Římanům 14

Kdo jsi, že soudíš cizího služebníka?: V tomto oddílu (Ř 14:1-12) Pavel jasně říká, že křesťané se nemají vzájemně soudit v otázkách svědomí. Křesťané v římském sboru pocházeli z různých kulturních prostředí a někteří odsuzovali své spoluvěřící za rozhodnutí a činy, které neporušovaly biblické zásady. Předchozí verš (Ř 14:3) uvádí, že „Bůh přijal“ jak „toho, kdo jí“, tak „toho, kdo nejí“. Pavlova otázka zde v verši 4 připomněla jeho spoluvěřícím, aby si uvědomili, že Jehova podporuje osobu, kterou odsuzovali. Pavel používá přirovnání k domácímu služebníkovi a jeho pánovi. Pán měl výhradní právo stanovovat pro svého služebníka pravidla a omezení, přidělovat mu povinnosti, ponechat si ho nebo propustit. Každý, kdo by tuto odpovědnost převzal sám od sebe, by byl považován za domýšlivého, a pán by mu mohl právem říci: ‚Kdo si myslíš, že jsi?‘ Podobně je každý křesťán odpovědný před Bohem, svým Pánem, v otázkách svědomí. Žádný křesťán nemá právo soudit svého bratra, protože tento bratr patří výhradně Bohu.

Jehova: Dostupné řecké rukopisy zde používají termín „Pán“ (řecky ho Kyʹri·os). Jak je však vysvětleno v Příloze C, existují dobré důvody se domnívat, že v tomto verši bylo původně použito Boží jméno, které bylo později nahrazeno titulem Pán. Kontext ukazuje, že odkaz je na Jehovu Boha. V tomto oddílu Ř 14:1-12 Pavel pojednává o důležitosti toho, abychom se vzájemně nesoudili v otázkách svědomí. V Ř 14:10 zmiňuje, že každý „stane před soudnou stolicí Boží.“ Aby podpořil svůj argument, Pavel v Ř 14:11 cituje z Iz 45:23, kde kontext ukazuje, že mluví Jehova Bůh (Iz 45:18-22), a z Iz 49:18, kde se objevuje Boží jméno. (Viz studijní poznámka k Ř 14:11.) V Ř 14:12 Pavel uzavírá slovy: „Každý z nás tedy vydá počet sám za sebe Bohu.“ Proto jak kontext, tak pozadí hebrejských Písem podporují použití jména Jehova v hlavním textu.​—Viz Příloha C3 úvod; Ř 14:4.

upevní ho: To znamená, že mu umožní uspět a zachovat si přízeň svého pána. Termín „stát“ je v podobném smyslu použit v Lk 21:36.

Jehova: Dochované řecké rukopisy v tomto verši třikrát používají výraz „Pán“ (Kyʹri·os, bez určitého členu v řečtině). Jak je však vysvětleno v Příloze C, existují důvody domnívat se, že v tomto verši bylo původně použito Boží jméno, které bylo později nahrazeno titulem Pán. Proto je v hlavním textu použito jméno Jehova.​—Viz úvod k Příloze C3; Ř 14:6.

Jehova: Dochované řecké rukopisy v tomto verši třikrát používají výraz Kyʹri·os („Pán“, s řeckým určitým členem). Jak je však vysvětleno v Dodatku C, existují důvody domnívat se, že v původním textu tohoto verše bylo použito Boží jméno, které bylo později nahrazeno titulem Pán. Proto je v hlavním textu použito jméno Jehova.​—Viz Úvod k Dodatku C3; Ří 14:8.

praví Jehova: Pavel cituje z Iz 45:23, kde kontext jasně ukazuje, že mluvícím je Jehova. (Iz 45:18-22) Avšak v Iz 45:23 se nevyskytuje fráze „praví Jehova“. Badatelé naznačují, že Pavel také citoval z Iz 49:18, kde se objevuje výraz „‚Jakože jsem živ,‘ prohlašuje Jehova.“ Další možností je, že Pavel zahrnul frázi „praví Jehova“, aby objasnil, kdo mluví, s odkazem na některý z četných veršů v hebrejských Písmech, kde se tento a podobné výrazy vyskytují.​—4Mo 14:28; Jer 22:24; 46:18 (26:18, LXX); Ez 5:11; 14:16; 16:48; 17:16; 18:3; 20:31, 33; Sof 2:9.