1. Korinťanům 8

Pokud jde o maso obětované modlám: V prvním století n. l. Řekové a Římané obětovali modlám zvířata. Části zvířete byly umístěny na oltář. Část připadla kněžím a část byla určena pro účastníky obřadu k jídlu nebo hostině. Zbytky masa však byly často prodávány na „masném trhu“. (1K 10:25) Korinští křesťané se na Pavla obrátili s dotazem, zda je přijatelné takové maso jíst. (1K 7:1a) Pod vlivem svatého ducha Pavel vysvětlil, že pro zralé křesťany „modla není nic“. (1K 8:4) Přesto však radil křesťanům, aby nechodili do modlářského chrámu jíst maso. Stravování v pohanském chrámu mohlo vyvolat špatný dojem u duchovně slabších pozorovatelů, kteří by mohli dojít k závěru, že křesťan uctívá modlu. Někteří z těch slabších křesťanů by mohli být zrazeni nebo dokonce ovlivněni natolik, že by jedli maso během modlářských náboženských obřadů. (1K 5:9, 10; 8:9, 10) To by bylo v přímém rozporu s nařízením vedoucího sboru uvedeným v Sk 15:28, 29.​—Viz studijní poznámky k 1K 8:4; 10:25.

ohledně jedení pokrmů obětovaných modlám: Řecký výraz přeložený zde jako „pokrmy obětované modlám“ se vyskytuje také ve Sk 15:29, kde je přeložen jako „věci obětované modlám“. Tento řecký termín je však široký a může zahrnovat maso z oběti skutečně použité v náboženském obřadu i maso, které z takové oběti zbylo. Zde Pavel odkazuje na zbylé maso, které bylo prodáváno veřejnosti na trhu. (1K 10:25) V 1. Korinťanům 8 a 10 a v Římanům 14 Pavel nekřesťanům nedovoloval podílet se na činech modlářství nebo na jakékoli hostině na počest modly. Spíše byl inspirován k tomu, aby připustil prosté jedení masa, které bylo prodáno široké veřejnosti, jako běžného jídla. Takové maso z modlářského chrámu nebylo nečisté nebo poskvrněné jen kvůli svému původu.​—Viz studijní poznámky k 1K 8:1; 10:25.

mnoho „bohů“: Křesťanská řecká písma používají stejný řecký výraz pro Boha, the·osʹ (v jednotném i množném čísle, mužském i ženském rodě), ať už odkazují na pohanské bohy a bohyně nebo na pravého Boha. (Sk 7:40; 14:11; 19:27, 37; Fp 3:19) Jehova je však všemohoucí Bůh, „jeden Bůh, Otec, od něhož je všechno a my pro něho“. (1K 8:6) Jehova se odlišuje od falešných bohů tím, že zjevuje své osobní jméno. Právem vyžaduje výhradní oddanost.​—Ex 20:4, 5.

jeden Bůh: Tento výraz odráží několik výroků z Hebrejských písem, které zdůrazňují jedinečnost Jehovy a skutečnost, že je jediným pravým Bohem. Například v 5Mo 6:4 Mojžíš prohlašuje: „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova“; v 5Mo 32:39 Mojžíš cituje Jehovova slova: „Nejsou bohové kromě mne.“​—Iz 43:10, 11; 44:6; 45:6; viz studijní poznámku k Mr 12:29.

svědomí: Viz studijní poznámku k Římanům 2:15.