8:1
Pokud jde o jídlo obětované modlám: V prvním století n. l. Řekové a Římané přinášeli modlám zvířecí oběti. Část zvířete položili na oltář. Něco připadlo kněžím a něco těm, kdo uctívali, aby z toho měli jídlo nebo hostinu. Zbytky masa se ale často prodávaly na „masném trhu“. (1Ko 10:25) Křesťané v Korintu napsali Pavlovi a ptali se, jestli je přijatelné takové maso jíst. (1Ko 7:1a) Pavel jim pod vedením svatého ducha pomohl pochopit, že pro zralé křesťany „modla není nic“. (1Ko 8:4) Přesto křesťanům poradil, aby nechodili do modlářského chrámu jíst maso. Jíst v pohanském chrámu by mohlo udělat špatný dojem na duchovně slabé pozorovatele, kteří by si mohli vyvodit, že křesťan uctívá modlu. Někteří z těch slabších křesťanů by se mohli pohoršit, nebo by dokonce mohli být ovlivněni natolik, že by jedli maso během modlářských náboženských obřadů. (1Ko 5:9, 10; 8:9, 10) To by bylo v přímém rozporu s nařízením vedoucího sboru, které je zapsané ve Sk 15:28, 29. (Viz studijní poznámky k 1Ko 8:4; 10:25).
8:4
Co se týká jedení jídla obětovaného modlám: Řecký výraz přeložený v tomto verši jako „jídlo obětované modlám“ se vyskytuje také ve Sk 15:29, kde je přeložen jako „věci obětované modlám“. Řecký výraz je ale širší a může zahrnovat maso z oběti, které bylo při náboženském obřadu skutečně použito, i maso, které z takové oběti zbylo. Pavel tady mluví o zbylém mase, které se prodávalo veřejnosti na trhu. (1Ko 10:25) V 1. Korinťanům 8 a 10 a v Římanům 14 Pavel křesťanům nedával svolení podílet se na modlářství ani na žádné hostině pořádané na počest modly. Pod inspirací ale ukázal, že je možné připustit, aby křesťan prostě jedl jako běžné jídlo maso, které se prodávalo široké veřejnosti. Takové maso z modlářského chrámu nebylo nečisté ani poskvrněné jen kvůli svému původu. (Viz studijní poznámky k 1Ko 8:1; 10:25).
8:5
mnoho „bohů“: Křesťanská řecká písma používají pro Boha stejný řecký výraz, the·osʹ (v jednotném i množném čísle, v mužském i ženském rodě), ať už mluví o pohanských bozích a bohyních, nebo o pravém Bohu. (Sk 7:40; 14:11; 19:27, 37; Fil 3:19) Jehova je ale všemohoucí Bůh, „jeden Bůh, Otec, od kterého je všechno a my jsme pro něj“. (1Ko 8:6) Jehova se od falešných bohů odlišuje tím, že zjevil své osobní jméno. Oprávněně vyžaduje výlučnou oddanost. (2Mo 20:4, 5).
8:6
jeden Bůh: Tento výraz navazuje na několik výroků z Hebrejských písem o Jehovově jedinečnosti a o tom, že je jediným pravým Bohem. Například v 5Mo 6:4 Mojžíš říká: „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova“; a v 5Mo 32:39 cituje Jehovova slova: „Kromě mě nejsou žádní bohové.“ (Iz 43:10, 11; 44:6; 45:6; viz studijní poznámku k Mr 12:29).
8:7
svědomí: Viz studijní poznámku k Ří 2:15.