Marek 7

nečistýma, tedy neumytýma rukama: Markovo vysvětlení tady a ve verších 3 a 4 by bylo užitečné pro čtenáře, kteří nebyli obeznámeni s výrazem „nečisté ruce“ ani se židovským zvykem umývání rukou. (Viz „Úvod k Markovi“.) Nešlo o hygienu, ale o obřadní očištění, které mělo vyhovět tradici. Později babylonský Talmud (Sotah 4b) staví jedení s neumytýma rukama na roveň styku s prostitutkou a uvádí, že ti, kdo umývání rukou nepřikládají velkou váhu, budou „vykořeněni ze světa“.

umyjí ruce: Mojžíšův zákon vyžadoval, aby si kněží umyli ruce a nohy, než začnou sloužit u oltáře nebo než vstoupí do stanu setkávání. (2Mo 30:18-21) Jak ale ukazuje studijní poznámka k Mr 7:2, farizeové a další Židé v Ježíšově době se při obřadném očišťování drželi lidských tradic. Ze čtyř evangelií jen Markovo vyprávění zmiňuje, že obřadné mytí rukou sahalo „až po lokty“.

neočistí vodou: Mnoho starověkých rukopisů tady používá řecké slovo ba·ptiʹzo (ponořit; zcela ponořit), výraz, který nejčastěji popisuje křesťanský křest, ale v Lk 11:38 se používá pro širokou škálu opakovaných obřadních omývání zakořeněných v židovské tradici. Jiné starověké rukopisy tady používají řecký výraz rhan·tiʹzo, který znamená „kropit; očistit pokropením“. (Heb 9:13, 19, 21, 22) Ať už se upřednostní kterékoli čtení rukopisů, celkový význam zůstává stejný: zbožní Židé nejedli, dokud se nějakým způsobem obřadně neočistili. V Jeruzalémě existují archeologické doklady, že Židé v té době používali rituální lázně, což by v tomto kontextu mohlo podporovat překlad slovesa ba·ptiʹzo jako „ponořit se“.

křty: Nebo „ponoření do vody“. Řecké slovo ba·pti·smosʹ se tady používá ve spojitosti s očistnými obřady, které v Ježíšově době praktikovali někteří náboženští Židé. „Křtili“, neboli ponořovali do vody, poháry, konvice a měděné nádoby, které se používaly při jídle.

pokrytci: Viz studijní poznámku k Mt 6:2.

korban: Řecké slovo kor·banʹ je přejaté z hebrejského qor·banʹ, které znamená „oběť“. Toto hebrejské slovo se často používá v 3. a 4. Mojžíšově a vztahuje se jak na oběti, při kterých se prolévá krev, tak na oběti nekrvavé. (3Mo 1:2, 3; 2:1; 4Mo 5:15; 6:14, 21) Příbuzné slovo kor·ba·nasʹ se objevuje v Mt 27:6, kde je přeloženo jako „posvátná pokladnice“. (Viz studijní poznámku k Mt 27:6).

dar zasvěcený Bohu: Zákoníci a farizeové učili, že peníze, majetek nebo cokoli, co člověk zasvětil jako „dar zasvěcený Bohu“, patří chrámu. Podle této tradice si syn mohl zasvěcený dar ponechat a používat ho pro své vlastní zájmy s tím, že tvrdil, že je vyhrazen pro chrám. Někteří se tak zjevně vyhýbali odpovědnosti starat se o své rodiče, když tímto způsobem zasvětili svůj majetek. (Mr 7:12).

Některé rukopisy tady obsahují slova „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá“, ale v důležitých raných rukopisech se nevyskytují. Proto je zjevné, že tato slova nejsou součástí původního textu Marka. Podobná slova se ale jako součást inspirovaných Písem nacházejí v Mr 4:9, 23. Někteří badatelé se domnívají, že opisovač tato slova na tomto místě doplnil jako přirozenou poznámku navazující na 14. verš („Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá“) a převzal je ze znění v Mr 4:9, 23. (Viz Dodatek A3).

Tím prohlásil všechna jídla za čistá: Řecký text připouští, že tato slova můžou být pokračováním toho, co řekl Ježíš, ale obecně se chápe, že jde o Markovu poznámku k tomu, jaký význam mělo to, co Ježíš právě vysvětlil. Neznamená to, že Ježíš prohlásil, že Židé teď můžou jíst některá jídla, která byla podle Mojžíšova zákona považována za nečistá. Tento Zákon zůstával v platnosti až do Ježíšovy smrti. Markovu poznámku je proto potřeba chápat v souladu s tímto historickým kontextem. (3Mo, kap. 11; Sk 10:9-16; Kol 2:13, 14)

Náboženští vůdci, kteří se striktně drželi tradic, měli pocit, že i „čistá“ jídla člověka znečistí, pokud předtím neprojde složitými očistnými obřady, které Zákon nevyžadoval. Význam Markovy poznámky je tedy zjevně ten, že Ježíš prohlásil, že jídla považovaná za „čistá“ podle Mojžíšova zákona neznečistí toho, kdo je jí, jen proto, že si předtím obřadně neumyje ruce podle lidských tradic.

Někteří navíc chápou, že Marek tím poukazoval i na to, jaký dopad budou mít Ježíšova slova v budoucnu na křesťany. V době, kdy Marek psal své evangelium, už Petr viděl vidění, ve kterém mu bylo řečeno – jazykem podobným tomuto místu u Marka – že „Bůh očistil“ jídla, která byla dřív podle Mojžíšova zákona považována za poskvrněná. (Sk 10:13-15) Ať už je to tak nebo tak, tato slova zřejmě představují Markovo inspirované shrnutí významu Ježíšových slov, a ne Ježíšova vlastní slova.

sexuální nemravnost: Viz studijní poznámku k Mt 15:19.

cizoložství: Je tu použita množná forma řeckého slova pro „cizoložství“ (moi·kheiʹa).—Viz Slovníček, „Cizoložství“.

nestoudné chování: Nebo „nestydaté chování“. Řecké slovo a·selʹgei·a označuje chování, které je vážným porušením Božích zákonů a které odráží nestoudný postoj nebo postoj otevřeně pohrdající. (Viz Slovníček).

závist: Řecké slovo přeložené jako „závist“ doslova znamená „špatný; ničemný“. Výraz „oko“ je tu použit v přeneseném smyslu pro něčí záměry, rozpoložení nebo emoce. Spojení „závist“ by se dalo přeložit také jako „závistivé oko“. (Viz studijní poznámky k Mt 6:23; 20:15).

řeckého původu: Tato žena, která nebyla Izraelitka, byla pravděpodobně řeckého původu.

Syroféničanka: Tento výraz, který je složený ze slov „syrský“ a „fénický“, pravděpodobně vznikl proto, že Fénicie byla součástí římské provincie Sýrie.—Viz studijní poznámku k Mt 15:22, kde je ta žena označena jako „Féničanka“ neboli „Kanaánka“.

děti . . . psíkům: Protože psi byli podle Mojžíšova Zákona nečistí, Písmo tento výraz často používá v pohrdavém smyslu. (3Mo 11:27; Mt 7:6; Fil 3:2; Zj 22:15) V Matoušově zprávě (15:26) i v Markově zprávě o Ježíšově rozhovoru se ale používá zdrobnělina výrazu, která znamená „psík“ nebo „domácí pes“, a tím se to přirovnání zjemňuje. Možná to naznačuje, že Ježíš použil laskavý výraz pro domácí mazlíčky v nežidovských domech. Když Ježíš přirovnal Izraelity k „dětem“ a nežidy k „psíkům“, zjevně chtěl ukázat, že existuje určité pořadí, kdo má přednost. V domácnosti, kde byly děti i psi, by se nejdřív najedly děti.

Dekapole: Viz Slovníček a Dodatek B10.

hluchého muže, který špatně mluvil: Jen Marek zmiňuje, že Ježíš uzdravil „hluchého muže, který špatně mluvil“. (Mr 7:31-37).

vzal si ho stranou: Ježíš to při uzdravování nemocných obvykle nedělal. Možná se chtěl vyhnout tomu, aby toho muže uvedl do rozpaků. Ježíš mu chtěl pomoct co nejlaskavějším způsobem.

plivl: Někteří Židé i pohané považovali plivnutí za prostředek nebo znamení uzdravení. Ježíš tedy možná plivl jednoduše proto, aby tomu muži naznačil, že se chystá být uzdraven. Ať už to bylo jakkoli, Ježíš nepoužíval své sliny jako přirozený léčivý prostředek.

hluboce vzdychl: Marek často zaznamenává Ježíšovy pocity, možná tak, jak mu je vyprávěl Petr, člověk s hlubokými emocemi. (Viz „Úvod k Markovi“.) Toto sloveso může popisovat zbožný, modlitební povzdech nebo zasténání, které odráží Ježíšův soucit s tím mužem, nebo dokonce Ježíšovu bolest nad utrpením všech lidí. Příbuzné sloveso v Ří 8:22 popisuje „sténání“ celého stvoření.

Effatha: Řecká transliterace, o které se někteří domnívají, že je odvozena z hebrejského kořenového slova, přeloženého jako „ať se otevřou“ v Iz 35:5. Ježíšovo použití tohoto výrazu muselo na očitého svědka zanechat nesmazatelný dojem, možná na Petra, který ho pak mohl Markovi zopakovat doslova. Podobně jako výraz „Talitha kumi“ (Mr 5:41) je to jeden z mála případů, kdy je Ježíš citován doslova: „Effatha“, což znamená: „Otevři se.“