Skutky 27

nás: Jak je uvedeno ve studijních poznámkách ke Sk 16:10 a 20:5, kniha Skutků obsahuje části, ve kterých Lukáš, pisatel této knihy, při popisu událostí používá zájmena v první osobě, jako jsou „my“, „nás“ a „náš“ (Sk 27:20). To ukazuje, že Lukáš doprovázel Pavla během některých úseků jeho mnoha cest. Část Skutků, která začíná tady a pokračuje až do Sk 28:16, obsahuje takové odkazy, a je z nich vidět, že Lukáš cestoval s Pavlem do Říma.

důstojníkovi: Nebo „setníkovi“. Setník velel v římské armádě přibližně 100 vojákům.

laskavě: Nebo „s lidskou laskavostí (náklonností)“. Řecké slovo phi·lan·throʹpos a příbuzné slovo phi·lan·thro·piʹa vyjadřují, že člověk projevuje lidem vřelý zájem, soucit a osobní starostlivost. Po jednom dni na moři a po plavbě asi 110 km na sever loď zakotvila v Sidonu na syrském pobřeží. Důstojník Julius zjevně nezacházel s Pavlem jako s obyčejným zločincem, možná proto, že Pavel byl římský občan a jeho vina nebyla prokázána. (Viz „Julius se k Pavlovi choval laskavě“.) (Sk 22:27, 28; 26:31, 32).

loď: Loď převážející obilí. (Sk 27:37, 38) V té době byl Egypt hlavní obilnicí Říma. Egyptské obilné lodě kotvily v Myře, významném městě ležícím poblíž pobřeží jihozápadní části Malé Asie. Důstojník Julius tam našel takovou loď, „loď z Alexandrie, která mířila do Itálie“, a nařídil, aby na ni nastoupili vojáci i vězni. Tato loď musela být mnohem větší než ta, která je vezla v první části cesty. (Sk 27:1-3) Vezla cenný náklad pšenice a také 276 lidí – posádku, vojáky, vězně a pravděpodobně i další, kteří mířili do Říma. Myra ležela severně od Alexandrie, a proto mohla být na obvyklé trase lodí vyplouvajících z tohoto egyptského města. Je ale také možné, že kvůli nepříznivým větrům (Sk 27:4, 7) musela alexandrijská loď změnit kurz a zakotvit v Myře. (Viz Dodatek B13).

půst v Den smíření: Nebo „podzimní půst“. Doslova „půst“. Řecký výraz přeložený jako „půst“ se vztahuje na jediný půst, který byl přikázán v Mojžíšově Zákoně, totiž půst spojený s každoročním Dnem smíření, kterému se také říká Jom kipur (hebrejsky yohm hak·kip·pu·rimʹ, „den přikrývek“). (3Mo 16:29-31; 23:26-32; 4Mo 29:7; viz Slovníček, „Den smíření“.) Výraz „pokořit se“, který se používá v souvislosti s Dnem smíření, se obecně chápe tak, že zahrnuje různé formy sebezapírání, včetně půstu. (3Mo 16:29, pozn. pod čarou) To, že se ve Sk 27:9 používá označení „půst“ (v kontextu „minul už i půst v Den smíření“), podporuje názor, že hlavní formou sebezapírání praktikovanou v Den smíření byl právě půst. Půst v Den smíření připadal na konec září nebo začátek října.

život: Nebo „duše“. Řecké slovo psy·kheʹ, které je tady použité, se vztahuje na člověka nebo na život, který člověk má. — Viz Slovníček, „Duše“, a Dodatek A2.

Euroaquilo: Řecky Eu·ra·kyʹlon; latinsky euroaquilo. Tedy severovýchodní vítr, který středomořští námořníci znali jako gregale. Je to nejprudší vítr ve Středozemním moři. Pro loď s velkými plachtami by byl během takové bouře mimořádně nebezpečný, protože by se mohla snadno převrátit.

člun: Řecké slovo skaʹphe označuje malý pomocný člun, který se táhl za lodí nebo se převážel na palubě větší lodi. Dalo se ho použít k dopravě na břeh, když loď kotvila poblíž pobřeží, k vykládání nákladu nebo k tažení lodi, aby se dala otočit. V nouzi mohl sloužit i jako záchranný člun. Aby se během bouří člun nenaplnil vodou nebo nebyl rozdrcen, vytáhl se z vody a pevně se připevnil k lodi.

Syrta: Řecký název Syrʹtis pochází z kořene, který znamená „táhnout“. Syrta bylo označení pro dva zálivy ležící ve velkém zářezu na pobřeží severní Afriky (na pobřeží dnešního Tuniska a Libye). Západní záliv (mezi Tunisem a Tripolisem) se nazýval Syrta menší (dnes Gabéský záliv). Hned na východ od něj byla Syrta větší, dnešní Sidrský záliv. Starověcí námořníci se obou zálivů děsili, protože v nich byly zrádné písečné lavice, které se vlivem přílivu a odlivu neustále přesouvaly. Strabón, řecký zeměpisec z 1. století n. l., o lodích, které uvízly na mělčinách, řekl: „Jen zřídka se podaří lodi bezpečně uniknout.“ (Geografie, 17, III, 20) Josephus (Židovská válka, 2.16.4 [2.381]) uvádí, že už samotné jméno Syrta vyvolávalo hrůzu v těch, kdo ho slyšeli. (Viz Dodatek B13).

prudká bouře: Dosl. „ne malá bouře“. Tento řecký výraz označuje silnou bouři. V Pavlově době se námořníci při plavbě orientovali podle „slunce“ nebo „hvězd“ jako podle orientačních bodů, takže zatažené počasí jim navigaci velmi ztěžovalo.

protože nikdo z vás nepřijde o život: Nebo „protože mezi vámi nedojde ke ztrátě života; ani jediný život (duše) nebude ztracen“. Řecké slovo psy·kheʹ, které je v této větě použité, se vztahuje na člověka nebo na život, který člověk má.—Viz Slovníček, „Duše“, a Dodatek A2.

kterému … sloužím: Nebo „kterému sloužím (uctívám)“. (Viz studijní poznámku ke Sk 26:7).

Adriatické moře: V Pavlově době se tímto výrazem označovala větší oblast než dnešní Jaderské moře. Řecký zeměpisec Strabón uvedl, že tento název je odvozen od města Atria, které leželo u ústí řeky Pád v oblasti, které se dnes říká Benátský záliv. (Geografie, 5, I, 8) Dnešní italské město Adria leží poněkud dál od pobřeží. Zdá se, že název Adria se začal používat pro vody v okolí starověkého města a postupně se rozšířil tak, že zahrnoval celé dnešní Jaderské moře, Jónské moře a také ty části Středozemního moře na východ od Sicílie (a Malty) a na západ od Kréty. (Viz „Dodatek B13“.)

20 sáhů: Asi 36 m (120 stop). Sáh je jednotka pro měření hloubky vody. Obvykle se má za to, že jeden sáh odpovídá čtyřem loktům (asi 1,8 m; 6 stop) a přibližně se rovná vzdálenosti mezi konečky prstů na obou rukou muže, když má paže natažené do stran. Výstižně řecké slovo pro „sáh“ (or·gui·aʹ) pochází ze slova, které znamená „natáhnout; dosáhnout“. (Viz Dodatek B14).

15 sáhů: Asi 27 m (90 stop).—Viz studijní poznámku k výrazu „20 sáhů“ v tomto verši a Dodatek B14.

276: I když několik rukopisů uvádí jiné počty lidí, kteří byli na palubě, číslo 276 má silnou oporu v rukopisných dokladech a přijímá ho většina badatelů. Lodě z té doby mohly převážet tolik cestujících. Josephus vypráví, že loď s asi 600 lidmi na palubě ztroskotala cestou do Říma.

osob: Nebo „duší“. Řecké slovo psy·kheʹ, které se tradičně překládá jako „duše“, tady označuje živého člověka. – Viz Slovníček, „Duše“, a Dodatek A2.