2. Korinťanům 7

očisťme se od každé poskvrny: Řecké sloveso přeložené jako „očistit“ a příbuzné výrazy (přeloženo jako „očišťování; očištění“; „čistý“; „ryzí“) mají široký význam. Tyto termíny mohou odkazovat na fyzickou čistotu (Mt 23:25), obřadní očistu (Lk 2:22; 5:14; Jan 11:55), očištění od hříchu (2Pt 1:9) a čistotu mysli, srdce a svědomí (1Tm 1:5; Tit 1:15; Žd 9:14). Sloveso může také odkazovat na uzdravení nemoci. (Mt 8:2; 11:5; Mk 1:40-42; Lk 17:14; viz studijní poznámka k Lk 4:27.) Pavel jej zde používá v nejširším smyslu ve vztahu k fyzické, morální a duchovní čistotě.

těla i ducha: Činnosti, které znečišťují nebo poškozují fyzické tělo, mohou vést k poskvrnění těla. Odchýlení se od morálních hodnot a nauk vyučovaných v Písmu poskvrňuje ducha, tedy duševní sklony člověka. Společně „tělo i duch“ zahrnují vše, co ovlivňuje život křesťana, fyzicky i morálně.

dovršujme posvěcení v bázni Boží: V křesťanských řeckých písmech slova přeložená jako „svatý“ a „posvěcení“ označují stav vyčlenění pro službu Jehovovi. Význam zde a v dalších biblických verších také zahrnuje čistotu v osobním jednání. (Mk 6:20; 1Pt 1:15, 16) Tvar řeckého slova zde přeložený jako „dovršujme“ může vyjadřovat myšlenku postupného přivedení něčeho k dokončení. To naznačuje, že člověk nedosáhne posvěcení náhle. Místo toho jsou křesťané neustále zdokonalováni, když usilují o to, aby se přiblížili Božím dokonalým měřítkům. Jsou motivováni zdravou „bázní před Bohem“, která pramení z hluboké lásky a hluboké úcty k němu.​—Ž 89:7.

Udělejte nám ve svých srdcích místo: Nebo „Otevřete nám svá srdce; Přijměte nás.“ Řecké slovo (kho·reʹo) doslova znamená „dovolit (udělat) místo pro.“ Podle jednoho lexikonu je zde použito v přeneseném smyslu jako „otevřenost srdce, mít ‚velké srdce‘.“

otevřenost v řeči: Nebo „smělost; odvaha.“ Řecké slovo par·re·siʹa má základní význam „smělost v řeči.“ V podstatě zde Pavel Korinťanům říká: „Mohu k vám mluvit s velkou otevřeností (upřímností).“​—Viz studijní poznámku ke Sk 28:31.

naše těla: Dosl., „naše tělo“. Řecké slovo sarx je zde použito ve významu fyzických těl.

stále jsme byli souženi: Když byl Pavel v Efezu, napsal svůj první inspirovaný dopis Korinťanům a také poslal Tita, aby sboru pomohl. Poté Pavel netrpělivě čekal, až se Titus vrátí a podá mu zprávu o reakci Korinťanů, ale nemohl se s ním okamžitě setkat. V 2Ko 2:12, 13 Pavel řekl, že jeho „duch nenašel úlevu, protože nenašel Tita.“ (Viz studijní poznámka k 2Ko 2:13.) Zde, v 2Ko 7:5, vysvětluje, že poté, co odešel do Makedonie, jeho úzkost ještě vzrostla kvůli silnému odporu proti jeho službě. Byly zde boje zvenčí, kruté pronásledování, které ohrožovalo samotný život. (2Ko 1:8) Navíc zde byly obavy uvnitř, tedy starosti o sbory, jako byl ten v Korintu. Když Titus konečně dorazil a řekl Pavlovi o pozitivní reakci Korinťanů na jeho dopis, on a jeho spolupracovníci pocítili jak fyzickou, tak emocionální úlevu.​—2Ko 7:6.

přítomnost: Pavel zde používá řecké slovo pa·rou·siʹa v souvislosti s Titem, jedním z jeho spolupracovníků. Ačkoli mnoho překladů tento výraz překládá jako „příchod“ nebo „přijetí“, překlad „přítomnost“ je podložen způsobem, jakým Pavel používá tento termín v Fp 2:12, kde popisuje svou „přítomnost“ v protikladu ke své „nepřítomnosti“.​—Viz studijní poznámku k 1K 15:23.

vaše upřímná starost: Dosl., „váš zápal“. Stejné řecké slovo je přeloženo jako „zápal“ v 2K 7:11. Někteří odborníci se domnívají, že opakované použití zájmena „váš“ zdůrazňuje Pavlovo přesvědčení, že Korinťané skutečně pociťovali hlubokou touhu a upřímnou starost o něj. On cítil podobnou starost o ně a oni pociťovali podobný zármutek nad smutkem, který způsobili. Vědomí jejich pocitů Pavlovi přineslo úlevu a radost.

zarmouceni způsobem hodným Boha: To znamená, že křesťané v Korintu nejen pociťovali lítost, ale byli zarmouceni až k pokání. Ve svém předchozím dopise Pavel pokáral sbor za to, že trpěl muže, který se dopouštěl nemravnosti. (1K 5:1, 2, 13) V důsledku toho, že si tuto výtku vzali k srdci, celý sbor zaujal správný postoj a přestal jeho hřích přehlížet. Kromě toho nemravný muž upřímně činil pokání ze svého hříchu. (2K 2:6-8; 7:11) Zarmoucenost, kterou tito křesťané pociťovali, byla způsobem hodným Boha v tom, že je vedla k hledání Božího odpuštění a k nápravě svého jednání, aby bylo v souladu s Boží vůlí.​—Viz studijní poznámku k 2K 7:10.

smutek podle Boha . . . světský smutek: Pavel zde rozlišuje dva druhy smutku. „Smutek podle Boha“ působí pokání. Je výsledkem toho, když člověk vidí své špatné jednání jako hřích proti Bohu. Tento postoj ho vede k tomu, aby hledal Boží odpuštění a napravil svou špatnou cestu. Takový smutek projevovali křesťané v Korintu, což je udržovalo na cestě ke spáse. (2K 7:8, 9, 11; viz studijní poznámku k 2K 7:9.) Naproti tomu „světský smutek“ může v člověku vyvolat přirozenou lítost nad tím, že byl odhalen nebo že musí čelit nepříjemným následkům. Tento člověk však necítí opravdovou lítost nad samotným hříchem ani nad škodou, kterou způsobil jeho vztahu s Bohem. Takový smutek ho nevede k tomu, aby hledal Boží odpuštění, a nakonec „působí smrt.“

pokání: Řecké slovo me·taʹnoi·a znamená změnu myšlení, postoje nebo záměru. V tomto kontextu pokání zahrnuje touhu člověka napravit nebo obnovit svůj vztah s Bohem. Hříšník, který upřímně činí pokání, lituje své špatné cesty a je odhodlán svůj hřích neopakovat. Mění své jednání. Pavel zde uvádí, že takové pokání vede ke spáse.​—Viz Slovníček.

čistí: Nebo „nevinní; bezúhonní“. Sbor v Korintu jednal podle rady, kterou Pavel dal v předchozím dopise, když vyloučili nemravného muže ze svého středu. (1Ko 5:1-5, 13; viz studijní poznámku k 2Ko 7:9.) Díky tomu mohl sbor opět dosáhnout čistého stavu, být nevinný ve vztahu k spáchanému provinění. Pavel však věděl, že aby si takovou čistotu udrželi, musí dál bdít nad tím, aby se vyhýbali nemravnosti. Později v tomto dopise je k tomu povzbuzuje.​—2Ko 12:20, 21.

poslušnost: Řecké slovo pro „poslušnost“ souvisí se slovesem hy·pa·kouʹo, které doslova znamená „slyšet pod“, tedy naslouchat podřízeně. Ježíš dal dokonalý příklad poslušnosti vůči svému Otci a „skrze poslušnost“ jeho byli mnozí požehnáni. (Ří 5:19) V tomto kontextu řecké slovo odkazuje na poslušnost vůči Božím vyvoleným zástupcům. Pavel zde chválí křesťany v Korintu za to, že s úctou uposlechli pokynů daných navštěvujícím starším, Titem.​—2K 7:13-16.

Mohu vás mít v důvěře: Nebo možná „Mohu být povzbuzen kvůli vám.“ Pavel chválil bratry v Korintu za projevenou úctu a poslušnost vůči pokynům, které jim dal navštěvující starší Titus. (2K 7:13-15) Jejich reakce měla také pozitivní vliv na samotného Pavla; radoval se, protože věděl, že je může „mít v důvěře“.