Lukáš 23

Císař: Viz studijní poznámku k Mt 22:17.

Jsi židovský král?: Všechny čtyři evangelia zaznamenávají Pilátovu otázku ve zcela stejných slovech. (Mt 27:11; Mr 15:2; Lu 23:3; Jan 18:33) V římské říši nemohl žádný král vládnout bez souhlasu císaře. Pilát se tedy zjevně soustředil při výslechu na otázku Ježíšova království.

Sám to říkáš: Viz studijní poznámku k Mt 27:11.

Herodes: To je Herodes Antipas, syn Heroda Velikého. Antipas byl vládcem (tetrarchou) Galileje a Pereje. Pouze Lukáš uvádí, že Ježíš byl předveden před Heroda.​—Lk 3:1; viz Slovníček.

skvělý oděv: Je možné, že Herodes Antipas, nominální Žid a místní vládce Galileje a Pereje, použil jeden ze svých vlastních skvělých, pravděpodobně bílých, královských oděvů, aby oblékl Ježíše jako falešného Krále Židů, než ho poslal zpět k Pilátovi. Řecké slovo zde použité pro „oděv“ (esthes) obvykle odkazovalo na ozdobný plášť nebo oděv. Andělé se objevovali v takovém oblečení. (Lk 24:4; viz také Jk 2:2, 3.) Toto řecké slovo je také použito k popisu královského „roucha“, které nosil Herodes Agrippa I. (Sk 12:21) Řecké slovo zde přeložené jako „skvělý“ (lampros) pochází ze slova znamenajícího „zářit“. Když se používá o oděvech, odkazuje na jemný oděv a někdy na zářící nebo bílé oděvy. Toto je zřejmě jiný oděv než šarlatový plášť, nazývaný také purpurový oděv, do kterého později oblékli Ježíše Pilátovi vojáci v místodržitelově rezidenci. (Mt 27:27, 28, 31; Jan 19:1, 2, 5; viz studijní poznámky k Mt 27:28; Mk 15:17.) Herodes, Pilát a římští vojáci měli zřejmě stejný záměr, když oblékali Ježíše do těchto dvou různých oděvů​—vysmát se mu jako takzvanému Králi Židů.​—Jan 19:3.

Některé rukopisy zde uvádějí: „Byl totiž povinen propustit jim jednoho člověka od svátku k svátku,“ ale tato slova se neobjevují v několika raných autoritativních rukopisech a zřejmě nebyly součástí původního textu Lukáše. Několik dalších rukopisů přidává tato slova za verš 19. Podobné verše s mírně odlišným zněním se objevují v Mt 27:15 a Mr 15:6, kde není žádná nejistota ohledně textu. Předpokládá se, že písaři přidali tato slova zde v Lukášovi jako vysvětlení na základě paralelních zpráv v evangeliích Matouše a Marka.

propustí nám Barabáše: Tuto událost popsanou v Lk 23:16-25 zmiňují všichni čtyři evangelisté. (Mt 27:15-23; Mr 15:6-15; Jan 18:39, 40) Matouš, Marek a Jan však dodávají, že místodržitel měl zvyk propouštět v souvislosti se svátkem vězně.​—Viz studijní poznámky k Mt 27:15; Mr 15:6; Jan 18:39.

Kyrene: Město ležící v severní Africe poblíž pobřeží, JZ od ostrova Kréta. (Viz Příl. B13.) Je možné, že Šimon, ačkoliv se narodil v Kyreně, se později usadil v Izraeli.

mučednický kůl: Nebo „popravčí kůl“.​—Viz Slovník, „Kůl“; „Mučednický kůl“; viz také Lk 9:23; 14:27, kde je tento termín použit v přeneseném smyslu.

když je strom vlhký, . . . když je suchý: Ježíš zřejmě odkazuje na židovský národ. Ten byl jako umírající strom, který ještě měl nějakou vlhkost, protože Ježíš byl přítomen a také řada Židů v něj věřila. Nicméně Ježíš měl být brzy popraven a věrní Židé měli být pomazáni svatým duchem a stát se součástí duchovního Izraele. (Ří 2:28, 29; Ga 6:16) V té době by doslovný národ Izrael byl duchovně mrtvý, podobný suchému stromu.​—Mt 21:43.

zločinci: Použité řecké slovo (ka·kourʹgos) doslova znamená „ten, kdo se zabývá pácháním špatného nebo zlého“. Paralelní zprávy v Mt 27:38, 44 a Mr 15:27 popisují tyto muže jako „lupiče“, přičemž používají řecké slovo (lei·stesʹ), které může zahrnovat loupeže spojené s násilím a někdy může odkazovat na bandity nebo revolucionáře. Toto slovo je také použito pro Barabáše (Jan 18:40), který podle Lk 23:19 byl ve vězení za „vzbouření“ a „vraždu“.

Lebka: Řecký výraz Kra·niʹon odpovídá hebrejskému názvu Golgota. (Viz studijní poznámky k Mt 27:33; Jan 19:17.) Termín „Kalvárie“ je zde použit v některých anglických překladech Bible. Pochází z latinského calvaria, což je slovo pro „lebku“, používané v Vulgátě.

odpusť jim: Kontext neuvádí, za koho Ježíš tuto prosbu vyslovil, ale pravděpodobně měl na mysli zástup, který žádal jeho popravu – někteří z nich se krátce nato káli. (Sk 2:36-38; 3:14, 15) Také římští vojáci, kteří Ježíše přibili na kůl, nevěděli a neuvědomovali si závažnost svého činu, protože neznali jeho skutečnou totožnost. Na druhou stranu by neprosil svého Otce, aby odpustil velekněžím, kteří byli odpovědní za jeho smrt. Ti přesně věděli, co dělají, když se spikli, aby Ježíše zabili. Vydali ho kvůli závisti. (Mt 27:18; Mr 15:10; Jan 11:45-53) Je také nepravděpodobné, že by prosil svého Otce o odpuštění zločincům, kteří byli popraveni spolu s ním, protože ani jeden z nich nebyl odpovědný za jeho smrt.

. . . dělají: První část tohoto verše není zahrnuta v některých starověkých rukopisech. Protože se však tato slova nacházejí v dalších raných autoritativních rukopisech, jsou zahrnuta v Překladu nového světa a v mnoha dalších překladech Bible.

octové víno: Viz studijní poznámku k Mt 27:48.

nápis nad ním: Některé rukopisy obsahují doplňky, které by se daly přeložit jako: „(napsáno) řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny.“ Tyto slova se však nevyskytují v raných autoritativních rukopisech a předpokládá se, že je písaři přidali, aby souhlasily s Janem 19:20.

visel: Použitý řecký sloveso není stauroʹo („popravit na kůl“), ale kre·manʹny·mi („pověsit“). V souvislosti s Ježíšovou popravou je toto sloveso použito s frází e·piʹ xyʹlou („na kůl nebo strom“). (Ga 3:13; viz studijní poznámku ke Sk 5:30.) V Septuagintě, se toto sloveso často používá k popisu pověšení člověka na kůl nebo strom.​—1Mo 40:19; 5Mo 21:22; Est 8:7.

Vpravdě ti dnes říkám,: Forma řeckého písma používaná v nejstarších dostupných rukopisech křesťanských řeckých písem se skládá výhradně z velkých písmen. Neobsahovala mezery ani interpunkci, jak je běžné v moderních jazycích. Ačkoli někteří písaři občas přidali do textu značky, které mohly sloužit jako interpunkce, tyto značky nebyly používány často ani důsledně. Proto je interpunkce v moderních překladech Bible založena na gramatice řeckého textu a kontextu verše. V tomto verši gramatika řeckého textu umožňuje umístit čárku (nebo dvojtečku) před nebo za slovo „dnes“. Umístění interpunkce v překladech Ježíšova výroku však závisí na tom, jak překladatelé chápou smysl Ježíšových slov a na tom, co učí Bible jako celek. Vědecké edice řeckého textu, jako jsou ty připravené Westcottem a Hortem, Nestlem a Alandem a Společností United Bible Societies, uvádějí čárku před řeckým slovem přeloženým jako „dnes“. Umístění čárky za „dnes“ však harmonizuje s dřívějšími Ježíšovými výroky a s učením nalezeným jinde v Písmu. Například Ježíš řekl, že zemře a bude „v srdci země“ – v hrobě – až do třetího dne. (Mt 12:40; Mr 10:34) Několikrát svým učedníkům řekl, že bude zabit a třetího dne vzkříšen. (Lk 9:22; 18:33) Bible také uvádí, že Ježíš byl vzkříšen jako „prvotin z těch, kdo zesnuli“ a že vystoupil do nebe 40 dní poté. (1K 15:20; Jan 20:17; Sk 1:1-3, 9; Ko 1:18) Ježíš byl vzkříšen ne v den své smrti, ale třetí den po ní, takže je zřejmé, že zločinec nemohl být s Ježíšem v ráji ve stejný den, kdy k němu Ježíš promluvil.

V souladu s touto úvahou pátého století n. l. syrská verze Lukášova vyprávění, známá jako Curetoniánská syrština, překládá tento text: „Amen, pravím ti dnes, že se mnou budeš v zahradě Eden.“ (F. C. Burkitt, The Curetonian Version of the Four Gospels, sv. 1, Cambridge, 1904) Za zmínku také stojí, že jak raní, tak pozdější řečtí spisovatelé a komentátoři uváděli, že existují neshody ohledně způsobu překladu těchto slov. Například Hesychius z Jeruzaléma, který žil ve čtvrtém a pátém století n. l., napsal o Lk 23:43: „Někteří skutečně čtou tímto způsobem: ‚Vpravdě ti dnes říkám,‘ a dají čárku; potom pokračují: ‚Budeš se mnou v ráji.‘“ (Řecký text nalezen v Patrologiae Graecae, sv. 93, sl. 1432-1433.) Theofylaktos, který žil v 11. a 12. století n. l., psal o těch, kteří argumentovali pro „umístění interpunkčního znaménka za ‚dnes‘, takže by to bylo řečeno takto: ‚Vpravdě ti dnes říkám‘; a potom následuje výraz: ‚Budeš se mnou v ráji.‘“ (Patrologiae Graecae, sv. 123, sl. 1104.) G. M. Lamsa v publikaci Gospel Light – Comments on the Teachings of Jesus From Aramaic and Unchanged Eastern Customs, str. 303-304, říká o použití „dnes“ v Lk 23:43: „Důraz v tomto textu je na slově ‚dnes‘ a mělo by znít: ‚Vpravdě ti dnes říkám, budeš se mnou v ráji.‘ Slib byl dán v ten den a měl být splněn později. To je charakteristika orientální řeči, která naznačuje, že slib byl dán v určitý den a bude jistě dodržen.“ Řecká fráze v Lk 23:43 tedy může odrážet semitický způsob vyjádření důrazu. Hebrejská písma obsahují četné příklady idiomatického použití „dnes“ ve slavnostních výrazech, jako jsou sliby a příkazy. (5Mo 4:26; 6:6; 7:11; 8:1, 19; 30:15; Za 9:12) Výše uvedené důkazy naznačují, že Ježíš použil slovo „dnes“, aby upozornil ne na čas, kdy bude zločinec v ráji, ale na čas, kdy byl slib činěn.

Řada překladů, jako jsou anglické překlady Rotherhama a Lamsy (vydání z roku 1933) a německé překlady L. Reinhardta a W. Michaelise, uznává, že důraz je správně kladen na čas, kdy je slib činěn, a ne na čas, kdy bude splněn. Tyto překlady uvádějí text v podobě podobné čtení v Překladu nového světa.

Ráj: Anglické slovo „paradise“ (ráj) pochází z řeckého slova pa·raʹdei·sos a podobná slova lze nalézt v hebrejštině (par·desʹ, v Ne 2:8; Ka 2:5; Pís 4:13) a perštině (pairidaeza). Všechna tři slova vyjadřují základní představu krásného parku nebo zahrady podobné parku. Překladatelé Septuaginty použili řecký termín pa·raʹdei·sos k překladu hebrejského slova pro „zahradu“ (gan) ve výrazu „zahrada v Edenu“ v 1Mo 2:8. Některé překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označované jako J^{17, 18, 22} v Příloze C) překládají Lk 23:43: „Budeš se mnou v zahradě Eden.“ Tento slib daný zločinci visícímu vedle Ježíše nebyl slibem být v „ráji Božím“ zmíněném v Zj 2:7, protože tento slib byl dán „tomu, kdo zvítězí“, tedy Kristovým spoluvládcům v nebeském Království. (Lk 22:28-30) Tento zločinec nebyl s Ježíšem Kristem přemožitelem světa; ani se nenarodil „z vody a ducha“. (Jan 3:5; 16:33) Bude zřejmě jedním z „nepravých“, kteří budou vzkříšeni jako pozemští poddaní Království, když Kristus bude vládnout nad pozemským rájem po tisíc let. —Sk 24:15; Zj 20:4, 6.

kolem šesté hodiny: To znamená kolem 12:00 poledne.​—Viz studijní poznámku k Mt 20:3.

tma: Tato tma byla zázračná, způsobená Bohem. Nemohla být způsobena zatměním Slunce, které nastává v době novoluní. Bylo období Paschy, takže měsíc byl v úplňku. A tma trvala tři hodiny, což je mnohem déle než nejdelší možné úplné zatmění, které trvá méně než osm minut. V Lukášově zprávě je zahrnuto pozorování, že „sluneční světlo pohaslo“.​—Lk 23:45.

devátá hodina: To znamená kolem 15:00.​—Viz studijní poznámku k Mt 20:3.

opona: Viz studijní poznámku k Mt 27:51.

svatyně: Viz studijní poznámku k Mt 27:51.

Svěřuji svého ducha: Ježíš zde cituje Ž 31:5, kde David prosí Boha, aby ochránil nebo pečoval o jeho ducha, životní sílu. Byl to způsob, jak říct, že svůj život vkládá do Božích rukou. Při své smrti Ježíš svěřil svou životní sílu Jehovovi; jeho vyhlídky na budoucí život tak zcela závisely na Bohu.​—Viz Slovníček, „Duch“.

vydechl naposled: Řecké sloveso ek·pneʹo (dosl. „vydechnout“) by zde mohlo být přeloženo také jako „vydechl naposled“. (Viz studijní poznámka k Mt 27:50.) Písmo jasně ukazuje, že když Ježíšův duch vyšel, nebyl na cestě do nebe. Vydechl naposled, tedy zemřel. Ježíš sám předpověděl, že z mrtvých bude vzkříšen až „třetí den“. (Mt 16:21; Lk 9:22) Poté, jak ukazuje Sk 1:3, 9, uplynulo ještě 40 dní, než skutečně vystoupil do nebe.

vojenský důstojník: Nebo „centurion“, tedy velitel asi 100 vojáků v římské armádě. Podle paralelních zpráv v Matoušovi a Markovi také uznal, že Ježíš „byl Boží Syn“.​—Mt 27:54; Mr 15:39.

Josef: Viz studijní poznámku k Mr 15:43.

člen Rady: Nebo „radní“, tedy člen Sanhedrinu, židovského nejvyššího soudu v Jeruzalémě.​—Viz studijní poznámku k Mt 26:59 a Slovníček, „Sanhedrin“.

Arimatie: Viz studijní poznámku k Mt 27:57.

hrob: Viz studijní poznámku k Mt 27:60.

Příprava: Viz studijní poznámku k Mt 27:62.

hrob: Nebo „pamětní hrob.“​—Viz Slovníček, „Pamětní hrob.“