Římanům 15

jednomyslně . . . jedněmi ústy: Dosl., „stejně smýšlející [jedné mysli] . . . jedněmi ústy.“ Stejně jako Ježíš prosil o jednotu svých následovníků, Pavel se modlil za to, aby jeho spoluvěřící byli jednotní v myšlení i jednání. (Jan 17:20-23; viz studijní poznámku k Jan 17:23.) V tomto verši Pavel používá dva výrazy, aby zdůraznil tuto jednotu. Slovo přeložené jako „jednomyslně“ se několikrát objevuje v knize Skutků, kde popisuje pozoruhodnou jednotu mezi ranými křesťany. (Sk 1:14, „jednomyslně“; 2:46, „jednomyslně“; 4:24, „jednomyslně“; 15:25, „jednomyslně“) Výraz „jedněmi ústy“ ukazuje Pavlovu touhu, aby židovští a pohanští křesťané v římském sboru spojili své hlasy k harmonickému oslavování Boha.

přijímejte: Nebo „přijímejte; přijímejte laskavě.“ Použité řecké slovo vyjadřuje myšlenku laskavého nebo pohostinného přijetí někoho, například do svého domu nebo okruhu přátel. Stejné slovo lze přeložit jako „přijali . . . laskavě“ (Fm 17; Sk 28:2) nebo „vzali . . . do svého společenství“ (Sk 18:26).

služebník: Nebo „ministr“. V Bibli se řecké slovo di·aʹko·nos často používá k označení těch, kteří pokorně slouží druhým. (Viz studijní poznámku k Mt 20:26.) Zde je tento termín použit k popisu Krista. Ve své předlidské existenci Ježíš sloužil Jehově po nesčetné věky. Při svém křtu však vstoupil do nové služby, která zahrnovala naplňování duchovních potřeb hříšných lidí. Zahrnovala dokonce i obětování jeho života jako výkupní oběti. (Mt 20:28; Lk 4:16-21) Ježíš je zde popsán jako služebník obřezaných Židů kvůli Boží věrnosti, protože jeho služba zahrnovala naplnění slibů, které Bůh dal židovským předkům. To zahrnovalo i slib Abrahamovi, že všechny národy budou požehnány prostřednictvím jeho potomka. (Gn 22:17, 18) Proto by Ježíšova služba prospěla i lidem z národů, kteří by na něj „vložili svou naději“.​—Ř 15:9-12.

Právě jak je napsáno: V tomto kontextu (Ří 15:9-12) Pavel cituje čtyřikrát z hebrejských Písem, aby ukázal, že Jehova již dávno předpověděl, že lidé ze všech národů ho budou chválit. Proto spolu s Židy mají užitek z Kristovy služby i pohané. Tato úvaha podporuje Pavlovu výzvu mezinárodnímu sboru židovských a pohanských křesťanů v Římě, aby se „navzájem přijímali“.​—Ří 15:7; viz studijní poznámku k Ří 1:17.

mezi národy: Pavel zřejmě částečně cituje Ža 18:49, kde hebrejský text zní: „Budu tě oslavovat mezi národy, Jehovo.“ (2Sa 22:50 má podobné znění.) Hlavní text Ří 15:9 má silnou podporu v rukopisech, ale několik rukopisů čte „mezi národy, Pane.“ Podle dochovaných kopií Septuaginty, někteří pozdější písaři zřejmě rozšířili citaci v Ří 15:9, aby zahrnovala úplný text, jak se objevuje v Ža 18:49 (17:50, LXX) a 2Sa 22:50.

Jehova: V tomto citátu z Žalmu 117:1 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako YHWH).​—Viz Příloha A5 a C.

kořen Jesse: Pavel zde cituje slova o „národech“, které by „vložily naději“ v „kořen Jesse“, aby ukázal, že lidé z národů budou mít místo v křesťanském sboru. Jesse byl otcem Davida. (Rt 4:17, 22; 1Sa 16:5-13) Apoštol Pavel zde cituje z Septuaginty, řeckého překladu Iz 11:10, kde bylo předpovězeno, že přicházející Mesiáš bude nazván „kořenem Jesse“. (Srovnej Zj 5:5, kde je Ježíš nazván „kořenem Davidovým“; viz také Zj 22:16.) Kořen stromu nebo rostliny obvykle předchází kmen nebo větve. Proto by se mohlo zdát logičtější, že Jesse (nebo jeho syn David) by byl označen jako kořen, ze kterého by Ježíš nakonec vzešel, protože Mesiáš byl potomkem, nikoli předkem Jesse (nebo Davida). (Mt 1:1, 6, 16) Nicméně, v Bibli jsou další pasáže, které podporují myšlenku, že Ježíš je kořenem Jesse. Protože Ježíš je nesmrtelný, je to skrze něj, že Jesseho rodová linie zůstává naživu. (Ř 6:9) Ježíš byl ustanoven jako Soudce a nebeský Král, což ovlivňuje jeho vztah dokonce i k jeho předkům. (Lk 1:32, 33; 19:12, 15; 1K 15:25) David prorocky nazval Ježíše svým Pánem. (Ž 110:1; Sk 2:34-36) Nakonec, během nadcházejícího Tisíciletí, životodárné výhody Ježíšovy výkupné oběti se rozšíří i na Jesseho, jehož život na zemi tehdy bude záviset na Ježíši. V té době bude Ježíš sloužit jako „Věčný Otec“ pro Jesseho a Davida.​—Iz 9:6.

veřejný služebník: Řecké slovo lei·tour·gosʹ je odvozeno od slov la·osʹ, „lid“, a erʹgon, „práce“. Toto slovo původně používali staří Řekové pro označení osoby vykonávající práci nebo službu pod civilními úřady, obvykle na vlastní náklady, pro blaho lidí. Podobné uspořádání existovalo i u Římanů. V Bibli tento termín obvykle označuje toho, kdo slouží v posvátné službě. Související termín lei·tour·giʹa se často vyskytuje v Septuagintě a odkazuje na „povinnosti“ (4Mo 7:5) a „službu“ (4Mo 4:28; 1Pa 6:32 [6:17, LXX]), které vykonávali kněží ve stanu setkávání a v Jehovově chrámu v Jeruzalémě. Zde Pavel používá termín lei·tour·gosʹ ve vztahu k sobě jako „apoštolovi národů“, který hlásal dobrou zprávu od Boha. (Ří 11:13) Toto kázání by bylo velkým přínosem pro veřejnost, zejména pro lidi z národů.

konající svatou službu: Řecké sloveso hi·e·rour·geʹo se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde a označuje zapojení do posvátné práce nebo povinnosti. „Svatá služba“, kterou Pavel vykonával, souvisela s hlásáním dobré zprávy od Boha, křesťanského poselství lidem všech národů. (Viz studijní poznámky k Ří 1:1; 1:9.) Použitím tohoto termínu Pavel ukázal, že si uvědomoval posvátnou a vážnou povahu této práce. Výraz, který Pavel používá, souvisí se slovesem přeloženým jako „konat kněžskou službu“ (hi·e·ra·teuʹo) v Lk 1:8 a s termínem pro „chrám“ (hi·e·ronʹ), který se vyskytuje v Mt 4:5 a mnoha dalších verších. Možná právě kvůli této souvislosti Pavel naráží na oběti, které kněží přinášeli v chrámu, když přirovnává národy, které přijaly poselství, k oběti přinesené Bohu. Tato oběť byla Bohu přijatelná a požehnaná jeho duchem.​—Ří 1:1, 16.

zázraky: Nebo „znamení“.​—Viz studijní poznámku ke Sk 2:19.

Boží duch: Některé starověké rukopisy uvádějí „svatý duch“ nebo prostě „duch“, ale znění v hlavním textu, které je zde zvoleno, má silnou podporu v rukopisech.

v okruhu až po Illyrikum: Illyrikum byla římská provincie a oblast pojmenovaná podle ilyrských kmenů, které tam žily. Nacházela se v severozápadní části Balkánského poloostrova podél pobřeží Jaderského moře. (Viz Příloha B13.) Hranice a rozdělení provincie se během římské vlády výrazně měnily. Není jisté, zda původní řecký výraz přeložený jako „až po“ znamená, že Pavel skutečně kázal v Illyriku, nebo jen až k jeho hranicím.

neposkvrňené území: Pavel měl velký zájem rozšiřovat kazatelské dílo. Velmi toužil kázat v oblastech, kam dobrá zpráva ještě nedorazila. (Srovnej 2K 10:15, 16.) V následujícím verši Pavel vyjadřuje svůj záměr rozšířit misijní činnost na Z, směrem k Španělsku. Pavel napsal tato slova ke konci své třetí misijní cesty, na začátku roku 56 n. l.

Španělsko: Pavel zmiňuje Španělsko dvakrát ve svém dopise Římanům, zde a v Ří 15:28. Není jisté, zda Pavel vůbec do Španělska dorazil. Nicméně Klement Římský uvedl (kolem roku 95 n. l.), že Pavel přišel „na nejzazší hranici Z[ápadu]“, což mohlo zahrnovat Španělsko. Pokud Pavel do Španělska dorazil, jeho návštěva pravděpodobně proběhla mezi jeho propuštěním z prvního vězení v Římě (kolem roku 61 n. l.) a jeho druhým uvězněním tamtéž (kolem roku 65 n. l.). V té době bylo Španělsko pod římskou nadvládou. V této zemi, kterou Pavel zřejmě považoval za „neposkvrněné území“, se latina mluvila více než řečtina.​—Ří 15:23.

Makedonie: Viz Slovník.

Achaia: Viz studijní poznámku ke Sk 18:12.

byli dlužníky: Nebo „byli zavázáni; měli dluh; byli povinni.“ V Písmu řecké slovo pro „dlužník“ a další výrazy související s dluhem odkazují nejen na finanční dluhy, ale také na povinnosti nebo závazky obecně. (Viz studijní poznámku k Římanům 1:14.) Pavlův argument zde je, že pohanské věřící měli dluh vůči židovským křesťanům v Jeruzalémě, protože z nich měli duchovní prospěch. Proto bylo správné, aby materiálně pomohli svým chudým židovským bratrům.​—Římanům 15:26.

příspěvek: Dosl., „ovoce“. Zde je slovo „ovoce“ použito ve smyslu „výsledek; důsledek; produkt“ a zřejmě odkazuje na peníze, které byly shromážděny pro bratry v Jeruzalémě.

moje služba: Řecké slovo di·a·ko·niʹa, často překládané jako „služba“, je zde použito ve smyslu „pomocná služba (nebo služba pomoci)“, jako na Sk 11:29; 12:25; 2K 8:4; 9:13. Sbory v Makedonii a Achaji se podílely na „pomocné službě“, když shromáždily příspěvek, který měl Pavel odvést potřebným bratrům v Judeji. (2K 8:1-4; 9:1, 2, 11-13) Místo di·a·ko·niʹa používá několik starověkých rukopisů zde slovo do·ro·pho·riʹa (přinášení daru). Někteří se domnívají, že to byl výsledek pokusu písaře vysvětlit, na jaký druh „služby“ Pavel odkazoval.​—Viz studijní poznámku ke Sk 11:29.