1. Tesaloničanům 4

abyste byli svatí: Tento výraz překládá řecké spojení, které by se dalo přeložit také jako „vaše posvěcení“. Pavel používá řecké slovo ha·gi·a·smosʹ v tomto kontextu ještě dvakrát, v 1Te 4:4 a 4:7, kde je přeloženo jako „svatost“. V křesťanských řeckých písmech slova přeložená jako „svatý“ a „svatost“ označují vyčlenění pro Boží službu. Tyto termíny také zahrnují myšlenku čistoty v mravním chování. (Mr 6:20; 2K 7:1; 1Pt 1:15, 16) V tomto kontextu se svatost vztahuje k vyhýbání se sexuální nemravnosti, tedy určitým sexuálním aktivitám, které Bůh zakázal.​—Viz Slovníček pojmů, „Svatý; Svatost.“

sexuální nemravnost: Viz studijní poznámka ke Sk 15:20.

tělo: Dosl., „nádoba“. Pavel přirovnává lidské tělo k nádobě. Aby člověk „ovládal své vlastní tělo ve svatosti“, musí uvést své myšlenky a touhy do souladu s Božími svatými morálními zákony. Řecký výraz pro „nádobu“ je použit v obrazném smyslu také na Sk 9:15; Ř 9:22 a 2K 4:7.

nezřízená sexuální vášeň: Tento výraz překládá řecké slovo (paʹthos), které označuje silnou touhu nebo nekontrolovanou vášeň. Stejné řecké slovo se objevuje v Římanům 1:26 a Koloským 3:5. V tomto dopise Tesalonickým Pavel spojuje stejné slovo s termínem (e·pi·thy·miʹa), který doslova znamená „touha“. V tomto kontextu označuje chamtivou touhu, nepřiměřenou žádostivost nebo chtíč, a je proto přeloženo jako chtivý. Kontext jasně ukazuje, že tento kombinovaný výraz odkazuje na nesprávné touhy sexuální povahy. Zatímco sexuální touhy mohou být správně uspokojeny v rámci čestného manželství (1. Korinťanům 7:3, 5; Hebrejům 13:4), Pavel ukazuje, že „Jehova trestá“ za nesprávné sexuální chování (1. Tesalonickým 4:3-6).

využívat svého bratra v této věci: Řecký výraz přeložený jako „využívat“ souvisí s termínem pro „chtivost“ a označuje chamtivý, sobecký pohled na sexuální požitek. Řecké slovo může také znamenat „okrádat“, „podvádět“ nebo „šidit“. Zde může naznačovat, že křesťan, který sobecky páchá sexuální hříchy, připravuje svého spoluvěřícího o čisté svědomí. Pokud je některý z nich ženatý/vdaná, nevinný manžel/manželka je ochuzen(a) o manželskou jistotu a štěstí. Takové jednání může také připravit zúčastněné osoby, jejich rodiny a sbor o dobrou pověst. Především ti, kdo se dopouštějí sexuální nemravnosti, projevují neúctu k Bohu.​—1Te 4:8.

protože Jehova za všechny tyto věci vykoná pomstu: Tuto frázi by bylo možné přeložit také jako „protože Jehova je Mstitel ve všech těchto věcech“. Pavel zřejmě naráží na Ž 94:1, kde je Jehova oslovován jako „Bože pomsty“. Zatímco ustanovení starší jsou odpovědní za vyloučení nečinných hříšníků z křesťanského sboru (1K 5:1, 13), Jehova je tím, kdo nakonec potrestá ty, kdo nečinně hřeší tím, že se dopouštějí sexuální nemravnosti.​—Pro použití Božího jména v tomto verši viz Příloha C3 úvod; 1Te 4:6.

nečistota: Viz studijní poznámka k Ef 4:19.

bratrská láska: Viz studijní poznámku k Římanům 12:10.

vyučováni Bohem: Tento výraz překládá řecké slovo the·o·diʹda·ktos, které se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde. Skládá se z řeckého slova pro „Boha“ a slova pro „vyučován“. Pavel možná naráží na Iz 54:13, kde hebrejský text říká: „Tvým synům bude vyučovat Jehova.“ Jak je zaznamenáno v Jan 6:45, Ježíš cituje Izajášova slova. Jiné verše také mluví o Jehovovi Bohu jako o tom, kdo učí svůj lid. (5Mo 6:1; Iz 48:17) Alespoň jeden překlad křesťanských řeckých písem do hebrejštiny zde používá Boží jméno; některé překlady do jiných jazyků tak činí také.

vyučováni Bohem, abyste se navzájem milovali: Bůh stvořil člověka ke svému obrazu se schopností milovat. (1Mo 1:27) Svým vlastním příkladem Bůh učí lidi milovat. (Mt 5:44, 45; Sk 14:17; 1J 4:9-11) Jeho Slovo opakovaně zdůrazňuje důležitost projevování lásky. (3Mo 19:34; 5Mo 10:18, 19; 1J 3:16; 4:21) Podle Ježíše jedno ze dvou hlavních přikázání Božího Zákona pro Izrael znělo: „Musíš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Mt 22:39; 3Mo 19:18) Učedník Jakub toto přikázání nazval „královským zákonem“. (Jk 2:8) Ježíš k tomuto přikázání přidal, že křesťané se musí navzájem milovat, stejně jako on miloval své učedníky.​—Jan 13:34.

ti, kteří spí ve smrti: Dosl., „ti, kteří spí“. Písmo používá výrazy „spánek“ a „usnout“ jak pro fyzický spánek (Mt 28:13; Lk 22:45; Jan 11:12; Sk 12:6), tak pro spánek smrti (Jan 11:11; Sk 7:60; 13:36; 1K 7:39; 15:6, 51; 2Pt 3:4). Když se tyto výrazy objevují v kontextech týkajících se smrti, překladatelé Bible často používají formulace jako „spící ve smrti“ nebo jednoduše „zemřel“. Použití tohoto výrazu v Bibli je vhodné alespoň ze dvou důvodů. Za prvé, protože Písmo ukazuje, že bezvědomý stav mrtvých je podobný spánku. (Kaz 9:5, 10; Jan 11:11, 13) Za druhé, protože Písmo dává naději, že ti, kteří „spí ve smrti“, se „probudí“ k životu prostřednictvím vzkříšení.​—Da 12:2; viz studijní poznámky k Jan 11:11; Sk 7:60.

Jehovovým slovem: V širším smyslu se tento výraz vztahuje k poselství od Jehovy.​—Srovnej studijní poznámky ke Sk 8:25; 1Te 1:8; ohledně použití Božího jména v tomto verši viz Dodatek C3 úvod; 1Te 4:15.

přítomnost Pána: Tedy přítomnost Pána Ježíše Krista. (1Te 2:19; 3:13; 5:23) Jeden starověký řecký rukopis uvádí „přítomnost Ježíše“.

Pán: To znamená Ježíš Kristus.

sestoupí z nebe: Pán Ježíš sestoupí obrazným způsobem tím, že obrátí svou pozornost k zemi a rozšíří na ni svou moc. V hebrejských Písmech se podobným způsobem používají výrazy jako „sestoupit“ a „sklonit se“. (1Mo 11:5; 18:21; Ža 113:6) Například 1Mo 11:5 říká, že „Jehova sestoupil, aby viděl město“ Babel. Udělal to, aby prozkoumal situaci v Babylóně a rozhodl, jaké opatření přijme.

povel: Nebo „rozkazující výzva“. Řecké slovo použité zde se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze jednou. Mohlo by odkazovat na rozkaz daný armádě k útoku nebo na příkaz vydaný králem. Pán Ježíš obrazně sestupuje z nebe, aby vydal tento povel, který probudí ze spánku smrti ty, kdo jsou mrtví ve spojení s Kristem, tedy jeho pomazané následovníky. Písmo jinde ukazuje, že mrtví uslyší Ježíšův „hlas“ (Jan 5:25) a že „v Kristu budou všichni oživeni“ (1Ko 15:22).​—Viz studijní poznámku k 1Ko 15:55.

hlasem archanděla: Řecký výraz pro „archanděl“ (ar·khagʹge·los) se v křesťanských řeckých písmech objevuje pouze dvakrát a vždy v jednotném čísle. Řecká předpona přeložená jako „arch“ znamená „hlavní“ nebo „nejvyšší“; proto „archanděl“ znamená „hlavní anděl“ nebo „nejvyšší anděl“. Druhý výskyt slova „archanděl“ v Judovi 9 spojuje tento termín se jménem Michael. V Písmech je tedy Michael jediný, kdo je nazýván „archandělem“. Je to ten, kterého Bůh určil za hlavního nebo vůdce andělských zástupů. V 1Te 4:16 se říká, že Pán Ježíš má „hlas“ archanděla a moc vzkřísit mrtvé. (Viz studijní poznámku k Jan 11:25.) Výraz „hlas archanděla“ tedy zjevně upozorňuje na autoritativnost Ježíšova povelu.​—Jan 5:26-29.

Boží troubou: Trubky měly v Písmech různé využití. (Viz Slovníček, „Trubka“.) Zde je účelem troubení „Boží trouby“ shromáždit Jehovův lid, podobně jako když se za Mojžíšových dnů troubilo na dvě stříbrné trubky, aby se shromáždilo 12 izraelských kmenů. (4Mo 10:1-10) V 1Ko 15:52 apoštol Pavel spojuje takové povzbuzující troubení „trubky“ se vzkříšením pomazaných křesťanů.

budou uchváceni v oblacích, aby se setkali s Pánem ve vzduchu: V tomto kontextu jsou jak „oblaka“, tak „vzduch“ použity v obrazném smyslu. „Oblaka“ často označují neviditelnost.​—Viz studijní poznámky k Mt 24:30; Sk 1:11.

setkat se s Pánem: To znamená s Pánem Ježíšem Kristem, jak ukazuje kontext.​—1Te 4:15, 16.

budou s Pánem: To znamená s Pánem Ježíšem Kristem.​—1Te 4:15, 16.