Římanům 14

Kdo jsi ty, že soudíš sluhu někoho jiného?: V této pasáži (Ří 14:1-12) Pavel jasně ukazuje, že křesťané nemají soudit jeden druhého v otázkách svědomí. Křesťané ve sboru v Římě pocházeli z různých kulturních prostředí a někteří posuzovali spoluvěřící kvůli rozhodnutím a jednání, které neporušovaly biblické zásady. Předchozí verš (Ří 14:3) říká, že „Bůh“ přijal jak „toho, kdo jí“, tak „toho, kdo nejí“. Pavlova otázka zde ve 4. verši jeho spoluvěřícím připomněla, že Jehova podporuje toho člověka, kterého oni soudí. Pavel používá přirovnání o domácím sluhovi a jeho pánovi. Pán měl výhradní právo stanovovat pro svého sluhu pravidla a omezení, přidělovat mu úkoly, ponechat si ho, nebo ho propustit. Kdokoli jiný, kdo by si tuto pravomoc sám přisvojil, by působil troufale a pán by mu právem mohl říct: ‚Kdo si myslíš, že jsi?‘ Podobně je každý křesťan v otázkách svědomí odpovědný před Bohem, svým Pánem. Žádný křesťan nemá právo soudit svého bratra, protože ten bratr patří výhradně Bohu.

Jehova: Dostupné řecké rukopisy zde používají výraz „Pán“ (řecky ho Kyʹri·os). Jak je ale vysvětleno v dodatku C, existují dobré důvody se domnívat, že v tomto verši bylo původně použito Boží jméno a později bylo nahrazeno titulem Pán. Z kontextu je vidět, že se mluví o Jehovovi Bohu. V této části (Ří 14:1-12) Pavel rozebírá, jak je důležité nesoudit se navzájem v otázkách svědomí. V Ří 14:10 zmiňuje, že každý „předstoupí před soudní stolici Boha“. Aby svůj argument podpořil, cituje Pavel v Ří 14:11 z Iz 45:23, kde z kontextu vyplývá, že mluví Jehova Bůh (Iz 45:18-22), a z Iz 49:18, kde se Boží jméno objevuje. (Viz studijní poznámku k Ří 14:11.) V Ří 14:12 Pavel uzavírá slovy: „Každý z nás tedy vydá počet sám za sebe Bohu.“ Proto jak kontext, tak i pozadí v Hebrejských písmech podporují použití jména Jehova v hlavním textu. (Viz úvod k dodatku C3; Ří 14:4).

ho může podpořit: To znamená, že mu může pomoct uspět a zachovat si schválení svého pána. Sloveso „obstát“ se v podobném významu používá i v Lk 21:36.

Jehova: Dostupné řecké rukopisy používají v tomto verši třikrát výraz „Pán“ (Kyʹri·os, v řečtině bez určitého členu). Jak je ale vysvětleno v Dodatku C, existují důvody se domnívat, že v tomto verši bylo původně použito Boží jméno a později bylo nahrazeno titulem Pán. Proto je v hlavním textu použito jméno Jehova. (Viz úvod k Dodatku C3; Ří 14:6).

Jehova: Dostupné řecké rukopisy používají v tomto verši třikrát výraz Kyʹri·os („Pán“, v řečtině s určitým členem). Jak je ale vysvětleno v dodatku C, existují důvody se domnívat, že v tomto verši bylo původně použito božské jméno a později bylo nahrazeno titulem Pán. Proto je v hlavním textu použito jméno Jehova. (Viz úvod k dodatku C3; Ří 14:8).

říká Jehova: Pavel cituje z Iz 45:23, kde z kontextu jasně vyplývá, že mluví Jehova. (Iz 45:18-22) V Iz 45:23 se ale doslova nevyskytuje výraz „říká Jehova“. Někteří badatelé se domnívají, že Pavel citoval také z Iz 49:18, kde se objevuje formulace „‚Jakože žiji,‘ prohlašuje Jehova“. Další možnost je, že Pavel přidal slova „říká Jehova“, aby bylo jasné, kdo mluví. Mohl přitom mít na mysli kterýkoli z mnoha veršů v Hebrejských písmech, kde se tento a podobné obraty vyskytují. (4Mo 14:28; Jer 22:24; 46:18 (26:18, LXX); Ez 5:11; 14:16; 16:48; 17:16; 18:3; 20:31, 33; Sef 2:9).