Lukáš 7

Kafarnaum: Viz studijní poznámku k Mt 4:13.

důstojníkovi vojska: Nebo „setníkovi.“ Setník velel přibližně 100 vojákům v římské armádě.

poslal některé židovské starší: Paralelní zpráva v Mt 8:5 uvádí, že „k němu [Ježíšovi] přišel jeden armádní důstojník.“ Židovští starší zřejmě jednali jako zprostředkovatelé jménem armádního důstojníka. Tento detail zmiňuje pouze Lukáš.

Krátce nato: Některé starověké rukopisy uvádějí „Následujícího dne“, ale zde použitý hlavní textový výklad má silnější podporu v rukopisech.

Nain: Galilejské město asi 35 km (22 mil) JZ od Kafarnaum, zjevně město, ze kterého Ježíš přicházel. (Lk 7:1-10) Nain, zmíněný pouze zde v křesťanských řeckých písmech, je ztotožňován s dnešní vesnicí Nein na severozápadní straně pahorku More, asi 10 km (6 mil) JV od Nazaretu. Dnes je vesnice poměrně malá, ale ruiny v okolí ukazují, že v dřívějších stoletích byla větší. S výhledem na Jizreelskou nížinu a umístěná v atraktivním přírodním prostředí byla Nain dějištěm prvního ze tří zaznamenaných vzkříšení, která Ježíš provedl​—další byla v Kafarnaum a v Betanii. (Lk 8:49-56; Jan 11:1-44) Asi před 900 lety v nedalekém městě Šunem vzkřísil prorok Elíša syna Šunemské ženy.​—2Kr 4:8-37.

brána města: Řecké slovo poʹlis („město“) je použito třikrát v souvislosti s Nainem. Ačkoli tento termín obvykle označuje opevněné město, není jisté, zda byl Nain obehnán hradbami. Pokud zde hradby nebyly, mohla „brána“ jednoduše představovat vstup mezi domy, kudy do města vedla cesta. Někteří archeologové však věří, že Nain byl obehnán zdí. V každém případě se Ježíš a jeho učedníci pravděpodobně setkali s pohřebním průvodem u „brány“ na východním vstupu do Nainu, který směřoval k hrobkám na svahu ležícím na jihovýchod od dnešní vesnice Nein.

jediný: Řecké slovo mo·no·ge·nesʹ, tradičně překládané jako „jednorozený“, je definováno jako „jediný svého druhu; jedinečný; jediný zástupce určité třídy nebo druhu“. Tento termín se používá k popisu vztahu synů i dcer k jejich rodičům. V tomto kontextu je použito ve smyslu jediného dítěte. Stejné řecké slovo je použito také u Jairovy „jediné“ dcery a u „jediného“ syna muže, kterého Ježíš uzdravil. (Lk 8:41, 42; 9:38) Řecká Septuaginta používá mo·no·ge·nesʹ, když mluví o Jeftově dceři, o níž je napsáno: „Byla jeho jediným dítětem. Kromě ní neměl ani syna, ani dceru.“ (Sd 11:34) V spisech apoštola Jana je mo·no·ge·nesʹ použito pětkrát v souvislosti s Ježíšem.​—Pro význam tohoto termínu, když je použit o Ježíšovi, viz studijní poznámky k Jan 1:14; 3:16.

pohnut soucitem: Nebo „pocítil soucit“. Řecké sloveso splag·khniʹzo·mai použitý v tomto výrazu souvisí se slovem pro „střeva“ (splagʹkhna), což označuje hluboce prožívanou, intenzivní emoci. Je to jedno z nejsilnějších řeckých slov pro vyjádření soucitu.

dva ze svých učedníků: Paralelní zpráva v Mt 11:2, 3 jednoduše uvádí, že Jan Křtitel poslal „své učedníky“. Lukáš dodává detail o počtu učedníků.

malomocní: Viz studijní poznámku k Mt 8:2 a Slovníček, „Malomocenství; Malomocný“.

křest: Řecké slovo baʹpti·sma znamená „ponoření; ponořování“.​—Viz studijní poznámky k Mt 3:11; Mr 1:4.

nejedl chléb ani nepil víno: Viz studijní poznámku k Mt 11:18.

celníci: Viz studijní poznámku k Mt 5:46.

její děti: Nebo „její výsledky.“ Zde je moudrost zosobněna a popsána jako mající děti. V paralelním záznamu v Mt 11:19 je moudrost popsána jako mající „skutky“. Děti moudrosti, neboli skutky​—tedy důkazy předložené Janem Křtitelem a Ježíšem​—dokazují, že obvinění proti nim jsou nepravdivá. Ježíš v podstatě říká: ‚Podívejte se na spravedlivé skutky a chování, a poznáte, že obvinění je lživé.‘

vešel do domu farizeova: Ze čtyř pisatelů evangelií pouze Lukáš zmiňuje, že Ježíš přijímal a přijímal pozvání od farizeů, aby s nimi jedl. Další případy jsou zmíněny v Lk 11:37; 14:1.

žena, o které bylo známo . . . že je hříšnice: Bible ukazuje, že všichni lidé jsou hříšníci. (2Pa 6:36; Ř 3:23; 5:12) Proto je zde výraz „hříšník“ použit ve specifickém smyslu, zjevně odkazující na ty, kteří měli pověst lidí praktikujících hřích, možná mravního nebo trestního charakteru. (Lk 19:7, 8) Pouze Lukáš zaznamenává tuto zprávu o hříšné ženě, pravděpodobně prostitutce, která vylila olej na Ježíšovy nohy. Řecký výraz přeložený jako „o které bylo známo . . . že je“ doslova znamená „která byla“, ale v tomto kontextu pravděpodobně odkazuje na charakteristickou vlastnost nebo povahu osoby nebo na třídu, do které jedinec patří.

Dva dlužníci: Židé žijící v prvním století n. l. byli obeznámeni se vztahem mezi věřiteli a dlužníky, a Ježíš někdy čerpal z těchto znalostí pro své ilustrace. (Mt 18:23-35; Lk 16:1-8) Pouze Lukáš zaznamenává tuto ilustraci o dvou dlužnících, z nichž jeden dlužil desetkrát více než druhý. Ježíš použil tuto ilustraci kvůli postoji, který měl jeho hostitel Šimon k ženě, která přišla a vylila na Ježíšovy nohy vonný olej. (Lk 7:36-40) Ježíš přirovnává hřích k dluhu, který je příliš velký na to, aby mohl být splacen, a zdůrazňuje princip: „Komu se málo odpouští, málo miluje.“​—Lk 7:47; viz studijní poznámky k Mt 6:12; 18:27; Lk 11:4.

denáry: Denár byl římská stříbrná mince, která vážila asi 3,85 g (0,124 trojské unce) a na jedné straně nesla obraz císaře. Jak ukazuje Mt 20:2, zemědělští dělníci v Ježíšových dnech běžně dostávali denár za 12hodinový pracovní den.​—Viz Slovníček, „Denár,“ a Příloha B14.

voda na mé nohy: Ve starověku, stejně jako v mnoha částech světa dodnes, byla chůze hlavním způsobem cestování. Někteří prostí lidé chodili bosí, ale mnozí nosili sandály, které se skládaly jen z podrážky a několika kožených řemínků. Při vstupu do domu si člověk sandály sundal. Základním projevem pohostinnosti bylo umytí nohou hosta. Tuto službu vykonával buď hospodář, nebo sluha. Přinejmenším byla poskytnuta voda k tomuto účelu.​—1Mo 18:4; 24:32; 1Sa 25:41; Lk 7:37, 38.

Nedal jsi mi polibek: V biblických dobách sloužil polibek jako projev náklonnosti nebo úcty. Akt líbání mohl zahrnovat dotek rtů druhého člověka (Př 24:26), polibek na tvář nebo v mimořádných případech dokonce polibek nohou (Lk 7:37, 38). Líbání bylo běžné nejen mezi příbuznými opačného pohlaví (1Mo 29:11; 31:28), ale také mezi příbuznými mužského pohlaví (1Mo 27:26, 27; 45:15; 2Mo 18:7; 2Sa 14:33). Stejně tak šlo o gesto náklonnosti mezi blízkými přáteli.​—1Sa 20:41, 42; 2Sa 19:39.