Skutky 27

nás: Jak je zmíněno v studijních poznámkách ke Sk 16:10 a 20:5, kniha Skutků obsahuje pasáže, kde Lukáš, autor knihy, používá zájmena první osoby jako „my“, „nás“ a „náš“ (Sk 27:20), když popisuje události. To naznačuje, že Lukáš doprovázel Pavla během částí některých z jeho četných cest. Oddíl Skutků, který začíná zde a pokračuje až k Sk 28:16, obsahuje takové zmínky, což ukazuje, že Lukáš cestoval s Pavlem do Říma.

důstojník vojska: Nebo „setník“. Setník velel přibližně 100 vojákům v římské armádě.

s laskavostí: Nebo „s lidskou laskavostí (náklonností).“ Řecké slovo phi·lan·throʹpos a příbuzné slovo phi·lan·thro·piʹa označují projevování něžné starostlivosti a zájmu o lidi. Po jednom dni na moři a uražení asi 110 km (70 mil) na sever zakotvila loď v Sidonu, na syrském pobřeží. Zřejmě armádní důstojník Julius s Pavlem nezacházel jako s obyčejným zločincem, možná proto, že Pavel byl římským občanem, jehož vina nebyla prokázána.​—Sk 22:27, 28; 26:31, 32.

loď: Obilná loď. (Sk 27:37, 38) V té době bylo Egypt hlavní obilnicí Říma. Egyptské obilné lodě kotvily v Myře, významném městě ležícím u pobřeží jihozápadní Malé Asie. Armádní důstojník Julius našel takovou loď a nechal vojáky a vězně nalodit. Tato loď musela být mnohem větší než loď, která je přepravovala v první části cesty. (Sk 27:1-3) Převážela cenný náklad pšenice a také 276 lidí​—posádku, vojáky, vězně a pravděpodobně další, kteří směřovali do Říma. Myra ležela přímo na sever od Alexandrie, a proto mohla být na pravidelné trase lodí z tohoto egyptského města. Nebo je možné, že protivětry (Sk 27:4, 7) donutily alexandrijskou loď změnit kurz a zakotvit v Myře.​—Viz Příloha B13.

půst v Den smíření: Nebo „podzimní půst“. Dosl. „půst“. Řecký výraz pro „půst“ odkazuje na jediný půst přikázaný Mojžíšským zákonem, tedy půst spojený s každoročním Dnem smíření, nazývaným také Jom kipur (hebrejsky jóm hak·kip·pu·rím, „den pokrytí“). (3M 16:29-31; 23:26-32; 4M 29:7; viz Slovníček, „Den smíření“.) Výraz „pokořovat se“, používaný v souvislosti s Dnem smíření, se obecně chápe jako zapojení se do různých forem sebeodříkání, včetně půstu. (3M 16:29, pozn. pod čarou.) Použití termínu „půst“ ve Sk 27:9 podporuje myšlenku, že hlavní formou sebeodříkání praktikovaného v Den smíření byl půst. Půst v Den smíření připadal na konec září nebo začátek října.

životy: Nebo „duše“. Řecké slovo psy·kheʹ zde použit odkazuje na osobu nebo život, který osoba má.​—Viz Slovníček, „Duše“, a Příloha A2.

Euroaquilo: Řecky, Eu·ra·kyʹlon; latinsky, euroaquilo. Tedy severovýchodní vítr, známý středomořským námořníkům jako gregale. Jde o nejprudší vítr ve Středomoří. Pro loď s velkými plachtami by byl extrémně nebezpečný, protože by mohla během takové bouře snadno ztroskotat.

člun: Řecké slovo skaʹphe označuje malou pomocnou loďku, která byla tažena za lodí nebo uložena na palubě větší lodi. Mohla být použita k dopravení na břeh, když byla loď zakotvena poblíž pobřeží, k vyložení nákladu nebo k přitažení lodi, aby se otočila. V případě nouze mohla sloužit také jako záchranný člun. Aby se zabránilo zaplavení nebo rozdrcení člunu během bouře, byl vytahován z vody a upevňován k lodi.

Syrtis: Řecké jméno Syrʹtis pochází z kořene znamenajícího „táhnout“. Syrtis bylo jméno dvou zálivů nacházejících se ve velkém zářezu na pobřeží severní Afriky (na pobřeží dnešního Tuniska a Libye). Západní záliv (mezi Tunisem a Tripolisem) se nazýval Syrtis Minor (dnes záliv Gabès). Východně od něj ležel Syrtis Major, dnešní záliv Sidra. Starověcí námořníci se obávali obou zálivů kvůli zrádným písčinám, které neustále posouvaly přílivy a odlivy. Strabón, řecký geograf z 1. století n. l., řekl o lodích uvízlých na mělčinách: „Bezpečný únik lodi je vzácný.“ (Geografie, 17, III, 20) Josephus (Židovská válka, 2.16.4 [2.381]) uvádí, že samotné jméno Syrtis vzbuzovalo v těch, kdo je slyšeli, hrůzu.​—Viz Příloha B13.

prudká bouře: Doslova „není malá bouře“. Řecký výraz odkazuje na silnou bouři. V Pavlových dobách mořeplavci navigovali pomocí slunce nebo hvězd jako orientačních bodů, takže oblačné počasí by pro ně velmi ztížilo plavbu.

neboť nikdo z vás nezahyne: Nebo „protože mezi vámi nebude žádná ztráta na životech; neztratí se ani jediný život (duše).“ Řecké slovo psy·kheʹ použit v tomto verši odkazuje na osobu nebo život, který osoba má.​—Viz Slovníček, „Duše,“ a Příloha A2.

jemuž prokazuji posvátnou službu: Nebo „jemuž sloužím (uctívám).“​—Viz studijní poznámku ke Sk 26:7.

moře Adria: V Pavlových dobách se tento termín vztahoval na větší oblast než dnešní Jaderské moře. Řecký geograf Strabón uvedl, že tento název pochází z města Atria, které se nacházelo u ústí řeky Pád na místě dnešního Benátského zálivu. (Geografie, 5, I, 8) Současné italské město Adria leží poněkud dále od pobřeží. Zdá se, že název Adria se původně vztahoval na vody v blízkosti starověkého města a postupně byl rozšířen tak, aby zahrnoval celé dnešní Jaderské moře, Jónské moře a vody Středozemního moře východně od Sicílie (a Malty) a západně od Kréty.​—Viz Příloha B13.

20 sáhů: Přibližně 36 m (120 stop). Sáh je jednotka používaná k měření hloubky vody. Sáh se běžně považuje za čtyři lokte (cca 1,8 m; 6 stop) a zhruba odpovídá vzdálenosti mezi konečky prstů mužových rukou, když jsou paže nataženy do stran. Příznačně řecké slovo pro „sáh“ (or·gui·aʹ) pochází ze slova znamenajícího „natáhnout; dosáhnout“.​—Viz Příloha B14.

15 sáhů: Přibližně 27 m (90 stop).​—Viz studijní poznámku k 20 sáhům v tomto verši a Přílohu B14.

276: I když několik rukopisů uvádí různé počty ohledně toho, kolik lidí bylo na palubě, číslo 276 má silnou podporu v rukopisech a je přijímáno většinou odborníků. Lodě té doby mohly přepravovat takový počet cestujících. Josephus zaznamenává, že loď s asi 600 lidmi na palubě ztroskotala na cestě do Říma.

osoby: Nebo „duše“. Řecké slovo psy·kheʹ, tradičně překládané jako „duše“, zde odkazuje na živou osobu.​—Viz Slovníček, „Duše“, a Příloha A2.