Římanům 4

co tedy řekneme, že získal Abraham, náš praotec: Některé rukopisy mají text „co tedy řekneme o Abrahamovi, našem praotci.“ Ale současné hlavní znění textu má silnější podporu v rukopisech.

Jehova: V tomto citátu z 1Mo 15:6 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH). (Viz Příloha C.) Existující řecké rukopisy zde mají slovo The·osʹ (Bůh), což možná odráží termín použitý v 1Mo 15:6 v kopiích Septuaginty. Toto použití může vysvětlovat, proč většina překladů zde používá „Bůh“. Avšak původní hebrejský text, z něhož je tento citát převzat, obsahuje Tetragrammaton, a proto je v hlavním textu použito Boží jméno. Celá fráze převzatá z 1Mo 15:6 je také citována v Ga 3:6 a Jk 2:23.

připočteno: Nebo „započteno“. V Římanům 4. kapitole je řecké slovo lo·giʹzo·mai desetkrát přeloženo jako „připočteno“ nebo „připočítá“ (v. 3, 4, 5, 6, 9, 10, 11, 22, 23, 24) a jednou jako „bere v úvahu“ (v. 8). Toto řecké sloveso bylo ve starověku používáno pro numerické výpočty, například v účetnictví. Mohlo odkazovat na výpočty zapsané na straně dluhu nebo na straně úvěru. Abrahamova víra spojená se skutky „mu byla připočtena [započtena nebo připsána] jako spravedlnost.“ (Ří 4:20-22) To neznamená, že on a další věrní muži a ženy předkřesťanských dob byli bez hříchu. Bůh však vzal v úvahu jejich víru v jeho slib a jejich snahu následovat jeho příkazy. (1Mo 3:15; Ža 119:2, 3) Bůh je tedy považoval za nevinné ve srovnání se zbytkem lidstva, který u něj neměl postavení. (Ža 32:1, 2; Ef 2:12) Samozřejmě věrní jako Abraham si uvědomovali svou potřebu vykoupení z hříchu a čekali na Boží určený čas, aby to zajistil. (Ža 49:7-9; Heb 9:26) Mezitím, díky jejich víře, mohl Jehova jednat s takovými nedokonalými lidmi a žehnat jim, aniž by tím ohrozil své vlastní dokonalé standardy spravedlnosti.​—Ža 36:10.

jako nezasloužená laskavost: Nebo „jako dar“. Zaměstnanec má nárok na svou mzdu. Nepovažuje ji za dar nebo zvláštní projev laskavosti. Naproti tomu Boží osvobození nedokonalých lidí od odsouzení k smrti a prohlášení je za spravedlivé na základě víry je laskavost zcela nezasloužená. Je nezasloužená a nemáme na ni nárok, je motivována výhradně štědrostí Dárce.​—Ří 3:23, 24; 5:17; 2Ko 6:1; Ef 1:7; viz Slovníček pojmů, „Nezasloužená laskavost“.

jako něco, co mu patří: Nebo „jako dluh“. Zaměstnanec má nárok na mzdu, za kterou pracoval. Očekává svou výplatu jako své právo, jako dluh, který mu patří. Platba za jeho práci není považována za dar nebo zvláštní projev laskavosti.

Šťastní: Řecké slovo ma·kaʹri·os se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje 50krát. Pavel zde popisuje „štěstí člověka, kterému Bůh počítá spravedlnost bez skutků.“ (Ří 4:6) Tento řecký termín je použit k popsání Boha (1Ti 1:11) a Ježíše v jeho nebeské slávě (1Ti 6:15). Je to také výraz použitý ve známých prohlášeních o štěstí v Kázání na hoře. (Mt 5:3-11; Lu 6:20-22) Zde v Ří 4:7, 8 je „šťastný“ citováno z Ža 32:1, 2. Tento typ prohlášení je běžný v hebrejských písmech. (5Mo 33:29; 1Kr 10:8; Jb 5:17; Ža 1:1; 2:12; 33:12; 94:12; 128:1; 144:15; Da 12:12) Hebrejské a řecké výrazy pro „šťastný“ neodkazují pouze na stav lehkosti, jako když si člověk užívá dobrý čas. Z pohledu Písma, aby byl člověk skutečně šťastný, musí pěstovat lásku k Bohu, věrně mu sloužit a těšit se z jeho přízně a požehnání.

odpuštěny: Nebo „prominuty“. Řecké slovo a·phiʹe·mi v zásadě znamená „nechat jít“ (Jan 11:44; 18:8), ale může také znamenat „zrušit dluh“ (Mt 18:27, 32) a v přeneseném smyslu „odpustit“ hříchy (Mt 6:12). (Viz studijní poznámky k Mt 6:12.) Tento termín je také použit v Septuagintě v Ža 32:1 (31:1, LXX), z čehož zde Pavel cituje.

přikryty: Nebo „odpuštěny“. Řecké slovo e·pi·ka·lyʹpto se v křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze zde. Doslova znamená „přikrýt“, ale zde je použito přeneseně jako synonymum pro „odpustit“. Pavel zde cituje z Ža 32:1 a v Septuagintě (Ža 31:1) tento stejný řecký slovesný výraz překládá hebrejské sloveso znamenající „přikrýt“ ve smyslu odpuštění hříchů.

Jehova: V tomto citátu z Ža 32:2 se v původním hebrejském textu vyskytuje Boží jméno, reprezentované čtyřmi hebrejskými souhláskami (přepisovanými jako JHVH).​—Viz Příloha C.

pečeť: Nebo „záruka; potvrzení.“ Zde je výraz „pečeť“ použit obrazně ve smyslu znaku vlastnictví. Abrahamova obřízka byla „pečetí“, která potvrzovala spravedlnost z víry, kterou již měl.​—Srovnej studijní poznámku k Jan 3:33.

otec všech věřících: V duchovním smyslu je Abraham otcem nejen svého přirozeného potomstva, které bylo věrné Bohu, ale všech učedníků Ježíše Krista. Pavel zdůrazňuje skutečnost, že Abraham začal projevovat víru ještě před svou obřízkou. (Ří 4:10) To z něj učinilo „otce“ neobřezaných pohanů, kteří uvěřili v Ježíše. Proto všichni v rozmanitém křesťanském sboru v Římě mohli na základě své víry a poslušnosti nazývat Abrahama svým otcem.​—Viz studijní poznámku k Ří 4:17.

potomstvo: Nebo „potomci“. Dosl. „semeno“.​—Viz Příloha A2.

přestoupení: Řecké slovo pa·raʹba·sis v zásadě odkazuje na „překročení“, tedy na překročení určitých hranic nebo mezí, zejména v souvislosti s porušením zákona.

potomstvo: Viz studijní poznámku k Ří 4:13.

jak je napsáno: To znamená v 1Mo 17:5, kde Jehova řekl Abramovi: „Učiním tě otcem mnohých národů.“ Tento slib byl základem pro Jehovovu změnu Abramova jména na Abraham, což znamená „Otec zástupu (množství); Otec mnohých.“ Slib se naplnil následujícím způsobem: Abrahamův syn Izmael zplodil „12 náčelníků podle jejich rodů.“ (1Mo 25:13-16; 17:20; 21:13, 18) Šest synů, které měl Abraham s Keturou, dalo vzniknout dalším národům, které odvozují svůj původ od Abrahama. (1Mo 25:1-4; 1Pa 1:28-33; Ří 4:16-18) A z Abrahamova syna Izáka vzešli Izraelité a Edomité. (1Mo 25:21-26) Také v duchovním smyslu se Abraham stal otcem lidí z mnoha národních skupin, včetně těch z křesťanského sboru v Římě, kteří „drží se víry“ Abrahamovy.​—Ří 4:16.

který ... nazývá věci, které nejsou, jako by byly: To znamená, protože Boží záměry se naprosto jistě naplní. (Iz 55:10, 11) Pavel zde naráží na Boží slib Abramovi, že se stane „otcem mnohých národů“, ačkoli Abram a Sára ještě neměli děti. (1Mo 17:4-6) Bylo to, jako by Abrahamovi synové a jejich potomci existovali dlouho předtím, než se narodili. Tento řecký obrat na konci verše 17 by také mohl být přeložen jako „který ... povolává k existenci to, co neexistuje.“ Tento překlad by zdůraznil tvůrčí moc Boha, která byla jistě zapojena do toho, aby se Abraham stal „otcem mnohých národů“.

potomstvo: Viz studijní poznámku k Ří 4:13.

mrtvost: Nebo „neplodnost“. Řecké slovo neʹkro·sis souvisí se slovesem ne·kroʹo, které je použito dříve ve větě a přeloženo jako jako by byl mrtvý. Sára (Sarai) byla neplodná, ale pak byla její schopnost rodit zázračně obnovena poté, co už překročila věk, kdy mohla mít děti. (1Mo 11:30; 18:11) Pavel také popsal Abrahama jako muže, „který byl jako by byl mrtvý“. (Heb 11:11, 12) Takže v jistém smyslu oba, Abraham i Sára, zažili něco podobného vzkříšení, když byla obnovena jejich schopnost plodit děti a dostali možnost mít potomka.​—1Mo 18:9-11; 21:1, 2, 12; Ří 4:20, 21.

kolísal: Řecké slovo di·a·kriʹno vyjadřuje myšlenku nejistoty, rozdělené mysli, nerozhodnosti. Toto řecké slovo je také překládáno jako „pochybovat“.​—Mt 21:21; Mr 11:23; Sk 10:20; 11:12; Jak 1:6.

připočteno: Viz studijní poznámku k Ří 4:3.