1:1
Silvanus: Viz studijní poznámku k 2K 1:19.
ke sboru Tesalonických: Stejně jako Pavlův první dopis Tesalonickým je i tento dopis adresován „ke sboru“ obecně. To se liší od jeho dopisů Timoteovi nebo Titovi, které byly určeny jednotlivým dozorcům, a od dopisu Filipským, který výslovně zmiňuje dozorce sboru a služební pomocníky.—Fp 1:1.
1:3
mimořádně vzrůstá: Na začátku svého prvního dopisu Tesalonickým Pavel zmiňuje jejich víru a lásku. (1Te 1:3) Zde je chválí kvůli pozoruhodnému růstu těchto vlastností u nich. Použitý výraz (hy·pe·rau·xaʹno) souvisí se slovem, které se často používalo v souvislosti s růstem rostlin. (Mt 6:28; Lk 13:19) Pavel přidává řeckou předponu hy·perʹ (znamenající „nad; mimo“) pro důraz. (Srovnej Ef 3:20, „nade všechno, co si dokážeme představit“.) Tento výraz by tedy doslova mohl být přeložen jako „má nadměrný růst“.—Meziliniární překlad Království.
1:4
potíže: Nebo „soužení“.—Viz studijní poznámku k 2K 1:4.
1:7
zjevení: Nebo „odhalení; odkrývání“. Řecký výraz a·po·kaʹly·psis je zde použit ve spojení „zjevení Pána Ježíše“. Bude odhalen jako Král a Soudce, obdařen mocí odměňovat a trestat. V době svého „zjevení“ odmění své věrné následovníky, kteří prošli soužením, a vykoná pomstu nad bezbožnými.
1:8
v ohnivém plameni: Písmo často používá „oheň“ v obrazném smyslu, jako v tomto verši. V biblických dobách byl oheň nejúplnějším prostředkem zničení. (5Mo 13:16; Joz 6:24) Ježíš občas použil termín „oheň“ jako ilustraci k označení úplného zničení ničemných.—Mt 13:40–42, 49, 50; srovnej Iz 66:15, 24; Mt 25:41.
pomsta: Tj. Boží pomsta a soud. Pavel říká, že „je u Boha spravedlivé odplatiť súžiacim vás súžením“ křesťanů. (2Te 1:6) Řecké slovo přeložené jako „pomsta“ (ek·diʹke·sis) doslova znamená „ze spravedlnosti“, což naznačuje, že daný čin představuje dosažení spravedlnosti. Bylo také přeloženo jako „vyměření spravedlnosti“ nebo jednoduše „spravedlnost“. (Lk 18:7, 8; 21:22 a studijní poznámka) Bible ukazuje, že Bůh je konečně odpovědný za přinesení „pomsty“, která povede ke skutečné spravedlnosti. (5Mo 32:35, 43; Ž 94:1; Ř 12:19; Žd 10:30) Pro pomstu, kterou zde Pavel popisuje, Bůh ustanovil Pána Ježíše Krista jako Hlavního vykonavatele.
ti, kdo neznají Boha: Pavel odkazuje na ty, kteří se úmyslně rozhodnou, že si nevyvinou vztah s Jehovou a nestanou se jeho přáteli. Naopak ti, kdo „znají Boha“, dělají více než jen uznávají, že existuje; mají více než povrchní znalost o něm. Podnikají kroky k rozvoji blízkého přátelství s ním; znají jeho oblíbené a neoblíbené věci. Milují ho a žijí podle jeho měřítek. (1J 2:3, 4; 4:8) Ti, kdo skutečně znají Boha, mají čest být „jím poznáni“ (1K 8:3), což znamená mít jeho schválení.—Viz studijní poznámky k Jan 17:3; Ga 4:9.
dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši: Tento výraz zahrnuje vše, co Ježíš učil, jak je zaznamenáno v Božím Slově. Tato dobrá zpráva je základem, podle kterého bude souzeno celé lidstvo. Ti, kdo přijmou a poslouchají dobrou zprávu, získají spásu; ti, kdo „neposlouchají dobrou zprávu“, přivodí na sebe zničení.
1:9
věčná záhuba: Bible ukazuje, že někteří lidé budou trpět věčnou záhubou. Například Ježíš řekl, že ti, kdo rouhají svatému duchu, jsou „viní věčným hříchem“ a nebudou odpuštěni, „ani v tomto systému věcí, ani v budoucím“. (Mr 3:28, 29; Mt 12:32) To zřejmě zahrnuje i Jidáše, kterého Ježíš nazval „synem záhuby“. (Jan 17:12 a studijní poznámka) Jidášovo úmyslné zrazení Božího Syna ho učinilo předmětem věčné záhuby. Zde Pavel uvádí, že ti, kdo dobrovolně „neznají Boha a neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši“, zažijí „věčnou záhubu“.—2Te 1:8.
od přítomnosti Páně: Dosl., „od tváře Páně.“ Ačkoli slova v 2Te 1:9 mohou narážet na to, co je vyjádřeno v Iz 2:10, 19, 21, nejde o přímou citaci z Hebrejských písem. „Pán“ zde může odkazovat buď na Jehovu Boha, nebo na Ježíše. V takových případech Překladatelský výbor Nového světa ponechal výraz „Pán“, aby nepřekročil hranice překladatele.—Viz Příloha C1; srovnej studijní poznámku k Ř 10:12.