Skutky 23

Žil jsem: Nebo „žil jsem svůj život.“ Tvar řeckého slovesa po·li·teuʹo·mai použitý zde by mohl být přeložen jako „chovat se jako občan.“ (Královský interlineární překlad) Pavel naznačuje, že žil správně jako dobrý občan, který dodržoval zákony své země. Římští občané obvykle aktivně participovali na záležitostech státu, protože římské občanství bylo vysoce ceněno a neslo s sebou povinnosti i výsady. (Sk 22:25-30) Když Pavel při této příležitosti popsal, jak „žil“ před Bohem, mohlo to nést implikaci, že byl především občanem Božího Království.​—Fp 3:20; srovnej použití stejného tvaru slovesa v Fp 1:27; pozn. pod čarou.

Jsem farizeus: Někteří z přítomných Pavla znali. (Sk 22:5) Chápali, že když se nazývá synem farizeů, uznává tím svůj společný původ s nimi. Věděli, že Pavel nezkresluje svou identitu, protože farizeové v Sanhedrinu věděli, že se stal horlivým křesťanem. V tomto kontextu však Pavlovo tvrzení o tom, že je farizeus, mohlo být chápáno v relativním smyslu; Pavel se ztotožňoval s farizeji spíše než se saduceji, protože sdílel jejich víru ve vzkříšení. Tím vytvořil společnou půdu s přítomnými farizeji. Zřejmě doufal, že vyvoláním této kontroverzní otázky získá sympatie některých členů Sanhedrinu, a tato strategie zabrala. (Sk 23:7-9) Pavlovo prohlášení zde ve Sk 23:6 také souzní s tím, jak popsal sám sebe, když se později hájil před králem Agrippou. (Sk 26:5) A když psal z Říma křesťanům ve Filipech, Pavel znovu zmínil svůj farizejský původ. (Fp 3:5) Za zmínku také stojí, jak jsou popsáni další křesťané, kteří byli bývalí farizeové, ve Sk 15:5.​—Viz studijní poznámku ke Sk 15:5.

zavázali se kletbou: Nebo „zavázali se přísahou.“ Řecké slovo a·na·the·ma·tiʹzo se zjevně používá k označení přísahy, která pokud by nebyla splněna nebo by se ukázala jako lživá, měla by za následek kletbu proti tomu, kdo přísahu složil.

starší: Zde odkazuje na vůdce židovského národa, kteří jsou často zmiňováni spolu s velekněžími a znalci Zákona.​—Viz studijní poznámku k Mt 16:21.

zavázali jsme se kletbou: Nebo „zavázali jsme se přísahou.“​—Viz studijní poznámku k Sk 23:12.

zavázali se kletbou: Nebo „zavázali se přísahou.“​—Viz studijní poznámku ke Sk 23:12.

třetí hodina noční: To znamená přibližně 21:00, počítáno od západu slunce. Křesťanská řecká písma obvykle při počítání času odkazují na „strážní“ období, podle řeckého a římského zvyku. (Mt 14:25; Mr 6:48; Lu 12:38) Toto je jediná zmínka o konkrétní „hodině“ z 12 hodin, které tvoří noc.​—Srovnej Sk 16:25, 33; viz studijní poznámku k Mr 13:35.

Klaudius Lysias vznešenému místodržiteli Felixovi pozdrav!: Toto bylo běžné úvodní oslovení používané ve starověkých dopisech. Nejprve byl zmíněn odesílatel, poté adresát a nakonec následoval obvyklý pozdrav s použitím řeckého slova khaiʹro, které doslova znamená „radovat se“. Vyjadřovalo myšlenku: „Ať se vám daří dobře.“ Často se objevuje v mimobiblických papyrových dopisech. V tomto kontextu lze řecké slovo vhodně přeložit jako „Pozdrav!“. Podobný úvod dopisu najdeme na Sk 15:23 a Jk 1:1.​—Viz studijní poznámku ke Sk 15:23.

Říman: To znamená římský občan.​—Viz studijní poznámky ke Sk 16:37; 22:25.

palác: Nebo „pretorium“. V evangeliích a Skutcích se řecké slovo prai·toʹri·on (z latiny) používá ve vztahu k paláci nebo rezidenci. Stan velitele armády byl známý jako pretorium, takže časem se tento termín začal používat pro sídlo provinčního guvernéra. Zde tento termín odkazuje na palác nacházející se v Cesareji, který postavil Herodes Veliký. V této době, kolem roku 56 n. l., sloužil jako rezidence římského místodržitele.​—Viz studijní poznámka k Mt 27:27.