Jan 20

první den týdne: Viz studijní poznámka k Mt 28:1.

hrob: Nebo „pamětní hrobka“.​—Viz Slovníček, „Pamětní hrobka“.

ten druhý učedník, kterého Ježíš miloval: To znamená ten, ke kterému Ježíš choval zvláštní náklonnost. Toto je třetí z pěti výskytů, které zmiňují určitého učedníka, „kterého Ježíš [nebo „on“] miloval“ nebo „ke kterému Ježíš choval náklonnost“. (Jan 13:23; 19:26; 20:2; 21:7, 20) Obecně se věří, že tímto učedníkem je apoštol Jan. (Viz studijní poznámky k Jan 13:23; 18:15.) Ve čtyřech dalších výskytech je použito řecké slovo a·ga·paʹo. Tento verš používá synonymum, řecké slovo phi·leʹo, které je v tomto překladu často překládáno jako „chovat náklonnost“.​—Mt 10:37; Jan 11:3, 36; 16:27; 21:15-17; 1K 16:22; Tit 3:15; Zj 3:19; viz studijní poznámky k Jan 5:20; 16:27; 21:15.

Písmo: Pravděpodobně odkazuje na Ža 16:10 nebo Iz 53:10. Některá proroctví o Mesiáši ještě nebyla pochopena, dokonce ani Ježíšovými učedníky. To platilo zejména o proroctvích týkajících se Mesiášova odmítnutí, utrpení, smrti a vzkříšení.​—Iz 53:3, 5, 12; Mt 16:21-23; 17:22, 23; Lk 24:21; Jan 12:34.

Hebrejština: Viz studijní poznámku k Janovi 5:2.

Rabboni!: Semitské slovo znamenající „Můj Učiteli“. Někteří se domnívají, že původně titul „Rabboni“ vyjadřoval větší úctu nebo více vřelosti než forma „Rabbi“. Zde a v Janovi 1:38 však Jan oba tituly jednoduše přeložil jako Učitel. Je možné, že přípona první osoby („-i“ znamenající „můj“) přidaná k titulu „Rabboni“ již v době, kdy Jan psal své evangelium, ztratila svůj zvláštní význam.

Přestaň se mě držet: Řecké sloveso haʹpto·mai může znamenat jak „dotýkat se“, tak „držet se; lpět na“. Některé překlady uvádějí Ježíšova slova jako: „Nedotýkej se mě.“ Ježíš však neměl námitky proti tomu, že se ho Marie Magdaléna jen dotkla, protože neprotestoval, když se ho jiné ženy po jeho vzkříšení „chytly za nohy“. (Mt 28:9) Zdá se, že Marie Magdaléna se obávala, že Ježíš brzy vystoupí do nebe. Poháněna silnou touhou být se svým Pánem, pevně se ho držela a nenechala ho odejít. Aby ji ujistil, že ještě neodchází, Ježíš Marii vyzval, aby přestala se ho držet, a místo toho šla k jeho učedníkům a oznámila jim zprávu o jeho vzkříšení.

můj Bůh a váš Bůh: Tento rozhovor mezi Ježíšem a Marií Magdalénou 16. nisanu 33 n. l. ukazuje, že vzkříšený Ježíš považoval Otce za svého Boha, stejně jako byl Otec Bohem pro Marii Magdalénu. O dva dny dříve, když byl na mučednickém kůlu, Ježíš zvolal: „Můj Bože, můj Bože,“ čímž naplnil proroctví z Ž 22:1 a uznal svého Otce jako svého Boha. (Mt 27:46; Mr 15:34; Lk 23:46) V knize Zjevení Ježíš také mluví o svém Otci jako o „mém Bohu“. (Zj 3:2, 12) Tyto pasáže potvrzují, že vzkříšený, oslavený Ježíš Kristus uctívá nebeského Otce jako svého Boha, stejně jako to činí jeho učedníci.

Židé: Zřejmě odkazuje na židovské autority nebo náboženské vůdce.​—Viz studijní poznámku k Jan 7:1.

Dvojče: Viz studijní poznámku k Janovi 11:16.

Můj Pán a můj Bůh!: Dosl., „Pán můj a Bůh [ho the·osʹ] můj!“ Někteří badatelé považují tento výrok za zvolání údivu pronesené k Ježíšovi, ale ve skutečnosti určené Bohu, jeho Otci. Jiní tvrdí, že původní řecký text vyžaduje, aby tato slova byla chápána jako určená Ježíšovi. I kdyby tomu tak bylo, záměr výrazu „můj Pán a můj Bůh“ je nejlépe pochopit v kontextu ostatních inspirovaných Písem. Protože záznam ukazuje, že Ježíš již dříve poslal svým učedníkům zprávu: „Vystupuji k svému Otci a vašemu Otci a k svému Bohu a vašemu Bohu,“ není důvod se domnívat, že Tomáš myslel, že Ježíš je všemohoucí Bůh. (Viz studijní poznámka k Jan 20:17.) Tomáš slyšel Ježíše modlit se ke svému „Otci“ a nazývat ho „jediným pravým Bohem“. (Jan 17:1-3) Tomáš tedy mohl oslovit Ježíše jako „můj Bůh“ z následujících důvodů: Považoval Ježíše za „boha“, nikoli však za všemohoucího Boha. (Viz studijní poznámka k Jan 1:1.) Nebo mohl oslovit Ježíše způsobem podobným tomu, jak se služebníci Boha obraceli k andělským poslům Jehovy, jak je zaznamenáno v hebrejských Písmech. Tomáš byl jistě obeznámen s příběhy, v nichž jednotlivci, nebo někdy pisatel biblického záznamu, reagovali na andělského posla nebo o něm mluvili, jako by byl sám Jehova Bůh. (Srovnej 1Mo 16:7-11, 13; 18:1-5, 22-33; 32:24-30; Sd 6:11-15; 13:20-22.) Tomáš tedy mohl Ježíše nazvat „můj Bůh“ v tomto smyslu, uznávaje Ježíše jako zástupce a mluvčího pravého Boha.

Někteří tvrdí, že použití řeckého členu před slovy „pán“ a „bůh“ naznačuje, že tato slova odkazují na všemohoucího Boha. V tomto kontextu však použití členu může jednoduše odrážet řeckou gramatiku. Případy, kdy je nominativ s určitým členem v řečtině používán jako vokativ, lze ilustrovat doslovným překladem takových veršů, jako je Lk 12:32 (dosl., „malé stádo“) a Ko 3:18–4:1 (dosl., „manželky“; „manželé“; „děti“; „otcové“; „otroci“; „páni“). Podobně doslovný překlad 1Pe 3:7 by zněl: „Manželé.“ Použití členu zde tedy nemusí mít význam pro určení, co měl Tomáš na mysli, když svůj výrok pronesl.