Skutky 17

rozhodně: Pavel jim nejen sdělil dobrou zprávu. Vysvětlil ji a předložil důkazy z Písma, tedy z inspirovaných hebrejských Písem. Nejen že četl Písmo; rozumoval z něj a přizpůsobil své uvažování svému publiku. Řecké sloveso di·a·leʹgo·mai bylo definováno jako „zapojit se do výměny řeči; rozmlouvat; diskutovat“. Označuje interakci s lidmi. Toto řecké slovo se také používá v Sk 17:17; 18:4, 19; 19:8, 9; 20:7, 9.

dokazoval pomocí odkazů: Řecké slovo doslova znamená „položit vedle (umístit k sobě)“. To může naznačovat, že Pavel pečlivě porovnával mesiánská proroctví v hebrejských Písmech s událostmi z Ježíšova života a ukazoval, jak Ježíš tato proroctví naplnil.

městští představitelé: Nebo „představitelé občanů.“ Doslova „politarchové.“ Tento řecký výraz (po·li·tarʹkhes) se v klasické řecké literatuře nevyskytuje. Nicméně nápisy obsahující tento titul, některé datované do 1. století př. n. l., byly objeveny v oblasti Soluně i jinde v provincii Makedonie. Tyto nálezy potvrzují zprávu ve Skutcích a spolehlivost Lukáše jako historika.

Císař: Nebo „vládce“. Římským císařem v té době byl Claudius, který vládl v letech 41 až 54 n. l.​—Sk 11:28; 18:2; viz studijní poznámku k Mt 22:17 a Slovníček.

pečlivě zkoumali: Nebo „důkladně studovali.“ Řecké slovo a·na·kriʹno bylo definováno jako „prosívat; rozdělovat; oddělovat.“ Někdy se používá ve smyslu vedení soudního přelíčení. (Lk 23:14; Sk 4:9; 28:18; 1K 4:3) V tomto kontextu tedy vyjadřuje myšlenku pečlivého a přesného zkoumání, jako v právním procesu. Zkoumání, které prováděli Židé v Beroji, tedy nebylo povrchní; pečlivě zkoumali, aby potvrdili, že to, co Pavel a Silas učili z Písem o Ježíši jako o dlouho slibovaném Mesiáši, je pravda.

tržiště: Nacházelo se severozápadně od Akropole. Athénské tržiště (řecky a·go·raʹ) zabíralo plochu asi 5 ha (12 akrů). Tržiště nebylo jen místem pro nakupování a prodej. Bylo centrem hospodářského, politického a kulturního života města. Athéňané rádi navštěvovali toto centrum veřejného života, aby se zapojili do intelektuálních diskusí.

epikurejští . . . filozofové: Následníci řeckého filozofa Epikura (341–270 př. n. l.), učili, že prožívání potěšení je hlavním cílem života. Epikurejci věřili v existenci bohů, ale domnívali se, že bohové nemají o lidi zájem a nebudou je odměňovat ani trestat, takže modlitby nebo oběti byly zbytečné. Myšlení a jednání epikurejců postrádalo morální zásady. Přesto doporučovali umírněnost s tím, že zabrání negativním důsledkům přemíry. Věřili také, že znalosti by se měly získávat pouze proto, aby člověka osvobodily od náboženských obav a pověr. Ani epikurejci, ani stoikové nevěřili v vzkříšení.​—Viz studijní poznámku k stojickým filozofům v tomto verši.

stoičtí filozofové: Řecká škola filozofů, kteří věřili, že štěstí spočívá v životě v souladu s rozumem a přírodou. Podle jejich názoru byl skutečně moudrý člověk lhostejný k bolesti i potěšení. Stoikové věřili, že všechny věci jsou součástí neosobního božstva a že lidská duše z něj vychází. Někteří stoikové zastávali názor, že duše bude nakonec zničena spolu s vesmírem. Jiní stoikové věřili, že duše bude nakonec pohlcena tímto božstvem. Ani stoikové, ani epikurejci nevěřili v vzkříšení.​—Viz studijní poznámku k epikurejským filozofům v tomto verši.

žvanil: Dosl., „sběrač semen“. Použitý řecký výraz sper·mo·loʹgos se vztahoval na ptáka, který sbírá semena. Obrazně byl používán v hanlivém smyslu o člověku, který sbírá zbytky žebráním nebo krádeží, nebo o nekvalifikované, naivní osobě, která opakuje útržky znalostí, prázdném žvanilovi. V podstatě tito učenci říkali, že Pavel nevědomě žvaní o věcech, kterým ve skutečnosti nerozumí.

Areopag: Nebo „Pahorek Area“. Ares byl řecký bůh války. Areopag, ležící severozápadně od Akropole, byl tradičním místem setkání hlavní athénské rady. Termín „Areopag“ může odkazovat na samotný pahorek nebo na radu. (Sk 17:34) Někteří učenci se proto domnívají, že Pavel byl přiveden na tento pahorek nebo do jeho blízkosti, aby byl vyslýchán, zatímco jiní věří, že byl předveden na zasedání rady konané jinde, možná na agoře. Protože Ares odpovídá římskému bohu Martovi, některé překlady označují toto místo jako „Martův pahorek“.

pobývali: Nebo „navštěvovali“. Použitý řecký výraz e·pi·de·meʹo je definován jako „pobývat na místě jako cizinec nebo návštěvník“.

Neznámému bohu: Řecká slova A·gnoʹstoi the·oiʹ byla součástí nápisu na oltáři v Athénách. Athéňané vyjadřovali svou bázeň před božstvy stavbou mnoha chrámů a oltářů, dokonce vytvářeli oltáře abstraktním božstvům, jako je Sláva, Skromnost, Energie, Přesvědčení a Soucit. Možná z obavy, že by mohli opomenout nějakého boha a tím si vysloužit jeho nelibost, zasvětili oltář „neznámému bohu“. Prostřednictvím takového oltáře lidé připustili existenci Boha, o kterém nic nevěděli. Pavel obratně využil přítomnost tohoto oltáře jako základ pro své kázání, aby své posluchače seznámil s Bohem​—pravým Bohem—​který pro ně až do té doby byl neznámý.

svět: Řecké slovo koʹsmos je v sekulární řecké literatuře a zejména v Bibli úzce spojeno s lidstvem. (Viz studijní poznámka k Jan 1:10.) V sekulárních řeckých spisech však tento termín označoval také vesmír a stvoření obecně. Je možné, že Pavel, který se snažil najít společnou řeč se svým řeckým publikem, zde použil tento termín v tomto smyslu.

chrámy vytvořené rukama: Nebo „chrámy zhotovené lidskýma rukama“. Řecké slovo khei·ro·poiʹe·tos je použito také v Sk 7:48 a Heb 9:11, 24, kde je přeloženo jako „vyrobené rukama“. Na rozdíl od řecké bohyně Athény nebo jiných božstev, jejichž sláva závisela na chrámech, svatyních a oltářích vytvořených lidmi, svrchovaného Pána nebe a země nelze omezit fyzickými chrámy. (1Kr 8:27) Pravý Bůh je vznešenější než jakékoli modly v lidských chrámech. (Iz 40:18-26) Pavel možná učinil tuto poznámku, protože viděl mnoho chrámů, svatyní a svatyň věnovaných různým božstvům.

žijeme, pohybujeme se a jsme: Někteří naznačují, že tento výrok odráží řecký rétorický styl zvaný tricolon, který používá tři paralelní slova k vyjádření myšlenky. Tuto techniku používali autoři jako Platón, Sofokles a Aristoteles. Jiní se domnívají, že šlo o narážku na báseň Epimenida, krétského básníka ze 6. století př. n. l.

někteří z vašich vlastních básníků: Pavel zřejmě citoval výraz „neboť jsme také jeho děti“ z básně Fainomena stoického básníka Arata a podobná slova se nacházejí v dalších řeckých spisech, včetně Hymnu k Diovi stoického autora Kleantha. Pavel možná citoval řecké básníky, protože se od vzdělaných řečníků očekávalo, že mezi své důkazy zařadí klasické citáty.

obydlená země: Zde je řecké slovo pro „obydlenou zemi“ (oi·kou·meʹne) použito v širším smyslu a odkazuje na zemi jako na místo, kde přebývá lidstvo. (Lk 4:5; Ř 10:18; Zj 12:9; 16:14) V prvním století byl tento termín také používán ve vztahu k rozsáhlé Římské říši, kde byli Židé rozptýleni.​—Sk 24:5.

záruka: Nebo „důkaz“. Dosl. „víra“. Řecké slovo piʹstis, nejčastěji překládané jako „víra“, je v tomto kontextu zřejmě použito k vyjádření myšlenky důkazu, který poskytuje důvod pro úplnou důvěru v něco slíbeného.

který byl soudcem areopagu: Nebo „Areopagita“, tedy člen rady nebo soudu Areopagu.​—Viz studijní poznámku ke Sk 17:19.