Jan 7

Židé: Jak je použito v Janově evangeliu, tento termín má různé významy v závislosti na kontextu. Kromě odkazování na židovský nebo judský lid obecně nebo na ty, kteří žili v Jeruzalémě nebo jeho blízkosti, může tento termín také konkrétněji odkazovat na Židy, kteří horlivě lpěli na lidských tradicích spojených s Mojžíšovým zákonem, které byly často v rozporu s duchem tohoto zákona. (Mt 15:3-6) Mezi těmito „Židy“ byli především židovské autority nebo náboženští vůdci, kteří byli vůči Ježíšovi nepřátelští. V tomto verši a v některých dalších výskytech tohoto termínu v 7. kapitole Jana kontext naznačuje, že se jedná o židovské autority nebo náboženské vůdce.​—Jan 7:13, 15, 35a.​—Viz Slovníček, „Žid.“

Svátek stánků: Nebo „Svátek stanů“. Toto je jediná zmínka o tomto svátku v křesťanských řeckých písmech. Tento svátek se vztahuje k tomu, který byl slaven na podzim roku 32 n. l.​—Viz Slovník, „Svátek stánků“, a Příloha B15.

Židé: Zde výraz „Židé“ může odkazovat na lidi obecně, kteří se shromažďovali na Slavnost stánků v Jeruzalémě, ačkoli může také odkazovat na židovské náboženské vůdce.​—Viz studijní poznámku k Jan 7:1.

Židé: Zřejmě odkazuje na židovské autority nebo náboženské vůdce.​—Viz studijní poznámka k Jan 7:1.

Židé: Tento výraz se zdá odkazovat na židovské autority nebo náboženské vůdce, což naznačuje Ježíšova otázka k nim v verši 19: „Proč mě chcete zabít?“ — Viz studijní poznámku k Jan 7:1.

Písma: Dosl., „psaní; písmena“, tedy jednotky abecedy. Výraz „znát (mít znalost) písmen“ je idiom znamenající „mít znalost psaní (knih, literatury)“. V tomto kontextu se zřejmě odkazuje na znalost inspirovaných Písem.

když se neučil ve školách: Nebo „aniž by byl vyučován“. Dosl., „neučil se“. Ježíš nebyl nevzdělaný, ale nestudoval na rabínských školách vyššího vzdělání.

z vlastní původnosti: Nebo „sám od sebe.“ Doslova „ze sebe.“ Jakožto Boží Hlavní Zástupce Ježíš vždy naslouchá Jehovovu hlasu a říká to, co mu Jehova určuje.

obřízka v sobotu: Pro muže byla obřízka povinným požadavkem Mojžíšova zákona a musela být provedena osmý den po narození. (3Mo 12:2, 3) Považovala se za tak důležitou, že i když osmý den připadl na vysoce uctívanou sobotu, obřízka měla být provedena.​—Viz Slovníček, „Obřízka“.

vládci: Zde odkazuje na židovské vládce. V době Ježíšovy pozemské služby byl Izrael pod dvojí vládou Římské říše a židovských vládců. Hlavním orgánem židovských vládců byl Sanhedrin, rada 71 starších včetně velekněze, které římská vláda udělila omezenou pravomoc nad židovskými záležitostmi.​—Viz Slovníček, „Sanhedrin“.

Jsem jeho zástupce: Dosl., „jsem vedle něho.“ Použití předložky pa·raʹ (dosl. „vedle“) zdůrazňuje nejen to, že Ježíš je „od“ Boha, ale také to, že je Jehovovi velmi blízko. V tomto smyslu je Ježíš „zástupcem“ od Boha.

strážci: To znamená strážci chrámu v Jeruzalémě. Pravděpodobně to byli zástupci sanhedrinu a podléhali velekněžím. Působili jako náboženská policie.

Židé: V tomto kontextu, kde jsou zmíněni velekněží a farizeové (Jan 7:32, 45), označení „Židé“ se zřejmě vztahuje na židovské autority nebo náboženské vůdce.​—Viz studijní poznámku k Jan 7:1.

rozptýlení Židů: Dosl., „disperze.“ V tomto kontextu řecké slovo di·a·spo·raʹ odkazuje na Židy žijící mimo Izrael. K tomuto rozptýlení, neboli diaspoře, došlo proto, že Židé byli vyhnáni ze své vlasti, když byli poraženi jinými národy​—nejprve Asyřany v 8. století př. n. l. a poté Babyloňany v 7. století př. n. l. (2Kr 17:22, 23; 24:12-17; Jer 52:28-30) Pouze zbytek vyhnanců se vrátil do Izraele; ostatní zůstali rozptýleni. (Iz 10:21, 22) V 5. století př. n. l. se židovské komunity zřejmě nacházely ve 127 provinciích Perské říše. (Est 1:1; 3:8) Výraz použitý zde v Jan 7:35 se konkrétně vztahuje na ty, kteří byli rozptýleni mezi Řeky. V 1. století existovaly židovské populace v mnoha řecky mluvících komunitách mimo Izrael, například v Sýrii, Malé Asii a Egyptě, stejně jako v evropské části Římské říše, včetně Řecka a Říma. Snahy získat konvertity k judaismu vedly k tomu, že postupně velké množství lidí získalo určité poznání o Jehovovi a o Zákoně, který dal Židům. (Mt 23:15) Židé a proselyté z mnoha zemí byli přítomni v Jeruzalémě během svátku Letnic v roce 33 n. l. a slyšeli dobrou zprávu o Ježíšovi. Rozptýlení Židů po Římské říši tedy přispělo k rychlému šíření křesťanství.

Poslední den: To znamená sedmý den Svátku stánků, nebo také stanů, Tišri 21. Byl nazýván „velkým dnem svátku“.​—5Mo 16:13; viz studijní poznámka k Janovi 7:2 a Slovníček, „Svátek stánků“, a Příloha B15.

jak řeklo Písmo: Ježíš se zde zřejmě neodvolává na konkrétní verš, ale naráží na pasáže jako Iz 44:3; 58:11 a Zach 14:8. O více než dva roky dříve, když Ježíš mluvil se samařskou ženou o živé vodě, zaměřil se na výhody přijetí této vody. (Jan 4:10, 14) Ale v tomto verši Ježíš naznačuje, že tato „živá voda“ by proudila od jeho následovníků, kteří v něj projevují víru, když ji sdílejí s druhými. (Jan 7:37-39) Křesťanská řecká písma poskytují hojné důkazy, že Ježíšovi následovníci, poté co od Letnic roku 33 n. l. přijali svatého ducha, byli podněcováni, aby předávali životodárnou vodu všem, kdo byli ochotni naslouchat.​—Sk 5:28; Kol 1:23.

potečou proudy živé vody: Ježíš zde možná narážel na zvyk dodržovaný během Svátku stánků. Tento zvyk zahrnoval nabrání vody z rybníku Siloe a její vylití ze zlaté nádoby spolu s vínem na oltář v době ranní oběti. (Viz studijní poznámka k Jan 7:2; Slovníček, „Svátek stánků“ a Příloha B15.) Ačkoli tento prvek svátku nebyl v hebrejských písmech zmíněn, ale byl přidán později, většina učenců uvádí, že se konal během sedmi dnů svátku, ale ne osmého dne. První den svátku, o sabatu, byla voda, kterou kněz vylil, přinesena do chrámu z rybníku Siloe předchozí den. V následujících dnech kněz chodil k rybníku Siloe, aby nabral vodu do zlatého džbánu. Načasoval svůj návrat do chrámu tak, aby dorazil právě ve chvíli, kdy kněží byli připraveni položit části oběti na oltář. Když procházel Vodní branou do Kněžského nádvoří, jeho příchod byl oznámen trojnásobným zatroubením kněžských trub. Voda pak byla vylita do nádržky vedoucí k základu oltáře zároveň s vínem, které bylo lito do jiné nádržky. Poté chrámová hudba doprovázela zpěv Halelových žalmů (Ž 113-118), zatímco účastníci oslav mávali palmovými ratolestmi směrem k oltáři. Tento obřad možná připomínal radostným účastníkům Izajášova prorocká slova: „S radostí budete čerpat vodu z pramenů spásy.“​—Iz 12:3.

neboť dosud nebyl duch: Řecké slovo pro „duch“, pneuʹma, se v tomto verši vyskytuje dvakrát a odkazuje na Božího svatého ducha neboli aktivní sílu. Ježíš a ti, kdo ho poslouchali, věděli, že Bůh již dlouho používal svého svatého ducha (1Mo 1:2, pozn. pod čarou; 2Sa 23:2; Sk 28:25) a že tento duch byl udělen jeho věrným služebníkům, jako byli Otniel, Jefta a Samson (Sd 3:9, 10; 11:29; 15:14). Jan tedy jasně odkazoval na nový způsob, jakým duch měl prospět nedokonalým lidem. Žádný z těchto dřívějších Božích služebníků nebyl povolán k nebeskému životu prostřednictvím ducha. O Letnicích roku 33 n. l. vylil Ježíš na své následovníky svatého ducha, kterého jako oslavený duch obdržel od Jehovy. (Sk 2:4, 33) To bylo poprvé, kdy nedokonalí lidé dostali naději na duchovní život v nebi. Díky tomuto pomazání mohli křesťané porozumět významu mnoha věcí, kterým dříve nerozuměli.

prokletý lid: Pyšní a sebevědomí farizeové a židovští vůdci pohrdali prostými lidmi, kteří Ježíše poslouchali, a nazývali je „prokletým lidem“. Použité řecké slovo e·paʹra·tos je výraz pohrdání, který naznačuje, že ti, kteří jsou takto označeni, jsou pod Boží kletbou. Židovští náboženští vůdci také používali hebrejský výraz ʽam ha·ʼaʹrets, neboli „lid země“, aby vyjádřili své pohrdání prostými lidmi. Původně šlo o výraz úcty k občanům určitého území, zahrnující nejen chudé a pokorné, ale i významné osoby. (1Mo 23:7; 2Kr 23:35; Ez 22:29) V Ježíšově době však tento termín označoval ty, kteří byli považováni za neznalé Mojžíšova Zákona nebo kteří nedodržovali sebemenší detaily rabínských tradic. Pozdější rabínské spisy tento postoj potvrzují. Mnoho náboženských vůdců považovalo takové lidi za opovrženíhodné, odmítali s nimi jíst, nakupovat od nich nebo se s nimi stýkat.

Ty nejsi také z Galileje, že ne?: Tato otázka zřejmě odráží pohrdání, které tito Judejci cítili vůči Galilejcům. Když Nikodém promluvil na obranu Ježíše (Jan 7:51), farizeové tím v podstatě říkali: „Ty ho obhajuješ a podporuješ, stavíš se tak na úroveň zaostalého Galilejce?“ Protože Sanhedrin a chrám byly v Jeruzalémě, nepochybně tam byla velká koncentrace učitelů Zákona, což pravděpodobně vedlo k židovskému přísloví: „Jdi na sever [do Galileje] pro bohatství, jdi na jih [do Judeje] pro moudrost.“ Důkazy však naznačují, že Galilejci neznali Boží Zákon. V městech a vesnicích Galileje byli učitelé Zákona i synagogy, které sloužily jako vzdělávací centra. (Luk 5:17) Tato arogantní odpověď Nikodémovi naznačuje, že farizeové se nesnažili zjistit, že Ježíšovým skutečným rodištěm byl Betlém. (Mich 5:2; Jan 7:42) Také nepoznali Izajášovo proroctví, které přirovnávalo Mesiášovo kázání k „velkému světlu“, jež zazáří v Galileji.​—Iz 9:1, 2; Mat 4:13-17.

žádný prorok... z Galileje: Toto tvrzení ignoruje prorocká slova Iz 9:1, 2, která předpovídají, že z Galileje přijde velké světlo. Někteří učenci také naznačují, že farizeové činili zobecňující tvrzení, že z pokorné Galileje nikdy nevzešel a ani nemůže vzejít žádný prorok. To ignoruje skutečnost, že prorok Jonáš pocházel z galilejského města Gat-chefer, pouhé 4 km (2,5 míle) severovýchodně od Nazaretu, kde Ježíš vyrůstal.​—2Kr 14:25.

7:53

Nejstarší autoritativní rukopisy neobsahují pasáž od Jan 7:53 do 8:11. Těchto 12 veršů bylo zjevně přidáno k původnímu textu Janova evangelia. (Viz Příloha A3.) Nejsou obsaženy ve dvou nejstarších dostupných papyrech obsahujících Janovo evangelium, Papyrus Bodmer 2 (P⁶⁶) a Papyrus Bodmer 14, 15 (P⁷⁵), oba z druhého století n. l., ani nejsou v Codexu Sinaiticus nebo Codexu Vaticanus, oba ze čtvrtého století n. l. Poprvé se objevují v řeckém rukopise z pátého století (Codex Bezae), ale v žádných dalších řeckých rukopisech se neobjevují až do devátého století n. l. Většina raných překladů do jiných jazyků je vynechává. Jedna skupina řeckých rukopisů umisťuje přidaná slova na konec Janova evangelia; jiná skupina je umisťuje za Luk 21:38. Skutečnost, že se tato část objevuje na různých místech v různých rukopisech, podporuje závěr, že jde o nepůvodní text. Učenci se drtivě shodují, že tyto verše nebyly součástí původního textu Janova evangelia.

Řecké rukopisy a překlady do jiných jazyků, které tyto verše obsahují, uvádějí (s určitými variantami) následující:

⁵³ A tak šel každý do svého domu.

8 Ježíš však odešel na Olivovou horu. ² Za úsvitu se však opět objevil v chrámu a všechen lid k němu přicházel, a on se posadil a začal je učit. ³ Znalci Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství a postavili ji doprostřed. ⁴ Řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství. ⁵ V Zákoně nám Mojžíš přikázal takové ženy kamenovat. Co tedy říkáš ty?“ ⁶ To říkali, aby ho vyzkoušeli a měli proti němu obvinění. Ježíš se však sklonil a začal prstem psát po zemi. ⁷ Když na něj naléhali, narovnal se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.“ ⁸ A znovu se sklonil a psal po zemi. ⁹ Když to uslyšeli, začali odcházet jeden po druhém, počínaje staršími, až zůstal sám a žena, která stála uprostřed. ¹⁰ Ježíš se narovnal a řekl jí: „Ženo, kde jsou? Nikdo tě neodsoudil?“ ¹¹ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš.“