Marek 7

poskvrněnýma rukama, to jest neumytýma: Markovo vysvětlení zde a v verších 3 a 4 by prospělo čtenářům, kteří nebyli obeznámeni s termínem „poskvrněné ruce“ nebo židovskou praxí mytí rukou. (Viz „Úvod k Markovi.“) Tento zvyk byl obřadním očištěním podle tradice, nikoli z důvodu hygieny. Později babylónský Talmud (Sotah 4b) staví jedení neumytýma rukama na stejnou úroveň jako styk s prostitutkou a uvádí, že ti, kdo lehkomyslně přistupují k mytí rukou, budou „vykořeněni ze světa“.

umývají si ruce: Mojžíšův zákon vyžadoval, aby si kněží umývali ruce a nohy před službou u oltáře nebo vstupem do stanu setkávání. (2Mo 30:18-21) Avšak, jak ukazuje studijní poznámka k Mr 7:2, farizeové a další Židé v Ježíšových dnech dodržovali lidskou tradici, když se obřadně očišťovali. Ze čtyř evangelijních zpráv pouze Marek zmiňuje, že obřadní umývání rukou sahala až k lokti.

umývají se: Mnoho starověkých rukopisů zde používá řecké slovo ba·ptiʹzo (ponořit; ponořit se), termín, který nejčastěji popisuje křesťanský křest, ale v L 11:38 je použit k popisu široké škály opakovaných rituálních omývání zakořeněných v židovské tradici. Jiné starověké rukopisy zde používají řecký termín rhan·tiʹzo, což znamená „pokropit; očistit pokropením“. (Heb 9:13, 19, 21, 22) Bez ohledu na to, které čtení rukopisu je upřednostňováno, obecný význam zůstává stejný; zbožní Židé nejedli, dokud se nějakým způsobem ceremoniálně neočistili. V Jeruzalémě existují archeologické důkazy, že Židé v té době používali rituální lázně, což v tomto kontextu může podpořit překlad slovesa ba·ptiʹzo jako „ponořují se“.

křty: Nebo „ponoření do vody“. Řecké slovo ba·pti·smosʹ je zde použito ve vztahu k očistným rituálům, které praktikovali někteří náboženští Židé v Ježíšově době. Křtili, nebo ponořovali do vody, poháry, džbány a měděné nádoby používané při jídle.

pokrytci: Viz studijní poznámku k Mt 6:2.

korban: Řecké slovo kor·banʹ je přejato z hebrejského qor·banʹ, což znamená „oběť“. Toto hebrejské slovo se často vyskytuje v Leviticu a Numeri a vztahuje se jak na krvavé, tak i nekrvavé oběti. (3M 1:2, 3; 2:1; 4M 5:15; 6:14, 21) Příbuzné slovo kor·ba·nasʹ se objevuje v Mt 27:6, kde je přeloženo jako „chrámová pokladnice“.​—Viz studijní poznámku k Mt 27:6.

dar zasvěcený Bohu: Znalci Zákona a farizeové učili, že peníze, majetek nebo cokoli, co člověk zasvětil jako dar Bohu, patří chrámu. Podle této tradice mohl syn zasvěcený dar ponechat a používat ho pro své vlastní účely, přičemž tvrdil, že je vyhrazen pro chrám. Někteří tímto způsobem zjevně obcházeli povinnost postarat se o své rodiče tím, že své prostředky takto zasvětili.​—Mr 7:12.

Některé rukopisy zde obsahují slova „Kdo má uši k slyšení, slyš“, ale nenacházejí se v důležitých starověkých rukopisech. Proto tato slova zjevně nejsou součástí původního textu Marka. Podobná slova však lze nalézt na Mr 4:9, 23 jako součást inspirovaných Písem. Někteří odborníci se domnívají, že písař tato slova zde uvedl jako přirozený komentář navazující na verš 14 a vycházel přitom ze znění na Mr 4:9, 23.​—Viz Příloha A3.

Tím prohlásil všechny pokrmy za čisté: Řecký text umožňuje chápat tato slova jako pokračování Ježíšových slov, ale obecně se chápou jako Markova poznámka o důsledcích toho, co Ježíš právě vysvětlil. Neznamená to, že Ježíš prohlašoval, že Židé nyní mohou jíst určité pokrmy, které byly podle Mojžíšova zákona považovány za nečisté. Tento Zákon zůstal v platnosti až do Ježíšovy smrti. Markovu poznámku je třeba chápat v souladu s tímto historickým kontextem. (3. Mojžíšova, kap. 11; Sk 10:9-16; Kol 2:13, 14) Náboženští vůdci lpějící na tradicích měli za to, že i „čisté“ pokrmy znečistí člověka, pokud nejprve nedodržel složité očistné rituály, které Zákon nevyžadoval. Proto zřejmě smysl Markovy poznámky je, že Ježíš prohlásil, že pokrmy považované za „čisté“ podle Mojžíšova zákona neznečistí toho, kdo je jí, jen proto, že si podle lidských tradic rituálně neumyl ruce. Někteří také chápou, že Marek komentoval i budoucí důsledky Ježíšových slov pro křesťany. V době, kdy Marek psal své evangelium, Petr již měl vidění, v němž mu bylo řečeno – jazykem podobným tomuto úryvku u Marka – že „Bůh očistil“ pokrmy, které byly podle Mojžíšova zákona kdysi považovány za nečisté. (Sk 10:13-15) V obou případech se zdá, že tato slova jsou Markovým inspirovaným shrnutím důsledků Ježíšových slov, nikoli slovy samotného Ježíše.

smilstvo: Viz studijní poznámku k Mt 15:19.

cizoložné skutky: Zde je použita množná forma řeckého slova pro „cizoložství“ (moi·kheiʹa).​—Viz Slovníček, „Cizoložství.“

nestoudné chování: Nebo „nemravné chování.“ Řecké slovo a·selʹgei·a označuje chování, které je vážným porušením Božích zákonů a které odráží nestoudný nebo drze pohrdavý postoj.​—Viz Slovníček.

závistivé oko: Řecké slovo zde přeložené jako „závistivé“ doslova znamená „špatné; zlé.“ Termín „oko“ je zde použito obrazně pro úmysl, povahu nebo emoce člověka. Výraz „závistivé oko“ by také mohl být přeložen jako „závist.“​—Viz studijní poznámky k Mt 6:23; 20:15.

Řekyně: Tato nežidovská žena pravděpodobně pocházela z řeckého prostředí.

Syrskofénická: Toto označení, které kombinuje slova „syrská“ a „fénická“, pravděpodobně vzniklo proto, že Fénicie byla součástí římské provincie Sýrie.​—Viz studijní poznámku k Mt 15:22, kde je žena nazývána „Féničankou“ nebo „Kanaánkou“.

děti . . . štěňata: Protože psi byli podle Mojžíšova Zákona nečistí, Písmo tento výraz často používá v hanlivém smyslu. (3Mo 11:27; Mt 7:6; Fp 3:2; Zj 22:15) Avšak jak v Matoušově zprávě (15:26), tak v Markově zprávě o Ježíšově rozhovoru je použita zdrobnělina tohoto výrazu, která znamená „štěně“ nebo „domácí psík“, čímž se srovnání zmírňuje. Možná to naznačuje, že Ježíš použil laskavý výraz pro domácí mazlíčky v nežidovských domácnostech. Přirovnáním Izraelitů k „dětem“ a nežidů ke „štěňatům“ chtěl Ježíš zřejmě naznačit pořadí důležitosti. V domácnosti, kde byly jak děti, tak psi, by byly děti nakrmeny jako první.

Dekapolis: Viz Slovník a Příloha B10.

hluchého muže s vadou řeči: Pouze Marek zmiňuje Ježíšovo uzdravení hluchého muže, který měl vadu řeči.​—Mr 7:31-37.

vzal ho stranou, o samotě: To nebylo něco, co Ježíš obvykle dělal při uzdravování nemocných. Možná chtěl muži ušetřit rozpaky. Ježíš mu chtěl pomoci tím nejlaskavějším možným způsobem.

plivnutí: Někteří mezi Židy i pohany považovali plivnutí za prostředek nebo známku uzdravení. Ježíš tedy možná plivl prostě proto, aby muži naznačil, že bude uzdraven. Ať už to bylo jakkoli, Ježíš nepoužíval svou slinu jako přírodní léčivý prostředek.

vzdechl si: Marek často zaznamenává Ježíšovy pocity, možná tak, jak mu je vylíčil Petr, člověk hlubokých emocí. (Viz „Úvod k Markovi.“) Toto sloveso může popisovat modlitební povzdech nebo sténání, odrážející Ježíšův soucit s tímto mužem nebo dokonce Ježíšovu bolest nad utrpením všech lidí. Příbuzné sloveso v Ř 8:22 popisuje „sténání“ celého stvoření.

Effatha: Řecký transliterovaný výraz, o němž někteří soudí, že pochází z hebrejského kořenového slova, které je přeloženo jako „otevřít se“ v Iz 35:5. Ježíšovo použití tohoto výrazu muselo zanechat nezapomenutelný dojem na očitého svědka, pravděpodobně Petra, který jej možná doslova předal Markovi. Podobně jako výraz „Talitha kumi“ (Mr 5:41), je to jeden z mála případů, kdy je Ježíš citován doslovně.