoby. (Viz Slovníček, „Duše“.) Celá fráze by mohla být chápána ve smyslu „riskovali své životy (duše) za“ nebo „zasvětili své životy (nebo sebe) pro“.

zdržujte se: Nebo „vzdalujte se od“. Použité sloveso se může vztahovat na všechny následující praktiky. Křesťané se měli vyhýbat modlářství, nemravnosti a pojídání masa zvířat, která byla uškrcena a tedy nebyla řádně vykrvena. Pokud jde o zdržování se krve, význam tohoto slovesa je širší než jen nekonzumování krve. Zahrnuje vyhýbání se jakémukoli zneužití krve a projevování úcty k její posvátnosti.​—3Mo 17:11, 14; 5Mo 12:23.

zdržujte se ... krve: Toto nařízení je založeno na Božím příkazu nejíst krev, který byl dán Noemovi a jeho synům, a tedy celému lidstvu. (1Mo 9:4-6) O osm století později Bůh tento příkaz zahrnul do svého Zákona pro Izraelity. (3Mo 17:13-16) O patnáct století později jej potvrdil i křesťanskému sboru, jak je uvedeno zde. V Božích očích je zdržování se krve stejně důležité jako vyhýbání se modlářství a nemravnosti.

zardoušeného: Viz studijní poznámku ke Sk 15:20.

nemravnost: Viz studijní poznámku ke Sk 15:20.

Buďte zdrávi!: Nebo „Sbohem.“ Použitý řecký výraz byl typický pro dopisy té doby. Nemusí nutně znamenat, že předchozí požadavky byly dány jako zdravotní opatření, které by naznačovalo, že ‚pokud se těchto věcí zdržíte, budete zdravější‘. Spíše šlo o závěrečné přání, aby adresát měl sílu, zdraví a štěstí. Výraz je svým záměrem podobný hebrejskému výrazu ša·lómʹ, který přeje „pokoj“ adresátovi. (2Mo 4:18; Sd 18:6; 19:20; 1Sa 1:17) Jedna moderní hebrejská verze křesťanských řeckých písem (označovaná jako J²² v Příloze C4) překládá tento výraz jako ša·lómʹ la·chemʹ, „Mějte pokoj!“

Některé pozdější řecké rukopisy a některé starověké překlady do jiných jazyků, s drobnými odchylkami ve znění, dodávají: „Ale Silasovi se zdálo dobré zůstat tam ještě dále; Judas však odešel sám do Jeruzaléma.“ Tato slova se však neobjevují v nejstarších a nejspolehlivějších rukopisech, a proto nejsou součástí původního textu Skutků. Tento úryvek byl pravděpodobně marginální poznámkou, která měla vysvětlit Sk 15:40; časem byl přidán do textu menšiny rukopisů.​—Viz Příloha A3.

slovo Jehovovo: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a Dodatek C3 úvod; Sk 15:35.

Jehovovo slovo: Viz studijní poznámku ke Sk 8:25 a Dodatek C3 úvod; Sk 15:36.

Jehovova: V knize Skutků je výraz nezasloužená laskavost nejčastěji spojován s Bohem. (Sk 11:23; 13:43; 20:24, 32) V Sk 14:26 se nachází podobný výraz „svěřeni nezasloužené laskavosti Boží“.​—Viz Příloha C3 úvod; Sk 15:40.