Skutky 14

lidé: Nebo „duše lidí.“​—Viz Příloha A2 a Slovník, „Duše.“

Jehovovou autoritou: Dosl. „na Pána“. (Viz Příl. C.) V kontextu Sk 14:3 se předložka e·piʹ („na“) chápe tak, že označuje základ, na němž učedníci mluvili směle. Zbytek verše ukazuje, že Bůh vydával svědectví, nebo dosvědčoval, že to, co kázali, bylo skutečně jeho slovo a že měli jeho schválení a podporu, když to dělali. (Srovnej Sk 4:29-31.) Řecký výraz pro „na Pána“ se také nachází v Septuagintě, kde překládá hebrejské fráze obsahující Tetragrammaton. (Ža 31:6 [30:7, LXX]; Jer 17:7) V souladu s tím někteří navrhli, že tento výraz také vyjadřuje myšlenku mluvit „v opření se o Jehovu“.​—Viz Příl. C3 úvod; Sk 14:3.

zázraky: Nebo „znamení“.​—Viz studijní poznámku ke Sk 2:19.

Zeus: Viz Slovníček.

Hermes: Řecký bůh, považovaný za syna Dia, Hermes byl pokládán za posla bohů. Věřilo se, že je obezřetným rádcem mytologických hrdinů a byl považován za boha obchodu, obratné řeči, gymnastických dovedností, spánku a snů. Protože Pavel mluvil nejčastěji, obyvatelé římského města Lystry ztotožnili Pavla s bohem Hermem. Toto ztotožnění odpovídá jejich představě Herma jako božského posla a boha obratné řeči. Ve skutečnosti se v Písmu používají různá slova související s tímto jménem, která odkazují na překlad i na výklad. (Některými příklady jsou řecké sloveso her·me·neuʹo, přeložené jako „přeloženo“ v Jan 1:42 a Heb 7:2, a podstatné jméno her·me·niʹa, přeložené jako „výklad“ v 1Kor 12:10; 14:26; viz také studijní poznámku k Lk 24:27.) Mezi archeologickými nálezy v okolí starověké Lystry je socha boha Herma; v této oblasti byl také objeven oltář zasvěcený Diovi a Hermovi. Římané ztotožňovali Herma se svým bohem obchodu, Merkurem.

věnce: Nebo „ozdoby“. Kněz Dia možná zamýšlel položit tyto věnce na hlavy Pavla a Barnabáše, jak se někdy dělávalo u modlářských obrazů, nebo na sebe a obětní zvířata. Takové věnce byly obvykle vyrobeny z listí a květin, ačkoli některé byly z vlny.

učedníky: Nebo „duše učedníků.“​—Viz Příloha A2 a Slovník, „Duše.“

ustanovili: Zde Písmo ukazuje, že cestující dozorci, Pavel a Barnabáš, ustanovili starší. Činili tak modlitbou a postem, což ukazuje, že na toto ustanovení pohlíželi jako na závažnou věc. Také Titus a zřejmě Timoteus se podíleli na ustanovování mužů jako „starších“ ve sboru. (Tit 1:5; 1Ti 5:22) Řecké slovo zde použité pro „ustanovit“, khei·ro·to·neʹo, doslova znamená „natáhnout (vztáhnout; zvednout) ruku“. Na základě tohoto významu někteří usoudili, že starší byli voleni sborem zvednutím ruky. Toto řecké slovo se však používá i v obecnějším smyslu, bez odkazu na způsob ustanovení. Židovský historik prvního století Josephus tento význam termínu potvrzuje ve svém díle Židovské starožitnosti, kniha 6, kap. 4 a 13 (Loeb 6:54 a 6:312), kde používá stejné řecké sloveso k popisu Božího ustanovení Saula za krále. V tomto případě izraelský sbor Saula nezvolil zvednutím rukou. Spíše Písmo uvádí, že prorok Samuel vylil na Saulovu hlavu olej a řekl: „Nepomazal tě Jehova za vůdce?“ To ukázalo, že Saula ustanovil Jehova Bůh. (1Sa 10:1) Také podle řecké gramatické struktury Sk 14:23 apoštolové Pavel a Barnabáš, nikoli shromáždění nebo sbor, prováděli ustanovování (dosl., „vztahování rukou“). V jiných situacích, kdy byli způsobilí muži ustanovováni do odpovědných pozic v prvokřesťanském sboru, apoštolové a další pověření muži na ně doslova vkládali ruce, což bylo gesto symbolizující potvrzení, schválení nebo ustanovení.​—Srovnej studijní poznámku ke Sk 6:6.

starší: Dosl., „starší muži“. V Bibli řecký termín pre·sbyʹte·ros odkazuje především na ty, kdo zastávají postavení autority a odpovědnosti ve společenství nebo národě, ačkoli tento termín někdy označuje fyzicky starší muže. (Viz studijní poznámku k Mt 16:21.) Stejně jako starší, zralí muži sdíleli odpovědnost vedení a správy ve společenstvích starověkého izraelského národa, tak i duchovně zralí muži sloužili v křesťanských sborech v prvním století n. l. (1Ti 3:1-7; Tit 1:5-9) Ačkoli Pavel a Barnabáš byli na tuto misijní cestu „vysláni svatým duchem“, přesto se při ustanovování modlili a postili. Potom „svěřili [tyto starší] Jehovovi“. (Sk 13:1-4; 14:23) Kromě Pavla a Barnabáše se také Titus a zřejmě Timoteus podíleli na ustanovování mužů jako „starších“ ve sborech. (Tit 1:5; 1Ti 5:22) Neexistuje žádný záznam o tom, že by sbory taková ustanovení prováděly samostatně. Prvokřesťanské sbory zřejmě měly několik starších, kteří sloužili společně jako „sbor starších“.​—1Ti 4:14; Fp 1:1.

svěřili je Jehovovi: Řecké sloveso přeložené jako „svěřit“ je použito také ve Sk 20:32, kde Pavel říká starším z Efezu: „Svěřuji vás Bohu“, a v Lk 23:46 k vyjádření Ježíšových slov: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ Toto je citát z Ža 31:5, kde Septuaginta (30:6, LXX) používá stejné řecké slovo pro „svěřit“ a kde se v bezprostředním kontextu původního hebrejského textu objevuje Boží jméno. Koncept svěření sebe sama Jehovovi je v hebrejských Písmech vyjádřen několikrát.​—Ža 22:8; 37:5; Př 16:3; viz Dodatek C3 úvod; Sk 14:23.

slovo: Existují dobré rukopisné důkazy pro čtení „slovo“ (ton loʹgon) zde, a většina moderních překladů následuje toto čtení. Nicméně, existují další řecké rukopisy, které čtou „slovo Páně“ (ton loʹgon tou Ky·riʹou; viz Příloha C a studijní poznámka ke Sk 8:25) a několik starověkých rukopisů čte „slovo Boží.“ Navíc alespoň dva překlady křesťanských řeckých písem do hebrejštiny (označované jako J^{17, 28} v Příloze C4) zde používají Boží jméno a mohou být přeloženy jako „slovo Jehovovo.“

dveře k víře: Nebo „dveře víry“. Jehova otevřel tyto obrazné dveře tím, že dal příležitost lidem z národů, tedy nežidům, získat víru. V biblickém smyslu získání víry zahrnuje myšlenku pěstování důvěry, která vede k poslušnému jednání. (Jk 2:17; viz studijní poznámku k Jan 3:16.) Pavel použil termín „dveře“ v obrazném smyslu třikrát ve svých dopisech.​—1K 16:9; 2K 2:12; Ko 4:3.