Lukáš 23

císaři: Viz studijní poznámku k Mt 22:17.

Jsi králem Židů?: Všechny čtyři zprávy z evangelií zaznamenávají stejnou Pilátovu otázku, a to přesně stejnými slovy. (Mt 27:11; Mr 15:2; Lk 23:3; Jan 18:33) V Římské říši nemohl žádný král vládnout bez Caesarova souhlasu. Pilát proto zřejmě při výslechu zaměřil pozornost hlavně na otázku Ježíšova království.

Sám to říkáš: Viz studijní poznámku k Mt 27:11.

Herod: Tedy Herodes Antipas, syn Heroda Velikého. Antipas byl oblastní vládce (tetrarcha) Galileje a Pereje. Jen Lukáš uvádí, že Ježíš byl přiveden před Heroda. (Lk 3:1; viz Slovníček).

nádherného oděvu: Je možné, že Herodes Antipas, jenž byl žid jen podle jména a oblastním vládcem Galileje a Pereje, mohl vzít jeden ze svých vlastních nádherných, možná bílých, královských oděvů a obléct do něj Ježíše jako do posměšného „krále Židů“, než ho poslal zpátky k Pilátovi. Řecké slovo použité na „oděv“ (e·sthesʹ) se obvykle vztahovalo na roucho nebo oděv, který byl zdobený. V takovém oděvu se objevili andělé. (Lk 24:4; viz také Jk 2:2, 3.) Toto řecké slovo se používá i pro královský „oděv“, který měl na sobě Herodes Agrippa I. (Sk 12:21) Řecké slovo přeložené jako „nádherný“ (lam·prosʹ) pochází ze slova, které znamená „zářit“. Když se používá o oděvu, označuje jemný oděv a někdy také zářivý nebo bílý oděv. Zřejmě šlo o jiný oděv než šarlatový plášť, nazývaný také purpurové roucho, do kterého Ježíše později oblékli Pilátovi vojáci v místodržitelském sídle. (Mt 27:27, 28, 31; Jan 19:1, 2, 5; viz studijní poznámky k Mt 27:28; Mr 15:17.) Herodes, Pilát i římští vojáci zjevně sledovali stejný záměr, když Ježíše oblékli do těchto dvou různých oděvů – vysmát se mu jako takzvanému „králi Židů“. (Jan 19:3).

Některé rukopisy tady uvádějí: „Teď jim musel od svátku ke svátku propustit jednoho muže,“ ale tato slova se v několika raných autoritativních rukopisech nevyskytují a zřejmě nebyla součástí původního textu Lukášova evangelia. Několik dalších rukopisů tato slova přidává až za verš 19. Podobné verše s trochu odlišným zněním se objevují v Mt 27:15 a Mr 15:6, kde o znění textu nejsou žádné pochybnosti. Předpokládá se, že opisovači tato slova u Lukáše doplnili jako vysvětlení na základě paralelních zpráv v evangeliích Matouše a Marka.

Propusť nám Barabáše: Tato událost popsaná v Lk 23:16-25 je zmíněna všemi čtyřmi pisateli evangelií. (Mt 27:15-23; Mr 15:6-15; Jan 18:39, 40) Matouš, Marek a Jan ale navíc uvádějí, že místodržitel měl ve zvyku v souvislosti se svátkem propustit jednoho vězně. (Viz studijní poznámky k Mt 27:15; Mr 15:6; Jan 18:39).

Kyréna: Město ležící v severní Africe poblíž pobřeží, jiho-jihozápadně od ostrova Kréta. (Viz Dodatek B13.) Je možné, že Šimon, i když se narodil v Kyréně, se později usadil v Izraeli.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“. – Viz Slovníček, „Kůl“; „Mučednický kůl“; viz také Lk 9:23; 14:27, kde je tento výraz použit v přeneseném smyslu.

dokud má strom vláhu, . . . až uschne: Ježíš zjevně mluví o židovském národě. Byl jako umírající strom, který v sobě ještě měl trochu vláhy, protože Ježíš byl mezi nimi a také tam byla řada Židů, kteří v něj věřili. Ježíš ale měl být brzy popraven a věrní Židé měli být pomazáni svatým duchem a stát se součástí duchovního Izraele. (Ří 2:28, 29; Ga 6:16) V té době měl být doslovný izraelský národ duchovně mrtvý a připomínat uschlý strom. (Mt 21:43).

zločince: Řecké slovo použité na tomto místě (ka·kourʹgos) doslova znamená „ten, kdo páchá něco špatného nebo zlého“. Paralelní zprávy v Mt 27:38, 44 a Mr 15:27 ty muže popisují jako „lupiče“ a používají přitom řecké slovo (lei·stesʹ), které může zahrnovat loupež spojenou s násilím a někdy se mohlo vztahovat i na bandity nebo revolucionáře. Toto slovo je použito také o Barabášovi (Jan 18:40), který byl podle Lk 23:19 ve vězení za „pobuřování“ a „vraždu“.

Lebka: Řecký výraz Kra·niʹon odpovídá hebrejskému názvu Golgota. (Viz studijní poznámky k Mt 27:33; Jan 19:17.) V některých anglických překladech Bible se tady používá výraz „Kalvárie“. Pochází z latiny, ze slova calvaria, které znamená „lebka“ a které se používá ve Vulgátě.

odpusť jim: Z kontextu není přímo vidět, za koho Ježíš o odpuštění prosil, ale nejspíš měl na mysli zástup, který volal po jeho popravě – někteří z těch lidí totiž krátce nato činili pokání. (Sk 2:36-38; 3:14, 15) Také římští vojáci, kteří Ježíše přibili na kůl, nevěděli ani si plně neuvědomovali, jak závažné je to, co dělají, protože nevěděli, kým ve skutečnosti je. Na druhou stranu je nepravděpodobné, že by prosil Otce, aby odpustil velekněžím, kteří nesli odpovědnost za jeho smrt. Ti přesně věděli, co dělají, když se spikli, aby Ježíše zabili. Vydali ho ze závisti. (Mt 27:18; Mr 15:10; Jan 11:45-53) Je také nepravděpodobné, že by prosil o odpuštění pro zločince, kteří byli popraveni spolu s ním, protože ani jeden z nich nebyl zodpovědný za jeho smrt.

… co dělají: První část tohoto verše není uvedena v některých starověkých rukopisech. Protože se ale tato slova nacházejí v jiných raných autoritativních rukopisech, jsou zahrnuta v Překladu nového světa i v mnoha dalších překladech Bible.

kyselé víno: Viz studijní poznámku k Mt 27:48.

nápis nad ním: Některé rukopisy obsahují doplnění, které by se dalo přeložit: „(napsaný) řeckými a latinskými a hebrejskými písmeny“. Tato slova se ale nevyskytují v raných autoritativních rukopisech a předpokládá se, že je opisovači přidali, aby to odpovídalo Jan 19:20.

viseli: Řecké sloveso použité v tomto verši není stauroʹo („popravit na kůlu“), ale kre·manʹny·mi („pověsit“, „viset“). V souvislosti s Ježíšovou popravou se toto sloveso používá ve spojení s výrazem e·piʹ xyʹlou („na kůlu nebo na stromě“). (Ga 3:13; viz studijní poznámku ke Sk 5:30.) V Septuagintě, se toto sloveso často používá pro popis toho, že je člověk pověšen na kůl nebo na strom. (1Mo 40:19; 5Mo 21:22; Es 8:7).

Ujišťuji tě dnes: Podoba řeckého písma použitá v nejstarších dostupných rukopisech Křesťanských řeckých písem se skládala pouze z velkých písmen. Neobsahovala mezery ani interpunkci, jak ji používají moderní jazyky. I když někteří opisovači občas do textu přidali určité značky, které mohly sloužit jako interpunkce, nedělali to často ani jednotně. Proto se interpunkce v moderních překladech Bible opírá o gramatiku řeckého textu a o kontext verše. V tomto verši gramatika řeckého textu umožňuje umístit čárku (nebo dvojtečku) buď před slovo „dnes“, nebo až za něj. To, jak je Ježíšův výrok v překladech interpunkčně vyznačen, ale závisí na tom, jak překladatelé chápou smysl Ježíšových slov a co jako celek učí Bible. Odborná vydání řeckého textu, jako ta, která připravili Westcott a Hort, Nestle a Aland a United Bible Societies, dávají čárku před řecké slovo přeložené jako „dnes“. Umístění čárky až za „dnes“ je ale v souladu s dřívějšími Ježíšovými výroky i s učením, které nacházíme jinde v Písmu. Ježíš například řekl, že zemře a bude „v srdci země“ — v hrobě — až do třetího dne. (Mt 12:40; Mr 10:34) Nejednou také svým učedníkům řekl, že bude zabit a třetí den vzkříšen. (Lk 9:22; 18:33) Bible navíc uvádí, že Ježíš byl vzkříšen jako „prvotina z těch, kdo usnuli ve smrti“, a do nebe vystoupil o 40 dní později. (1Ko 15:20; Jan 20:17; Sk 1:1-3, 9; Kol 1:18) Ježíš tedy nebyl vzkříšen v den, kdy zemřel, ale až třetí den po své smrti. Je proto zřejmé, že zločinec nemohl být s Ježíšem v ráji ve stejný den, kdy mu Ježíš řekl: „Ujišťuji tě dnes: Budeš se mnou v ráji.“

V souladu s tímto uvažováním podává jeden syrský překlad Lukášova vyprávění z 5. století n. l., známý jako curetonská syrština, tento text takto: „Amen, pravím ti dnes, že se mnou budeš v zahradě Eden.“ (F. C. Burkitt, The Curetonian Version of the Four Gospels, sv. 1, Cambridge, 1904) Za zmínku také stojí, že jak raní, tak i pozdější řečtí autoři a komentátoři uváděli, že panovaly neshody ohledně toho, jak tato slova přeložit. Například Hesychios Jeruzalémský, který žil ve 4. a 5. století n. l., napsal k Lk 23:43: „Někteří to skutečně čtou takto: ‚Ujišťuji tě dnes,‘ a dají čárku; a pak pokračují: ‚Budeš se mnou v ráji.‘“ (řecký text v Patrologiae Graecae, sv. 93, sl. 1432–1433.) Theofylakt, který žil v 11. a 12. století n. l., psal o některých, kteří prosazovali „dát interpunkční znaménko za ‚dnes‘, aby to znělo takto: ‚Ujišťuji tě dnes‘; a pak následuje vyjádření: ‚Budeš se mnou v ráji.‘“ (Patrologiae Graecae, sv. 123, sl. 1104.) G. M. Lamsa v publikaci Gospel Light—Comments on the Teachings of Jesus From Aramaic and Unchanged Eastern Customs, s. 303–304, o použití slova „dnes“ v Lk 23:43 uvádí: „Důraz je v tomto textu na slově ‚dnes‘ a mělo by to znít: ‚Ujišťuji tě dnes, budeš se mnou v ráji.‘ Slib byl dán v ten den a měl se splnit později. To je typické pro orientální způsob vyjadřování a znamená to, že slib byl dán v určitý den a určitě bude splněn.“ Řecké spojení v Lk 23:43 tedy může odrážet semitský způsob, jak vyjádřit důraz. Hebrejská písma uvádějí mnoho příkladů idiomatického užití slova „dnes“ ve slavnostních výrocích, například ve slibech a příkazech. (5Mo 4:26; 6:6; 7:11; 8:1, 19; 30:15; Ze 9:12) Výše uvedené důkazy naznačují, že Ježíš použil slovo „dnes“, aby upozornil ne na dobu, kdy bude zločinec v ráji, ale na dobu, kdy byl slib vysloven: „Ujišťuji tě dnes: Budeš se mnou v ráji.“

Řada překladů, například anglické překlady od Rotherhama a od Lamsy (vydání z roku 1933) a německé překlady od L. Reinhardta a W. Michaelise, uznává, že důraz je správně kladen na dobu, kdy je slib dán, a ne na dobu, kdy se má splnit. Tyto překlady podávají text způsobem podobným znění Překladu nového světa.

ráji: Anglické slovo „paradise“ (ráj) pochází z řeckého slova pa·raʹdei·sos a podobná slova se nacházejí jak v hebrejštině (par·desʹ, v Ne 2:8; Ka 2:5; Pís 4:13), tak v perštině (pairidaeza). Všechna tři slova vyjadřují základní myšlenku krásného parku nebo zahrady podobné parku. Překladatelé Septuaginty použili řecký výraz pa·raʹdei·sos jako překlad hebrejského slova pro „zahradu“ (gan) ve spojení „zahrada v Edenu“ v 1Mo 2:8. Některé překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označované jako J^{17, 18, 22} v Dod. C) překládají Lk 23:43 takto: „Budeš se mnou v zahradě Eden.“ Tento slib daný zločinci visícímu vedle Ježíše nebyl slibem být v „Božím ráji“ zmíněném v Zj 2:7, protože ten slib byl dán „tomu, kdo zvítězí“, tedy Kristovým spoluvládcům v nebeském Království. (Lk 22:28-30) Tento zločinec nebyl tím, kdo by spolu s Ježíšem Kristem zvítězil nad světem; ani nebyl „zrozen z vody a ducha“. (Jan 3:5; 16:33) Zjevně bude patřit k „nespravedlivým“, kteří budou vzkříšeni jako pozemští poddaní Království, až bude Kristus tisíc let vládnout nad zemí proměněnou v ráj. (Sk 24:15; Zj 20:4, 6).

kolem poledne: Tedy asi ve 12:00. (Viz studijní poznámku k Mt 20:3).

tma: Tahle tma byla zázračná a způsobil ji Bůh. Nemohlo jít o zatmění slunce, protože k tomu dochází při novu. Bylo ale období Pesachu, takže měsíc byl v úplňku. A tma trvala tři hodiny, což je mnohem déle než nejdelší možné úplné zatmění, které trvá méně než osm minut. Lukáš navíc uvádí, že „sluneční světlo selhalo“. (Lk 23:45).

do tří hodin: Tedy asi do 15:00. (Viz studijní poznámku k Mt 20:3).

opona: Viz studijní poznámku k Mt 27:51.

svatyně: Viz studijní poznámku k Mt 27:51.

svěřuji svého ducha: Ježíš tady cituje Ža 31:5, kde David prosí Boha, aby chránil neboli pečoval o jeho ducha, tedy o jeho životní sílu. Tím vyjadřoval, že svůj život dává do Božích rukou. Když Ježíš zemřel, svěřil svou životní sílu Jehovovi; jeho vyhlídky na budoucí život tedy závisely úplně na Bohu.—Viz Slovníček, „Duch“.

vydechl naposled: Řecké sloveso ek·pneʹo (doslova „vydechnout“) se tady dá přeložit také jako „naposled vydechl“. (Viz studijní poznámku k Mt 27:50.) Písmo jasně ukazuje, že když Ježíšův duch „vyšel“, neodcházel do nebe. Vydechl naposled, neboli zemřel. Sám Ježíš předpověděl, že nebude vzkříšen z mrtvých dřív než „třetí den“. (Mt 16:21; Lk 9:22) A jak ukazuje Sk 1:3, 9, do nebe skutečně vystoupil až o 40 dní později.

důstojník: Nebo „setník“, tedy velitel asi 100 vojáků v římské armádě. Podle paralelních zpráv u Matouše a Marka také uznal, že Ježíš „byl Boží Syn“. (Mt 27:54; Mr 15:39).

Josef: Viz studijní poznámku k Mr 15:43.

člen Rady: Nebo „radní“, tedy člen Sanhedrinu, židovského nejvyššího soudu v Jeruzalémě. (Viz studijní poznámku k Mt 26:59 a Slovníček, „Sanhedrin“.)

Arimatie: Viz studijní poznámku k Mt 27:57.

hrobky: Viz studijní poznámku k Mt 27:60.

přípravy: Viz studijní poznámku k Mt 27:62.

hrobku: Nebo „památnou hrobku“. — Viz Slovníček, „Památná hrobka“.