2. Korinťanům 3

doporučující dopisy: V prvním století n. l. lidé spoléhali na dopisy od důvěryhodného zdroje, které měly představit cizího člověka a potvrdit jeho totožnost nebo autoritu. (Sk 18:27; viz studijní poznámka k Ř 16:1.) Takové dopisy byly běžné a standardní vzory pro jejich sestavení bylo možné najít v příručkách pro psaní dopisů. (Sk 28:21) V 2K 3:1 Pavel zdůrazňuje, že nepotřeboval takové dopisy od Korinťanů ani pro ně, aby dokázal, že je služebníkem. Pomohl jim stát se křesťany, a proto mohl říci: „Vy sami jste naším dopisem.“​—2K 3:2.

Vy sami jste naším dopisem: Toto je Pavlova odpověď na otázku, kterou položil v předchozím verši. Naznačená odpověď zní: „Ne, nepotřebujeme žádný písemný doklad, který by nás opravňoval být Božími služebníky. Vy jste naším živým doporučujícím dopisem.“ Křesťanské shromáždění v Korintu bylo důkazem, že Pavel je Božím služebníkem.

napsaný v našich srdcích: Pavel nosil členy sboru ve svých citech. Vychoval je, aby byli veřejnými svědky Boha a Krista, takže byli dopisem vystaveným na odiv, známým a čteným všemi lidmi.

dopis Kristův, napsaný námi jako služebníky: Ježíš Kristus vybral Pavla, aby byl „vyvolenou nádobou“ a „nesl [Kristovo] jméno národům [nežidovským]“ (Sk 9:15), a použil ho jako svého služebníka při psaní takového doporučujícího dopisu. Každou sobotu kázal Pavel v Korintu, aby získal jak Židy, tak Řeky. (Sk 18:4-11) Pavel nemohl takový dopis napsat z vlastní iniciativy, protože Ježíš řekl svým učedníkům: „Beze mne nemůžete dělat nic.“​—Jan 15:5.

na tělesných deskách, na srdcích: Nebo „na deskách, na srdcích z masa“ či „na deskách lidských srdcí“. Mojžíšův zákon byl napsán na kamenných deskách. (Ex 31:18; 34:1) V tomto kontextu je Smlouva zákona kontrastována s novou smlouvou, která byla slíbena v Jeremjášově proroctví, kde Jehova prohlašuje: „Vložím svůj zákon do jejich nitra a na jejich srdce jej napíši.“ (Jer 31:31-33) Ezechiel prorokoval o osvobození Božího lidu z babylonského zajetí a popsal, jak Jehova odstraní „kamenné srdce“, tedy necitlivé srdce, a dá jim „srdce z masa“, tedy měkké, poddajné, poslušné srdce, citlivé na Boží vedení.​—Ez 11:19; 36:26.

naše dostatečná způsobilost pochází od Boha: V tomto kontextu mají řecká slova přeložená jako „dostatečně způsobilý“ základní význam „dostatečný; přiměřený; vhodný“. Když se používají ve vztahu k lidem, mohou tato slova znamenat „schopný; způsobilý; hodný“. (Lk 22:38; Sk 17:9; 2K 2:16; 3:6) Celá fráze by mohla být přeložena: „Je to Bůh, kdo nám dává schopnost tuto práci vykonávat.“ Jeden z těchto řeckých výrazů se nachází v Ex 4:10 v Septuagintě, která popisuje, jak se Mojžíš cítil nezpůsobilý předstoupit před faraóna. Podle hebrejského textu Mojžíš řekl: „Nikdy jsem nebyl výřečný [doslova, ‚muž slov‘].“ Septuaginta však tuto frázi překládá jako „Nejsem dostatečně způsobilý.“ Přesto Jehova Mojžíše pro tento úkol způsobilým učinil. (Ex 4:11, 12) Podobným způsobem jsou křesťanští služebníci způsobilí prostřednictvím „ducha živého Boha“.​—2K 3:3.

služebníci: Nebo „ministři“. Bible často používá řecké slovo di·aʹko·nos k označení toho, kdo neustává v pokorném prokazování služby ve prospěch druhých. (Viz studijní poznámku k Mt 20:26.) Zde Pavel mluví o sobě, Timoteovi a všech pomazaných křesťanech jako o „služebnících nové smlouvy“. (2K 1:1) To znamená, že mimo jiné sloužili jejím zájmům tím, že kázali a vyučovali dobrou zprávu, aby pomohli druhým vstoupit do nové smlouvy nebo přijmout její požehnání.​—Viz studijní poznámku k Ř 11:13.

nová smlouva: Skrze proroka Jeremjáše Jehova předpověděl „novou smlouvu“, která by se lišila od Zákona. (Jr 31:31-34) Zákon byla smlouva mezi Jehovou a přirozeným Izraelem; nová smlouva je mezi Jehovou a duchovním Izraelem. Mojžíš byl prostředníkem Zákona; Ježíš je Prostředníkem nové smlouvy. (Ř 2:28, 29; Ga 6:15, 16; Žd 8:6, 10; 12:22-24) Zákon byl potvrzen zvířecí krví; nová smlouva byla potvrzena prolitou krví Ježíše, jak Ježíš naznačil, když zmínil „novou smlouvu“ v noci před svou smrtí, 14. nisanu 33 n. l.​—Lk 22:20 a studijní poznámku; 1K 11:25.

ne písmena: Pomazaní křesťané nejsou služebníky Zákona, jehož část byla napsána na deskách a později přepsána na svitky. Spíše je nová smlouva ducha, tedy Božího ducha. Písmena odsoudila Izraelity k smrti, ale služebníci nové smlouvy jsou vedeni Božím duchem k věčnému životu. Tento duch jim umožňuje zachovávat integritu a pěstovat vlastnosti potřebné k získání věčné odměny.​—2K 1:21, 22; Ef 1:13, 14; Tit 3:4-7.

kód, který udílí smrt: Tento výraz odkazuje na Mojžíšův zákon. Zákon zjevoval přestoupení neboli hřích. (Ga 3:19) Proto lze říci, že „odsuzuje k smrti“. (2Ko 3:6; Ga 3:10) Zákonná smlouva předobrazovala novou smlouvu, kterou předpověděl Jeremjáš (Jer 31:31-33) a kterou Pavel nazývá „službou ducha“ (2Ko 3:8). Nová smlouva je lepší než zákonná smlouva, protože ti, kdo jsou v nové smlouvě, jsou následovníky Hlavního původce života, Ježíše Krista. Nová smlouva tedy nepřináší smrt, ale život.​—Sk 3:15.

s takovou slávou: V tomto úryvku (2Ko 3:7-18) Pavel rozebírá vyšší slávu nové smlouvy ve srovnání se slávou staré smlouvy. To je téma této části jeho výkladu, jak je patrné z toho, že v těchto verších používá řecká slova odkazující na „slávu“ nebo „být slavný“ 13krát. Řecké podstatné jméno přeložené jako „sláva“ původně znamenalo „názor; pověst“, ale v křesťanských řeckých písmech získalo význam „sláva; nádhera; velkolepost“.

kód, který udílí odsouzení: Pavel zde opět odkazuje na Mojžíšův zákon, který „odsuzuje k smrti“. (2K 3:6; viz studijní poznámku k 2K 3:7.) Pavel označuje novou smlouvu jako udílení spravedlnosti. Pomazaní křesťané, kteří jsou v nové smlouvě, září duchovní slávou, jež je mnohem větší než doslovná sláva doprovázející udělení Mojžíšova zákona. Děje se tak tím, že odrážejí Boží vlastnosti. Nová smlouva poskytuje „odpuštění hříchů“ a „královské kněžství“ pro požehnání celého lidstva, takže její výhody daleko přesahují výhody Zákona, který nemohl přinést spravedlnost.​—Mt 26:28; Sk 5:31; 1Pt 2:9.

kladl si závoj přes tvář: Pavel vysvětluje, že Mojžíš nosil závoj kvůli tělesnému smýšlení a špatnému stavu srdce Izraelitů. (2K 3:7, 14) Izraelité byli Božím vyvoleným lidem a Jehova chtěl, aby se k němu přiblížili. (Ex 19:4-6) Avšak na rozdíl od Mojžíše, který s Jehovou mluvil „tváří v tvář“ (Ex 33:11), oni se nechtěli soustředěně dívat ani na pouhý odlesk Boží slávy. Místo aby obrátili svá srdce a mysl k Jehovovi s láskyplnou oddaností, obrazně řečeno se od něj odvrátili.

synové Izraele: Nebo „lid Izraele; Izraelité“.​—Viz Slovníček, „Izrael“.

jejich mysl byla otupělá: Protože Izraelité na hoře Sinaj neměli svá srdce plně obrácená k Jehovovi, „jejich mysl“, neboli duševní schopnosti, „byla otupělá“, dosl. „zatvrdila se“. Totéž platilo o Židech, kteří i nadále dodržovali Zákon poté, co ho Bůh skrze Ježíše zrušil. Neviděli, že Zákon ukazoval na Ježíše. (Kol 2:17) Pavel používá termín závoj obrazně ve smyslu něčeho, co lidem brání vidět nebo rozumět. Jedině skrze Krista, tedy pouze tím, že ho uznají jako Mesiáše a projeví v něj víru, mohl být tento závoj odstraněn, aby mohli jasně pochopit Boží záměry.​—Lk 2:32.

když se čte stará smlouva: Pavel mluví o Zákona smlouvy zaznamenané v knihách Exodus až Deuteronomium, které tvoří pouze část hebrejských Písem. Nazývá ji „starou smlouvou“, protože byla nahrazena „novou smlouvou“ a byla zrušena na základě Ježíšovy smrti na mučednickém kůlu.​—Jer 31:31-34; Žd 8:13; Kol 2:14; viz studijní poznámky ke Sk 13:15; 15:21.

závoj leží na jejich srdcích: Židé odmítli dobrou zprávu, kterou Ježíš kázal. V důsledku toho, když se četl Zákon, nechápali, že je vede ke Kristu. Přestože četli inspirovaná Písma, neměli ani správný postoj srdce, ani ducha víry a pokory. Jediný způsob, jak by mohl být „závoj . . . odstraněn“, by byl, kdyby se pokorně a upřímně obrátili k Jehovovi, v naprosté podřízenosti a oddanosti, s uznáním, že nová smlouva začala platit.​—2Ko 3:16.

když se někdo obrátí k Jehovovi: V tomto oddílu (2Ko 3:7-18) Pavel rozebírá vynikající slávu nové smlouvy ve srovnání se smlouvou Zákona uzavřenou s Izraelem prostřednictvím Mojžíše jako prostředníka. Pavel naráží na to, co je popsáno v Ex 34:34. Řecké sloveso v 2Ko 3:16 přeložené jako „obrátí“ doslova znamená „vrátit se; otočit se zpět (kolem)“. (Sk 15:36) Když je použito v duchovním smyslu, může označovat obrácení nebo návrat k Bohu ze špatné cesty. (Sk 3:19; 14:15; 15:19; 26:18, 20) V tomto kontextu zahrnuje obrácení k Jehovovi pokorný a upřímný návrat k němu, plné podřízení se a oddanost, s uznáním, že nová smlouva je v platnosti. Protože 2Ko 3:14 ukazuje, že symbolický závoj je odstraněn „pouze prostřednictvím Krista“, obrácení k Jehovovi by také zahrnovalo uznání role Ježíše Krista jako Prostředníka nové smlouvy.​—Viz Příloha C3 úvod; 2Ko 3:16.

Jehova je ten Duch: Toto tvrzení je podobné tomu, co řekl Ježíš, jak je zaznamenáno v Jan 4:24: „Bůh je Duch.“ Řecké slovo pneuʹma je zde použito ve smyslu duchovní osoby či bytosti.​—Viz Slovníček, „Duch“; a studijní poznámka k Jan 4:24; viz také Příloha C3 úvod; 2K 3:17.

kde je duch Jehovy, tam je svoboda: Pavel zde své spoluvěřící směřuje ke Zdroji pravé svobody, Stvořiteli všech věcí, jedinému, kdo má absolutní a neomezenou svobodu. Aby člověk dosáhl pravé svobody, musí „obrátit se k Jehovovi“, tedy vstoupit s ním do osobního vztahu. (2K 3:16) Svoboda spojená s „duchem Jehovy“ je více než osvobození od fyzického otroctví. „Duch Jehovy“ přináší osvobození od otroctví hříchu a smrti, stejně jako od otroctví falešného uctívání a jeho praktik. (Ř 6:23; 8:2) Boží svatý duch také podporuje pravou svobodu tím, že v křesťanech působí vlastnosti nezbytné pro svobodu.​—Ga 5:22, 23.

duch Jehovy: To znamená Jehovova činná síla. (Viz studijní poznámka ke Sk 5:9.) Důvody, proč Překlad nového světa používá Boží jméno v hlavním textu, jsou vysvětleny v Příloze C1 a C3 úvod; 2K 3:17.

odrážejí jako zrcadla: Starověká ruční zrcadla byla vyrobena z kovů, jako je bronz nebo měď, a mnohá byla vysoce leštěná, aby měla dobrou odrazovou plochu. Podobně jako zrcadla, pomazaní křesťané odrážejí Boží slávu, která na ně září od Ježíše Krista. Jsou „proměňováni v týž obraz“, který zprostředkovává Jehovův Syn. (2K 4:6; Ef 5:1) Skrze svatého ducha a Písmo v nich Bůh vytváří „novou osobnost“, odraz svých vlastních vlastností.​—Ef 4:24; Ko 3:10.

slávu Jehovovu: Řecké slovo zde přeložené jako „sláva“ (doʹxa) původně znamenalo „názor; pověst“, ale jak je použito v křesťanských řeckých písmech, začalo znamenat „sláva; nádhera; velkolepost“. Odpovídající hebrejský výraz (ka·vohdhʹ) má základní význam „tíha“ a může odkazovat na cokoli, co činí osobu nebo věc působivou. Boží sláva tedy může odkazovat na působivý důkaz jeho všemohoucnosti. V Bibli se hebrejský výraz pro „slávu“ vyskytuje spolu s Tetragrammatonem více než 30krát. Některé příklady jsou uvedeny v Ex 16:7; 3M 9:6; 4M 14:10; 1Kr 8:11; 2Pa 5:14; Ž 104:31; Iz 35:2; Ez 1:28; Ab 2:14.​—Viz Příd. C3 úvod; 2K 3:18.

od slávy k slávě: Dosl., „od slávy k slávě“. Pomazaní křesťané odrážejí stále více Jehovovy slávy, jak činí duchovní pokrok. Jsou proměňováni do Božího obrazu, který odráží jeho Syn, „Kristus, jenž je obrazem Božím“. (2K 4:4) Stojí za zmínku, že řecké sloveso přeložené jako „proměňováni“ (me·ta·mor·phoʹo) používá Pavel také v dopise Římanům.​—Viz studijní poznámku k Ř 12:2.

od Jehovy Ducha: Tento překlad je v souladu s první částí 2K 3:17, kde se říká, že „Jehova je Duch“. (Viz studijní poznámku.) Je však také možné přeložit tuto frázi jako „od Ducha Jehovova“. Gramaticky je správný obojí překlad.​—Viz Příd. C3 úvod; 2K 3:18.